ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.22.2016:16
sp. zn. Nao 22/2016 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Radovana Havelce ve věci kárného žalobce
ministra spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, proti kárně obviněnému JUDr. O.
S., o návrhu kárně obviněného JUDr O. S. na obnovu řízení věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 15 Kse 3/2013, o námitce podjatosti vznesené navrhovatelem ve věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 15 Kse 1/2016,
takto:
Soudkyně 15. senátu Nejvyššího správního soudu (kárný senát ve věcech soudních
exekutorů) JUDr. Gabriela Vilímková ne n í v yl o u če n a z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 15 Kse 1/2016.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 6. 1. 2016 se kárně odsouzený (dále jen „navrhovatel“) domáhal obnovy
kárného řízení, v němž byl rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 10. 2013, č. j. 15 Kse 3/2013 – 31, shledán vinným kárnými delikty podle §116 odst. 2
písm. a) a b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád),
a odsouzen k pokutě ve výši 10.000 Kč.
V rámci řízení o návrhu na obnovu řízení vznesl navrhovatel dne 20. 1. 2016 námitku
podjatosti proti soudkyni 15. senátu Nejvyššího správního soudu (kárný senát ve věcech soudních
exekutorů) JUDr. Gabriele Vilímkové. Podjatost soudkyně spatřuje navrhovatel v tom,
že se podílela na rozhodování v případě, kdy bylo připuštěno, aby za kárného žalobce vystupoval
zástupce, přestože zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), na který
odkazuje §25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, takový přístup nepřipouští.
Námitka podjatosti byla v souladu s rozvrhem práce předložena dne 27. 1. 2016
k posouzení třetímu senátu zdejšího soudu.
Soudkyně JUDr. Gabriela Vilímková prohlásila, že nemá žádný poměr k navrhovateli ani
k projednávané věci. Upřesnila, že navrhovatele osobně nezná a nemá k němu žádný vztah,
pouze ví, že měl exekutorský úřad v Hradci Králové. Nepociťuje ani žádný osobní vztah
k přezkoumání právní otázky, kterou navrhovatel nastolil jako základ pro svůj návrh na obnovu
řízení.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Námitka byla posouzena v souladu s §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), na jehož přiměřené použití ve věcech návrhu na vyloučení člena senátu
z projednávání a rozhodování věci odkazuje §10 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech
soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní
moci jako pilíře demokratické společnosti.
Námitka podjatosti, kterou účastník řízení může uplatnit podle §8 odst. 5 s. ř. s., musí být
zdůvodněna a účastník řízení musí uvést konkrétní skutečnosti, z nichž tvrzenou podjatost
dovozuje.
Z nyní posuzované námitky je dostatečně zřejmé, že žádný z důvodů předpokládaných
v §8 s. ř. s. dán není. Navrhovatel totiž brojí pouze proti tomu, že soudkyně JUDr. Gabriela
Vilímková rozhodla v jiném případě, v němž připustila, aby se ministr spravedlnosti jako kárný
žalobce nechal v jednání před Nejvyšším správním soudem zastupovat. Ustanovení §8 odst. 1
s. ř. s. však přímo stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Z pouhého nesouhlasu navrhovatele s dřívějším procesním postupem kárného senátu ve věcech
soudních exekutorů v jiné věci, na němž se podílela i soudkyně JUDr. Gabriela Vilímková, tudíž
podjatost soudkyně dovodit nelze.
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že soudkyně 15. senátu Nejvyššího správního soudu
(kárný senát ve věcech soudních exekutorů) JUDr. Gabriela Vilímková není vyloučena
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 15 Kse 1/2016.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. února 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu