ECLI:CZ:NSS:2017:1.AFS.392.2017:27
sp. zn. 1 Afs 392/2017 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: statutární město Ústí
nad Labem, se sídlem úřadu Velká Hradební 2336/8, Ústí nad Labem, proti žalovanému:
Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 13. 1. 2015, č. j. MF-28133/2014/12, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2017, č. j. 15 Af 33/2015 - 83,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad platebním výměrem ze dne
7. 1. 2014, č. j. RRSZ 316/2014, vyměřil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně u projektu
„Revitalizace Domu kultury – část C, D“ ve výši 2 102 433 Kč. Žalovaný zamítl odvolání žalobce
v záhlaví označeným rozhodnutím.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem,
který rozhodnutí žalovaného zrušil shora uvedeným rozsudkem a vrátil věc žalovanému
k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Současně
požádal o přiznání odkladného účinku. Návrh odůvodnil tím, že považuje za žádoucí vyčkat
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci samé. Újma by byla způsobena právními
následky případného rozhodnutí vydaného v rozporu se zákonem za situace, kdy dosud není
postaveno najisto, zda došlo k porušení rozpočtové kázně. Stěžovatel zdůraznil, že s veřejnými
prostředky lze nakládat pouze v souladu se zákonem, konkrétně s §14 zákona č. 219/2000 Sb.,
o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Podle tohoto ustanovení
musí být majetek státu využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu
stanovených činností. Příslušná organizační složka je proto povinna využívat všechny právní
prostředky při uplatňování a hájení práv státu jako vlastníka. Návrh na přiznání odkladného
účinku zcela zřejmě není v rozporu s veřejným zájmem, ale naopak veřejnému zájmu svědčí.
Veřejný zájem spočívá v legitimním rozhodování stěžovatele, který je vázán „principem
enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí “ a zásadou zákonnosti, podle které je povinen postupovat
v souladu se zákony a ostatními právními předpisy.
[4] Žalobce uvedl k návrhu na přiznání odkladného účinku, že pro vyhovění návrhu
neshledává žádný důvod. Z návrhu neplyne, že by právní následky napadeného rozsudku
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu. Provedení nového řízení za újmu považovat
nelze. Argument vztahující se k nakládání s veřejnými prostředky je zcela irelevantní, neboť
hospodárné nakládání s veřejnými prostředky je obecnou zásadou platnou pro celý veřejný
sektor.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny zákonné
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[6] Především je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační
stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto
musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[7] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.).
[8] V usnesení ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS, rozšířený
senát uzavřel, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou
stanoveny shodně pro všechny stěžovatele (žalobce, žalovaného i osoby zúčastněné na řízení).
Zpravidla však budou opřeny o různé skutkové okolnosti spojené s negativními důsledky výkonu
rozhodnutí krajského soudu podle toho, která z procesních stran je uplatní. Kasační stížnosti
žalovaného správního orgánu bude odkladný účinek přiznán pouze v ojedinělých případech,
v nichž by respektování soudního rozhodnutí mohlo způsobit závažné důsledky.
[9] Závěry usnesení č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, které se opíralo o předchozí právní úpravu
(účinnou před novelizací soudního řádu správního zákonem č. 303/2011 Sb.), rozšířený senát
potvrdil v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, i pro řízení podle soudního řádu
správního v současném znění. Zdůraznil, že otázka zákonnosti rozhodnutí není důvodem pro
přiznání odkladného účinku. Odkladný účinek soud přizná kasační stížnosti správního orgánu
pouze výjimečně, pokud by odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bylo podmíněno
ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení by v konkrétním případě představovalo
nepoměrně větší újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
[10] Újmou správního orgánu přitom nebude ohrožení jakéhokoliv veřejného zájmu,
resp. veřejného zájmu v širším slova smyslu, např. zájmu na obecném výběru daní, na jednotném
postupu správních orgánů nebo na procesně hladkém průběhu řízení. Za ohrožení důležitého
veřejného zájmu lze naopak považovat např. ochranu vzácné kulturní památky, která by mohla
být nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného nevratně poškozena nebo
zničena, vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu
nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému
podniku apod. (viz usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, odst. 32 a 33).
[11] Stěžovatel odůvodnil žádost o přiznání odkladného účinku obavou, že by mohl v dalším
řízení, v němž se bude řídit právním názorem krajského soudu, vydat nezákonné rozhodnutí,
pokud by následně Nejvyšší správní soud argumentům stěžovatele uvedeným v nyní předložené
kasační stížnosti přisvědčil. Tento argument doplnil důrazem na hospodárné a účelné vynakládání
veřejných prostředků v souladu se zákonem.
[12] Povinnost stěžovatele rozhodnout o odvolání žalobce v souladu s právním názorem
vysloveným ve zrušujícím rozsudku krajského soudu však nemůže být sama o sobě důvodem
pro přiznání odkladného účinku. V této souvislosti je třeba opětovně připomenout usnesení
rozšířeného senátu č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, podle kterého je správní orgán povinen pokračovat
v řízení a respektovat přitom závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku krajského
soudu bez ohledu na to, zda byla podána kasační stížnost. Pokud se správní orgán pravomocným
soudním rozhodnutím neřídí a nepokračuje v řízení, může se za určitých okolností jednat
o nečinnost, proti níž lze brojit podáním žaloby ve smyslu §79 a násl. s. ř. s. Podání kasační
stížnosti vyjadřující nesouhlas s napadeným rozsudkem tedy nemůže samo o sobě vést k tomu,
že procesy navazující na pravomocné rozhodnutí krajského soudu ustanou až do rozhodnutí
Nejvyšší správního soudu.
[13] Skutečnost, že správní orgán má povinnost o věci rozhodnout v souladu se zrušujícím
rozsudkem krajského soudu, sama o sobě nemůže vést k přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti už jen proto, že by tímto způsobem mohl argumentovat každý správní orgán,
jehož rozhodnutí bylo zrušeno. Takový postup by se však dostal zcela mimo shora popsaný smysl
a znění zákonné úpravy (srov. usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, odst. 36
a 37).
[14] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správního orgánu je proto vyhrazeno pouze
pro mimořádné případy, kdy by okamžitým výkonem soudního rozhodnutí mohlo dojít
k závažným důsledkům, obdobným těm, které zmínil rozšířený senát. O takovou mimořádnou
situaci se však v nyní posuzované věci nejedná.
[15] Z tvrzení stěžovatele ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek krajského soudu mohl
mít takové právní následky, které by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s.
[16] Nejvyšší správní soud proto návrh na přiznání odkladného účinku zamítl.
[17] Závěrem soud připomíná, že usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2017
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu