ECLI:CZ:NSS:2017:10.ADS.313.2016:27
sp. zn. 10 Ads 313/2016 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: Z. S.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5 -
Smíchov, proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 7. 2015, v řízení o kasační stížnosti žalované
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2016, čj. 43 Ad 64/2015-24, o návrhu
žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná zamítla žádost žalobkyně o vdovský důchod rozhodnutím ze dne 25. 6. 2014
pro nesplnění podmínek podle §50 odst. 4 a 7 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí bránila námitkami ze dne 18. 7. 2014. Žalovaná zamítla
námitky rozhodnutím ze dne 13. 7. 2015. Žalobě žalobkyně vyhověl krajský soud rozsudkem
označeným v záhlaví a napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
[2] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost, jejíž součástí byl též návrh na přiznání odkladného účinku. Za nepoměrně větší
újmu považuje skutečnost, že výkon napadeného rozsudku krajského soudu by znamenal
pravomocné přiznání dávky důchodového pojištění a poukázání výplaty důchodu včetně
doplatku na něm, jejichž vrácení by bylo v případě, že by se NSS neztotožnil se závěry krajského
soudu a jeho rozsudek zrušil, již nemožné. Tuto újmu nelze však dle názoru stěžovatelky
poměřovat s objemem státního rozpočtu, neboť z tohoto pohledu by byla jakákoliv újma
zanedbatelná. Stěžovatelka přitom argumentuje odkazem na usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, v němž se NSS vyjádřil,
že v určitých výjimečných situacích je nutné po dobu trvání přezkumného soudního řízení
pozastavit výkon či jiné právní následky napadeného rozhodnutí. V opačném případě by samotné
přezkumné soudní řízení ztratilo podstatnou část svého základního smyslu, jímž je nepochybně
bránit tomu, aby právní poměry osob byly upraveny či ovlivněny nezákonnými rozhodnutími.
Takovým případem je podle stěžovatelky i nyní posuzovaná věc. Jinak by nastala absurdní situace,
při níž by podání i nepodání kasační stížnosti mělo faktický totožný účinek. Pro stěžovatelku
by tak bylo podání návrhu na přiznání odkladného účinku v obdobných případech reálně
vyloučeno (s vědomím, že mu nemůže být za žádných okolností vyhověno), přestože jí tuto
možnost právní úprava přiznává.
[3] Žalobkyně nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti a ztotožňuje
se s rozhodnutím krajského soudu.
[4] Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek. NSS jej však může na návrh
stěžovatele přiznat; užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s.
se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného
rozhodnutí.
[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti dle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nejsou naplněny.
[6] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti NSS
nejprve zkoumá, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti jsou vždy individuální,
závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Jak již NSS dříve judikoval, povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj
znamenal výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku, z jakých konkrétních okolností
to vyvozuje, a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě
musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným
rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí
přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. Odkladný účinek lze přiznat
jen mimořádně - tam, kde jeho nezbytnost převáží nad požadavkem právní jistoty a stability
právních vztahů založených na pravomocných rozhodnutích orgánů veřejné moci.
[7] Opírá-li stěžovatelka svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
toliko o tvrzení, že bude muset nezvratně vyplatit dávky vdovského důchodu (a to i kdyby
NSS posléze zrušil napadený rozsudek krajského soudu), nelze jejímu návrhu vyhovět.
Případy, kdy lze přiznat odkladný účinek kasační stížnosti žalovaného, budou spíše
výjimečné; půjde o situace „kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno
ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat
právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinků vznikne jiným osobám
a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem. Žalovaný musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit,
tj. vysvětlit, v čem tato újma a její intenzita spočívá“ (body 26 a 27 usnesení rozšířeného senátu
čj. 10 Ads 99/2014-58; podtržení doplnil NSS).
[8] Rozšířený senát v citovaném usnesení konstatoval, že na žalovaného musí být
z hlediska tvrzené újmy, její intenzity a jejího osvědčení kladeny stejné nároky jako na žalobce.
Újmou žalovaného proto nebude ohrožení jakéhokoliv veřejného zájmu, resp. veřejného zájmu
v širším slova smyslu, tj. např. zájmu na obecném výběru daní, na jednotném postupu správních
orgánů či na procesně hladkém průběhu řízení. „Ohrožení veřejného zájmu nemůže zpravidla
představovat ani přiznání a vyplacení určité částky důchodu. Náklady důchodového pojištění jsou součástí nákladů
státního rozpočtu; s ohledem na jeho rozsah a obsah je i případné vyplacení neprávem přiznané dávky újmou spíše
zanedbatelnou.“ (bod 30 usnesení). Tyto závěry se uplatní i na nyní posuzovanou věc.
[9] S tímto závěrem však stěžovatelka polemizuje. Tvrdí, že z pohledu objemu státního
rozpočtu by byla jakákoliv újma bagatelní. K tomu soud odkazuje stěžovatelku na další pasáž
usnesení rozšířeného senátu, kterou stěžovatelka jaksi přehlíží. Rozšířený senát se k této otázce
také částečně vyjádřil. Uvedl, že „újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem
k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním
případě pravidlo, že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno (srov. usnesení NSS
ze dne 21. 5. 2014, čj. 6 Afs 73/2014-56)“ (bod 25 usnesení). Stěžovatelka nijak nevyčíslila,
že by vzhledem k jejím poměrům došlo v případě vyplacení příslušných dávek důchodového
pojištění k nepoměrně větší újmě než na straně žalobkyně. Pouze tvrdí, že její případné vrácení
by bylo již nemožné. Neodůvodnila tak dostatečně, proč je její situace natolik výjimečná,
že vyvstala potřeba zmrazit stav věcí před napadeným rozhodnutím.
[10] Dle dřívějšího usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006-49,
č. 1255/2007 Sb. NSS, lze za ojedinělé případy, kdy by nepřiznání odkladného účinku způsobilo
závažné důsledky, považovat již notoricky známé situace z výše uvedené judikatury jako například
vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku,
nebo ochrana vzácné kulturní památky, jež by mohla být nepřiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti žalovaného nevratně poškozena nebo zničena, apod. Rozšířený senát v tomto dřívějším
usnesení také upozornil, že pokud krajský soud zruší rozhodnutí správního orgánu, správní orgán
je povinen pokračovat v řízení a respektovat závazný právní názor vyslovený v rušícím rozsudku
bez ohledu na to, zda byla podána kasační stížnost; opačný postup by mohl zakládat jeho
nečinnost. Skutečnost, že stěžovatelka je povinna procesně postupovat v souladu s právním
názorem krajského soudu, nepředstavuje dle názoru NSS hrozbu nepoměrně větší újmy oproti
jiným osobám ve smyslu §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.
[11] NSS nerozumí ani argumentaci stěžovatelky, že v jejím případě by nevyhovění
návrhu na přiznání odkladného účinku mělo absurdně totožný faktický účinek jak při podání,
tak při nepodání kasační stížnosti. Rozhodnutím o nepřiznání odkladného účinku kasační
stížnosti totiž NSS nijak nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
[12] Z výše uvedených důvodů NSS odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal podle §107
odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu