ECLI:CZ:NSS:2017:1.AS.312.2017:12
sp. zn. 1 As 312/2017 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. G., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2017, č. j. MPSV-2017-119673-912, sp. zn.
SZ/MPSV-2017/203185-912, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
Praze ze dne 9. 8. 2017, č. j. 48 Ad 25/2017 – 17,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V řízení o žalobě proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno
rozhodnutí správního orgánu I. stupně o nepřiznání dávky mimořádné okamžité pomoci
dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, požádal žalobce o ustanovení zástupce
z řad advokátů, s tím, že sám není schopen vzhledem ke své současné sociální situaci a složitosti
věci zjistit skutečný obsah spisů orgánu pomoci v hmotné nouzi. Dále uvedl, že vzhledem
k ústavněprávnímu přesahu celé věci a její složitosti je třeba vysoce odborných znalostí.
[2] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením žalobcův návrh na ustanovení zástupce
zamítl. Uvedl, že pro ustanovení zástupce účastníkovi musí být v souladu s §35 odst. 8 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) splněny dvě podmínky: 1. jde o účastníka, u něhož
jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, 2. je to nezbytně třeba k ochraně
jeho zájmů.
[3] Soud se zaměřil na zkoumání druhé podmínky, tedy zda je ustanovení zástupce z řad
advokátů nezbytně třeba k ochraně zájmů žalobce. Tato podmínka dle jeho názoru nebyla
splněna. Krajský soud při svém hodnocení vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, publikováno pod č. 482/2005 Sb. NSS, ve kterém
je uvedeno, že při zkoumání naplnění podmínky nezbytnosti k ochraně zájmů je třeba hodnotit
jak hmotněprávní charakter projednávané věci, tak žalobcovy osobnostní a faktické poměry
včetně úrovně jeho legitimně očekávatelného a předvídaného povědomí o jeho právech.
Dále vymezil, že zohledňuje zejména schopnost účastníka řízení samostatně hájit své zájmy.
[4] V této souvislosti krajský soud uvedl, že je-li z návrhu na zahájení řízení bezpečně
seznatelné, z jakých důvodů byl tento návrh podán a čeho se navrhovatel domáhá, zpravidla není
ustanovení zástupce nutné. V současném případě žalobce v podané doplněné žalobě jasně
vymezil svoji argumentaci, se kterou rozhodnutí žalovaného napadá a to i s odkazem
na konkrétní ustanovení právních předpisů, a také podal návrh na přiznání odkladného účinku
žalobě, což dle názoru krajského soudu svědčí o tom, že se žalobce orientuje ve svých právech.
[5] Krajský soud tedy vyhodnotil, že ustanovení zástupce v současném případě není nezbytně
nutné k ochraně žalobcových práv a přes toto rozhodnutí by žalobci nemělo nic bránit v řádném
pokračování v řízení. Složitost daného řízení a seznámení se s obsahy správních spisů není sama
o sobě dostatečná k tomu, aby soud žalobci vyhověl.
II. Kasační stížnost
[6] Stěžovatel v podané kasační stížnosti namítá, že neustanovením zástupce mu bylo
zasaženo do jeho základních lidských práv, neboť se domnívá, že v jeho případě je zástupce třeba
k tomu, aby se domohl účinné soudní ochrany, kterou garantuje Listina základních práv
a svobod. Stěžovatel namítá, že je v hmotné nouzi a nemá potřebné právní vzdělání, na rozdíl
od správního orgánu, který je zastoupen odborníky, a jeho zastoupení advokátem je tedy
nezbytné k zachování spravedlivého postupu a naplnění principu rovnosti zbraní.
[7] Stěžovatel dále líčí okolnosti dle svého názoru významné pro samotné meritorní
posouzení sporu mezi ním a žalovaným, nejedná se však o relevantní námitky vzhledem
k rozsahu této kasační stížnosti.
[8] Zároveň stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud o ustanovení advokáta pro povinné
zastoupení v řízení o kasační stížnosti a také o odkladný účinek kasační stížnosti.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako přípustnou a včasnou. Napadené
usnesení krajského soudu přezkoumal v rozsahu uplatněných kasačních námitek (§109 odst. 3
a 4 s. ř. s.), neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[10] Nejprve se soud zabýval stěžovatelovu žádostí o ustanovení advokáta pro řízení o kasační
stížnosti. Zastoupení advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. není v nynějším řízení nutné,
s ohledem na jeho specifické okolnosti. Předmětem přezkumu totiž není rozhodnutí krajského
soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno
s poplatkovou povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j.
1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, bod 28 a 29). Zároveň dle soudu je předmětem
řízení o kasační stížnosti natolik jednoduchá otázka, že k ochraně práv stěžovatele není advokáta
nezbytně třeba (srov. §35 odst. 8 s. ř. s.). Proto soud žádost stěžovatele o ustanovení advokáta
výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Předně je třeba uvést, že v řízení o žalobě není zastoupení advokátem povinné. K jeho
vedení tedy není třeba právního vzdělání, jak namítá stěžovatel. Soudní řád správní
však umožňuje, aby byl účastníku řízení zástupce ustanoven, a to za současného splnění čtyř
předpokladů (§35 odst. 8 ve spojení s §36 odst. 3 s. ř. s.): a) je podán návrh na ustanovení
zástupce, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) žadatel doložil
nedostatek prostředků pro vedení řízení a d) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně
navrhovatelových práv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j.
1 As 197/2015 - 19).
[13] Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, soud v souvislosti s posuzováním
toho, zda je čtvrtá podmínka splněna, přihlíží k charakteru projednávané věci, k osobnostním
poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň
povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České
republice, a také i k tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 46,
publ. pod č. 108/2004 Sb. NSS, ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, č. 492/2005 Sb.
NSS, ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 As 92/2012 - 34, ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 As 62/2012 - 16,
ze dne 31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/2011 - 62 či ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 As 84/2015 - 14 aj.).
[14] V posuzované věci tak lze konstatovat, že stěžovatel je českým občanem ovládající český
jazyk. Pokud jde pak o samotné úkony činěné stěžovatelem v řízení před krajským soudem, jako
stěžejní je nutno posoudit fakt, že stěžovatel byl schopný zformulovat správní žalobu, která byla
způsobilým podkladem pro zahájení řízení před krajským soudem, a po výzvě soudu k odstranění
vad žaloby doplnil též obsahové náležitosti v podobě žalobních bodů, v nichž vylíčil, z jakého
důvodu správní rozhodnutí žalované napadá.
[15] Nejvyšší správní soud se již dříve v podobné věci vyjádřil (srov. rozsudek ze dne
27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64), že největší nároky po odborné stránce klade na účastníka
řízení formulování samotného návrhu (žaloby). Z tohoto důvodu je právě žaloba a její obsahová
a formální úroveň hlavním kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka.
[16] V nyní posuzovaném případě obsahovala žaloba veškeré náležitosti po formální stránce,
jako jsou označení napadeného rozhodnutí, či petit, v doplnění žaloby stěžovatel uvedl
též, z jakých důvodů rozhodnutí napadá, a z jeho podání je tedy seznatelné, že je sám schopen
orientovat se v soudním řízení a hájit svá práva soudní cestou.
[17] Stěžovatel byl kromě sepsání žaloby v řízení před krajským soudem způsobilý činit
také další relevantní úkony. Na výzvu soudu svou žalobu doplnil a sám se rovněž obrátil
na Nejvyšší správní soud včasnou a bezvadnou kasační stížností, aby se bránil proti usnesení
Krajského soudu v Praze, kterým tento soud zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce.
[18] Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje s posouzením krajského soudu, který
vyhodnotil, že stěžovatel nesplňuje pro ustanovení advokáta podmínku nezbytnosti k ochraně
svých práv. Vzhledem k tomuto závěru nebylo třeba, aby krajský soud hodnotil splnění dalších
podmínek.
[19] Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal v postupu krajského soudu pochybení,
resp. že stěžovatel nebyl zkrácen na svých subjektivních právech a nebylo mu odepřeno právo
na soudní ochranu.
[20] Návrhem na přiznání odkladného účinku se Nejvyšší správní soud nezabýval, protože
rozhodl bez odkladu o samotné kasační stížnosti, a otázka odkladného účinku se tak stala
bezpředmětnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému, kterému by jinak jakožto
úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec
jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu