ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.138.2016:54
sp. zn. Nao 138/2016 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Služby Bruntál
s.r.o., IČO 619 42 006, se sídlem Slovenská 79/4, 792 01 Bruntál, proti žalovanému: Krajský
úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2016, č. j. MSK 14145/2016, projednávané Krajským
soudem v Ostravě pod sp. zn. 22 A 46/2016, o námitce podjatosti soudkyně Krajského soudu
v Ostravě JUDr. Moniky Javorové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monika Javorová není vyloučena
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 46/2016.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou doručenou dne 2. 5. 2016 Krajskému soudu v Ostravě (dále
jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2016,
č. j. MSK 14145/2016. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí
Městského úřadu Bruntál, odboru výstavby a územního plánování ze dne 14. 12. 2015,
č. j. MUBR/86026-15/Iva-Výst. 9741/2015/Iva, kterým byla zamítnuta žádost žalobce
o umístění stavby rodinného domu na pozemku p. č. 64 v katastrálním území Karlovec.
[2] Dne 30. 5. 2016 žalobce vznesl námitku podjatosti vůči ve věci rozhodující soudkyni
JUDr. Monice Javorové. Námitku podjatosti vznáší s ohledem na předchozí nezákonná
odmítající rozhodnutí jmenované soudkyně ve věcech vedených u krajského soudu
pod sp. zn. 79 A 7/2013, 79 A 1/2014 a 5 Na 4/2015. Žalobce má dále za to, že nynější žaloba,
projednávaná pod sp. zn. 22 A 46/2016 měla být zároveň posouzena jako návrh na obnovu
řízení ve věcech výše uvedených. Je zřejmé, že k efektivnější a rychlejší ochraně práv by přispělo,
pokud by soud v rámci obnovy předchozích řízení (sp. zn. 79 A 7/2013, 79 A 1/2014
a 5 Na 4/2015) v jednom řízení svým určujícím výrokem vyřešil všechny sporné otázky.
[3] Žalobce uvádí, že nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, o níž je schopen
referovat pouze soudce sám. Takto úzce pojímaná kategorie by však v praxi stěží nalezla
uplatnění, jelikož vnitřní rozpoložení soudce lze jen obtížně objektivně přezkoumat. Je nutné
posoudit reálně existující okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem
o tom, že soudce má k věci sp. zn. 22 A 46/2016 nikoliv nezaujatý vztah. K nezávislosti soudce
dále cituje judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.
[4] Soudkyně JUDr. Monika Javorová ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedla,
že žalobce zná pouze z úřední činnosti a necítí se být v projednávané věci podjatá.
II.
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. [s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. [ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce,
soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud,
a je li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
[7] Integrální součástí práva na spravedlivý proces, vymezeného v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z klíčových předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
[8] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování
o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil,
že „[d]ůvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být
založeny skutečnostmi objektivitě soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu
účastníků řízení, ale v objektivním smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“
(usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Důvodem vyloučení
je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům,
která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr
k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci,
zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být
založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti,
apod. Jak dále uvedl Ústavní soud, „poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní
charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem, podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce
nestranně přistupovat k věci a k úkonům jí se týkajícím.“ (nález ze dne 26. 7. 2012,
sp. zn. III. ÚS 187/10).
[9] V nyní posuzovaném případě je třeba zdůraznit, že dle již citovaného ustanovení §8
odst. 1 věty poslední s. ř. s., důvod k vyloučení soudce nezakládají okolnosti spočívající v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup
v rozhodování soudců v jiných věcech tedy nemůže vést k jejich vyloučení, byť by v těchto
věcech byl sám žalobce neúspěšný. Nejvyšší správní soud k námitce žalobce podotýká, že soudce
může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení
účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či nezákonného postupu soudu,
které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním.
Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li
přípustné), nikoli námitka podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 5. 2015, č. j. Nao 82/2015 – 58).
[10] Právě naposledy uvedené závěry mají v posuzovaném případě zásadní význam. Žalobce
nikde ve svém podání netvrdí skutečnosti svědčící o subjektivním vztahu ve věci rozhodující
soudkyně k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, které by byly s to založit objektivní
a důvodné pochybnosti o její nepodjatosti. Domnělou podjatost spatřuje výhradně v předchozí
rozhodovací činnosti soudkyně v projednávané věci a ve věcech dřívějších. Jediná konkrétní
námitka žalobce spočívá v tom, že soud měl v nyní projednávané věci zároveň rozhodnout
o obnově řízení vedených u krajského soudu pod sp. zn. 79 A 7/2013, 79 A 1/2014
a 5 Na 4/2015, a poté v jednom řízení vyřešit všechny sporné otázky. Jedná se však
toliko o vyjádření nesouhlasu s právním posouzením věci. Jakkoliv jej má žalobce za nesprávné,
toto posouzení nemůže s ohledem na výše uvedené samo o sobě představovat důvod vyloučení
soudce pro podjatost ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s.
[11] Vzhledem k tomu, že se namítaná soudkyně necítí být podjatá, žalobce neuvedl žádné
relevantní skutečnosti, které by mohly vést k pochybnostem o její nepodjatosti, a nenasvědčují
tomu ani jiné skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že není vyloučena z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 46/2016.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. července 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu