ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.17.2016:20
sp. zn. Nao 17/2016 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: J.H., proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2015, čj. 24938/15/5100-31462-707633, vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 49/2015, o námitce podjatosti soudců
krajského soudu,
takto:
Soudci Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Jana
Kábrtová, Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Jan Rutsch, Mgr. Helena Konečná, JUDr. Pavel
Kumprecht a JUDr. Ivona Šubrtová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci
vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 31 Af 49/2015.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v řízení o žalobě ve věci výše uvedené namítl podjatost všech soudců krajského
soudu rozhodujících ve věci, s návrhem na jejich vyloučení z projednávání a rozhodování nejen
této věci, a předložení věci jinému soudu z důvodu delegace nutné, protože jinak opět reálně
hrozí, že budou pokračovat v „dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého
rozhodování soudů“.
[2] K námitce se vyjádřili všichni soudci správního úseku příslušného krajského soudu
a žádný z nich přitom neshledal důvody zavdávající pochybnosti o podjatosti.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou
z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR).
Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich zástupcům). Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží
nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce.
Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem
nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[7] Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně
a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobce. Žádná z žalobcem
uvedených skutečností, resp. obecný nesouhlas žalobce s obsazením soudu, nepředstavuje
legitimní důvod pro vyloučení soudce z rozhodování věci.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro to, aby soudci JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Jana Kábrtová, Mgr. Marie Kocourková,
JUDr. Jan Rutsch, Mgr. Helena Konečná, JUDr. Pavel Kumprecht a JUDr. Ivona Šubrtová byli
vyloučeni z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci. Nejvyšší správní soud proto rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. ledna 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu