ECLI:CZ:NSS:2017:1.AS.228.2016:41
sp. zn. 1 As 228/2016 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: R. M., advokátem
se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, proti žalovanému: Generální ředitelství
Hasičského záchranného sboru České republiky, se sídlem Kloknerova 2295/26, Praha -
Chodov, o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České
republiky ze dne 10. 8. 2015, č. j. MV-164793-12/PO-N-2014, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2016, č. j.
10 A 7/2016 – 36,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2016, č. j. 10 A 7/2016 – 36,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Nadřízený služební funkcionář žalobkyně požádal dne 3. 1. 2011 o provedení
psychologického vyšetření žalobkyně na základě domněnky, že je žalobkyně dočasně nebo trvale
nezpůsobilá k výkonu služby v hasičském záchranném sboru České republiky (též „HZS ČR“)
ve smyslu §2 písm. c) vyhlášky č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která
je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „vyhláška o osobnostní způsobilosti“). V žádosti uvedl dlouhodobé konflikty, které
podle něj žalobkyně na pracovišti vyvolává.
[2] Podle následného závěru psychologa ze dne 12. 1. 2011 žalobkyně není osobnostně
způsobilá k výkonu služby v HZS ČR ve smyslu §2 písm. c) vyhlášky o osobnostní způsobilosti
ve spojení s §79 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“).
[3] Následně žalobkyně podala návrh na přezkoumání závěru psychologa podle §6 vyhlášky
o osobnostní způsobilosti a dne 10. 2. 2011 tak bylo komisí složenou z psychologů
bezpečnostních sborů vedeno přezkumné řízení. Ani podle závěru vedoucího psychologa ze dne
11. 2. 2011 však žalobkyně nebyla shledána osobnostně způsobilou.
[4] Žalobkyně byla rozhodnutím ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje
(prvostupňového správního orgánu), ze dne 18. 2. 2011, ev. Č. HSCB-16/PAM-2011, propuštěna
ze služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů podle §42 odst. 1 písm. j) zákona
o služebním poměru, s poukazem na závěr vedoucího psychologa ze dne 11. 2. 2011 o tom,
že pozbyla osobnostní předpoklady pro výkon služby.
[5] Proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí se žalobkyně odvolala s tím, že splňuje
všechny osobnostní předpoklady uvedené v §1 písm. a) až j) vyhlášky o osobnostní způsobilosti
a že pokud u ní docházelo v jednotlivých bodech k výkyvům v její psychice, pak šlo o důsledek
bossingu (tj. šikany ze strany nadřízeného). Její odvolání však bylo rozhodnutím žalovaného
ze dne 26. 4. 2011 zamítnuto.
A. Zrušení rozhodnutí žalovaného městským soudem
[6] Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila žalobou podanou u Městského soudu v Praze.
Namítala nezákonnost rozhodnutí o svém propuštění pro nepřezkoumatelnost a rovněž
nepřezkoumatelnost podkladů rozhodnutí – posudků psychologa a vedoucího psychologa
bezpečnostního sboru.
[7] Městský soud námitkám žalobkyně přisvědčil a konstatoval, že bylo rozhodnutí
o propuštění nezákonné, neboť jeho podkladem byl nepřezkoumatelný závěr vedoucího
psychologa HZS ČR ze dne 11. 2. 2011. Žalovaný ani prvostupňový správní orgán z něj proto
neměli vycházet. Posudek psychologa ani vedoucího psychologa nebyl podle městského soudu
dostatečně odůvodněn. I když měly oba posudky minimální obligatorní náležitosti kladené
vyhláškou, nemohou jako takové omezovat povinné náležitosti rozhodnutí služebního
funkcionáře ve smyslu §181 odst. 5 zákona o služebním poměru. Vady esenciálního podkladu
(posudků) pro rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění žalobkyně tak způsobily
nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011. Rozsudkem ze dne 23. 10. 2014,
č. j. 9 Ad 9/2011 - 32, proto městský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
B. Řízení po zrušení městským soudem
[8] Žalovaný tedy znovu vedl řízení. Předseda poradní komise generálního ředitelství
HZS ČR dne 9. 12. 2014 učinil žádost o zpracování vyjádření ke zprávě psychologa. V návaznosti
na to bylo dne 17. 12. 2014 vedoucí psycholožkou (plk. PhDr. Z. D.) zpracováno doplnění
závěru vedoucího psychologa č. j. MV-18221-3/PO-IZS-2011 ze dne 11. února 2011. Následně
proběhlo dne 10. 2. 2015 zasedání senátu poradní komise generálního ředitele HZS ČR, kterého
se zúčastnila žalobkyně se svým právním zástupcem. Na základě návrhu žalobkyně přistoupil
žalovaný k výslechu psycholožky, jež vypracovala doplnění.
[9] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný ve věci znovu rozhodl tak, že odvolání
opět zamítl a potvrdil prvostupňové správní rozhodnutí o propuštění žalobkyně. Podkladem
rozhodnutí žalovaného bylo výše zmíněné doplnění ze dne 17. 12. 2014.
II. Řízení před krajským soudem
[10] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou podanou k Městskému soudu
v Praze, který žalobu postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
[11] V žalobě namítala, že žalovaný významně porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. Vyhláška
o osobnostní způsobilosti stanoví v §6 případy, v nichž má dojít k přezkumnému řízení
vedoucím psychologem, přičemž doplnění tyto požadavky nesplňuje, navíc bylo vyžádáno k tomu
neoprávněným subjektem a nelze je považovat za „přezkumné řízení“ ve smyslu vyhlášky.
Žalovaný z povahy věci nemohl přezkoumat nepřezkoumatelné rozhodnutí prvostupňového
správního orgánu. Tímto doplnění byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení rovnou dvakrát –
odepřením práva odvolat se proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí, jakož i právo
na přezkum podkladu rozhodnutí (tj. psychologického posudku).
[12] Podle krajského soudu se žalovaný neřídil závazným právním názorem vysloveným
v předchozím rozsudku městského soudu ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Ad 9/2011 - 32, což je vada
řízení, k níž by musel přihlédnout i bez výslovné námitky žalobkyně. Podle předešlého rozsudku
byly nepřezkoumatelné oba podklady (psychologické posudky) prvostupňového rozhodnutí
o propuštění a žalovaný nemohl přistoupit toliko k zadání dopracování závěru vedoucího
psychologa. Městský soud v předešlém rozsudku vyjádřil důvody, pro které jsou
nepřezkoumatelná rozhodnutí správních orgánů v obou stupních, a žalovaný proto měl
rozhodnutí prvostupňového správního orgánu zrušit pro nepřezkoumatelnost a věc mu vrátit
k dalšímu řízení, ve kterém by byl posouzen aktuální zdravotní stav žalobkyně.
[13] Krajský soud tedy nyní napadeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady
řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně žalovanému uložil povinnost zajistit
aktualizované psychologické vyšetření, které bude reflektovat aktuální zdravotní stav žalobkyně.
[14] Následně soud vydal opravné usnesení ze dne 23. 8. 2016, č. j. 10 A 7/2016 - 50, kterým
opravil chybu v psaní v odůvodnění rozsudku.
III. Kasační stížnost žalovaného
[15] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalovaný (dále též „stěžovatel“) včasnou kasační
stížností z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[16] Stěžovatel nesouhlasí s právním názorem vysloveným v rozsudku krajského soudu,
určitou zmatečnost podle jeho názoru dokládá i fakt, že soud vydal následně opravné usnesení,
v jehož rámci odstranil vážnou nesrovnalost mezi výrokem a odůvodněním.
[17] Klíčovou námitkou je nesouhlas se závěrem, že stěžovatel nerespektoval závazný právní
názor vyslovený v rozsudku Městského soudu v Praze. Podle stěžovatele byly vady esenciálního
podkladu pro rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění žalobkyně ze služebního poměru,
které způsobily nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, v průběhu dalšího řízení
odstraněny.
[18] Vedoucí psycholožka HZS ČR plk. PhDr. D. „Doplněním závěrů vedoucího psychologa“
vypracovaným dne 17. 12. 2014 specifikovala, že posuzovaná osoba nevyhověla charakteristikám
ve smyslu §1 písm. b), g), h) a i) vyhlášky o osobnostní způsobilosti. Dále specifikovala použité
metody, kterými byly pozorování, rozhovor, anamnestické vyšetření, analýza objektivních údajů a
psychologické testové metody. Užité metody zjišťující výkonové a osobnostní předpoklady jsou
podřaditelné pod §4 odst. 4 vyhlášky o osobnostní způsobilosti. Vedoucí psycholožka dále
popsala charakteristiku vyšetřované, a to podle psychologické dokumentace Ev. č. GŘPSP-2/H-
2011.
[19] Žalobkyni i jejímu právnímu zástupci bylo po celou dobu řízení umožněno nahlížet
do spisu, činit si poznámky nebo opisy všech dokumentů. Rovněž byly akceptovány veškeré její
požadavky na doplnění spisu (výslechy svědků, doplnění písemností apod.). V souladu
s požadavkem žalobkyně byl proveden i výslech plk. PhDr. D., při kterém podrobně odpověděla
na otázky žalobkyně i jejího právního zástupce. Dle požadavku žalobkyně byly doplněny
písemnosti (kopie průběžných hodnocení žalobkyně) a byla vyslechnuta PhDr. M., která za
pomoci svých záznamů chronologicky a velmi podrobně popsala situaci předcházející žádosti o
provedení psychologického vyšetření žalobkyně. Před vydáním rozhodnutí byla žalobkyni dána
možnost k závěrečnému vyjádření, které bylo do spisu řádně založeno. Městský soud v Praze
výslovně uvedl: „Je tedy na žalobkyni, aby poté, kdy bude správní spis v souladu se shora uvedeným právním
názorem soudu doplněn, svá procesní práva realizovala,“ čímž deklaroval skutečnost, že
nepřezkoumatelnost esenciálního podkladu - závěr psychologa, lze odvolacím orgánem zhojit
doplněním spisu. Toto doplnění spisu pak žalovaný provedl v rámci napadeného rozhodnutí
velmi podrobným způsobem v souladu s §181 odst. 5 zákona o služebním poměru.
[20] Psychologická dokumentace ev. č. GŘPSP-2/H-2011 je stále k dispozici a případně
určený soudní znalec může posoudit, zda byly metody a formy zkoumání, včetně vyhodnocení
a závěrů vyšetřujícího psychologa Mgr. Čapkové v pořádku. Žalobkyně řádně využila možnost
odvolat se proti vydanému závěru psychologa. S ohledem na objektivnost a nestrannost
při přezkumném řízení zřídil vedoucí psycholog tříčlennou komisi sestavenou z vedoucích
psychologů jiných bezpečnostních sborů. V přezkumném řízení tato komise posoudila metody
použité při zjišťování osobnostní způsobilosti a správnost jejich vyhodnocení. Komise
jednomyslně vydaný závěr potvrdila a tím potvrdila i správnost provedeného vyšetření.
[21] Nezákonný je rovněž závěr soudu, že měl stěžovatel po nabytí právní moci
a vykonatelnosti zmíněného rozsudku v následujícím řízení zrušit rozhodnutí prvostupňového
správního orgánu pro nepřezkoumatelnost a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Ustanovení
§190 zákona o služebním poměru tento postup neumožňuje. Podle ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu (např. č. j. 6 Ads 33/2013 - 31) zákonodárce výslovně vyloučil
možnost služebního funkcionáře rozhodujícího o odvolání napadené rozhodnutí zrušit a věc
vrátit k dalšímu řízení.
[22] Krajský soud v odůvodnění uložil stěžovateli povinnost zajistit v dalším správním řízení
aktualizované psychologické vyšetření žalobkyně, které bude reflektovat její aktuální zdravotní
stav. Psycholog bezpečnostního sboru není klinickým psychologem a v žádném případě
se nevyjadřuje ke zdravotnímu stavu posuzované osoby, nýbrž hodnotí, zda tato osoba splňuje
osobnostní charakteristiky podle vyhlášky o osobnostní způsobilosti, které jsou nezbytným
předpokladem pro výkon služby v daném bezpečnostním sboru s ohledem na služební pozici
posuzované osoby. Toto posouzení bylo prováděno v době, kdy vznikla domněnka, že žalující
tyto osobnostní charakteristiky nesplňuje. Proto je posouzení aktuálního zdravotního stavu
pro tuto skutečnost bezpředmětné. Psycholog hodnotí příslušníka v daném okamžiku
a za daného stavu, nelze akceptovat názor, že v průběhu doby (v tomto případě po uplynutí řady
let) má psycholog hodnotit příslušníka „opětovně“. Navíc zde hraje roli velká časová prodleva.
Aplikace tohoto názoru krajského soudu by zpětně mohla vést k rozkolísání jistoty závěrů
služebních psychologů v konkrétních případech. Nehledě na skutečnost, že současný psychický
stav žalobkyně je po 5 letech a 7 měsících nesrovnatelný s psychickým stavem příslušnice v době,
kdy rozhodoval prvostupňový správní orgán.
[23] Byl by tím navíc popřen samotný institut psychologických vyšetření, který vychází
z potřeby „dobrého“ psychologického stavu příslušníka (osoby, která má vykonávat náročnou
službu v zájmu České republiky ve specifickém zaměstnaneckém poměru). Žalobkyně byla
zařazena na služební místo příslušnice v operačním řízení, kde jsou na ni kladeny vysoké
psychické nároky (jedná se o první osobu při kontaktu s danou mimořádnou událostí).
[24] Nelze opomenout ani fakt, že v průběhu posuzování daného případu nastala změna
prováděcí právní úpravy (vyhláška o osobnostní způsobilosti), která se promítla i do náležitostí
závěru psychologa bezpečnostního sboru a postupu při přezkumném řízení (k datu 6. 1. 2011,
kdy byla zjišťována osobnostní způsobilost žalobkyně, byla novelizována vyhláškami č. 658/2004 Sb., 468/2005 Sb. a 199/2008 Sb.). Závěr psychologa zpracovaný dne 12. 1. 2011 veškeré
náležitosti stanovené §5 vyhlášky splňoval.
[25] Dále byla vydána nová vyhláška č. 474/2012 Sb., která mj. modifikovala postup
psychologa při zjišťování osobnostní způsobilosti a upravila některé náležitosti související
se zjišťováním osobnostní způsobilosti příslušníka. I k těmto změnám bylo při následném řízení
ve věcech služebního poměru v roce 2015 přihlédnuto a napadené rozhodnutí ani s ohledem
na okolnost legislativní změny nevykazuje nezákonnost esenciálního podkladu.
IV. Vyjádření žalobkyně
[26] Žalobkyně ve svém vyjádření zdůraznila, že Městský soud v Praze v minulosti zrušil
předešlé rozhodnutí žalovaného z toho důvodu, že závěr psychologa HZS hodnotil jako
nepřezkoumatelný, a tento rozsudek, resp. závazný právní názor, nebyl nikdy napaden kasační
stížností. Pokud byl závěr psychologa (jakožto esenciální podklad pro zahájení řízení o propuštění
žalobkyně ze služebního poměru) pravomocně shledán nepřezkoumatelným, nezbývá
odvolacímu orgánu (žalovanému) než rozhodnutí orgánu prvního stupně zrušit a řízení zastavit.
Nepřezkoumatelnost esenciálního podkladu je podle žalobkyně nezhojitelná.
[27] Dále žalobkyně v rámci vyjádření rekapitulovala obsah své žaloby. Posudek psychologa
bezpečnostního sboru je nejen jedním z esenciálních podkladů pro rozhodnutí ve věci,
ale zároveň je i de facto podnětem (jediným možným podkladem) pro zahájení správního řízení
z moci úřední. Za neexistence řádného, přezkoumatelného a bezvadného rozhodnutí psychologa
o osobnostní způsobilosti k výkonu služby pak nemohl správní orgán prvního stupně
ani žalovaný (odvolací orgán) z tohoto posudku vycházet (o čemž pravomocně rozhodl Městský
soud v Praze, jehož rozhodnutí nebylo nikdy podrobeno přezkumu Nejvyššího správního soudu).
Pokud pak správní orgán ani správní orgán prvního stupně neměl z takového posudku vycházet,
neměl ani zahájit správní řízení, neboť pro zahájení takového řízení neexistuje žádný podklad.
Žalovaný měl postupovat podle §90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., ve spojení
s §179 zákona č. 361/2003 Sb. a řízení zastavit, neboť odpadl jeho důvod, resp. tento důvod
nikdy neexistoval. I rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je strohé a jeho odůvodnění
fakticky absentuje, pročež je nepřezkoumatelné i z tohoto důvodu.
[28] Doplnění závěru vedoucího psychologa ze dne 17. 12. 2014 nelze hodnotit jako důkaz,
neboť byl získán v rozporu s právními předpisy. Vyhláška o osobnostní způsobilosti jednoznačně
stanoví, v jakých případech má dojít ke zjišťování osobnostní způsobilosti a zároveň, v jakém
případě (za jakých procesních podmínek) dojde k přezkumnému řízení vedoucím psychologem.
Doplnění závěru vedoucího psychologa je přitom jakýmsi dodatečným sdělením psychologa,
které jednak bylo vyžádáno k tomu neoprávněným subjektem a jednak nikterak nenahrazuje
závěry psychologa bezpečnostního sboru ani přezkumné rozhodnutí vedoucího psychologa
ve věci. Nemůže být ani jakýmsi dalším přezkumným rozhodnutím. Závěr psychologa i závěr
vedoucího psychologa je nezhojitelný a i nadále nepřezkoumatelný. Doplnění závěru vedoucího
psychologa nemůže obstát - vedoucí psycholog totiž nemohl žádným způsobem přezkoumat
nepřezkoumatelné rozhodnutí, což vyplývá ze samotné podstaty věci.
[29] Přijetí argumentace žalovaného by de facto znamenalo porušení zásady dvojinstančnosti
řízení, když toto právo žalobkyně by jí bylo prakticky „odejmuto“ dvakrát, a to jednak ve vztahu
k právu na odvolání a jednak ve vztahu k právu na přezkum rozhodnutí psychologa.
[30] Namítaná nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v jeho stěžovatelem tvrzené
rozpornosti byla již zhojena následným opravným usnesením krajského soudu, a to z podnětu
žalobkyně.
[31] Žalobkyně musí souhlasit s další kasační námitkou žalované v tom smyslu, že v dalším
řízení nelze zajistit aktualizované psychologické vyšetření žalobkyně. Žalobkyně se však domnívá,
že to nelze právě s ohledem na shora uvedenou „nezhojitelnost“ esenciálního podkladu pro řízení
o propuštění ze služebního poměru, jak je shora žalobkyně argumentuje.
[32] K argumentaci žalované týkající se legislativní změny žalobkyně musí konstatovat,
že žalovaný se tímto domáhá přezkoumání závěrů (právního názoru) rozhodnutí Městského
soudu v Praze, které však není touto kasační stížností napadeno.
[33] Stran náležitostí závěru psychologa bezpečnostního sboru pak musí žalobkyně
konstatovat, že při interpretaci zákona (podzákonného předpisu) nelze vycházet toliko
z jeho jazykového znění. Jestliže pak závěr psychologa HZS je esenciálním podkladem
pro rozhodnutí v řízení o propuštění příslušníka ze služebního poměru a zároveň právní úprava
umožňuje a umožňovala i v minulosti jeho přezkum minimálně v přezkumném řízení
dle vyhlášky o osobnostní způsobilosti, nemůže takový esenciální podklad být prostý jakéhokoliv
odůvodnění a musí být jako takový přezkoumatelný. Na tom nemůže ani změna legislativy ničeho
změnit (viz závěry Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 19/2013 - 35 nebo
6 Ads 15/2013 - 24).
V. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[34] Kasační stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je podle §102 s. ř. s. přípustná.
[35] Důvodnost kasační stížnosti přezkoumal Nejvyšší správní soud v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž neshledal
důvody, k nimž by musel přihlížet z úřední povinnosti.
[36] Kasační stížnost žalovaného je důvodná.
[37] Předně se Nejvyšší správní soud zabýval obecně formulovanou námitkou zmatečnosti,
ke které by v souladu s §109 odst. 3 s. ř. s. přihlížel i bez vlastní námitky stěžovatele. Podle
stěžovatele vydání opravného usnesení svědčí o určité zmatečnosti napadeného rozsudku
krajského soudu.
[38] Zmatečností rozumí soudní řád správní hrubé vady v řízení před krajským soudem,
tj. chybějící podmínky řízení, rozhodování vyloučeným soudcem, nesprávné obsazení soudu
či trestné ovlivnění výsledku řízení [§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Stěžovatel ovšem na toto
ustanovení výslovně neodkazuje a fakticky ani netvrdí žádnou skutečnost podřaditelnou pod dané
ustanovení. Opravným usnesením ze dne 23. 8. 2016, č. j. 10 A 7/2016 - 50, soud pouze
modifikoval část odůvodnění svého rozsudku a uvedl jej do souladu s výrokem (zřejmou chybou
v psaní totiž v odůvodnění zůstal dovětek o zrušení prvostupňového správního rozhodnutí).
Kasační soud proto zmatečnost řízení před krajským soudem neshledal.
[39] Krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného z důvodu, že se podle něj žalovaný neřídil
závazným právním názorem vyjádřeným v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
23. 10. 2014, č. j. 9 Ad 9/2011 - 32. Městský soud v Praze ve svém rozsudku označil
za nepřezkoumatelná správní rozhodnutí obou instancí (z důvodu nepřezkoumatelnosti podkladu
rozhodnutí) a žalovaný měl proto podle krajského soudu zrušit prvoinstanční rozhodnutí a věc
vrátit správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Doplnění nedostatku (podkladu)
rozhodnutí v odvolacím řízení je podle krajského soudu v rozporu s vysloveným závazným
právním názorem soudu.
[40] Krajský soud však na tomto místě zřejmě přehlédl, že procesní právní úprava (v témže
znění platná ke dni vyhlášení rozsudku Městského soudu v Praze, jakož i ke dni nyní
přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného) tento postup žalovanému neumožňovala.
[41] Podle §190 odst. 8 zákona o služebním poměru, ve znění účinném do 30. 6. 2017, platilo,
že „[o]dvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději
do 90 dnů ode dne jeho podání. Jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo
zruší a řízení zastaví; jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.“
[42] Z výše citovaného ustanovení vyplývá, že tehdejší právní úprava zákona o služebním
poměru umožňovala žalovanému v navazujícím správním řízení buďto (i) odstranit vady v rámci
druhoinstančního řízení, nebo (ii) z důvodu neodstranitelné vady řízení zastavit
(tak, aby ve správním řízení nedošlo k žalobkyní namítané ztrátě instance).
[43] Pro posouzení nyní projednávané věci je ovšem podstatné, že Městský soud v Praze
žalovaného co do procesního postupu nijak nezavázal. Podle kasačního soudu tak bylo
po zrušovacím rozsudku zcela na žalovaném, jakým způsobem (tj. procesním postupem)
přistoupí k naplnění závazného právního názoru soudu.
[44] Odstranění vad druhou instancí tak bylo možným procesním vyústěním za současného
respektování závazného právního názoru vysloveného v rozsudku Městského soudu v Praze
(ani ten totiž nekonstatoval, že řízení vůbec nemělo být zahájeno – teprve to by bylo možno řešit
jen a pouze zrušením prvostupňového rozhodnutí a zastavením řízení).
[45] Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil soudu
k dalšímu řízení. Bude na krajském soudu, aby se v dalším řízení vypořádal s tím, zda žalovaný
„doplněním posudku“ vady nepřezkoumatelnosti skutečně odstranil (tj. zda naplňuje požadavky
na úplnost a přesvědčivost podkladu rozhodnutí), zda přitom dostatečně šetřil práva žalobkyně
a zda se v souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze dostatečně vypořádal s žalobkyní
tvrzeným bossingem.
[46] Kasační stížností žalovaný brojil rovněž proti uložení aktualizovaného psychologického
vyšetření krajským soudem (čímž soud zjevně zamýšlel vyžádání zcela nového posudku
psychologa). V případě, že by soud i ve svém budoucím rozsudku setrval na tomto právním
názoru a žalovaného k tomuto zavázal, bude muset tento krok dostatečně odůvodnit a posoudit
temporální účinky posudku jakožto podkladu správního rozhodnutí o propuštění žalobkyně
(tj. ke kterému okamžiku má psycholog osobnostní způsobilost žalobkyně zjišťovat).
[47] V kasační stížnosti žalovaný k dokreslení své procesní aktivity šetřící práva žalobkyně
uvedl, že již samotný závěr psychologa zpracovaný dne 12. 1. 2011 naplňoval veškeré náležitosti
stanovené §5 vyhlášky o osobnostní způsobilosti. Nejvyšší správní soud proto nad rámec
konstatuje, že toto tvrzení stěžovatele svědčí o určitém nepochopení podstaty právního názoru
Městského soudu v Praze – i on sám konstatoval, že posudky splňovaly minimální obligatorní
náležitosti kladené vyhláškou, nicméně jako takové nemohly omezovat povinné náležitosti
rozhodnutí služebního funkcionáře ve smyslu §181 odst. 5 zákona o služebním poměru.
Příslušníci se v případě propuštění ze služebního poměru musí dozvědět reálný důvod svého
propuštění, který jim bude v souladu s §181 odst. 5 zákona o služebním poměru řádně vysvětlen.
Nepostačí pouhé konstatování, že příslušník již nenaplňuje požadavky zákonného ustanovení,
aniž by mu současně bylo vysvětleno, v čem konkrétně spočívají jeho nedostatky. Požadavky
na samotný posudek jakožto esenciální podklad rozhodnutí služebního funkcionáře dovodila
rovněž judikatura Nejvyššího správního soudu, na kterou byl žalovaný v odůvodnění rozsudku
Městského soudu v Praze vyčerpávajícím způsobem upozorněn.
VI. Závěr a náklady řízení
[48] Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s.
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude podle
§110 odst. 4 s. ř. s. soud vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Krajský soud v konečném rozhodnutí rovněž rozhodne o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu