ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.294.2016:29
sp. zn. 10 As 294/2016 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň
Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. H., zast. JUDr. Lubomírem
Málkem, advokátem se sídlem Horní 6, Havlíčkův Brod, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje
Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: E.ON
Distribuce, a.s., se sídlem F.A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 7. 2015, čj. KUJI 47149/2015, sp. zn. OUP 168/2015 No-2, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2016,
čj. 30 A 91/2015-41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce je vlastníkem pozemku, orné půdy, parc. č. X v kat. území S. u H.B.. Pozemek
žalobce protíná několik tras nadzemního elektrického vedení o napětí 110 kV. V roce 2014
požádala společnost E.ON Distribuce, a. s., žalobce o uzavření smlouvy o zřízení práva věcného
břemene k umístění stavby na pozemku žalobce. Záměrem společnosti je na pozemku žalobce
provést přeložku nadzemního elektrického vedení ve dvou stávajících trasách, a to z důvodu
návaznosti těchto tras na plánovanou výstavbu vedení přenosové soustavy V413-V416 smyčka
Havlíčkův Brod - Mírovka. Konkrétně má přeložka spočívat v tom, že u nadzemního vedení
V1317-V1318 společnost demontuje stávající stožár (podpěrný bod 16) a umístí na totožné místo
nový podchodový stožár. Dále u nadzemního vedení V1389-1390 společnost vloží mezi stávající
stožáry nový podchodový stožár (podpěrný bod 2A) a zároveň zde vymění fázové vodiče a
kombinované zemnicí lano za nové. U obou stožárů budou vodiče dosahovat nižší výšky nad
terénem.
[2] Žalobce se zřízením věcného břemene k umístění dvou výše popsaných stožárů
nesouhlasil. Uvedl, že pozemek užívá k podnikatelským aktivitám v zemědělství a že umístění
každého dalšího stožáru mu ztěžuje obdělávání pozemku. Navíc žalobce poukázal na to,
že snížení výšky, ve které se nadzemní vedení bude nacházet, ohrozí jeho bezpečnost.
Při práci na poli totiž používá těžkou zemědělskou techniku.
[3] Dne 27. 11. 2014 podala E.ON Distribuce žádost na Městský úřad Havlíčkův Brod
o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby na pozemku žalobce. Městský úřad
rozhodnutím ze dne 8. 4. 2015 umístění stavby povolil. Proti uvedenému rozhodnutí se žalobce
odvolal. V odvolání zejména namítal, že se stavbou na pozemku, který je v jeho výlučném
vlastnictví, nesouhlasil. Společnost E.ON Distribuce neprokázala, že by k pozemku měla zřízené
věcné břemeno, a nepředložila ani žádný jiný právní titul, na základě kterého by byla oprávněna
k umístění stavby. Prokázání této skutečnosti je zákonnou povinností, nicméně městský úřad
se jí nezabýval.
[4] Žalovaný v rozhodnutí o odvolání žalobce konstatoval, že na stávající vedení je třeba
nahlížet ve smyslu zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny
(elektrizační zákon), jelikož dle §98 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání
a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů
(energetický zákon), zůstávají veškerá oprávnění k cizím nemovitostem vyplývající z předchozích
právních předpisů zachována. Dále uvedl, že i podle současné právní úpravy v energetickém
zákoně je provozovatel distribuční soustavy oprávněn na cizích nemovitostech zřizovat
a provozovat zařízení distribuční soustavy. Přestože věcné břemeno nebylo zřízeno smluvně
s vlastníkem nemovitosti podle §25 odst. 4 energetického zákona, lze pozemek žalobce
vyvlastnit. V souladu s §86 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (stavební zákon), proto nebyl souhlas vlastníka v daném případě podmínkou vydání
územního rozhodnutí.
[5] Žalobce se bránil proti rozhodnutí žalovaného žalobou. V žalobě se soustředil na pouze
na posouzení §86 odst. 3 stavebního zákona. Uvedl, že podmínky pro vyvlastnění nebyly splněny
a že žalovaný se jejich posouzením vůbec nezabýval. V takovém případě nebylo dle jeho názoru
možné územní rozhodnutí vydat.
[6] Krajský soud žalobu zamítl. V rozsudku zdůraznil, že žalobce nezpochybnil závěry
žalovaného, podle nichž byla stávající vedení povolena za platnosti elektrizačního zákona.
Dále soud uzavřel, že na umístění stavby je nutné pohlížet jako na pouhou stavební změnu.
Z toho dle krajského soudu vyplývá, že společnost je ke změně stavby oprávněna přímo
na základě elektrizačního zákona. Společnost proto nemusela dokládat dle §86 odst. 3 žádná
oprávnění a v úvahu nepřichází ani vyvlastňovací řízení. Námitky žalobce o nutnosti přezkumu
jednotlivých podmínek pro vyvlastnění v územním řízení proto nejsou pro posouzení věci
relevantní.
[7] Krajský soud dále podotkl, že i kdyby se snad případ posoudil jako nová stavba,
nemovitost lze vyvlastnit, a proto udělení souhlasu nebylo třeba dokládat. Městský úřad by nebyl
povinen zkoumat existenci konkrétních podmínek pro vyvlastnění již v rámci řízení o vydání
územního rozhodnutí.
II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[9] Stěžovatel v kasační stížnosti předně namítá, že oprávnění k provedení nyní plánované
stavby nevyplývá přímo ze zákona. Elektrizační zákon založil pouze jednorázové právo ke zřízení
stavby, oprávnění k jakýmkoliv změnám z něho neplyne. Nadto v rámci soudního řízení nebylo
prokázáno, zda stávající vedení bylo vůbec povoleno v režimu elektrizačního zákona,
případně realizováno v souladu s tímto povolením. Navíc žádný subjekt oprávněný ze zrušeného
elektrizačního zákona již neexistuje. Závěry krajského soudu proto nejsou správné.
Pokud jde o povolení stávajícího vedení, považuje stěžovatel rozsudek v této části rovněž
za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
[10] Stěžovatel dále v kasační stížnosti opětovně vyslovil nesouhlas s posouzením podmínek
pro doložení souhlasu v §86 odst. 3 stavebního zákona. Dle jeho názoru bylo nutné zkoumat
konkrétní podmínky vyvlastnění.
[11] V závěru kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že realizací stavby bude omezeno
jeho vlastnické práv a na celou věc je nutné dívat se z pohledu čl. 11 odst. 4 Listiny základních
práv a svobod. Právní předpisy by v případě pochybností měly být vyloženy způsobem
neomezujícím vlastnické právo.
[12] Stěžovatel v závěru kasační stížnosti navrhl, aby zdejší soud zrušil rozsudek krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[13] Žalovaný se v řízení o kasační stížnosti k věci nevyjádřil.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[14] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost má
požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti
posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.);
neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] NSS se nejprve zabýval námitkou stěžovatele týkající se oprávnění ke stávajícímu
elektrickému vedení. Dle stěžovatele nebylo v soudním řízení jakkoliv prokázáno,
zda bylo vedení povoleno, v režimu jakého zákona a kdo je oprávněným subjektem.
NSS zdůrazňuje, že stěžovatel neuplatnil tuto námitku v řízení před krajským soudem.
Krajský soud se proto nemohl oprávněním ke stávajícímu vedení zabývat. V souladu s §75 s. ř. s.
totiž soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů.
Sám krajský soud ve svém rozsudku upozornil stěžovatele na to, že tato zjištění v žalobě
nenapadá, a proto z nich soud vychází. V rozporu s tím, co tvrdí stěžovatel v kasační stížnosti,
proto nemůže být rozsudek krajského soudu v této části nepřezkoumatelný pro nedostatek
důvodů. Na věci se nic nezmění ani tehdy, byl-li by snad samotný závěr žalovaného o vzniku
oprávnění ke stávajícímu elektrickému vedení nepřezkoumatelný. Soud má povinnost zabývat
se nepřezkoumatelností i bez návrhu v případech, kdy rozhodnutí vůbec není schopno
přezkumu, jinak by zatížil vadou nepřezkoumatelnosti i své rozhodnutí. Nicméně jedná se pouze
o situace, kdy nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí postihuje tu část rozhodnutí,
proti níž směřuje nějaká včas uplatněná žalobní námitka (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 8. 3. 2011, čj. 7 Azs 79/2009-84).
[17] Věcným přezkumem námitky se nemůže zabývat ani zdejší soud. Pokud stěžovatel
s těmito závěry nesouhlasil, nebo je nepovažoval za úplné, či dokonce je měl
za nepřezkoumatelné, nic mu nebránilo napadnout je v žalobě. Již žalovaný totiž ve svém
rozhodnutí uzavřel, že oprávnění ke stávajícímu elektrickému vedení vzniklo přímo na základě
§22 odst. 1 písm. a) elektrizačního zákona a že s ohledem na §98 odst. 4 energetického zákona
je toto oprávnění zachováno dodnes. Námitka zpochybňující oprávnění ke stávajícímu
elektrickému vedení je proto v souladu s §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná k přezkumu v řízení
před NSS.
[18] NSS se dále zabýval námitkou stěžovatele, že oprávnění k provedení nyní plánovaného
záměru přeložky vedení nemůže vyplývat z elektrizačního zákona z roku 1957.
Dle stěžovatele není v elektrizačním zákoně zakotveno oprávnění k jakýmkoliv změnám stavby.
[19] NSS předně nepřisvědčil tvrzení krajského soudu, podle něhož „[t]ím, že byla stavba
hodnocena jako pouhá stavební změna již existujícího vedení, bylo zároveň žalovaným vycházeno ze skutečnosti,
že je tato stavba spojena s oprávněními, vyplývajícími z ustanovení §22 odst. 1 zák. č. 79/1957 Sb., o výrobě,
rozvodu a spotřebě elektřiny […].“ NSS je přesvědčen, že z odůvodnění rozhodnutí žalovaného
nevyplývá, že stavba byla hodnocena jako pouhá změna již existujícího vedení,
na kterou by se vztahovala oprávnění vyplývající z elektrizačního zákona. Byť se žalovaný
v rozhodnutí věnoval také úpravě v elektrizačním zákoně, z celkového obsahu odůvodnění
vyplývá, že na plánované přeložky elektrického vedení vztáhl novou právní úpravu obsaženou
v energetickém zákoně. Stěžovatel se v žalobě nebránil proti argumentaci,
že oprávnění k umístění stavby plyne společnosti E.ON Distribuce přímo z elektrizačního
zákona, nicméně vzhledem k argumentaci žalovaného tak ani činit nemusel (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Námitky stěžovatele proto NSS uznal jako relevantní a přezkoumal je.
[20] Podle §22 odst. 1 písm. a) elektrizačního zákona příslušelo energetickým podnikům
oprávnění stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení,
jakož i malé stanice do rozlohy 30 m
2
, s příslušenstvím (dále jen "vedení"), zejména zřizovat na nemovitostech
podpěrné body, přepnout nemovitosti vodiči a umisťovat v nich vedení. Dle odst. 5 tato povinnost vázla
na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno ze zákona. Podle §98 odst. 4 energetického zákona
oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona,
zůstávají nedotčena.
[21] Podle Nejvyššího soudu, „[j]estliže oprávnění zřídit a provozovat elektrické vedení na cizím
pozemku vzniklo pro vedení určitého napětí a vymezenou trasu, přičemž vznik tohoto oprávnění vyplýval
z veřejného zájmu na jeho existenci, nelze §22 odst. 3 elektrizačního zákona, který stanoví, že oprávnění zaniká
zrušením vedení, vyložit jinak, než že jde o situaci, kdy vedení nemá již nadále vůbec v takto vymezené kvalitě
a trase existovat. Pak samotná skutečnost, že v původní trase došlo k výměně elektrického vedení téhož napětí,
zánik oprávnění zřídit a provozovat vedení na cizím pozemku způsobit nemohla“ (rozsudek NS ze dne
30. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 216/2006). V rozporu s tím, co tvrdí stěžovatel, proto nelze a priori
uzavřít, že elektrizační zákon založil pouze jednorázové právo ke zřízení stavby bez oprávnění
k jakýmkoliv změnám.
[22] Judikatura správních soudů však dále specifikovala, že oprávnění vzniklé energetickému
podniku jako zákonné věcné břemeno dle elektrizačního zákona není přenosné pro další nové
stavby elektrického vedení, byť nacházející se v trase dosavadního vedení (viz např. rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 2014, čj. 30 A 34/2013-127,
č. 3207/2015 Sb. NSS). Pro posouzení nynější kauzy je proto zásadní, zda na přeložky
elektrického vedení plánované společností E.ON Distribuce na pozemku stěžovatele lze nahlížet
jako na novou stavbu či ne. V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí Městského soudu
v Praze, který uzavřel, že „celá výměna stožárů, včetně zemních prací, zcela zjevně není pouhou úpravou
stavby, neboť se tu postavila stavba zcela nová (nové stožáry s novým osazením). […] Označit takovou novou
stavbu stožárů elektrického vedení za stavební úpravy stavby dosavadní nikdy žádnou oporu ani v zákoně,
ani v teoretické literatuře, nemělo“ (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2006,
čj. 7 Ca 1/2005-33, č. 1600/2008 Sb. NSS). K uvedeným závěrům se přiklonil i zdejší soud
(viz rozsudek NSS ze dne 27. 11. 2014, čj. 10 As 167/2014-51, body 11-13).
[23] V nynější kauze dle posouzení krajského soudu nejde o novou stavbu elektrického vedení
(v jiné trase, na jiném místě), neboť linie elektrických vedení, včetně vedení samotných,
zůstala zachována. S tím NSS nesouhlasí. Je pravda, že trasa elektrických vedení zůstane
zachována, ovšem výměnou či vložením stožárů bude snížena výška, ve které se vedení dosud
nad pozemkem stěžovatele nacházelo. Dále na pozemku stěžovatele přibude navíc jeden stožár
elektrického vedení. Plocha základů stožáru není zanedbatelná, podle projektové dokumentace
má v úrovni terénu dosahovat až 5,8 m
2
(s. 12 souhrnné technické zprávy). Nejedná se čistě
o výměnu či pouhou úpravu stávající stavby.
[24] Případ je nutné posoudit v celém jeho kontextu. Jak sám stěžovatel uvedl v kasační
stížnosti, další nová stavba stožáru a snížení výšky elektrického vedení má pro něj dopady
při obhospodařování pozemku. Obhospodařování pozemku pomocí velkých zemědělských strojů
v blízkosti stožárů může být složité a v důsledku snížení elektrického vedení rovněž nebezpečné.
Závěr krajského soudu, že oprávnění k provedení přeložky vyplývá společnosti E.ON Distribuce
přímo z elektrizačního zákona, by de facto znamenal, že provozovatel distribuční soustavy vzniklé
dle elektrizačního zákona by byl oprávněn k jakýmkoliv změnám stavby bez souhlasu vlastníka
či bez posouzení veřejného zájmu na umístění stavby ve vyvlastňovacím řízení.
[25] Elektrizační zákon pochází z padesátých let minulého století. I přes pozdější změny
zůstala logika jeho ochrany majetkových práv poplatná době komunistického režimu.
Dle současné právní úpravy je standard ochrany práv vlastníka pozemku (čl. 11 Listiny základních
práv a svobod), na kterém má být stavba umístěna, vyšší. Dle §25 odst. 3 písm. e) energetického
zákona má provozovatel distribuční soustavy právo v souladu se zvláštním právním předpisem zřizovat
a provozovat na cizích nemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umísťovat
v nich vedení. Dle §25 odst. 4 energetického zákona má provozovatel v takovém případě povinnost
zřídit s vlastníkem cizího pozemku smluvně věcné břemeno; nedošlo-li k dohodě s vlastníkem
a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle
zvláštního právního předpisu, vydá příslušný vyvlastňovací úřad na návrh příslušného
provozovatele distribuční soustavy rozhodnutí o zřízení věcného břemene umožňujícího využití
této nemovitosti nebo její části. K tomu, aby provozovatel získal právo zřídit na cizí nemovitosti
zařízení distribuční soustavy, je třeba získat příslušný soukromoprávní titul, ať již na základě
smlouvy s vlastníkem nebo prostřednictvím expropriace. Nedá-li vlastník souhlas, je dle současné
právní úpravy třeba v každém jednotlivém případě prokazovat existenci veřejného zájmu
(srov. Eichlerová, K. Energetický zákon: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 499).
[26] Lze proto uzavřít, že na plánovanou přeložku vedení společnosti E.ON Distribuce
je třeba nahlížet jako na novou stavbu, na kterou se nevztahuje oprávnění ke stávajícímu vedení
dle elektrizačního zákona. V tomto ohledu je proto nutné korigovat odůvodnění rozhodnutí
krajského soudu. Nicméně jedná se pouze o dílčí vadu odůvodnění, která ve výsledku nemá vliv
na zákonnost rozhodnutí o umístění stavby. Proto by nebylo v souladu se zásadou procesní
ekonomie účelné rozsudek krajského soudu rušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení
(ostatně sám krajský soud správný výklad variantně uvedl – srov. bod [7] výše).
[27] Jelikož NSS zastává názor, že v daném případě je nutné posoudit přeložky vedení
jako novou stavbu, je relevantní také další námitka stěžovatele. Uzavřel-li správní orgán
podle §86 odst. 3 stavebního zákona, že v daném případě lze pozemek stěžovatele vyvlastnit,
bylo dle stěžovatele nutné zkoumat také konkrétní podmínky vyvlastnění dle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).
[28] Podle §86 odst. 3 stavebního zákona [j]estliže žadatel nemá vlastnické právo, smlouvu nebo
doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbě, předloží souhlas jejich vlastníka; to neplatí,
lze-li pozemek nebo stavbu vyvlastnit. Podle §18 odst. 3 písm. b) zákona o vyvlastnění k žádosti
vyvlastnitel připojí územní rozhodnutí, vyžaduje-li jeho vydání pro daný účel vyvlastnění zvláštní
právní předpis a není-li stavební úřad, který je vydal, současně vyvlastňovacím úřadem.
[29] Podle právní úpravy po 1. 1. 2013 postačuje ke zřízení nových vedení nadzemní
přenosové nebo distribuční soustavy elektřiny pravomocné územní rozhodnutí.
Stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu výše uvedené záměry nevyžadují
(srov. §103 stavebního zákona). Z výše citované právní úpravy přitom vyplývá,
že územní rozhodnutí pro uvedené záměry je možné vydat bez prokázání věcněprávního vztahu
k dotčeným nemovitým věcem (§86 odst. 3 stavebního zákona). Současně je pravomocné
územní rozhodnutí předpokladem pro následné zahájení vyvlastňovacího řízení.
Odborná literatura dodává, že pokud „bude smluvní ujednání s vlastníkem absentovat, bude možné
se zřizováním zařízení na cizí nemovitosti započít teprve po nabytí právní moci vyvlastňovacího nálezu.
V případě, že by bylo zařízení zřízeno na cizí nemovitosti bez korespondujícího věcněprávního vztahu,
jednalo by se o stavbu neoprávněnou, a to se všemi konsekvencemi, které tato situace přináší“
(Eichlerová, cit. dílo, s. 503).
[30] NSS již dříve vysvětlil, že v územním řízení je nutné pouze posoudit, zda je teoreticky
možné vyvlastnit pozemek, k němuž žadatel o vydání územního rozhodnutí nemá žádný
majetkoprávní titul. Jednotlivé podmínky pro vyvlastnění se posuzují v samostatném řízení
o vyvlastnění. NSS konkrétně uvedl, že „žadatel o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby musí
disponovat majetkoprávním titulem, popřípadě dokladem či smlouvou prokazujícími, že na příslušných pozemcích
může stavět. To není potřeba, pokud lze pozemek nebo stavbu vyvlastnit. O vyvlastnění však není rozhodováno
v územním řízení, ale je o něm zahajováno samostatné vyvlastňovací řízení (srov. §18 zákona o vyvlastnění).
Pro účely územního řízení a aplikace §86 odst. 3 část věty za středníkem stavebního zákona je tak pouze třeba
posoudit předběžnou otázku, zda teoreticky lze pozemek, k němuž žadatel nemá majetkoprávní titul ani souhlas
vlastníka, vyvlastnit. O takové předběžné otázce si přitom stavební úřad v územním řízení může v souladu s §57
odst. 1 písm. c) správního řádu sám učinit úsudek, čímž ovšem není nikterak předjímán výsledek případného
vyvlastňovacího řízení. V otázce předběžného posouzení, zda lze pozemek nebo stavbu vyvlastnit,
je pro stavební úřad v územním řízení rozhodné zejména znění §170 stavebního zákona a zde uvedené účely,
pro které lze k vyvlastnění přistoupit. Zda je skutečně dán veřejný zájem na dosažení takového účelu
a zda jsou naplněny ostatní v zákoně o vyvlastnění uvedené podmínky, ovšem není třeba v územním řízení zvláště
zkoumat, neboť to není jeho předmětem. […] S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že krajský soud
nepochybil, když se odmítl zabývat tím, zda byl v územním řízení prokázán veřejný zájem, a když zcela správně
konstatoval, že otázka veřejného zájmu na realizaci stavby nebyla (a neměla být) předmětem posuzování žádosti
osoby zúčastněné na řízení o vydání územního rozhodnutí. Taková otázka naopak bude stěžejní v řízení
o vyvlastnění” (rozsudek NSS ze dne 26. 7. 2016, čj. 2 As 21/2016-83, bod 33 a 35).
[31] Městský úřad se v rozhodnutí o umístění stavby zabýval tím, zda v obecné rovině může
být pozemek vyvlastněn. Na straně 6 rozhodnutí uzavřel, že záměr stavby „se nachází v koridoru
pro umístění veřejně prospěšných staveb, pro která lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit” a že stavba
vyhovuje požadavkům na využívání území.
[32] Dle §170 odst. 1 písm. a) stavebního zákona práva k pozemkům a stavbám,
potřebná pro uskutečnění staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle tohoto zákona, lze odejmout
nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci a jde-li o veřejně prospěšnou stavbu
dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání
pro stanovený účel. Sám energetický zákon v §2 písm. a) přitom předpokládá, že distribuční soustava
je zřizována ve veřejném zájmu. Správní orgány ani krajský soud proto nepochybily,
pokud vyhodnotily, že pozemek lze v daném případě vyvlastnit.
[33] NSS uzavírá, že rozhodnutí o umístění stavby v nynější kauze nevyžadovalo souhlas
vlastníka pozemku. Nicméně NSS se neztotožnil s právním posouzením krajského soudu,
že se jedná o pouhou změnu stavby. Oprávnění k umístění stavby proto nevyplývá
z elektrizačního zákona. Jelikož stěžovatel neudělil souhlas s umístěním stavby, je nutné o věci
zahájit vyvlastňovací řízení, ve kterém se bude vyvlastňovací úřad zabývat existencí veřejného
zájmu na umístění stavby.
IV. Závěr a náklady řízení
[34] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1
věta poslední s. ř. s.).
[35] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. března 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu