ECLI:CZ:NSS:2016:VOL.16.2016:22
sp. zn. Vol 16/2016 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška
a soudců Josefa Baxy, Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka, Miloslava Výborného jako
soudce zpravodaje a Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: Politické hnutí
NEZÁVISLÍ, Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti odpůrcům: 1) Státní volební komise,
se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, a 2) Ing. Zdeněk Nytra, Na Hradbách 1922/15,
Ostrava, zast. Mgr. Lukášem Seibertem, advokátem se sídlem Sokolská třída 1204/8, Ostrava,
o návrhu na vyslovení neplatnosti voleb do Senátu Parlamentu České republiky konaných
ve dnech 7. a 8. října 2016 (první kolo) a 14. a 15. října 2016 (druhé kolo) ve volebním obvodu
č. 70 - Ostrava-město,
takto:
I. Návrh se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 27. 10. 2016 se navrhovatel
domáhá vyslovení neplatnosti voleb do Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech
7. a 8. října 2016 (první kolo) a 14. a 15. října 2016 (druhé kolo) ve volebním obvodu
č. 70 - Ostrava-město, jakož i neplatnosti hlasování a volby kandidáta, tj. odpůrce 2).
[2] Navrhovatel v odůvodnění svého návrhu uvedl, že odpůrce 2) přihlásil svou kandidaturu
jako nezávislý kandidát s doložením příslušné petice dle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách
do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „zákon
o volbách do Parlamentu“). S odkazem na §1 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování
v politických stranách a v politických hnutích, navrhovatel konstatoval, že odpůrce 2) nemohl
kandidovat za žádnou politickou stranu či hnutí, neboť mu v tom bránil existující služební poměr
[za porušení tohoto zákazu hrozí příslušníkovi sankce v podobě rozvázání služebního poměru
dle §42 odst. 1 písm. f) ve spojení s §47 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru
příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „služební zákon“)]. Odpůrce 2) po úspěchu v prvním
kole senátních voleb však veřejně přiznal, že na svou kampaň obdržel 200 000 Kč od Občanské
demokratické strany (dále jen „ODS“) a 100 000 Kč od TOP 09. Dle Wikipedie odpůrce
2) finančně podporovala též Strana soukromníků České republiky. Na webových stránkách ODS
a TOP 09 je pak výslovně uvedeno, že odpůrce 2) byl kandidátem těchto stran. Odpůrce
2) se tedy dopustil obcházení zákona tím, že deklaroval svou nezávislost, ačkoli skrytě kandidoval
za politické strany ODS a TOP 09. Uvedl tedy v prvním kole senátních voleb voliče v omyl.
Následné „přiznání“ v kole druhém pak mělo za cíl podpořit účast voličů těchto stran a pomohlo
odpůrci 2) natolik, že ve druhém kole získal o 32,6 % hlasů více než v kole prvním. Nadto
se odpůrce 2) dále dopustil hrubého porušení služebního zákona.
[3] Odpůrce 1) ve vyjádření k tomuto návrhu uvedl, že odpůrce 2) byl zaregistrován jako
nezávislý kandidát, který jako své povolání uvedl „ředitel Hasičského záchranného sboru
Moravskoslezského kraje“; v jeho kandidatuře nespatřuje porušení zákona o sdružování
v politických stranách a v politických hnutích ani služebního zákona. Financování volební
kampaně nezávislých kandidátů přitom není právem aktuálně regulováno.
[4] Odpůrce 2) ve vyjádření k návrhu uvedl, že není zřejmé, který druh návrhu dle §90 s. ř. s.
navrhovatel podal. Návrh je také částečně opožděný, neboť navrhovatel měl napadnout již
samotnou registraci kandidatury odpůrce 2). Dále konstatoval, že k porušení zákona o sdružování
v politických stranách a v politických hnutích ani služebního zákona nedošlo, neboť se voleb
zúčastnil jako nezávislý kandidát; to je ostatně v souladu se stanoviskem státního tajemníka
Ministerstva vnitra, které si odpůrce 2) ještě před volbami vyžádal. Odpůrce 2) odmítl,
že by voličům podporu ze strany ODS a TOP 09 zatajoval; Strana soukromníků jej nikdy
nepodporovala. Závěrem svého vyjádření odpůrce 2) doplnil, že si je vědom vzniklého střetu
zájmů způsobeného jeho zvolením a požádal proto Ministerstvo vnitra o odvolání ze služebního
místa vrchní rada - ředitel Hasičského záchranného sboru kraje se zařazením u Hasičského
záchranného sboru Moravskoslezského kraje.
[5] Po ověření podmínek řízení přistoupil Nejvyšší správní soud k vlastnímu posouzení
návrhu. Dospěl přitom k závěru, že není důvodný.
[6] Pro přezkum voleb používá Nejvyšší správní soud třístupňový algoritmus: v prvém kroku
zjišťuje, zda došlo k porušení volebního zákona, ve druhém kroku analyzuje, zda toto porušení
mělo vztah k celkovým výsledkům voleb v napadeném obvodu, a ve třetím závěrečném kroku
posuzuje, zda je dána zásadní intenzita této zjištěné nezákonnosti, která musí v konkrétním
případě dosahovat takového stupně, aby bylo možno důvodně se domnívat, že pokud
by k nezákonnému jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen (poprvé v usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007, čj. Vol 6/2004 - 12, č. 354/2004 Sb. NSS).
Popsané kroky tohoto algoritmu musí být splněny kumulativně.
[7] Nejvyšší správní soud v této souvislosti předně připomíná, že neplatnosti voleb do Senátu
Parlamentu České republiky se lze domáhat jen za podmínky, že je tvrzeno porušení zákona
o volbách do Parlamentu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2004,
čj. Vol 9/2004-9, č. 470/2005 Sb. NSS).
[8] Navrhovatel spatřuje protiprávnost v tom, že volební kampaň odpůrce 2) coby
nezávislého kandidáta byla financována ze strany ODS a TOP 09, čímž mělo dle jeho názoru
dojít k obcházení zákona. Již však nekonkretizoval, které ustanovení zákona o volbách
do Parlamentu mělo být takto „obcházeno“, resp. porušeno, neboť aktuální právní úprava
způsob financování volební kampaně nereguluje. Není-li ovšem zřejmé, jaké konkrétní porušení
zákona navrhovatel namítl, neboť porušení neexistujícího zákonného ustanovení namítnout
nemohl, schází tu již prvotní předpoklad pro přezkum voleb v prvém kroku zmíněného testu,
totiž tvrzení protizákonnosti. Samozřejmé přitom je, že neukládá-li platná právní úprava odpůrci
2) v namítaném směru ničeho, nemohl tento odpůrce žádné ustanovení zákona o volbách
do Parlamentu porušit; při absenci úpravy regulující financování volební kampaně nelze
odpůrci 2) – jaksi automaticky – klást k tíži, že příspěvek na volební kampaň od shora uvedených
politických stran přijal.
[9] Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud poznamenává, že není rovněž možné
přehlédnout, že odpůrce 2) musel stejně jako kterýkoli jiný nezávislý kandidát (na rozdíl
od kandidátů nominovaných politickými stranami a hnutími) spolu s přihláškou k registraci
předložit dle §61 odst. 2 písm. d) zákona o volbách do Parlamentu petici s nejméně tisícem
podpisů. Splnění této – poměrně přísné – podmínky přitom představuje významný legitimizační
prvek kandidatury nezávislého kandidáta. Peticí je totiž deklarována podpora ze strany občanů
vyjadřujících, že si přejí, aby nezávislý kandidát o post senátora usiloval. Spatřovat obcházení
zákona o volbách do Parlamentu pouze v tom, že nezávislý kandidát (nikoli v rozporu s účinnou
právní úpravou) přijme finanční podporu pro svou volební kampaň ze strany jiných,
a to eventuálně i politických subjektů, by tento legitimizační aspekt do značné míry negovalo.
Nejvyšší správní soud by tím signatářům petice de facto autoritativně vzkázal, že jako petenti
podpořili, aby se senátních voleb zúčastnil volby nehodný kandidát. Podpora kandidatury
nezávislého kandidáta nezahrnuje v sobě (a to ani implicite), jak sugeruje navrhovatel, zákaz
přijetí jakékoliv – tedy i finanční – podpory od jiných subjektů.
[10] Opodstatnění nemá ani argumentace, dle níž odpůrce 2) údajně porušil ustanovení
služebního zákona. Ani v této souvislosti totiž navrhovatel netvrdí porušení zákona o volbách
do Parlamentu, které by jedině bylo způsobilé založit protiprávnost ve smyslu shora uvedeného
testu (viz zde odst. [6] a [7]). Navrhovatelem citovaná ustanovení služebního zákona, jejichž
porušení se měl odpůrce 2) dopustit, totiž implikují případný negativní důsledek pouze ve vztahu
k služebnímu poměru samotnému. Nemohou však mít vliv na posouzení zákonnosti senátních
voleb.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle §93 odst. 4 s. ř. s., dle něhož žádný
z účastníků řízení ve věcech volebních nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo.
[12] Nejvyšší správní rozhodl o návrhu dle §90 odst. 3 s. ř. s. bez jednání.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2016
Tomáš Langášek
předseda senátu