ECLI:CZ:NSS:2017:1.AS.68.2017:9
sp. zn. 1 As 68/2017 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, o žalobě proti
usnesení žalovaného ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 As 187/2016 - 28, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2016, č. j. 29 A 186/2016 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se podáním, označeným jako „Správní žaloba proti usnesení ČR – Nejvyššího správního
soudu č. j. 2 As 187/2016 - 28 ze dne 28. července 2016“, domáhal zrušení citovaného usnesení
žalovaného, jímž Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2016, č. j. 22 A 63/2016 - 7, nepřiznal žalobci osvobození
od soudních poplatků (výrok I.), zamítl žalobcovu žádost o ustanovení zástupce (výrok II.),
vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost (výrok III.) a vyzval žalobce
k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení či k prokázání
vysokoškolského právnického vzdělání (výrok IV.).
[2] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) podání žalobce posoudil jako správní
žalobu a v záhlaví specifikovaným usnesením ji podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítl. Žaloba nemířila proti rozhodnutí
správního orgánu ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale proti usnesení soudu, který při výkonu
soudnictví není správním orgánem. Žaloba proti jeho usnesení je proto nepřípustná.
[3] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) dne 7. 2. 2017
kasační stížnost. Uvádí, že v řízení před krajským soudem jednal nezákonný úředník, nemohl
se vyjádřit k senátu 29 A ve smyslu §8 odst. 5 s. ř. s. , rozhodnutí vydal nepříslušný úřad
a vyloučení soudní úředníci, v poučení usnesení krajského soudu je jako opravný prostředek
namísto odvolání nesprávně uvedena kasační stížnost a dále nebyly splněny podmínky řízení pro
napadené usnesení krajského soudu. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí.
[4] Kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a)
ve spojitosti s §120 s. ř. s., a to z dále uvedených důvodů.
[5] Projednávaná kasační stížnost je evidentně další z bezpočtu stěžovatelových podání zcela
zřetelně šikanózní povahy, jimiž zneužívá své právo na soudní ochranu poskytovanou právním
řádem České republiky a garantovanou jejím ústavním pořádkem. Nejvyšší správní soud se dosud
vždy snažil vysvětlit stěžovateli nesmyslnost a bezprávnost jeho počínání, avšak zcela marně.
[6] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva, tedy
případů, „kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto
chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“ (viz např. rozsudek ze dne
10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 - 48, publ. pod č. 869/2006 Sb. NSS.)
[7] Stěžovatelovo systematické zneužívání práva na soudní ochranu brání, aby správní soudy,
jak na úrovni jednotlivých krajských soudů, tak na úrovni Nejvyššího správního soudu, mohly
poskytovat účinnou a včasnou ochranu těm, jejichž subjektivní veřejná práva mohou být skutečně
ohrožena či dotčena.
[8] V souladu se zásadou hospodárnosti řízení proto Nejvyšší správní soud nepřistoupil
k provedení dalších procesních úkonů a upustil i od zevrubnějšího odůvodnění tohoto
rozhodnutí. Stěžovatel jej velmi dobře zná.
[9] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky a,
jak je stěžovateli známo, není proti němu přípustná žádná z žalob ve správním
soudnictví ani jiný prostředek ochrany poskytovaný soustavou soudů České
republiky.
V Brně dne 15. února 2017
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu