ECLI:CZ:NSS:2016:NA.271.2016:20
sp. zn. Na 271/2016 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové ve věci navrhovatele: J. B., o návrhu ze dne
25. 10. 2016, aby Nejvyšší správní soud vydal rozsudek, ve kterém zruší usnesení Městského
soudu v Brně č. j. 112 C 59/2015 – 112 ze dne 1. 9. 2016 a současně rozhodl o advokátovi pro
zastupování ve věci dovolání, doporučil Městskému soudu v Brně neprodlené postoupení
dovolání Nejvyššímu soudu ČR a zahájil kárné řízení s JUDr. Martinem Vychopeněm, předsedou
České advokátní komory, a JUDr. Irenou Schejbalovou, ředitelkou pobočky ČAK v Brně,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 25. 10. 2016 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání navrhovatele,
označené jako „Kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně, č. j. 112 C 59/2015 – 112 ze dne
1. 9. 2016“. V tomto podání se navrhuje, aby Nejvyšší správní soud „vydal rozsudek, ve kterém zruší
usnesení Městského soudu v Brně č. j . 112 C 59/2015 – 112 ze dne 1. 9. 2016 a současně rozhodl
o advokátovi pro zastupování ve věci dovolání, doporučil Městskému soudu v Brně neprodlené postoupení dovolání
Nejvyššímu soudu ČR a zahájil kárné řízení s JUDr. Martinem Vychopeněm, předsedou České advokátní
komory, a JUDr. Irenou Schejbalovou, ředitelkou pobočky ČAK v Brně.“ Napadeným usnesením odmítl
Městský soud v Brně pro opožděnost navrhovatelovo dovolání ze dne 17. 5. 2016, směřující proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2015, č. j. 70 Co 129/2015 – 58.
Dle ustanovení §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění
(dále jen „s. ř. s.“) je kasační stížnost „opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná
na řízení (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení soudního rozhodn utí. Kasační stížnost je přípustná proti
každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.“
Pravomoc soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví upravuje ustanovení
§4 odst. 1 s. ř. s. tak, že s oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím
vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného
celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno
rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy,
(dále jen "správní orgán"), ochraně proti nečinnosti správního orgánu, ochraně před nezákonným
zásahem správního orgánu a kompetenčních žalobách. Dále pak dle §4 odst. 2 téhož zákona
ve správním soudnictví soudy rozhodují ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského
referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí, a o zrušení opatření obecné povahy
nebo jeho částí pro rozpor se zákonem. Podle §101e s. ř. s. pak rozhodují o zrušení služebních
předpisů.
Z uvedeného vyplývá, že shora označený návrh nemůže být kasační stížností, neboť
nesměřuje proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, nýbrž proti rozhodnutí
okresního soudu v občanském soudním řízení (§7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Navrhovatel se svým podáním zejména domáhá
přezkoumání a zrušení napadeného usnesení, nicméně soudní řád správní neumožňuje žádnému
soudu v rámci soudní pravomoci správní přezkoumat rozhodnutí soudu vydané v rámci soudní
pravomoci civilní. Z tohoto důvodu pak v řízení, jež bylo tímto návrhem zahájeno, absentuje
procesní podmínka soudní pravomoci. K jinému než obdobnému závěru stran soudní pravomoci
pak nelze dospět ani v ohledu zbývajících částí návrhu; rozhodování o určení advokáta
k zastupování osoby v občanském soudním řízení nenáleží do pravomoci správních soudů, stejně
tak ani formulování pro futuro doporučení stran procesního postupu soudů v občanském soudním
řízení, či podávání kárných žalob směřujících proti funkcionářům České advokátní komory.
Dle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud
usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl, nebo o téže věci již řízení u soudu
probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo
přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Nedostatek soudní pravomoci jakožto obecné podmínky kteréhokoli soudního řízení
správního je nedostatkem neodstranitelným (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 4. 2009, č. j. 5 As 19/2009 – 48). Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než na základě
ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. shora označený návrh odmítnout.
Jelikož Nejvyšší správní soud shledal neodstranitelný nedostatek podmínky řízení jakožto
důvod pro odmítnutí návrhu, nerozhodoval již o návrhu na ustanovení zástupce ani o žádosti
navrhovatele o osvobození od soudních poplatků.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě ustanovení §60
odst. 3 s. ř. s. tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť návrh
byl odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu