ECLI:CZ:NSS:2017:10.ADS.179.2016:43
sp. zn. 10 Ads 179/2016 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudkyň
Barbary Pořízkové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: M. U., zast. Mgr. Pavlem
Čižinským, advokátem se sídlem Ječná 548/7, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2015,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2016,
čj. 16 Ad 124/2015-100,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) požádala o zvýšení invalidního důchodu z I. stupně
na stupeň II z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Její žádost Česká správa sociálního
zabezpečení rozhodnutím ze dne 30. 6. 2015 dle §90 odst. 5 věta první správního řádu zamítla,
neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Karlovy Vary ze dne 16. 6. 2015
stěžovatelka nebyla invalidní pro invaliditu druhého ani třetího stupně, byla nadále invalidní
pro invaliditu prvního stupně.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka námitky, které byly žalovanou též zamítnuty.
Podle obou rozhodnutí stěžovatelka trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem,
který omezuje fyzické a zčásti i duševní schopnosti a má vliv na pokles pracovní činnosti v míře
40%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky je postižení
nervové soustavy, Parkinsonova nemoc v lehké formě, uvedené v kapitole VI. (postižení nervové
soustavy), položce 3b (postižení extrapyramidového systému, Parkinsonova nemoc a další
extrapyramidové poruchy, lehká forma), přílohy k vyhlášce MPSV č. 359/2009 Sb. Lékař ČSSZ,
který vypracoval posudek v řízení o námitkách, zvolil s ohledem na další zdravotní postižení
horní hranici vyhláškou vymezeného rozpětí, tj. 40 %. Tento pokles pracovní schopnosti
odpovídá invaliditě prvního stupně dle §39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění. Z těchto důvodů nebylo možné námitkám stěžovatelky vyhovět.
[3] Stěžovatelka s posouzením ze strany žalované nesouhlasila a napadla je žalobou
u krajského soudu. Namítala, že posudek vypracovaný v řízení před žalovanou
je nepřezkoumatelný, neboť pouze cituje právní předpisy. Její zdravotní stav je nutno posuzovat
ve vztahu k profesi – práci s klienty u přepážky, práci s počítačem. Posudek se nezabýval
její sníženou schopností ovládat myš či klávesnici počítače, nemožností pracovat u přepážky
v době dystonických křečí, kdy není schopná řeči ani pohybu. K žalobě připojila lékařskou zprávu
MUDr. U. z psychiatrické ambulance.
[4] Krajský soud si vyžádal vypracování povinného důkazu - posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „PK MPSV“), pracoviště v Plzni, a následně
srovnávacího posudku PK MPSV, pracoviště v Praze. Po vyhodnocení jejich obsahu
a argumentace stěžovatelky žalobu zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Uvádí, že ji podává
z důvodů dle §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), neboť posudky, ze kterých soud při vydání rozhodnutí vycházel,
jsou nepřezkoumatelné a nemohou představovat dostatečný podklad pro rozhodnutí. Krajský
soud se nedostatečně vypořádal s námitkou souvislosti přiznání I. stupně závislosti
při posuzování nároku na péči a stupně invalidity, a s namítanou nemožností změny druhu
zaměstnání.
[6] Stěžovatelka spatřuje rozpor v tom, že její zdravotní stav se stále zhoršuje, přesto je míra
poklesu pracovní schopnosti hodnocena od roku 2014 stále stejně. V posudcích není vyhodnocen
vliv ostatních zdravotních potíží, a ani není dostatečně odůvodněno, proč k nim nebylo
při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti přihlédnuto. Konkrétně nebyla zhodnocena
lékařská zpráva MUDr. R., podle které dystonické křeče brání životním aktivitám.
[7] Stěžovatelka uvádí výčet lékařských zpráv, ke kterým nebylo při vypracování
srovnávacího znaleckého posudku přihlédnuto, jedná se celkem o 6 lékařských zpráv.
Stěžovatelka na tento nedostatek upozornila krajský soud, který na to nereagoval. Přitom však
zdůraznil, že posudkoví lékaři nejsou povinni žalobkyni osobně vyšetřit, ale vycházejí především
z lékařských zpráv. Pokud však některé zprávy nezohlední, potom podle stěžovatelky nemůže být
jejich posudek objektivní.
[8] Přiznání příspěvku na péči pro I. stupeň závislosti ode dne 14. 9. 2015 je potvrzením
toho, že pracovní schopnosti stěžovatelky nemůže činit 60 %. Podle uvedeného rozhodnutí
nezvládá péči o domácnost, osobní aktivity a tělesnou hygienu. Je tedy vyloučené,
aby stěžovatelka zvládala vykonávat povolání, které je z velké části založené na komunikaci
se zákazníky a s prací na počítači, což vyžaduje jemnou motoriku. Krajský soud se s tímto
rozporem nijak nevypořádal. Tvrzení soudu, že si může nalézt jiné zaměstnání,
je díky zdravotnímu stavu nerealizovatelné.
[9] Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozsudku krajského soudu
a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí.
[10] Žalovaná ve svém vyjádření konstatovala, že v řízení byl zdravotní stav stěžovatelky
objektivně zjištěn, posouzen i vyhodnocen dvěma posudkovými komisemi, které se shodly
na závěru o invaliditě prvního stupně. Navrhla kasační stížnost zamítnout.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[11] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky pro projednání kasační
stížnosti, a proto přezkoumal v záhlaví označený rozsudek krajského soudu v rozsahu
a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů. Ověřil přitom, zda napadené rozhodnutí či řízení
jeho vydání předcházející netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[12] Námitka neúplného nebo nepřesvědčivého posouzení zdravotního stavu stěžovatelky
v řízení o dávkách důchodového pojištění se podle judikatury Nejvyššího správního soudu
posuzuje jako námitka jiné vady řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54,
ze dne 3. 4. 2013, čj. 6 Ads 158/2012-24, nebo ze dne 13. 11. 2013, čj. 6 Ads 45/2013-25).
[13] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání (správního) rozhodnutí vychází
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí správního
orgánu, tedy v projednávané věci ke dni 23. 9. 2015. Pojištěnec je v souladu s §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém
pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu
pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu: a) zda jde
o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný
zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost
využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35%
a nejvíce o 69%, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též to,
zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek
[14] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou, medicínskou
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci provádění sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo
práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové
závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní
činnosti (srov. §16a zákona č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana
a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového
pojištění. Postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost,
předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství.
I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení
§77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem
ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství.
[15] Posudek posudkové komise ministerstva splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti,
pokud se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně těch, jež namítá posuzovaný,
a ze kterého je zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě
úplné zdravotnické dokumentace. Takový posudek je zpravidla stěžejním důkazem
pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Procentní míru poklesu
pracovní schopnosti posudková komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení
na základě vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu
a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k této vyhlášce, a současně odůvodní
stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Je-li příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé
hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní
postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti
se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních
zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.). Pouze v případě, kdy by byl v důsledku působení dalších zdravotních postižení pokles
pracovní schopnosti vyšší než horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti určená
podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici
podle §3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšit až o 10 procentních bodů (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, ze dne 6. 8. 2008,
čj. 3 Ads 45/2008-46, ze dne 3. 4. 2013, čj. 6 Ads 158/2012-24, nebo ze dne 13. 11. 2013,
čj. 6 Ads 45/2013-25).
[16] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu ověřil, že zdravotní stav stěžovatelky byl
posouzen v souladu se zákonem posudkovou komisí MPSV, a to dokonce opakovaně.
Nejprve byl posudek na žádost soudu vypracován posudkovou komisí MPSV, pracovištěm
v Plzni. Komise stěžovatelku v předepsaném složení vyšetřila, vyhodnotila též předchozí závěry
OSSZ a žalované, i lékařské nálezy předložené stěžovatelkou a vyžádané od ošetřujícího
praktického lékaře. Komise po vyhodnocení všech uvedených podkladů a vlastního vyšetření
dospěla k závěru, že u stěžovatelky se jedná o Parkinsonovu nemoc s pravostrannou
symptomatologií s lehkou formou funkčního postižení uvedenou v kapitole VI., položky 3b)
přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti
na horní hranici 40 %. V takto stanovené míře poklesu pracovní schopnosti komise již zohlednila
i další onemocnění stěžovatelky. Vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu je schopná pouze
lehčí fyzické práce, soustavnou výdělečnou činnost může vykonávat v podstatně menším rozsahu
a intenzitě.
[17] Krajský soud vyžádal vzhledem k námitkám stěžovatelky vypracování srovnávacího
posudku u PK MPSV v Praze. I tato posudková komise dospěla ke stejnému závěru ohledně
rozhodující příčiny nepříznivého zdravotního stavu – Parkinsonovy choroby II. stadia,
shodně hodnotila i míru poklesu pracovní schopnosti pro toto onemocnění. Vyhodnotila i další
zdravotní potíže stěžovatelky, uvedla, že jejich vliv je možno zohlednit v rámci zvolení horní
hranice procentní míry stanovené pro stěžejní onemocnění. V posudkovém zhodnocení
je uvedeno, že k vypracování posudku komise měla k dispozici a prostudovala spisovou
dokumentaci OSSZ Karlovy Vary, spis Krajského soudu v Plzni, včetně založených lékařských
nálezů a kompletní dokumentaci praktické lékařky. V dalším odůvodnění komise citovala další
odborné lékařské nálezy. Komise neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového
závěru.
[18] Nejvyšší správní soud na základě takto zjištěného průběhu řízení před krajským soudem
a zde zjištěných skutečností konstatuje, že neshledal vady řízení před krajským soudem,
ke kterým by musel přihlédnout v souladu s §109 odst. 4 s. ř. s. Napadené rozhodnutí je řádně
odůvodněno a opírá se o důkladné zjištění skutkového stavu. Krajský soud v řízení vyžádal
v souladu se zákonem povinné posouzení zdravotního stavu stěžovatelky posudkovou komisí
MPSV, po vznesení námitek stěžovatelkou nechal vypracovat i srovnávací posudek. Stěžovatelka
byla jednání posudkových komisí přítomná. Její námitka o nelogičnosti tvrzení krajského soudu,
který upozornil na to, že posudkoví lékaři vycházejí zejména z lékařských zpráv a osobní
prohlídka posuzované osoby není bezvýhradně nutná, v jejím případě není relevantní.
[19] V souhrnu je možno bez pochybností konstatovat, že skutkový stav spočívající
v posouzení zdravotních potíží stěžovatelky byl zjištěn dostatečně, velmi podrobně
a s jednoznačným závěrem ohledně dominantního postižení a jeho vlivu na pokles pracovní
schopnosti.
[20] Posudkové komise ve svých posudcích kromě jiného popsaly srozumitelně obsah
lékařských zpráv, které předložila stěžovatelka. Vyhodnocena byla i zpráva MUDr. R. ze dne 7. 9.
2015, jejíž obsah popsala posudková komise v posudku ze dne 24. 2. 2016 na straně 6. Popsány i
hodnoceny byly i všechny lékařské zprávy, které stěžovatelka uvedla v doplnění kasační stížnosti
ze dne 8. 9. 2016. Závěry odborných lékařů nejsou v rozporu s posudkovým závěrem komise
MPSV. Posudkoví lékaři nedospěli k odlišným závěrům ohledně zdravotních potíží stěžovatelky.
Potvrdili zjištění odborných lékařů a následně je porovnali s právní úpravou přílohy k vyhlášce č.
359/2009 Sb. V lékařských zprávách, které stěžovatelka předložila správním orgánům a
krajskému soudu, je popsán zdravotní stav (který se neliší od hodnocení posudkových lékařů),
avšak není a nemůže v nich být uveden závěr o její invaliditě. Závěr o míře poklesu pracovní
schopnosti v důsledku zjištěných zdravotních potíží je kombinací lékařského a právního
hodnocení, které je oprávněn učinit pouze posudkový lékař. Jak je výše uvedeno, posudkové
komise nezpochybňovaly, že stěžovatelka má zdravotní potíže, které jí omezují při pracovní
činnosti. Ve všech posudcích, včetně těch provedených v obou stupních správního řízení,
je konstatováno, že schopnost pracovní činnosti stěžovatelky je omezena z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu. Liší se pouze subjektivní hodnocení míry tohoto omezení
ze strany stěžovatelky a objektivní podle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
[21] Stěžovatelka označuje lékařské posudky správních orgánů i posudkové komise MPSV
za nepřesvědčivé a neobjektivní, neboť neodpovídají pocitu, dle kterého se její zdravotní potíže
zhoršují, posudkové hodnocení však zůstává stejné. Toto tvrzení je však v rozporu s hodnocením
čtyř posudků vypracovaných posudkovými lékaři, stěžovatelce se nepodařilo prokázat formální
ani obsahové vady, pro které by k jejich závěrům soud neměl přihlížet.
[22] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, podle kterého přiznání
příspěvku na péči pro závislost I. stupně automaticky neznamená, že stěžovatelka trpí invaliditou
druhého a nikoliv pouze prvního stupně. V řízení o příspěvek na péči byl zdravotní stav
stěžovatelky posuzován dle jiných kritérií, nežli v řízení o přiznání invalidního důchodu.
Posudkové komise měly k dispozici lékařské zprávy týkající se pohybových schopností
stěžovatelky i celkové hodnocení jejího zdravotního stavu vypracované praktickou lékařkou.
Přiznání invalidity prvního stupně potvrzuje, že stěžovatelka trpí závažnými zdravotními
potížemi, které je nutno hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.
[23] Na závěr soud uvádí, že vyjadřuje pochopení pro negativní důsledky zdravotních potíží
stěžovatelky, jak v osobním, tak i v pracovním životě. Je zřejmé, že u různých osob mohou stejná
onemocnění vyvolat odlišné subjektivní stavy i pocity. Hodnocení míry poklesu pracovní činnosti
pro účely přiznání invalidních důchodů však nelze provádět jinak, nežli výše popsaným
způsobem, tj. stanovením nejzávažnějšího onemocnění a přiřazením procentní hodnoty
dle přílohy vyhlášky. V projednávané věci nebyly zjištěny při tomto postupu vady a nedostatky,
které by výsledné závěry posudkových lékařů zpochybnily.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Námitky stěžovatelky nejsou z výše uvedených důvodů důvodné a Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost podle §110 odst. 1, věty druhé, s. ř. s. zamítl.
[25] Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. září 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu