ECLI:CZ:NSS:2016:NAD.262.2016:17
sp. zn. Nad 262/2016 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
nezl. N. C., zast. JUDr. Annou Haisovou, advokátkou se sídlem Úvoz 507/4, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, o návrhu
žalobkyně na postup podle §9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve
znění pozdějších předpisů, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 181/2016,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 181/2016
se n ep ři k azu je Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. 7. 2016, č. j. MSP-106/2016-ODSK-OTC/13, kterým bylo toliko částečně
vyhověno její žádosti o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti podle
zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech
trestných činů), ve znění pozdějších předpisů. Věc je u Městského soudu v Praze vedena
pod sp. zn. 6 A 181/2016.
[2] V podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 20. 10. 2016 žalobkyně navrhla,
aby byla shora specifikovaná věc s ohledem na rychlost a hospodárnost řízení přikázána
Krajskému soudu v Brně, neboť navazuje na trestní řízení tam vedené pod sp. zn. 2 Tm 1/2015.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu žalobkyně uvedl, že tato skutečnost není sama
o sobě důvodem pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Navrhl, aby žádost
žalobkyně byla zamítnuta.
[4] Nejvyšší správní soud věc posoudil a shodně jako žalovaný dospěl k závěru, že v daném
případě nejsou podmínky pro delegaci vhodnou, tj. přikázání věci jinému než místně příslušnému
soudu, splněny.
[5] Vycházel z relevantní právní úpravy obsažené v §9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), dle kterého Nejvyšší
správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost
nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
[6] Je třeba zdůraznit, že tento postup je výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti
a z ústavní zásady zákonného soudu a soudce, proto k němu lze přistoupit jen v ojedinělých
a odůvodněných případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným krajským
soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce
spolehlivější a důkladnější posouzení věci (srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003 - 26, publ. pod č. 305/2004 Sb. NSS,
příp. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, publ. jako
N 172/24 SbNU 281).
[7] Samotná skutečnost, že u Krajského soudu v Brně byla projednána a rozhodnuta trestní
věc, která s nyní projednávanou věcí souvisí (žalobkyně byla v pozici poškozené a na tomto
základě se u žalovaného domáhala poskytnutí peněžité pomoci obětem trestných činů,
jak vyplývá z jejích žalobních tvrzení a napadeného správního rozhodnutí), přikázání věci tomuto
soudu neodůvodňuje. Jediným myslitelným benefitem, který by tento postup přinesl, by bylo
snazší (respektive rychlejší a levnější) připojení trestního spisu, bude-li ho pro posouzení
projednávané věci třeba, což je natolik zanedbatelnou úsporou, že nemůže být pro přikázání věci
jinému než místně příslušnému soudu dostačující. Je naopak vhodné zdůraznit, že Krajský soud
v Brně by se musel s věcí od počátku seznámit a činit přípravné úkony, což by v žádném případě
k rychlosti ani hospodárnosti řízení přispět nemohlo.
[8] Pro úplnost lze dodat, že u krajských soudů vykonávají správní soudnictví specializované
senáty a specializovaní samosoudci (§3 odst. 1, věta druhá, s. ř. s.), je proto vyloučeno,
aby se nyní projednávanou žalobou zabýval samosoudce, respektive senát, který rozhodoval
v trestní věci (pokud snad byl návrh žalobkyně veden těmito úvahami).
[9] Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro postup
podle §9 odst. 2 s. ř. s. nebyly splněny.
[10] Konečně uvádí, že v projednávané věci netrval na zaplacení soudního poplatku,
byť k tomu žalobkyni vyzval usnesením ze dne 21. 10. 2016, č. j. Nad 262/2016 – 5.
Dne 31. 10. 2016 mu byl předložen spis Městského soudu v Praze, ze kterého zjistil, že žalobkyně
se domáhá zrušení rozhodnutí ve věci peněžité pomoci obětem trestné činnosti. Svědčí jí tedy
osobní osvobození od soudních poplatků podle §11 odst. 2 písm. l) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na §11 odst. 5, větu první,
téhož zákona ji netíží ani poplatková povinnost za návrh na přikázání věci jinému než místně
příslušnému soudu z důvodu vhodnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu