ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.177.2017:46
sp. zn. 10 As 177/2017 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. T., zast. Mgr.
Jiřím Kuďouskem, advokátem se sídlem Osvoboditelů 2649, Louny, proti žalované: Vězeňská
služba ČR, Věznice Pardubice, Husova 194, Pardubice, proti rozhodnutí speciálního pedagoga J.
M., kterým byla zamítnuta stížnost žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2015, čj.
VS 28/99/004/2015-21/OVT/305, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 5. 2017, čj. 52A 91/2015-137,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jiřímu Kuďouskovi, advokátu, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 5. 2. 2015, čj. VS 28/99/004/2015-21/OVT/305, uložila žalovaná
žalobci (dále jen „stěžovatel“) kázeňský trest dle §46 odst. 3 písm. e) a f) zákona č. 169/1999 Sb.,
o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZVTOS“).
Stěžovatel se dopustil porušení vězeňského řádu, neboť u něj byla nalezena nepovolená věc,
a to elektronický přístroj značky OVERMAX (hra tetris), za což mu byl uložen nepodmíněný
trest propadnutí této věci [§46 odst. 3 písm. e) ZVTOS] a umístění do uzavřeného oddělení
na sedm dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů [§46 odst. 3 písm. f) ZVTOS].
[2] Ve věci rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podal stěžovatel žalobu ke krajskému
soudu, ve které uvedl, že proti výše uvedenému rozhodnutí podal ústní stížnost,
o které měl rozhodnout speciální pedagog, přičemž stěžovatel dosud toto rozhodnutí neobdržel.
Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nevyčerpal řádné opravné prostředky a žalobu
odmítl.
[3] Nejvyšší správní soud toto usnesení krajského soudu rozsudem ze dne 30. 11. 2016,
čj. 10 As 244/2015 – 81, zrušil, neboť krajský soud se nevypořádal s tvrzením týkajícím
se ústního podání opravného prostředku (které zákon v této věci umožňuje), a bez odůvodnění
konstatoval, že stěžovatel řádné opravné prostředky nevyčerpal, aniž si vyžádal správní spis.
NSS současně poukázal na obecnou povinnost soudů posoudit podání účastníků podle obsahu
s tím, že bez znalosti petitu si není možné učinit závěr o tom, o jaký žalobní typ se jedná;
v případě nedostatků podání ve smyslu §37 odst. 3 s. ř. s., má soud povinnost tyto vady
odstranit.
[4] Krajský soud v dalším řízení vyzval stěžovatele usnesením ze dne 20. 2. 2017,
čj. 52A 91/2015-102, k doplnění náležitostí podání, včetně doplnění žalobních bodů a návrhu
výroku rozsudku. Stěžovatel v doplnění žaloby uvedl, že stížnost podal ústně, popsal průběh
jejího podání a zdůraznil, že speciální pedagog J. M. projednal rozhodnutí o stížnosti
se stěžovatelem ústně. Toto rozhodnutí považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné.
Současně uvedl, že písemné vyhotovení neobdržel, proto je nemohl soudu předložit ani blíže
specifikovat. Uvedl, že rozhodnutí I. stupně ze dne 5. 2. 2015 je jediné rozhodnutí,
které má k dispozici. Stěžovatel navrhl provést důkazy k prokázání skutečnosti, že stížnost podal
a že o ní ústně rozhodl speciální pedagog, a to výslechem svědků Ing. Š., J. M. a A. M.,
rozhodnutím správního orgánu I. stupně a spisem správních orgánů. Potvrdil, že se domáhá
zrušení rozhodnutí speciálního pedagoga J. M., kterým zamítl stížnost žalobce proti rozhodnutí
vydanému v I. stupni ze dne 5. 2. 2015, čj. VS 28/99/004/2015-21/OVT/305.
[5] Krajský soud žalobu odmítl v záhlaví označeným usnesením, neboť na základě
provedených důkazů dospěl k závěru, že stěžovatel stížnost nepodal a rozhodnutí, jehož zrušení
se stěžovatel domáhá, tudíž neexistuje.
II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti
[6] Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Výpovědi svědků
učiněné při jednání u krajského soudu považuje za nedůvěryhodné a účelové,
neboť jsou motivovány snahou zakrýt pochybení věznice spočívající v tom, že tyto osoby řádně
nezaevidovaly stížnost stěžovatele proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu a nevydaly o této
stížnosti písemné rozhodnutí. Tím mu v konečném důsledku odepřely přístup ke spravedlnosti.
Popsal průběh podání své stížnosti vychovatelce Ing. Š. a zopakoval tvrzení, že speciální pedagog
M. s ním výsledek takto podané stížnosti osobně projednal, písemné rozhodnutí však neobdržel.
[7] Žalovaná považuje kasační stížnost za nedůvodnou, upozorňuje na skutečnost,
že stěžovatel možnost podání stížnosti nevyužil; závěry krajského soudu považuje za správné
a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve ověřil, zda kasační stížnost splňuje formální náležitosti
a shledal, že je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.),
a stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
následně přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem
a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti; neshledal přitom vady, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[9] V projednávané věci je sporné, zda stěžovatel podal proti prvostupňovému rozhodnutí
ústně stížnost dle §52 ZVTOS a zda speciální pedagog o stížnosti vydal rozhodnutí,
jehož zrušení se v řízení před krajským soudem domáhal.
[10] Krajský soud vyslechl svědky dle návrhu stěžovatele, kteří shodně podání stížnosti
popřeli, kladl jim otázky ke skutečnostem tvrzeným stěžovatelem a tuto možnost dával rovněž
zástupci stěžovatele. Dále ze správního spisu ověřil, že zde není záznam o ústně podané stížnosti
stěžovatele, ani o rozhodnutí speciálního pedagoga. Nejvyšší správní soud neshledává v postupu
krajského soudu žádné pochybení, neboť provedl všechny důkazy, které stěžovatel navrhl,
řádně je vyhodnotil a závěr, ke kterému dospěl, je v souladu s výsledkem dokazování.
Stěžovateli se nepodařilo prokázat tvrzení, že proti prvostupňovému rozhodnutí podal ústní
stížnost, ani skutečnost, že by speciální pedagog o stížnosti rozhodl.
[11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že §52 ZVTOS ústní podání stížnosti připouští,
avšak využití této formy s sebou nese riziko, že v případě vzniku pochybností bude pozdější
prokázání podání stížnosti velmi obtížné. Krajský soud neměl jinou možnost, nežli za daných
okolností vycházet z výpovědí zaměstnanců žalované, jejichž výslech navrhl sám stěžovatel.
Věrohodnost výpovědí zaměstnanců žalované nelze zpochybnit jen pouhým tvrzením,
že mají ve věci opačný zájem, nežli stěžovatel.
[12] Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře opakovaně věnoval hodnocení
důkazů - výpovědí zaměstnanců žalovaného správního orgánu, tedy osob, u kterých lze
předpokládat, že budou hájit zájem žalovaného. Uvedl, že výpovědi takových osob nelze
hodnotit jako nezpochybnitelný důkaz, nicméně pro založení pochybnosti o pravdivosti jejich
tvrzení musí existovat konkrétní důvody (viz rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2014,
čj. 10 As 108/2014-25). Pochybnosti o věrohodnosti výpovědí svědků mohou vyvstat zejména
tehdy, neshodují-li se jejich výpovědi v podstatných okolnostech, nebo je-li prokázán
nestandardní postup při výkonu jejich činnosti vůči účastníku správního řízení
(například přílišná horlivost při provádění silniční kontroly, viz rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2011,
čj. 7 As 83/2010-63).
[13] Další rozhodnutí NSS ukládají správním orgánům i soudům povinnost klást vyšší nároky
na přesvědčivost důkazů tohoto typu (např. viz rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2011,
čj. 7 As 102/2010, či ze dne 27. 9. 2007, čj. 4 As 19/2007). V projednávané věci však výpovědi
svědků netrpí výše uvedenými nedostatky, které by zakládaly důvodné obavy o jejich
nestrannosti. Jejich výpovědi jsou konzistentní, bez vzájemných rozporů. Stěžovatel nenavrhl
k prokázání svých tvrzení další důkazy, ani z dokumentů založených ve správním spisu
nevyplývají žádné rozpory a nezjištěné skutečnosti, které by krajský soud opomenul vyhodnotit.
Stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybňuje nedostatečnost či nelogičnost hodnocení důkazů
ze strany krajského soudu, pouze konstatuje, že pracovníci žalovaného podali lživá svědectví.
Nejvyšší správní soud stejně jako krajský soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno podání
stížnosti ani existence rozhodnutí, jehož přezkumu se stěžovatel domáhal.
[14] Stěžovatel formuloval svůj žalobní návrh zcela jednoznačně a krajský soud správně
uzavřel, že bez existence rozhodnutí, které má být přezkoumáno, nemůže ve věci meritorně
rozhodnout. Napadené usnesení o odmítnutí žaloby bylo vydáno v souladu se zákonem.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[15] S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[17] Podle §35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele Mgr. Jiřímu Kuďouskovi,
advokátu, který byl stěžovateli ustanoven v řízení před NSS, hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. Ustanovený zástupce provedl ve věci jeden úkon právní služby,
kterým je podání kasační stížnosti včetně jejího doplnění dle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif). Podle §9 ods t. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu náleží
zástupci stěžovatele za jeden úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč,
která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu)
a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 4 114 Kč. Tato částka bude
ustanovenému zástupci stěžovatele vyplacena z účtu NSS do 60 dnů ode dne právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. září 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu