ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.4.2016:46
sp. zn. Nao 4/2016 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Ing. V. S.,
proti žalovanému: Krajský ú řad Libereckého kraje, se sídlem Liberec, U Jezu 642/2a, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného z 1. 9. 2015, č. j. OD 620/15-3/67.1./15217/NL, o návrhu
na vyloučení soudce Mgr. Karolíny Tylové, LL. M. z projednávání a rozhodování věci,
takto:
Soudkyně Mgr. Karolína Tylová, LL. M. není v y l o u č e n a z projednávání
a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec,
pod sp. zn. 58 A 12/2015.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou z dne 25. 9. 2015 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného z 1. 9. 2015,
č. j. OD 620/15-3/67.1./15217/NL. Řízení v této věci vede Krajský soud v Ústí nad Labem,
pobočka Liberec, pod sp. zn. 58 A 12/2015.
Žalobce dne 4. 1. 2016 vznesl námitku podjatosti vůči soudkyni Mgr. Karolíně Tylové,
LL. M. a současně navrhl, aby věc byla přikázána jinému soudu (řízení o tomto návrhu vede
Nejvyšší správní soud pod sp. zn. Nad 7/2016).
Žalobce námitku podjatosti odůvodnil v podstatě tím, že soud na politickou objednávku
prosazuje vlastní nebo skupinové zájmy, a tato soudkyně se připojila ke skupině, která záměrně
škodí účastníkům. Podle žalobce šlo soudkyni od počátku řízení o to, aby znemožnila provedení
důkazů o trestné činnosti osob ve správním řízení. Žalobce má za to, že na návod soudkyně mu
mělo být usnesením na č. l. 11 (výzva k zaplacení soudního poplatku - pozn. Nejvyššího
správního soudu) téměř odejmuto právo být účastníkem, usnesením na č. l. 41 (zamítnutí návrhů
na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce - pozn. Nejvyššího správního
soudu) mu bylo odepřeno právo užívat akademický titul. Nesouhlasí také s tím, že o věci nebylo
u soudu vedeno jednání. Žalobce dále tvrdí, že soudkyně má vlastní a skupinový zájem na tom,
aby se u něj poměry nezměnily, a proto maří právo žalobce na soudní ochranu. Současně
je názoru, že soudkyně se spolu se státními zástupci, představiteli moci zákonodárné a moci
výkonné obohacuje na úkor žalobce jako daňového poplatníka, a to na základě protiústavního
rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1440/2014. Hlavní nátlakovou
skupinou jsou podle žalobce soudci Nejvyššího správního soudu, který ve věci nemůže
být nestranný. Žalobce se rovněž zamýšlí nad skutečností, že se orgány činné v trestním řízení
nezabývají otázkou zdanění mimořádných požitků soudců a státních zástupců v Liberci.
Tyto požitky mají dle žalobce spočívat v bezúplatném parkování soukromých vozidel na veřejně
dostupných parkovištích u jejich pracovišť. Má za to, že soudkyně nemusí být v konzumaci
tohoto požitku výjimkou a že je na pováženou, že může vykonávat činnost soudce a rozhodovat
o právech bezúhonných osob.
Soudkyně Mgr. Karolína Tylová k námitce krátce uvedla, že se necítí být podjatá, že nezná
žalobce ani žádnou z osob, které se podílely na řízení před správním orgánem. Dále uvedla,
že k projednávané věci žádný vztah nemá a nepodílela se na řízení před správním orgánem.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce přitom nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník namítnout podjatost soudce, soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření
Nejvyšší správní soud.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům - kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů - mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský. Žalobce však žádné takové skutečnosti v námitce netvrdí a Nejvyšší správní soud
ze spisu takové nezjistil. Rovněž není opora v tom, že j menovaná soudkyně se nepodílela
na projednávání nebo rozhodování věci u žalovaného správního orgánu.
Z celkové koncepce námitky podjatosti je Nejvyššímu správnímu soudu zřejmé,
že žalobce jmenované soudkyni vytýká toliko obecné okolnosti spočívající ve způsobu vedení
řízení, či v okolnostech jejího rozhodování. To ostatně vyplývá i z toho, že žalobce námitku
podjatosti uplatnil neprodleně poté, co mu bylo dne 31. 12. 2015 doručeno usnesení
z 21. 12. 2015, č. j. 58 A 12/2015 – 40, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec,
zamítl jeho návrhy na osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Soudní řád správní přitom přímo vylučuje, aby důvodem pochybnosti o soudcově
nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané
věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V postupu soudce při projednávání konkrétní
věci se totiž projevuje samotný výkon soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být
důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce.
I když tedy žalobce uvádí celou řadu skutečností, žádná z nich nesvědčí o přímém
poměru soudkyně k věci nebo k účastníkovi - žalobci. Ani soudkyně si takového poměru není
vědoma, jak vyplývá z jejího vyjádření k námitce podjatosti.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Mgr. Karolína Tylová,
LL. M. není z projednávání a rozhodování věci vyloučena, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že pro úsudek o podjatosti soudce
a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné
či subjektivní přesvědčení žalobce. Nejvyšší správní soud proto nepřihlédl k obecnému, blíže
nekonkretizovanému a prostému tvrzení žalobce, že hlavní nátlakovou skupinou je Nejvyšší
správní soud, který proto nemůže být nestranný (srov. ustanovení §8 odst. 5. s. ř. s). Rovněž
se nezabýval ani dalšími tvrzeními a výtkami žalobce vůči ostatním soudcům a zaměstnancům
justice či veřejné správy, neboť ty přímo nesouvisejí s posouzením námitky podjatosti uvedené
soudkyně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.)
V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu