ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.20.2017:49
sp. zn. 10 As 20/2017 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudců
Barbary Pořízkové, Jany Brothánkové, Zdeňka Kühna, Lenky Matyášové, Aleše Roztočila a Karla
Šimky, v právní věci žalobkyně: Z. J., zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem
Černého 517/13, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem
28. října 117, Ostrava-Moravská Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2016, č. j. MSK
71332/2016, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 28. 12. 2016, č. j. 20 A 23/2016 - 30,
takto:
I. Den elektronické objednávky služby DopisOnline přes webovou stránku
https://online.postservis.cz, není okamžikem podání zásilky k poštovní přepravě ve smyslu
§40 odst. 1 písm. d) správního řádu.
II. Věc se vrací k projednání a rozhodnutí desátému senátu.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo dle §78 odst. 1 soudního řádu
správního zrušeno jím vydané shora označené rozhodnutí ze dne 30. 5. 2016. Tímto rozhodnutím
zamítl stěžovatel pro opožděnost odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy,
odboru dopravně správních činností (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 31. 3. 2016,
č. j. SMO/121563/16/DSČ/Val.
[2] Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobkyně shledána vinnou
z přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších
předpisů ve spojení s §4 písm. c) zákona o silničním provozu a v návaznosti na §22 odst. 2 písm.
a) prováděcí vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla na pozemních komunikacích
a úprava řízení provozu na pozemních komunikacích.
[3] Uvedené rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky zmocněnce žalobkyně
dne 5. 4. 2016. Lhůta pro podání odvolání skončila dne 20. 4. 2016. Správní orgán obdržel
dne 20. 4. 2016 prostý elektronický e-mail, který obsahoval blanketní odvolání, žalobkyně však toto
odvolání ve lhůtě 5 dnů způsobem uvedeným v §37 odst. 4 správního řádu nepotvrdila.
Dne 25. 4. 2016, tj. poslední den pětidenní lhůty zmocněnec žalobkyně zadal službou DopisOnline
odvolání, to ale Česká pošta, s. p. (dále jen „Česká pošta“) zpracovala, vytiskla a zadala k přepravě
až následující den. Proto k odvolání stěžovatel nepřihlížel.
[4] Dle krajského soudu zmocněnec žalobkyně odvolání doplnil včas, neboť k podání došlo
objednávkou ve službě DopisOnline již 25. 4. 2016, tedy ve lhůtě předpokládané §37 odst. 4
správního řádu.
[5] V kasační stížnosti, jejíž důvody stěžovatel podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
je namítáno, že elektronická objednávka má zcela odlišnou podobu než výsledná listovní zásilka,
která je posléze poštou dodána. Nejde o zásilku v konečné podobě ve smyslu zákona
č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách).
Elektronická objednávka není poštovní zásilkou ve smyslu zákona o poštovních službách. Podle
§2 písm. m) téhož zákona je poštovním podáním převzetí poštovní zásilky. Převzetí elektronické
objednávky však není převzetím poštovní zásilky. Poštovní smlouva je uzavřena teprve podáním
poštovní zásilky do poštovní přepravy, nikoliv již podáním elektronické objednávky.
[6] Stěžovatel zdůraznil, že obchodní podmínky služby DopisOnline obsahují výslovné
ustanovení, kterým je aplikace Poštovních podmínek vyloučena až do doby podání poštovní zásilky
k poštovní přepravě. Odesílatel je tedy srozuměn s tím, že datum elektronické objednávky
se nemusí shodovat s datem podání poštovní zásilky. Krajský soud směšuje podání klasické listovní
zásilky, kterým se již judikatura opakovaně zabývala, a zcela specifický hybridní způsob podání
zásilky použitím služby DopisOnline.
[7] Nesouhlasí se závěrem soudu, dle kterého nelze označit postup žalobkyně, resp. jejího
zmocněnce, za promyšlené obstrukční jednání a zneužití práva. Odkazuje na řadu dalších věcí,
kde různí zmocněnci spojení osobou advokáta Mgr. Topola použili shodnou taktiku (blíže srov.
část IV. kasační stížnosti).
[8] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že pro posouzení právních důsledků
využívání služby DopisOnline je rozhodné, jak se jeví jejímu uživateli. Žalobkyně učinila podání
u držitele poštovní licence - České pošty, a dostala potvrzení v podobě podacího lístku, na němž
je jako datum podání uvedeno 25. 4. 2016. Od tohoto okamžiku již podáním disponovala pošta,
a to až do okamžiku doručení zásilky v listinné podobě správnímu orgánu. Zásilka se nacházela
v systému České pošty a jejím převzetím se pošta zavázala zajistit její doručení.
[9] Pro posouzení věci je rozhodné faktické fungování celého balíčku služeb z pohledu jeho
uživatele. Uživatel odevzdal podání v elektronické podobě subjektu, který disponuje potřebnou
poštovní licencí a jenž se postaral o doručení zásilky v režimu služby držitele poštovní licence.
Předáním podkladů držiteli licence opouští zásilka sféru uživatele a vydává se v režii držitele
poštovní licence za doručením adresátu. Rozhodné datum je datum podání, resp. potvrzení
v podobě podacího lístku, v projednávané věci 25. 4. 2016. Žalobkyně odkazuje na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2017, č. j. 2 As 330/2016 – 39. Připomíná,
že v pochybnostech se má procesní lhůta za dodrženou.
II.
Postoupení věci rozšířenému senátu
[10] V projednávané věci je sporné, zda zmocněnec žalobkyně písemně v pětidenní lhůtě
potvrdil podané odvolání ve smyslu §37 odst. 4 správního řádu. Dne 25. 4. 2016, tedy poslední
den lhůty, zmocněnec žalobkyně zadal do webového rozhraní systému DopisOnline zásilku
obsahující odvolání, Česká pošta však podání zpracovala a vypravila v souladu s obchodními
podmínkami služby DopisOnline až následující den.
[11] Desátý senát při předběžném posouzení kasační stížnosti zjistil, že o klíčové právní otázce
již rozhodl druhý senát. V rozsudku ve věci sp. zn. 2 As 330/2016, kterým řešil věc zcela
srovnatelnou, dospěl k následujícím obecným právním závěrům:
I. Zpracovávání elektronických souborů do podoby listinných zásilek (tedy tisk, vložení do obálky
a opatření adresou) Českou poštou, s. p., v rámci služby DopisOnline není poštovní službou
ve smyslu zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů
(zákon o poštovních službách), resp. ve smyslu poštovních podmínek. Veřejnoprávní regulací silně
ovlivněný vztah upravený zákonem o poštovních službách a poštovními podmínkami
vznikne až ve chvíli předání vytvořené listinné zásilky k poštovní přepravě, kdy je uzavřena poštovní
smlouva.
II. Pro posouzení právních důsledků využívání služby DopisOnline v oblasti doručování je nicméně
rozhodné faktické fungování výše popsaného komplexu relativně oddělitelných služeb, tvořeného
oběma smluvními vztahy, z pohledu uživatele tohoto komplexu. Uživateli se služba jeví jako
„balíček“ spočívající v tom, že odevzdá podání v elektronické podobě subjektu, který se navenek jeví
jako „jeden“ (České poště, s. p.), jenž disponuje potřebnou poštovní licencí a jenž se vedle vytištění
textu a vyrobení listinné zásilky postará i o její doručení v režimu služby držitele poštovní licence.
Za těchto specifických okolností je proto třeba považovat za okamžik podání poštovní zásilky držiteli
poštovní licence ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) správního řádu okamžik odevzdání podání
v elektronické podobě v rámci služby DopisOnline.
[12] Podle §37 odst. 4 správního řádu, ve znění účinném pro projednávanou
věc (tj.do 18. 9. 2016), podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití uznávaného
elektronického podpisu musí být do 5 dnů potvrzeno písemně nebo ústně do protokolu anebo
v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Podle §40 odst. 1 písm. d)
správního řádu, pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, je lhůta zachována
mimo jiné tehdy, je-li poslední den lhůty podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu
orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence.
[13] Desátý senát souhlasí s obecnými úvahami, které vedly druhý senát k právní
větě č. I. (viz body 23 - 25 rozsudku druhého senátu). Zpracovávání elektronických souborů
do podoby listinných zásilek (tedy tisk, vložení do obálky a opatření adresou) v rámci služby
DopisOnline není poštovní službou ve smyslu zákona o poštovních službách, resp. poštovních
podmínek. Samotné zpracovávání má povahu soukromoprávního jednání. Do okamžiku podání
k poštovní přepravě se vztah mezi Českou poštou a objednatelem služby řídí Obchodními
podmínkami pro poskytování služby DopisOnline (dále jen „Obchodní podmínky DopisOnline“)
a občanským zákoníkem; Česká pošta při poskytování dané služby nevystupuje v postavení držitele
poštovní licence. Vztah upravený poštovním zákonem a poštovními podmínkami vznikne
až ve chvíli předání vytvořené listinné zásilky k poštovní přepravě, kdy je uzavřena poštovní
smlouva (viz bod 25 rozsudku druhého senátu).
[14] Při úvahách, kdy byla poštovní zásilka podána ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) správního
řádu (obdobnou argumentaci by ale bylo možno uplatnit i k §40 odst. 4 s. ř. s. nebo §57 o. s. ř.),
má předkládající senát za to, že druhý senát vychází z nesprávných premis, resp. některá zákonná
ustanovení zcela pomíjí.
[15] Objednávku zásilky elektronickou formou v podobě služby DopisOnline nelze považovat
za podání zásilky ve smyslu §2 písm. m) zákona o poštovních službách a §40 odst. 1 písm. d)
správního řádu. V důsledku objednávky této služby zatímně neexistuje adresná zásilka v konečné
podobě, ve které má být provozovatelem dodána [§2 písm. a) zákona o poštovních službách].
Vytvoření této zásilky v konečné podobě je nepochybně povinností České pošty, ovšem děje
se tak v právním režimu, který není regulován zákonem o poštovních službách, ale v režimu čistě
soukromoprávním (jak správně uvádí i druhý senát). Z formulace „v konečné podobě, ve které
má být provozovatelem dodána“ jednoznačně plyne, že zásilkou může být pouze listinný dokument
obsažený v zalepené obálce označené adresou adresáta. Je vyloučeno, aby datum podání zásilky
ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) správního řádu předcházelo datu vzniku zásilky jako takové. Jinými
slovy, zásilka nemůže být předána k poštovní přepravě dříve, než vůbec vznikne.
[16] Druhý senát při své analýze nedocenil povahu posuzované služby, která není srovnatelná
s klasickou listovní zásilkou. Jde v podstatě o nadstandardní službu České pošty,
na kterou neexistuje zákonný nárok, která však reaguje na požadavky druhé dekády dvacátého
prvého století. Teoreticky lze zásilku prostřednictvím služby DopisOnline označit za hybridní
písemné podání, které se nejprve objednává elektronicky, ovšem z hlediska procesních předpisů
o doručování je významné až vyhotovení samotné „papírové“ zásilky. Pokud by se jednalo o čistě
elektronické podání (e-mail se zaručeným elektronickým podpisem, datová zpráva atp.),
datem podání by nebyl den vložení objednávky do systému (den nahrání souboru), ale den dodání
do dispozice správního orgánu [srov. usnesení NSS ze dne 15. 7. 2010, č. j. 9 Afs 28/2010 - 79,
č. 2131/2010 Sb. NSS, věc SYMINT; nález ze dne 10. 1. 2012 sp. zn. II. ÚS 3518/11
(N 7/64 SbNU 69) nebo rozsudek NSS ze dne 7. 1. 2016, č. j. 9 As 43/2015 - 31].
[17] Povahu služeb DopisOnline (ale třeba i PohledniceOnline a dalších) lze jasně zjistit analýzou
Obchodních podmínek DopisOnline. Služba umožňuje zákazníkovi elektronicky objednat
zpracování a podání poštovních zásilek. Česká pošta zabezpečí zpracování zásilek a jejich podání
do poštovní sítě. Prvotní smlouva (týkající se služby DopisOnline) je mezi zákazníkem a Českou
poštou uzavřena okamžikem, kdy Česká pošta akceptuje objednatelem řádně vyplněnou
a potvrzenou elektronickou objednávku, odeslanou přes adresu https://online.postservis.cz. Avšak
druhá, pro účely správního řádu důležitá smlouva (poštovní smlouva podle zákona o poštovních
službách) je mezi Českou poštou a zákazníkem uzavřena teprve podáním zásilky do poštovní
přepravy (čl. 4 tamtéž). Tato druhá smlouva se řídí rovněž Poštovními podmínkami platnými
v den podání zásilky.
[18] Dle předkládajícího senátu je v souladu s obchodními podmínkami nutno rozlišit okamžik,
kdy zákazník v režimu čistě soukromoprávním objedná zpracování a podání zásilky, na straně jedné,
a okamžik podání samotné zásilky na straně druhé. Teprve druhý okamžik je významný z hlediska
procesních norem typu §40 odst. 1 písm. d) správního řádu.
[19] Druhý senát ve svých úvahách akcentuje fungování balíčku služby z pohledu, jak se jeví
uživateli komplexu (bod 26 a násl.). Z pohledu uživatele „přípravná“ část balíčku ustupuje
do pozadí a jako jádrová část služby se mu jeví doručení listinné zásilky v režimu služby držitele
poštovní licence. „Předání ‚podkladu‘ pro vytvoření listinné zásilky se pak v této logice uživateli jeví jako
moment, v němž zásilka, v té době v listinné podobě ještě sice nevytvořená, nicméně existující jako uspořádaný soubor
informací, opouští jeho sféru a vydává se – v režii držitele poštovní licence, byť v tom okamžiku vystupujícím ‚ještě‘
pouze v roli čistě soukromoprávního dodavatele doprovodné služby – na cestu za adresátem“ (bod 28). Tyto
spekulativní úvahy nemohou přebít naprosto jasná ustanovení §2 písm. a) a písm. m) zákona
o poštovních službách.
[20] Den objednávky služby DopisOnline přes webovou stránku https://online.postservis.cz
není pro určení okamžiku podání zásilky významný. Zásilka je podána k poštovní přepravě teprve
v okamžiku, kdy je zpracována - tedy Českou poštou vytištěna a zkompletována. Protože však
druhý senát k této otázce zaujal názor opačný, předkládá desátý senát rozšířenému senátu tuto
otázku k rozhodnutí.
[21] Ve vyjádření k postoupení věci rozšířenému senátu setrvala žalobkyně na své argumentaci.
Zdůraznila, že rozhodnou okolností pro posouzení věci je, že při dokazování byla soudu předložena
podací stvrzenka (podací lístek, který je veřejnou listinou), na němž je jako datum podání vyznačeno
25. 4. 2016. To je údajem dle čl. 8 odst. 3 písm. d) poštovních podmínek.
[22] Úvaha desátého senátu je relevantní pouze pro držitele poštovní licence, nikoli
pro zákazníka. Česká pošta by neměla vyznačovat na podací stvrzence jako datum podání takové
datum, ve kterém de iure k podání nedošlo. V návaznosti na projednávanou věc Česká pošta
opravila svůj systém podání hybridních zásilek. Nedošlo však ke změně, která by svědčila právnímu
názoru předkládajícího senátu. Úprava spočívá v tom, že datum na obálce je vyznačeno zpětně
ke dni, kdy se podání dostalo elektronicky do dispozice pošty.
[23] Má-li žalobkyně Českou poštou potvrzené datum podání, má jako účastník správního řízení
právo legitimně očekávat, že právě toto datum je datem, ke kterému došlo k podání zásilky de iure.
III.
Posouzení věci rozšířeným senátem
III.1. Pravomoc rozšířeného senátu
[24] Rozšířený senát se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc rozhodnout
v předložené věci ve smyslu §17 odst. 1 s. ř. s. Desátý senát se hodlá odchýlit od závěrů, ke kterým
ohledně rozhodného okamžiku předání podání k poštovní přepravě při využití služby DopisOnline,
dospěl druhý senát. Není sporu ani o tom, že předložená otázka má význam pro rozhodnutí
ve věci, neboť stěžovatel v uplatněné kasační stížnosti namítá chybné posouzení právě této otázky.
Hodlá-li se předkládající senát odchýlit od dosavadních závěrů, přísluší rozhodnout rozšířenému
senátu.
III. 2. Právní názor rozšířeného senátu
[25] Dle §1 zákona o poštovních službách je poštovní službou činnost prováděná na základě
poštovní smlouvy, za podmínek stanovených tímto zákonem, jejímž účelem je dodání poštovní
zásilky nebo poukázané peněžní částky.
[26] Návrhem na uzavření poštovní smlouvy je předání poštovní zásilky nebo poukázané
peněžní částky provozovateli, který je povinen takový návrh přijmout faktickým převzetím poštovní
zásilky nebo poukázané peněžní částky k poskytnutí poštovní služby. Poštovní službou je tedy
pouze činnost prováděná podle poštovní smlouvy v návaznosti na §5 odst. 1 větu první zákona
o poštovních službách, kde jsou uvedeny náležitosti poštovní smlouvy.
[27] Jak navrhovatel, tak provozovatel poštovních služeb jsou povinni postupovat při uzavírání
poštovní smlouvy podle poštovních podmínek, které musí mít písemnou formu a náležitosti
stanovené v §6 zákona o poštovních službách.
[28] Poštovní službou tedy není jakákoliv služba poskytovaná na základě smlouvy uzavřené mezi
poštou a zákazníkem, ale pouze poštovní služba nabízená provozovatelem ve smyslu zákona
o poštovních službách.
[29] Služba DopisOnline umožňuje zákazníkovi elektronicky objednat zpracování a podání
poštovních zásilek uvedených v poštovních podmínkách. Jedná se o kombinaci několika dílčích
služeb, v rámci kterých Česká pošta zabezpečí zpracování zásilek a dále jejich podání do poštovní
sítě. Zpracováním zásilky se rozumí její tisk a kompletace (balení a potisk obálky). Elektronickou
objednávkou se rozumí objednávka služeb České pošty prostřednictvím elektronického formuláře
na webu (čl. 3 Obchodních podmínek služby DopisOnline).
[30] S oběma senáty lze souhlasit v tom, že vztah mezi Českou poštou a zákazníkem
při poskytování posuzované služby je smíšené povahy s tím, že jednotlivým fázím (dílčím službám)
smluvního vztahu odpovídá i odlišná právní regulace. Podle povahy jednotlivých fází
poskytovaných služeb se služby řídí občanským zákoníkem (případně zákonem č. 634/1992 Sb.,
o ochraně spotřebitele, je-li zákazník spotřebitelem dle §419 občanského zákoníku), obchodními
podmínkami této služby a zákonem o poštovních službách a poštovními podmínkami.
[31] Prvotní smlouva je mezi zákazníkem a Českou poštou uzavřena okamžikem, kdy pošta
akceptuje objednatelem řádně vyplněnou a potvrzenou elektronickou objednávku, odeslanou přes
adresu https://online.postservis.cz. Do okamžiku poštovního podání se smluvní vztah řídí
občanským zákoníkem. Poštovní smlouva podle zákona o poštovních službách je mezi Českou
poštou a zákazníkem uzavřena teprve podáním zásilky do poštovní přepravy. Tato druhá smlouva
se řídí zákonem o poštovních službách a poštovními podmínkami platnými v den podání.
[32] Podle §2 písm. a) zákona o poštovních službách se poštovní zásilkou rozumí adresná
zásilka v konečné podobě, ve které má být provozovatelem dodána. Podle §2 písm. m) téhož
zákona se poštovním podáním rozumí převzetí poštovní zásilky nebo poukazované peněžní částky
provozovatelem k poskytnutí poštovní služby.
[33] Se závěrem druhého senátu, dle kterého zpracovávání elektronických souborů do podoby
listinných zásilek (tedy tisk, vložení do obálky a opatření adresou) Českou poštou v rámci služby
DopisOnline není poštovní službou ve smyslu zákona o poštovních službách, resp. ve smyslu
poštovních podmínek, lze zcela souhlasit.
[34] Nelze však již souhlasit se závěrem, že okamžik, ke kterému je zásilka podána k poštovní
přepravě z hlediska kogentního §40 odst. 1 písm. d) správního řádu, může být určen
soukromoprávním ujednáním, tj. Obchodními podmínkami DopisOnline či subjektivním pocitem
zákazníka, jak se mu tato služba jeví navenek.
[35] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře vždy důsledně rozlišoval soukromoprávní ujednání
mezi zákazníkem a Českou poštou, a naproti tomu veřejnoprávní povinnosti České pošty vyplývající
ze zákona o poštovních službách a procesních předpisů typu správního řádu (srov. např. rozsudek
ze dne 7. 4. 2015, č. j. 3 As 178/2014 - 31, ve vztahu ke službě odnos zásilek, resp. rozsudek ze dne
30. 6. 2010, č. j. 1 As 10/2010 - 47, ve vztahu ke službě dosílka). Ani v jednom z uváděných
rozsudků nepřevážila (možná) opačná očekávání zákazníků České pošty.
[36] Úvaha, dle které vnímá zákazník uvedenou službu ve svém komplexu jako jeden „balíček“,
je zcela nepodložená a z hlediska posouzení dodržení zákonem stanovených lhůt irelevantní. Česká
pošta se převzetím elektronické objednávky zavazuje jednak zpracovat objednávku do podoby
listinné zásilky, což ještě není poštovní službou, a jednak následně zajistit její doručení, tj. podat
zásilku k poštovní přepravě. Veřejnoprávní regulací silně ovlivněný vztah upravený zákonem
o poštovních službách a poštovními podmínkami vznikne až ve chvíli předání vytvořené listinné
zásilky k poštovní přepravě, kdy je uzavřena poštovní smlouva. Teprve uzavřením poštovní
smlouvy je zásilka podána k poštovní přepravě a pouze tento okamžik je rozhodný pro posouzení
včasnosti podání z hlediska dodržení veřejným právem stanovených lhůt.
[37] Bez významu není ani předkládajícím senátem zdůrazněná okolnost, že odeslání
elektronické objednávky časově předchází okamžiku vytvoření poštovní zásilky, o jejíž doručení,
resp. předání k poštovní přepravě jde. Aby mohla být vůbec nějaká zásilka předána k poštovní
přepravě, musí být nejprve vytvořena.
[38] Rozšířený senát opakuje, že poštovní zásilkou se dle §2 písm. a) zákona o poštovních
službách rozumí adresná zásilka v konečné podobě, ve které má být provozovatelem dodána. Toto
ustanovení je naprosto jednoznačné. K argumentaci žalobkyně shrnuté v bodu [22] lze uvést,
že nelze vycházet z odlišného ujednání v soukromoprávním vztahu mezi odesílatelem a Českou
poštou. Zákonodárce v zákoně o poštovních službách samozřejmě mohl upravit fikci podání
neexistující zásilky. Důležité však je, že tak neučinil. Právní fikce je právně technický postup,
pomocí něhož se považuje za existující situace, jež je zjevně v rozporu s realitou, a která dovoluje,
aby z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky, než ty, které by plynuly z pouhého konstatování
faktu. Právní fikci však ve vztazích veřejnoprávních nebo veřejnoprávní metodou regulací
ovlivněných nelze konstruovat soudně, nelze ji ani vytvářet ujednáním mezi stranami, rozporným
s kogentní veřejnoprávní normou.
[39] Dovozovat fikci bez jakéhokoliv zákonného ukotvení pouze z obchodních podmínek
soukromoprávní povahy či ze subjektivního pocitu zákazníka, jak se mu ta či ona služba jeví, proto
není možné.
[40] Podací lístek není veřejnou listinou, které svědčí presumpce správnosti. Charakter veřejné
listiny vymezuje správní řád v §53 odst. 3 jako listiny vydané soudy České republiky nebo jinými
státními orgány nebo orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, jakož
i listiny, které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné. Pro podací lístek (stejně jako
pro každou jinou listinu soukromou) platí, že určitou důkazní sílu má, ovšem stačí formální popření
jeho správnosti, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho, kdo tvrdil skutečnosti,
jež měly být podacím lístkem doloženy.
[41] Není žádný rozumný důvod se domnívat, že v případě služby DopisOnline, která
je službou ryze soukromé povahy, má být za okamžik podání zásilky k poštovní přepravě
považován z hlediska veřejného práva již den objednání této služby, bez ohledu na to, kdy pošta
skutečnou zásilku zpracuje a předá ve smyslu zákona o poštovních službách k poštovní přepravě.
[42] Judikatura Ústavního soudu [nález ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 110/06
(N 202/43 SbNU 261)], na kterou se odvolává druhý senát (bod 22 rozsudku druhého senátu),
na nynější kauzu nedopadá, protože se vztahuje k podávání klasických listovních zásilek.
IV. Závěr
[43] Den elektronické objednávky služby DopisOnline přes webovou stránku
https://online.postservis.cz, není okamžikem podání zásilky k poštovní přepravě ve smyslu
§40 odst. 1 písm. d) správního řádu.
[44] S tímto právním názorem rozšířený senát v souladu s §71 odst. 1 Jednacího řádu
Nejvyššího správního soudu vrací věc desátému senátu k projednání a rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.)
V Brně dne 19. prosince 2017
Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu