ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.106.2016:12
sp. zn. Nao 106/2016 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Ústí nad Labem,
se sídlem Dlouhá 3359, 400 21 Ústí nad Labem, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného č.
j. 59346/16/2501-80542-507591 ze dne 26. 1. 2016, v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí
nad Labem pod sp. zn. 15 Af 33/2016, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům
Krajského soudu v Ústí nad Labem,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., Mgr. Václav
Trajer a JUDr. Petr Černý, Ph.D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 Af 33/2016.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou (ze dne 8. 4. 2016) doručenou dne 11. 4. 2016 Krajskému soudu
v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 1. 2016, č. j. 59346/16/2501-80542-507591. Spolu s žalobou požádal o přiznání odkladného
účinku.
[2] Krajský soud vyzval dvěma usneseními ze dne 19. 4. 2016, č. j. 15 Af 33/2016 – 6
a č. j. 15 Af 33/2016 – 7, žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu a za návrh na přiznání
odkladného účinku. Na tato usnesení reagoval žalobce podáním ze dne 25. 4. 2016, v němž mimo
jiné vznesl námitku podjatosti ve smyslu §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vůči všem soudcům krajského soudu. Vyloučení
soudců krajského soudu z projednání a rozhodování věci odůvodnil žalobce tvrzením,
že „jinak opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného
a spravedlivého rozhodování soudů“. Domnívá se proto, že věc musí být přikázána jinému soudu
z důvodu delegace nutné.
[3] V návaznosti na vznesenou námitku podjatosti učinili soudci senátu 15 Af krajského
soudu JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., Mgr. Václav Trajer a JUDr. Petr Černý, Ph.D. písemné
prohlášení (č. l. 10 spisu krajského soudu). Všichni shodně uvedli, že se ve vztahu k věci
i k žalobci necítí být jakkoliv podjati, pročež považují uplatněnou námitku za zcela nedůvodnou.
II.
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti vznesená žalobcem
není důvodná.
[5] Podle §8 odst. 1 zákona s. ř. s.“, [s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. [ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce,
soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud,
a je li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
[7] Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. je nutno
postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo
odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1
Listiny). Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného soudce
(příslušného soudního oddělení, senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně
a ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem,
nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 – 16). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba akcentovat též tzv. zdání
nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž i ke třetím osobám
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10).
[8] Z dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že se Nejvyšší správní soud nemohl
zabývat námitkou podjatosti směřující proti krajskému soudu jako celku, tj. i proti soudcům
daného soudu, kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené
pod sp. zn. 15 Af 33/2016. Soudnictví je totiž vždy pojmově spjato s rozhodováním konkrétních
případů a nemá povahu akademického řešení obecných právních otázek, které nemají význam
pro účastníky řízení, a proto i uvedený základní funkční princip nestrannosti je nutno vztahovat
pouze ke konkrétní rozhodované věci. Účastník řízení tedy může namítat podjatost
pouze u toho soudce, který je povolán v jeho věci rozhodnout. Při posuzování námitky podjatosti
je nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě velí postupovat tak,
aby podjatost jednotlivých soudců byla prověřována jen potud, dokud se nenajde potřebný počet
soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34).
[9] Žalobce namítl podjatost všech soudců krajského soudu. Podle rozvrhu práce již věc byla
přidělena senátu 15 Af ve složení: JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., Mgr. Václav Trajer a JUDr. Petr
Černý, Ph.D. Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval tím, zda je námitka podjatosti
relevantní ve vztahu k těmto třem soudcům. Teprve byla-li by námitka shledána důvodnou
a byli-li by tito soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní
soud ke zkoumání podjatosti ostatních soudců krajského soudu.
[10] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování
o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud
ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti
o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě
soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním
smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Důvodem vyloučení je tedy taková povaha
subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik
objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci může
vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména
v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce
k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod.
[11] Žalobce spatřuje důvod podjatosti soudců krajského soudu v rozhodovací činnosti
soudců v minulých řízeních (srov. žalobcovu formulaci námitky podjatosti: „…reálně hrozí,
že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování
soudů“).
[12] Dle §8 odst. 1 věty poslední s. ř. s. důvod k vyloučení soudce nezakládají okolnosti
spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Postup v rozhodování dotčených soudců v jiných věcech tedy nemůže vést
k jejich vyloučení, byť by v těchto věcech byl sám žalobce neúspěšný. Nejvyšší správní soud
k námitce žalobce podotýká, že soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních
důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího
rozhodnutí či nezákonného postupu soudu. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě
lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. Nao 82/2015 – 58).
[13] Z tvrzení žalobce ani z obsahu spisu nevyplývá, že by se uvedení soudci podíleli
na projednávání nebo rozhodování této věci ve správním nebo v předchozím soudním řízení,
přičemž předchozí řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy nikoli jakékoliv řízení před správním
soudem, jehož byl žalobce účastníkem a v němž se uvedený soudce podílel na rozhodování),
nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 2/2003 – 18 ze dne
19. 3. 2003, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by tak byl jen soudce, který by o téže věci
rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího
správního soudu. O takový případ však v nyní posuzované věci nejde.
[14] Obecné a nepodložené domněnky žalobce nemohou být důvodem vyloučení soudců
pro podjatost. Ze spisu rovněž nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že by členové
dotčeného senátu měli k projednávané věci nebo k procesním stranám jakýkoliv vztah,
což ve svém písemném prohlášení potvrdili i oni sami. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl
žádné relevantní skutečnosti, které by mohly vést k pochybnostem o nepodjatosti dotčených
soudců, a nenasvědčují tomu ani jiné skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 15 Af 33/2016. V důsledku toho odpadá nutnost rozhodovat o delegaci nutné (§9
odst. 1 s. ř. s.), neboť nenastala situace, že by pro vyloučení soudců specializovaných senátů
místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu