ECLI:CZ:NSS:2016:KONF.27.2015:48
sp. zn. Konf 27/2015 - 48
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu M. F. a A. F. na rozhodnutí kompetenčního sporu, jehož jednou
stranou mají být Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud a jehož dalšími účastníky jsou
účastníci řízení, které se vedlo u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 162/2014 o žalobě
proti rozhodnutí ministra financí ze dne 8. 8. 2014, čj. 52865/2014/4402: žalobci M. F.,
narozený 3. 12. 1940 a A. F., zastoupeni Mgr. Jitkou Snítilovou, advokátkou se sídlem 28. října
1001/3, Praha 1, a žalovaná Česká republika - Ministerstvo financí, IČ 00006947, se sídlem
Letenská 15, Praha 1,
takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 16. 9. 2015 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se žalobci M. F. a A. F. domáhali, aby zvláštní senát rozhodl, že o
žalobě proti rozhodnutí ministra financí ve věci náhrady za znárodněný majetek podle dekretu
presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského
(dále jen „dekret č. 101/1945 Sb.“), je příslušný rozhodnout soud, který rozhoduje podle
zvláštního zákona ve věcech správního soudnictví.
Z předloženého podání a jeho příloh vyplynulo, že Ministerstvo financí vydalo dne
7. 5. 2014 rozhodnutí čj. MF-39191/2014/4402-49775/2013/44, kterým zamítlo žádost žalobců
o poskytnutí náhrady za znárodněný majetek (podnik Pardubická rafinerie lihu, továrna na likéry
a octovou tresť J. Wertheimer akc. spol.). Ministr financí napadeným rozhodnutím ze dne
8. 8. 2014, čj. 52865/2014/4402, zamítl rozklad žalobců a rozhodnutí ze dne 7. 5. 2014 potvrdil.
Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhali zrušení rozhodnutí
ministra financí v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud usnesením ze dne
10. 2. 2015, čj. 10 A 162/2014 - 33, žalobu odmítl. V odůvodnění usnesení odkázal na rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2009, čj. 5 As 88/2008 - 85, na jehož základě měl
za to, že právo na náhradu za znárodněný majetek má soukromoprávní charakter a že závěry
dosavadní judikatury o soukromoprávní povaze rozhodnutí správního orgánu o náhradě
za vyvlastnění či za ztrátu majetku lze v plném rozsahu vztáhnout i na rozhodnutí v projednávané
věci. Žalobci by se tedy dle městského soudu měli proti rozhodnutí ministra financí bránit
žalobou v občanském soudním řízení. Městský soud žalobce poučil, že může ve sporné věci
podat žalobu „u obecného soudu účastníka, jemuž byla nebo podle návrhu podaného
u správního orgánu měla být uložena povinnost k plnění (§250 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.)“.
Žalobci proti rozhodnutí městského soudu podali kasační stížnost, kterou Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 11. 6. 2015, čj. 7 As 56/2015 - 29, zamítl jako nedůvodnou.
Dospěl k závěru, že rozhodnutí ministra financí ze dne 8. 8. 2014 je rozhodnutím, kterým správní
orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, a že městský soud
postupoval správně, pokud tuto žalobu odmítl a stěžovatele současně poučil o možnosti podat
žalobu podle části páté občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) u příslušného okresního
soudu.
Poté žalobci podali návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Navrhli, aby zvláštní senát
rozhodl o tomto sporu tak, že příslušným v předmětné věci rozhodnout je soud ve správním
soudnictví a že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2015, čj. 7 As 56/2015 - 29,
a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2015, čj. 10 A 162/2014 - 33, se v plném
rozsahu zrušují. Jako strany tvrzeného kompetenčního sporu označili Nejvyšší správní soud,
Městský soud v Praze a Obvodní soud pro Prahu 1. Navrhovatelé jsou toho názoru, že „zatímco
podle současné právní úpravy vzniká nárok na náhradu za znárodněný majetek již ze zákona, takže
rozhodování o náhradě se omezuje toliko na rozhodování o její výši, pak podle dekretu č. 101/1945 Sb. je třeba
o vzniku nároku nejprve rozhodnout samostatným rozhodnutím vydaným dle §11 odst. 1 a teprve poté
rozhodnout o výši náhrady výměrem dle §11 odst. 4 citovaného dekretu; o náhradě za znárodněný majetek se tedy
vedou postupně dvě řízení, přičemž soukromoprávní charakter má až navazující řízení o vydání výměru o náhradě
ve smyslu ustanovení §11 odst. 4 dekretu č. 101/1945 Sb.“
Zvláštní senát se nejprve zabýval podmínkami, za nichž může věc projednat a rozhodnout
o ní.
Vznikne-li kladný nebo záporný kompetenční spor o pravomoc nebo věcnou příslušnost
k vydání rozhodnutí, rozhodne zvláštní senát o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené
v návrhu na zahájení řízení. Kladným kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 zákona
o rozhodování některých kompetenčních sporů spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc
vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou
vydáno pravomocné rozhodnutí. Záporný kompetenční spor dle téhož ustanovení nastává tehdy,
jestliže v totožné věci individuálně určených účastníků strany popírají svou pravomoc vydat
rozhodnutí.
Stranami kompetenčního sporu jsou dle §1 odst. 1 zákona o rozhodování některých
kompetenčních sporů buď soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní
samosprávy, nebo soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Z obsahu návrhu je patrné, že tvrzený spor spočívá v právním hodnocení otázky,
kdo je příslušný rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí ministra financí, kterým byl zamítnut
rozklad proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti žalobců týkající se náhrady za znárodněný
majetek podle dekretu č. 101/1945 Sb., tj. zda je uvedené rozhodnutí soukromoprávní povahy.
Spor tohoto charakteru, k jehož řešení by byl povolán zvláštní senát, však může vzniknout pouze
mezi soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení a soudem rozhodujícím ve správním
soudnictví.
Z návrhu žalobců by se snad mohlo zdát, že v uvedené věci vznikl kompetenční spor
mezi Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem na jedné straně a Obvodním
soudem pro Prahu 1 na straně druhé, u něhož mají žalobci dle poučení městského soudu podat
žalobu. Správní soud (Městský soud v Praze) již svoji pravomoc popřel. Žalobci však v návrhu
na zahájení řízení o kompetenčním sporu neuvedli, zda u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu
podle §244 a násl. o. s. ř. podali a zda rovněž obvodní soud popřel svou pravomoc vydat
rozhodnutí ve věci.
Teprve po podání takové žaloby by o své pravomoci uvážil i soud rozhodující
v občanském soudním řízení. Až poté by vyšlo najevo, zda je tu zapotřebí rozhodnutí zvláštního
senátu. Nelze se totiž obracet na zvláštní senát, dokud soud nevyčerpal zákonem předepsané
možnosti postupu. Projevuje se zde i zásada ekonomie řízení: není vyloučeno, že poté, co správní
soud žalobu odmítne, účastník zůstane nečinný. Rozhodnutí, jímž se určuje pravomoc,
by pak zůstalo jen prázdným aktem. Především však žalobci nemohou předjímat závěr soudu
rozhodujícího v občanském soudním řízení o jeho vlastní pravomoci. Pokud soud rozhodující
v občanském soudním řízení věc projedná o své vůli, rozhodování zvláštního senátu tu nemá
místa.
Zvláštní senát se proto přípisem ze dne 11. 12. 2015, čj. Konf 27/2015 - 43, dotázal
Obvodního soudu pro Prahu 1, zda u něj žalobci podali žalobu v předložené věci. Obvodní soud
potvrdil, že takovou žalobu obdržel a že věc vede pod sp. zn. 26 C 13/2015 a doposud
v ní nevydal žádné rozhodnutí. Z ničeho (z návrhu žalobců ani z vyjádření obvodního soudu)
neplyne, že by obvodní soud svou pravomoc rozhodovat v dané věci popřel. Domnívají-li
se žalobci, že obvodní soud by žalobu neměl věcně projednávat, je namístě, aby tyto skutečnosti
namítali u obvodního soudu. Bude potom na něm, jak se s těmito námitkami vypořádá.
V souladu se shora uvedeným je nepochybné, že v souzené věci dosud nevznikl
kompetenční spor, k jehož řešení by byl povolán zvláštní senát. Zvláštní senát proto návrh odmítl
jako předčasný, a to za přiměřeného použití ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení
s ustanovením §4 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. února 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu