ECLI:CZ:NSS:2017:1.AS.368.2017:7
sp. zn. 1 As 368/2017 - 7
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému
Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 16. 1. 2017, č. j. 133, 134, 135, 136, 137/17, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2017, č. j. 6 A 49/2017 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal
přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2017, č. j. 6 A 49/2017 - 15 žalobci
nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
[3] Kasační stížnost žalobce proti tomuto usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem
ze dne 4. 7. 2017, č. j. 6 As 180/2017 - 10.
[4] Městský soud následně zaslal stěžovateli výzvu k zaplacení soudního poplatku (doručena
dne 18. 9. 2017), na níž stěžovatel reagoval podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků
ze dne 22. 9. 2017. Vzhledem k tomu že stěžovatel ani v dodatečné lhůtě soudní poplatek
nezaplatil, v záhlaví specifikovaným usnesením soud řízení zastavil. Proti tomuto usnesení brojí
stěžovatel kasační stížností.
[5] Jednou ze zákonem stanovených podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem
je povinné zastoupení advokátem. Takové zastoupení se dle §105 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“) nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[6] V daném případě stěžovatel nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Současně se nejedná o případ,
ve kterém judikatura dovodila, že na povinném zastoupení advokátem není třeba trvat
(viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j.
1 As 196/2014 – 19). Proto je nezbytnou podmínkou, aby byl stěžovatel v předmětném řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem.
[7] Kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení městského soudu podal sám
stěžovatel, aniž současně předložil plnou moc udělenou jím advokátovi pro zastupování v řízení
o kasační stížnosti, příp. požádal soud o jeho ustanovení. Nebyla tak splněna podmínka řízení
podle §105 odst. 2 s. ř. s.
[8] Dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn.
[9] Nejvyšší správní soud ke dni podání kasační stížnosti eviduje více než 1.400 řízení
o kasační stížnosti, v nichž jako účastník řízení figuruje stěžovatel. Stěžovatel již byl v minulosti
mnohokrát formálně upozorněn (např. v usneseních Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 4. 2016, č. j. 6 As 74/2016 - 6, ze dne 16. 7. 2012, č. j. 8 As 79/2012 - 7, nebo ze dne
18. 6. 2012, č. j. 8 As 71/2012 - 7), že v řízení o kasační stížnosti musí být při neexistenci
vlastního právního vzdělání zastoupen advokátem. O této podmínce řízení je tedy stěžovatel
dostatečně informován. Vyzývat jej opětovně ke splnění toho, co mu již je z mnoha jiných řízení
bezpečně známo, postrádá rozumný smysl a bylo by pouhým formalismem.
[10] Stěžovateli lze připomenout, že obdobný procesní postup volí v případě jeho opakujících
se podání také Ústavní soud. Ve vztahu k povinnému zastoupení v řízení o ústavní stížnosti
vyslovil, že poučení o této povinnosti není nutno stěžovateli zasílat vždy v každém individuálním
řízení, neboť stěžovatel byl poučen v předchozích identických případech. Pokud lze vycházet
ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé
stěžovatele zpravit o zásadě povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem, setrvání
na požadavku vždy nového a totožného poučování by se jevilo jako formalistické a neefektivní
(srov. např. usnesení ÚS ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. IV. ÚS 329/15, ze dne 24. 2. 2015, sp. zn.
I. ÚS 479/15, ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 3841/14, ze dne 25. 11. 2014, sp. zn.
II. ÚS 3561/14). Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že uvedené závěry lze vztáhnout
i na poučování o povinném zastoupení v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl kasačním
soudem poučen o této povinnosti nesčetněkrát, její existence si proto musí být nepochybně
vědom. Pokud přitom poskytnutá poučení nereflektuje, dokládá tím svůj zjevně obstrukční
přístup k soudnímu procesu a zneužívání soudní ochrany.
[11] Stejný procesní postup, jako v nyní projednávané věci, ostatně Nejvyšší správní soud
zvolil již v nedávném usnesení ze dne 4. 10. 2017, č. j. 1 As 338/2017 - 5.
[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a), ve spojení s §120 s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 3 věta první, ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu