ECLI:CZ:NSS:2017:1.AS.61.2017:9
sp. zn. 1 As 61/2017 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, o žalobě proti
usnesení žalovaného ze dne 29. 8. 2016, č. j. 30 A 99/2015 – 25, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2016, č. j. 30 A 214/2016 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se podáním u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení usnesení, jímž tento
krajský soud odmítl žalobu proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení správním. Krajský soud
žalobu v záhlaví specifikovaným usnesením postupem dle §46 odst. 1 písm. d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.) odmítl. Žaloba nemířila proti rozhodnutí
správního orgánu ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale proti usnesení soudu, který při výkonu
soudnictví není správním orgánem. Žaloba je proto nepřípustná.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (stěžovatel) dne 2. 2. 2017 kasační stížnost. Uvádí,
že nebyly splněny podmínky řízení pro žalobou napadené rozhodnutí. V řízení před krajským
soudem jednal nezákonný úředník a podjatý soudce a stěžovatel se nemohl vyjádřit k senátu
30 A ve smyslu §8 odst. 5 s. ř. s. Proto Nejvyššímu soudu navrhl jeho zrušení.
[3] Kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a)
ve spojitosti s §120 s. ř. s., a to z dále uvedených důvodů.
[4] Projednávaná kasační stížnost je evidentně další z bezpočtu stěžovatelových podání zcela
zřetelně šikanózní povahy, jimiž zneužívá své právo na soudní ochranu poskytovanou právním
řádem České republiky a garantovanou jejím ústavním pořádkem. Nejvyšší správní soud se dosud
vždy snažil vysvětlit stěžovateli nesmyslnost a bezprávnost jeho počínání, avšak zcela marně.
[5] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva, tedy
případů, „kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto
chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“ (viz např. rozsudek ze dne
10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48, publ. pod č. 869/2006 Sb. NSS.)
[6] Stěžovatelovo systematické zneužívání práva na soudní ochranu brání, aby správní soudy,
jak na úrovni jednotlivých krajských soudů, tak na úrovni Nejvyššího správního soudu, mohly
poskytovat účinnou a včasnou ochranu těm, jejichž subjektivní veřejná práva mohou být
skutečně ohrožena či dotčena.
[7] V souladu se zásadou hospodárnosti řízení proto Nejvyšší správní soud blíže nezkoumal
stěžovatelovu námitku podjatosti členů rozhodujícího senátu krajského soudu (k této
problematice viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2014,
č. j. Nao 232/14 - 18). Nepřistoupil ani k provedení dalších procesních úkonů a upustil
i od zevrubnějšího odůvodnění tohoto rozhodnutí. Stěžovatel jej velmi dobře zná.
[8] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky a, jak
je stěžovateli známo, není proti němu přípustná žádná z žalob ve správním
soudnictví ani jiný prostředek ochrany poskytovaný soustavou soudů České
republiky.
V Brně dne 9. února 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu