ECLI:CZ:NSS:2017:1.ADS.85.2017:29
sp. zn. 1 Ads 85/2017 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Z. C.,
zastoupen JUDr. Karlem Frimlem, CSc., advokátem se sídlem V Sedlci 29/15, Praha 6,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2016, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 2. 2017, č. j. 50 Ad 1/2017 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného. Jelikož společně s podáním žaloby nezaplatil soudní poplatek,
krajský soud ho vyzval usnesením ze dne 27. 1. 2017, č. j. 50 Ad 1/2017 – 26, aby ve lhůtě sedmi
dnů od doručení usnesení soudní poplatek zaplatil. Usnesení bylo zástupci žalobce doručeno dne
27. 1. 2017. Žalobce ve lhůtě soudní poplatek nezaplatil, proto krajský soud řízení o žalobě
napadeným rozhodnutím zastavil podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(s. ř. s.) ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
II. Kasační stížnost
[2] Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Stěžovatelův
zástupce dal dne 30. 1. 2017 příkaz bance, aby banka na sdělený účet krajského soudu poplatek
zaplatila. Banka však příkaz neprovedla a ani o tom zástupce stěžovatele neinformovala. Žalobce
i zástupce tak měli za to, že poplatek uhradili. O nezaplacení poplatku se dozvěděli
až z napadeného usnesení. Následující den, tedy ještě ve lhůtě pro podání kasační stížnosti,
poplatek ihned zaplatili.
[3] Podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích soud zruší usnesení o zastavení řízení pro
nezaplacení soudního poplatku, které vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního
soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci. Jelikož usnesení nabylo právní moci
až po dvou týdnech po jeho doručení, soudní poplatek byl zaplacen včas a napadené usnesení
je třeba zrušit. Z těchto důvodů stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby tak učinil.
[4] V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvádí další důvod kasační stížnosti,
a to, že na jeho případ nelze přiměřeně aplikovat §55 odst. 4 s. ř. s., tedy nelze na usnesení
aplikovat přiměřeně ustanovení o rozsudku. Zejména nelze aplikovat §54 odst. 5 s. ř. s., tedy
že právní moc nabývá usnesení doručením. Účastníkovi nemůže být odepřena možnost
opravného prostředku proti usnesení o zastavení řízení jen proto, že soudu nedošel soudní
poplatek, který byl příkazem řádně poukázán. Takový postup by byl nepřípustným formalismem.
Výsledek řízení naopak musí být spravedlivý. Napadené usnesení tak měl zrušit již sám krajský
soud.
[5] V dalším doplnění kasační stížnosti stěžovatel opakuje výše uvedené argumenty. Navíc
poukazuje na §40 odst. 5 s. ř. s., který umožňuje z vážných důvodů na žádost zmeškání lhůty
prominout. Žalobce ihned po zjištění chyby banky poplatek zaplatil. Přesto krajský soud
zmeškání lhůty neprominul. Úprava v soudním řádu správním by navíc měla odpovídat úpravě
v občanském soudním řádu, který možnost nápravy zmeškání lhůty připouští. Obecně stěžovatel
poukazuje, že soudy stanoví k úhradě soudních poplatků moc krátké lhůty, někdy i tři dny.
Mohou se pak vyskytnout komplikace jako v případě stěžovatele.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost je projednatelná. Z níže uvedených důvodů soud ovšem dospěl k závěru,
že není důvodná.
[7] Stěžejní bod stěžovatelovy argumentace je okamžik nabytí právní moci napadeného
usnesení o zastavení řízení. Stěžovatel navrhuje na věc aplikovat ustanovení občanského
soudního řádu. Takový postup ovšem možný není. Soudní řád správní má vlastní komplexní
úpravu vlastností usnesení v §55. Nelze proto postupovat podle občanského soudního řádu,
kterého lze užít jen podpůrně v případech soudním řádem správním neupravených (§64 s. ř. s.).
[8] Podle úpravy v soudním řádu správním přitom rozhodnutí – ať již rozsudek či usnesení
- nabývá právní moci doručením účastníkům (§54 odst. 5 a §55 odst. 5 s. ř. s.). Toto ustanovení
odráží jednostupňovost řízení jako jeden ze základních principů, na kterém je vystavěné správní
soudnictví. Kasační stížnost z tohoto důvodu je mimořádným opravným prostředkem směřujícím
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Podle citovaného ustanovení je proto zřejmé,
že napadené usnesení nabylo právní moci dnem doručení stěžovateli, tedy 16. 2. 2017.
[9] Z uvedeného data nabytí právní moci napadeného rozhodnutí plynou dva závěry.
Za prvé, jelikož rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 2. 2017 a příkaz k zaplacení soudního
poplatku by podán až dne 17. 2. 2017 a na účet soudu byl poplatek připsán až dne 20. 2. 2017,
nelze na věc aplikovat §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Dle tohoto ustanovení soud
zruší usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, které vydal, je-li poplatek
zaplacen dříve, než usnesení nabylo právní moci. Z výše uvedených dat je ovšem zřejmé,
že stěžovatel poplatek nezaplatil dříve, než usnesení nabylo právní moci. Nelze proto aplikací
citovaného ustanovení rozhodnutí krajského soudu zrušit.
[10] Za druhé, krajský soud nemohl sám o návrhu na zrušení napadeného usnesení
rozhodovat. Krajský soud zruší usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
pouze tehdy, je-li poplatek zaplacen dříve, než usnesení nabylo právní moci (§9 odst. 7 zákona
o soudních poplatcích). Pokud soudní poplatek nebyl do právní moci usnesení o zastavení řízení
zaplacen, krajský soud nemá pravomoc ve věci rozhodovat. Eventuální nesouhlas žalobce
s postupem krajského soudu, který usnesení o zastavení řízení nezrušil, byť pro to byly dle
žalobce důvody, řeší Nejvyšší správní soud, a to v řízení o kasační stížnosti proti usnesení
o zastavení řízení (rozsudek ze dne 22. 1. 2015, č. j. 10 Afs 236/2014 – 36). Stěžovatelova
námitka, že krajský soud měl rozhodnutí sám zrušit, je proto nedůvodná.
[11] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí a po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
[12] Krajský soud stěžovateli uložil k zaplacení lhůtu sedmi dní. Tato lhůta je standardní
a bezesporu přiměřená. Tento právní názor vychází zejména z úvahy, že se jedná o lhůtu
náhradní, tedy lhůtu ke splnění povinnosti, k níž byl stěžovatel již dříve povinen. Soudní poplatek
je totiž splatný současně s podáním žaloby [srov. §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních
poplatcích]. Navíc byl stěžovatel v daném řízení zastoupen advokátem. Je-li účastník zastoupen
v řízení před soudem advokátem, lze oprávněně předpokládat, že takový účastník
má v advokátovi dostatečnou právní oporu k tomu, aby si byl vědom své povinnosti zaplatit
soudní poplatek již při podání žaloby i toho, že s jeho nezaplacením v soudem dodatečně
stanovené lhůtě může být spojen pro něho nevítaný následek spočívající v zastavení soudního
řízení. Stěžovatelem uváděné komplikace se navíc mohou vyskytnout kdykoliv, i kdyby lhůta byla
nekolikaměsíční.
[13] Při posuzování lhůty je rovněž třeba vnímat realitu. Stěžovatel mohl soudní poplatek
zaplatit až do dne 16. 2. 2017, kdy usnesení o zastavení nabylo právní moci. Reálně tak stěžovatel
měl na uhrazení soudního poplatku více než 4 měsíce (žaloba byla podána dne 7. 10. 2016),
na splnění výzvy soudu k jeho zaplacení měl 20 dní (od 27. 1. 2017, kdy mu došla výzva soudu,
do 16. 2. 2017, kdy bylo řízení pravomocně zastaveno). Námitka nepřiměřenosti lhůty k zaplacení
soudního poplatku je proto nedůvodná.
[14] Stěžovatel dále v kasační stížnosti uvádí obecné úvahy o smyslu práva a potřebě
vyvarovat se přílišného formalismu. S těmito úvahami soud obecně souhlasí, nicméně na rozdíl
od stěžovatele nemá za to, že by z nich v projednávané věci plynula nutnost zrušit rozhodnutí
krajského soudu. Stěžovatel prostor k zaplacení soudního poplatku měl. Po následném zjištění
problémů s odesláním soudního poplatku měl další prostor pro napravení nesplněné povinnosti
- v den, kdy se dozvěděl o rozhodnutí soudu o zastavení, mohl poplatek zaplatit a tím docílit
zrušení rozhodnutí krajského soudu. V tento den mohl soudu poplatek zaplatit nebo mohl
poplatek uhradit na podatelně soudu v kolkových známkách, či pokud by měl problém v daný
okamžik sehnat prostředky k uhrazení poplatku, mohl v tento den soudu doručit žádost
o osvobození o soudních poplatků, která by rovněž měla za účinek zrušení rozhodnutí
o zastavení řízení (k žádosti o osvobození srov. rozsudek ze dne 10. 8. 2011,
č. j. 1 As 74/2011 - 251, k ostatním úkonům srov. rozsudek ze dne 29. 3. 2007,
č. j. 5 Afs 112/2006 – 41 a ze dne 12. 4. 2012, č. j. 9 Afs 7/2012 – 49, ze dne 29. 3. 2007,
č. j. 5 Afs 112/2006 – 41).
[15] Stěžovatel rovněž ve svých úvahách opomíjí účel lhůt v soudním řízení, jímž je snížit
entropii v právních vztazích a stanovit okamžik, po kterém již budou práva a povinnosti, v tomto
případě práva a povinnosti účastníků soudního řízení, postaveny na jisto. Prolamování uplynulých
lhůt by tak sice vždy některému z účastníků právních vztahů prospělo, u jiného by to ovšem
vedlo k oslabení právní jistoty. Proto, kdokoliv se účastní soudního řízení, musí se přizpůsobit
pravidlům jeho a být při uplatňování svých práv bdělý.
[16] Zmeškanou lhůtu nelze v projednávaném případě ani prominout. Prominutí zmeškání
lhůty je možné pouze do doby, než soud rozhodne o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku (rozsudek ze dne 17. 5. 2012, č. j. 7 As 69/2012 – 20). Prominutí zmeškání lhůty totiž
přichází logicky v úvahu jen tam, kde dosud běží řízení, v němž měl být úkon proveden, ledaže
by i po skončení řízení mohlo prominutí zmeškání lhůty a dodatečně učiněný úkon vést
k „obživnutí“ již skončeného řízení. Tak tomu ovšem v případě nezaplacení soudního poplatku
ve lhůtě a následném zastavení řízení z tohoto důvodu není.
[17] Lze proto shrnout, že krajský soud v souladu se zákonem řízení o žalobě zastavil. Kasační
stížnost namítající nezákonnost tohoto postupu nebo navrhující aplikování jiných institutů
za účelem zrušení napadeného rozhodnutí je nedůvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Nedůvodnou kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci
úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému pak v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu