ECLI:CZ:NSS:2016:PST.7.2015:39
sp. zn. Pst 7/2015 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Barbary Pořízkové,
JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové, v právní věci navrhovatelky: vláda,
se sídlem nábřeží E. Beneše 4, Praha 1, proti odpůrci: PROZMĚNU, se sídlem
tř. Osvobození 767/21, Bruntál, o návrhu na pozastavení činnosti politického hnutí,
takto:
I. Činnost politického hnutí PROZMĚNU se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 18. prosince 2015 podala u Nejvyššího správního soudu vláda (dále jen
„navrhovatelka“) návrh na pozastavení činnosti politického hnutí PROZMĚNU (dále jen
„odpůrce“) podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách
a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických stranách“).
Tento návrh odůvodnila navrhovatelka tím, že odpůrce nesplnil svou zákonnou povinnost
ve smyslu §6 odst. 5 zákona o politických stranách a neustanovil ve lhůtě šesti měsíců od vzniku
hnutí orgány hnutí. Ministerstvo vnitra dopisem ze dne 9. února 2015 upozornilo odpůrce,
že dosud údaje o statutárním orgánu neoznámil, ač má podle §10 zákona o politických stranách
tuto povinnost. Navrhovatelka dále uvedla, že odpůrce nesplnil svou zákonnou povinnost
předložit Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu za rok 2014. V tomto směru odkázala
na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu č. 761 z 27. schůze konané dne 21. května 2015,
ke zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2014.
Jelikož odpůrce tuto svoji zákonnou povinnost ve smyslu §18 zákona o politických stranách
nesplnil ani dodatečně, lze mít za to, že jeho činnost není v souladu s §4 písm. a) zákona
o politických stranách, podle něhož vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které
porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu.
[2] Odpůrce se k návrhu vyjádřil přípisem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne
31. prosince 2015. V něm žádal o zamítnutí návrhu na pozastavení činnosti politického hnutí.
Návrh odůvodnil tím, že §6 odst. 5 zákona o politických stranách porušil neúmyslně,
neboť jednal v dobré víře dle stanov hnutí, podle nichž předseda předsednictva svolá ustavující
celostátní radu, jakmile bude počet členů hnutí 25 nebo počet buněk 7, bohužel však počet členů
hnutí je pořád jen tři. Toto pochybení je ale ochoten neprodleně napravit. Výroční finanční
zprávu za rok 2014 doručil odpůrce dodatečně dne 11. září 2015 a jako důkaz předložil fotokopii
dodacího lístku.
[3] Navrhovatelka na vyjádření odpůrce reagovala přípisem doručeným Nejvyššímu
správnímu soudu dne 18. ledna 2016. Na základě šetření bylo z výroční finanční zprávy za rok
2014 dodatečně zaslané odpůrcem zjištěno, že ve zprávě chybí zpráva auditora o ověření roční
účetní závorky s výrokem bez výhrad, a zároveň chybí ověřená kopie darovací smlouvy k daru
právnické osoby ve výši 50.000 Kč. Podle navrhovatelky dále odpůrce Ministerstvu vnitra dne
13. ledna 2016 oznámil údaje o statutárním orgánu v souladu s §9 odst. 3 písm. b) zákona
o politických stranách.
[4] Podle §51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), rozhodl
Nejvyšší správní soud se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání.
[5] Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle výše zmíněného usnesení
Poslanecké sněmovny č. 761 odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2014, pročež
Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu na pozastavení jeho činnosti. Odpůrce
výroční finanční zprávu předložil dodatečně, ale z informací navrhovatelky vyplývá, že je neúplná
a bez ověření auditorem.
[6] Ze sdělení Ing. M. H., tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, ze dne 2.
února 2016, č. j. PS2016/1209 2016/KV/51, vyžádaného Nejvyšším správním soudem pro účely
tohoto řízení, vyplývá, že odpůrce předložil Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu za rok
2014, jejíž kopie byla ke sdělení přiložena, dodatečně po termínu.
[7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že druhý důvod pro pozastavení činnosti, který
navrhovatelka uvedla, tedy neustanovení statutárního orgánu a z něj vyplývající neoznámení
údajů o osobách, které jsou statutárním orgánem, je již bezpředmětný, protože tento stav byl
odpůrcem napraven, což je zřejmé z vyjádření navrhovatelky, odpůrce i z rejstříku politických
stran a politických hnutí (dostupný na internetových stránkách Ministerstva vnitra
http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/Default.aspx).
[8] Pokud jde o první namítaný důvod pro pozastavení činnosti odpůrce, Nejvyšší správní
soud předesílá, že podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet
činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění
demokratických základů státu. Z §18 odst. 1 stejného zákona vyplývá povinnost stran a hnutí
předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu
v členění konkretizovaném pod body a) až f) tohoto ustanovení. Podle §14 odst. 1 zákona může
být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost
je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 nebo se stanovami.
[9] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany
nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého soudního řádu správního. Podle
§96 s. ř. s. rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle
skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.
[10] Na základě uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný
návrh je v této části důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně z citovaných
usnesení Poslanecké sněmovny) bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené
povinnosti, neboť v zákonem stanoveném termínu nepředložil příslušnému orgánu,
tj. Poslanecké sněmovně, výroční finanční zprávu za rok 2014, a dodatečně předložená zpráva
nesplňovala zákonem požadované náležitosti. Výroční finanční zpráva sice byla předložena
na předepsaném formuláři podle přílohy k vyhlášce č. 273/2005 Sb., o vzoru formuláře
pro předkládání výroční finanční zprávy politickými stranami a politickými hnutími Poslanecké
sněmovně, ale neobsahuje zprávu auditora. Odpůrce sám ve výroční finanční zprávě přiznává,
že nevyložil žádné náklady na odměny auditorovi. Nejvyšší správní soud obzvláště obezřetně dbá
na to, aby zabránil přepjatému formalismu při zkoumání náležitostí předložených finančních
zpráv, nicméně na povinnosti předložit zprávu auditora trvá, a to i za situace, kdy politická strana
nebo hnutí neměla žádné příjmy a výdaje (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
4. února 2015, č. j. Pst 11/2014 - 33), což krom toho není případ odpůrce. Ve s vé judikatuře
se již dříve Nejvyšší správní soud vyjádřil ve smyslu, že „zákonná povinnost nechat roční účetní závěrku
prověřit formou auditu nepředstavuje výron libovůle zákonodárce, ve svých důsledcích zasahující postavení zejména
malých politických stran, nýbrž je nutno ji právě naopak vykládat jako záruku otevřenosti a transparentnosti
politických stran, která je nezbytná s ohledem na jejich privilegované postavení oproti jiným právnickým osobám
a na jejich funkci v ústavním systému.“(viz rozsudek ze dne 1. července 2009, č. j. Pst 11/2008 - 52).
Odpůrce tak nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1 písm. b) zákona
o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný
důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany nebo
hnutí.
[11] Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany nebo hnutí je vytvořit právní
rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě nedojde,
k následnému podání návrhu na rozpuštění politické strany nebo hnutí. Podle §14 odst. 2 zákona
o politických stranách totiž mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony
zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich
činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku.
[12] Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany nebo hnutí pozastavena, podají
orgány uvedené v §15 zákona o politických stranách návrh na rozpuštění strany nebo hnutí.
Podle §14 odst. 3 cit. zákona, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl
důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně
obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem
(k tomu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. Obn 1/2006,
dostupné na www.nssoud.cz). Jinými slovy, ačkoliv Nejvyšší správní soud na základě zjištěných
skutečností rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce, odpůrci nic nebrání v tom,
aby bezprostředně po dodatečném splnění zákonných povinností pokračoval v plném rozsahu
ve své činnosti.
[13] Namítá-li navrhovatelka, že u daru právnické osoby odpůrci ve výši 50.000 Kč chybí
též náležitost podle §18 odst. 3 zákona o politických stranách, tj. doložení ověřené kopie
darovací smlouvy, konstatuje Nejvyšší správní soud, že tato námitka důvodná není,
neboť zmíněné ustanovení §18 odst. 3 zákona o politických stranách vyžaduje doložení daru
ověřenou kopií darovací smlouvy pouze v případě, že dar svou celkovou hodnotou od jednoho
dárce za rok přesahuje 50.000 Kč (zdůrazněno Nejvyšším správním soudem), tj. má-li hodnotu
vyšší (nikoli rovnou) 50.000 Kč. Nadto Nejvyšší správní soud poznamenává, že nedoložení
ověřené kopie darovací smlouvy o daru přesahujícím 50.000 Kč by samo o sobě, při absenci
jiných či opakovaných nedostatků, nesvědčilo o povaze perpetuálního chování politického hnutí,
které by představovalo opakované porušování zákonů způsobem ohrožujícím demokratické
základy státu ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 18. října 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94,
N 62/4 SbNU 113, 296/1995 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. července 2013, č. j. Pst 2/2013 - 47).
[14] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. Procesně ú spěšné navrhovatelce,
která by jinak měla na náhradu nákladů právo, nevznikly v souvislosti s řízením před Nejvyšším
správním soudem náklady nad rámec její běžné činnosti, ze spisu ani jiné nevyplývají,
proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politické hnutí je o p r á v n ě n o podat návrh podle článku 87 odst. 1
písm. j) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jeho rozpuštění
nebo jiné rozhodnutí týkající se jeho činnosti není ve shodě s ústavními nebo
jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto
rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu má odkladný účinek
(§73 a §79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 3. února 2016
JUDr. Jan Passer
předseda senátu