ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.307.2016:38
sp. zn. 10 As 307/2016 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna
a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobců: a) I. Č., b) M. Č., oba
zast. Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti žalovanému:
Zeměměřický a katastrální inspektorát v Plzni, se sídlem Radobyčická 2465/12, Plzeň, za
účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. B. D., zast. JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem
Martinská 608/8, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2015, čj. ZKI PL-O-
22/198/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze
dne 21. 10. 2016, čj. 30 A 103/2015-48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podstatou nyní řešené kauzy je spor o to, zda má Katastrální úřad pro Plzeňský kraj,
Katastrální pracoviště Plzeň – jih (dále jen katastrální úřad) provést opravu evidence vlastnického
práva v katastru k pozemkům parc. č. st. X/2 o výměře 7 m
2
a parc. č. Y/2 o výměře 24 m
2
v katastrálním území Ř..
[2] Na počátku 90. let minulého století probíhala v katastrálním území Ř. obnova operátu
evidence nemovitostí novým mapováním, jehož výsledkem byl vznik digitální katastrální mapy
vyhlášené dne 21. 12. 1999. V rámci obnovy se uskutečnila místní šetření, při kterých se za účasti
vlastníků a uživatelů nemovitostí porovnával průběh hranic mezi pozemky v terénu s jejich
vymezením v pozemkové knize a soupisu nemovitostí.
[3] Žalobci, manželé M. a I. Č., jsou dle současného zápisu v katastru evidováni jako vlastníci
pozemku parc. č. st. X/2, který vznikl při vyhotovení obnoveného operátu oddělením od
pozemku s tehdejším parc. č. st. X. S žalobci sousedí osoba zúčastněná na řízení, Ing. B. D., která
je v současné době v katastru vedena jako vlastník pozemku parc. č. Y/2 (vznikl také při
vyhotovení obnoveného operátu oddělením od pozemku parc. č. Y).
[4] Dne 27. 8. 2014 žalobci požádali katastrální úřad o prošetření vlastnického práva
k pozemku parc. č. X/2. Katastrální úřad při posouzení žádosti vycházel zejména z protokolu
č. 18 o místním šetření ze dne 23. 8. 1990 a z náčrtu č. 113 o místním šetření ze dne 27. 8. 1990.
V protokolu č. 18 žalobkyně a) a osoba zúčastněná stvrdily svými podpisy, že zákres vlastnických
hranic mezi jejich pozemky (toho času dosud nerozdělenými parcelami č. st. X a č. Y)
v pozemkové mapě je chybný. Za správný v protokolu uznaly průběh hranic v terénu a vzaly
na vědomí, že zákres vlastnických hranic v pozemkové mapě bude opraven podle zaměření
ze dne 23. 8. 1990. V náčrtu o místním šetření č. 113 je zakreslena hranice mezi pozemky
v terénu. Tato hranice odpovídá takovému uspořádání, že nově vzniklý pozemek parc. č. Y/2 byl
ve skutečnosti hranicí v terénu oddělen od pozemku parc. č. Y a připojen ke zbytku pozemku
parc. č. X ve vlastnictví žalobců a pozemek parc. č. st. X/2 byl oddělen od pozemku parc. č. X a
připojen ke zbytku pozemku parc. č. Y ve vlastnictví osoby zúčastněné.
[5] Na základě těchto podkladů katastrální úřad vyhodnotil dosavadní evidenci vlastníků
u pozemků parc. č. Y/2 a st. X/2 podle §36 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb.,
o katastru nemovitostí (katastrální zákon), jako chybu, která vznikla zřejmým omylem při obnově
katastru. Katastrální úřad proto rozhodl, že pozemek parc. č. Y/2 bude nově evidován na listu
vlastnictví žalobců, zatímco pozemek parc. č. st. X/2 na listu vlastnictví osoby zúčastněné.
V reakci na toto rozhodnutí podala osoba zúčastněná ke katastrálnímu úřadu nesouhlas
s opravou chyby a požadovala, aby byla i nadále v katastru evidována jako vlastník pozemku
parc. č. Y/2. Nesouhlasu osoby zúčastněné však katastrální úřad nevyhověl.
[6] Osoba zúčastněná se proto odvolala k žalovanému. Žalovaný odvolání vyhověl a věc
vrátil zpět katastrálnímu úřadu k dalšímu řízení. Katastrální úřad, vázán právním názorem
žalovaného, v novém rozhodnutí uzavřel, že oprava v katastru není možná, jelikož se nejedná
o chybu vzniklou zřejmým omylem podle §36 katastrálního zákona. Pozemek parc. č. Y/2
tak zůstal evidován na listu vlastnictví osoby zúčastněné a pozemek parc. č. st. X/2 na li stu
vlastnictví žalobců. Žalovaný zamítl odvolání žalobců proti tomuto rozhodnutí. Žalobci se proto
bránili žalobou, kterou krajský soud výše označeným rozsudkem taktéž zamítl.
II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Žalobkyně a) (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Rozsudek krajského soudu
stěžovatelka napadá v celém jeho rozsahu.
[8] Stěžovatelka je v kasační stížnosti přesvědčena, že z podkladů, které měl katastrální úřad
k dispozici pro rozhodnutí o opravě chyby v katastru, jednoznačně vyplývá, s jakými vlastnickými
hranicemi stěžovatelka a osoba zúčastněná při obnově operátu souhlasily, a je tedy zřejmé,
kdo má být v katastru evidován jako vlastník pozemku parc. č. Y/2. Žalovaný i krajský soud
přesto trvají na doložení listiny o zaměření datované nejpozději dnem 23. 8. 1990. Takový postup
žalovaného a krajského soudu stěžovatelka označuje za přepjatý formalismus, který odporuje
logice věci.
[9] Z protokolu č. 18 ze dne 23. 8. 1990 plyne, že zaměření bylo provedeno dne 23. 8. 1990
a že s ním byly stěžovatelka a osoba zúčastněná seznámeny. Obsah tohoto zaměření prokazuje
náčrt č. 113 ze dne 27. 8. 1990. Tento náčrt přitom reflektuje skutečný stav v terénu,
který byl osobě zúčastněné z podstaty věci znám.
[10] Na podporu svých tvrzení stěžovatelka poukazuje také na protokol č. 20, týkající
se sousedního pozemku parc. č. XY. Namítá, že jej žalovaný nezohlednil při svém rozhodování.
Dále upozorňuje také na soupis nemovitostí č. 113, na kterém je u pozemku parc. č. Y uvedena
poznámka o chybném zákresu vlastnické hranice mezi pozemky parc. č. Y a st. X stvrzená
vlastnoručním podpisem osoby zúčastněné. Stěžovatelka dodává, že osoba zúčastněná nikdy
nevznesla námitky proti náčrtu č. 113, a to až do doby zahájení řízení o opravě chyby v katastru.
[11] Stěžovatelka proto navrhla, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc
k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že není jisté, jakou hranici
vlastníci v protokolu č. 18 stvrdili. Náčrt o místním šetření č. 113 ze dne 27. 8. 1990 nemůže
prokazovat obsah zaměření ze dne 23. 8. 1990. Postup při obnově operátu v katastrálním území
Ř. byl totiž takový, že místní šetření vždy předcházelo vlastnímu zaměření hranic, a ne naopak,
jak tvrdí stěžovatelka. Dále žalovaný uvedl, že vlastnická hranice byla do nové digitální mapy
převzata z předchozí pozemkové mapy a jako vlastník zůstala v evidenci u pozemku parc. č. Y/2
evidována osoba zúčastněná. Bylo tak na manželech Č., aby podali námitky, pokud s tímto
stavem nesouhlasili. K protokolu č. 20 zmiňovanému stěžovatelkou poznamenal, že tento
protokol není s to prokázat obsah zaměření. Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout.
[13] Osoba zúčastněná s opravou evidence vlastníků k pozemkům parc. č. Y/2
a parc. č. st. X/2 v katastru nesouhlasí. Ve vyjádření uvedla, že kasační stížnost nepřináší žádné
nové skutečnosti, a proto plně odkázala na své vyjádření k žalobě a podání učiněná ve správním
řízení.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[14] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky
řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat
i bez návrhu.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Jádrem sporu je otázka, zda lze považovat evidenci vlastníků v katastru u pozemků
parc. č. Y/2 a st. X/2 v katastrálním území Ř. za chybu vzniklou zřejmým omylem při obnově
katastru. Podle §36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona na písemný návrh vlastníka nebo jiného
oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při
vedení a obnově katastru. Podle §44 odst. 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí
(katastrální vyhláška), chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to
geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj o právu, upozornění, druh pozemku, způsob ochrany nemovitosti,
způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně údaje o její dočasnosti, údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro
daňové účely katastrální úřad opraví na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla
podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem
při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic.
[17] Pro posouzení nyní řešené kauzy je podstatný výklad pojmu zřejmý omyl.
Nestačí totiž pouze tvrdit, že evidence v katastru je chybná. Je nezbytné, aby chyba vznikla
omylem, který je zřejmý. NSS se výkladu tohoto právního pojmu v minulosti opakovaně věnoval.
Byť se velká část jeho dosavadní judikatury vztahuje k předchozí právní úpravě opravy chyby
v katastru zakotvené v §8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky,
lze z této judikatury vycházet, jelikož právní úprava byla převzata do současného katastrálního
zákona v téměř nezměněné podobě. Na přiléhavá rozhodnutí NSS zabývající se výkladem pojmu
zřejmý omyl ve svém rozhodnutí již správně poukázal krajský soud (srov. např. rozsudky ze dne
17. 1. 2008, čj. 1 As 40/2007-103, č. 2098/2010 Sb. NSS, ze dne 13. 3. 2013,
čj. 7 As 187/2012-31, ze dne 23. 1. 2014, čj. 7 As 123/2013-28, ze dne 22. 1. 2015,
čj. 7 As 257/2014-24, věc PROAGRO Nymburk, atd.).
[18] V jednom ze svých rozhodnutí NSS k pojmu zřejmý omyl uvedl, že „§8 odst. 1 písm. a)
katastrálního zákona [pozn.: §36 odst. 1 písm. a) současného katastrálního zákona] je nutno vykládat
v tom smyslu, že se jedná o zřejmý omyl, kdy při zobrazení hranic pozemků v katastrální mapě dojde k tomu,
že zakreslení v katastrální mapě není ve shodě s podklady pro zakreslení hranice. Katastrální úřad proto
při posuzování toho, zda jsou zobrazení ve shodě s podklady, posuzuje pouze to, zda je takové zobrazení ve shodě
s vlastnickými právy do té míry, že posuzuje zakreslení hranic v katastrální mapě s ohledem na obsah listin,
které má k dispozici. Také v případě vytyčení hranic v terénu pracovník, který toto provádí, vychází ze stávajících
údajů měřické dokumentace a pokud takové podklady nejsou k dispozici, tak vytyčení vychází ze zobrazení
v katastrální mapě. Pokud dojde k vytyčení hranice v souladu s nezpochybnitelnými a správnými údaji v katastru
a takto v terénu vytyčená hranice neodpovídá skutečně reálně v průběhu desítek let zaužívané hranici pozemků
mezi vlastníky (např. plot), nelze tuto situaci řešit opravou katastrálního operátu. „Posunout“ vytyčenou
a v katastru vyznačenou hranici do polohy, v jaké ve skutečnosti probíhá, je možno jen v případě existence
a doložení příslušných právních titulů katastrálnímu úřadu, které by k takovému novému vytyčení a novému
zakreslení do katastrální mapy opravňovaly (dohoda vlastníků, soudní rozhodnutí civilního soudu).
Pokud však dojde k vyznačení (a dle údajů v katastru k následnému vytyčení) hranice v důsledku zřejmého
omylu, tedy dojde k rozporu zakreslení s obsahem podkladových listin, je na místě řízení ve věci opravy ve smyslu
§8 katastrálního zákona“ (rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 7 As 71/2008-48).
[19] Z konstantní rozhodovací praxe NSS vyplývá, že k opravě chyby v katastru
dle §36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona může katastrální úřad přistoupit jen tehdy,
pokud byla hranice mezi pozemky zakreslena v katastru v důsledku zřejmého omylu pracovníka
katastru v rozporu s podkladovými listinami, které má k dispozici. O omyl zřejmý se jedná pouze
v případě, že je chyba v katastru naprosto evidentní. Chyby v katastru, k jejichž zjištění
se katastrální úřad neobejde bez podrobného zkoumání právní a skutkové stránky případu,
nejsou způsobeny zřejmým omylem. Vedle toho pouhý nesoulad mezi hranicí v katastru
evidovanou a v terénu skutečně užívanou není důvodem pro opravu údajů zapsaných v katastru.
[20] Podkladem pro stávající evidenci pozemků v katastrálním území Ř. byl obnovený operát
z roku 1999. Při obnově operátu byly od pozemků parc. č. Y a st. X odděleny dvě nové
trojúhelníkové parcely s novými parcelními čísly Y/2 a st. X/2. Parcely byly vytvořeny kombinací
vlastnické hranice převzaté z pozemkové mapy a v terénu zaměřené hranice plotu. Fakticky se
oddělením pozemků pro vlastníky nic nezměnilo. Oddělená parcela č. Y/2 zůstala i po obnově
operátu evidována ve vlastnictví osoby zúčastněné, které k pozemku parc. č. Y nabyla na základě
kupní smlouvy v roce 1988. Stejně tak oddělená parcela č. st. X/2 zůstala ve společném jmění
manželů Č., kteří vlastnictví k pozemku parc. č. st. X nabyli na základě kupní smlouvy z roku
1985. Vlastnictví po obnově katastru tedy zůstalo evidováno podle původních nabývacích titulů.
[21] Stěžovatelka je však v kasační stížnosti přesvědčena, že evidence vlastnictví je chybná,
a vlastnické hranice v katastru požaduje opravit dle náčrtu o místním šetření č. 113, a to tak,
že pozemek parc. č. Y/2 bude evidován v katastru ve společném jmění manželů Č. a jako vlastník
pozemku parc. č. X/2 se zapíše osoba zúčastněná.
[22] V souladu s výše uvedenou judikaturou se NSS zaměřil na to, zda z listin,
které měl katastrální úřad při rozhodování o opravě chyby v katastru k dispozici, jednoznačně
vyplývá, kdo má být evidován jako vlastník těchto nově vzniklých parcel.
[23] V nynější kauze není sporné, že zákres vlastnických hranic mezi pozemky parc. č. Y
a st. X v tehdy platné pozemkové mapě osoba zúčastněná uznala za chybný. Učinila tak jak
v protokolu č. 18 o opravě chybného zákresu vlastnické hranice ze dne 23. 8. 1990, tak v soupisu
nemovitostí č. 113. Sporné je však to, jaké přesné vytyčení hranic osoba zúčastněná uznala
za skutečnou vlastnickou hranici. V protokolu č. 18 osoba zúčastněná prohlásila, že jako správné
vytyčení vlastnických hranic uznává jejich průběh v terénu dle zaměření ze dne 23. 8. 1990.
Žádný takový dokument ze dne 23. 8. 1990 však není na katastrálním úřadu uložen a nedoložili
jej ani manželé Č. ve své žádosti.
[24] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jediné měření, které je mu známo,
proběhlo fotogrammetrickou metodou až v dubnu 1991. Žalovaný dle svých slov nerozporuje,
že proběhlo také měření dne 23. 8. 1990, jeho výsledky ovšem nemá k dispozici.
Podle stěžovatelky z protokolu č. 18 jasně vyplývá, že zaměření bylo provedeno dne 23. 8. 1990
a že se s ním osoba zúčastněná seznámila. Ve vztahu k obsahu zaměření poukazuje stěžovatelka
na náčrt o místním šetření č. 113 ze dne 27. 8. 1990 a namítá, že na věc nelze nahlížet
formalisticky. Z data uvedeného na náčrtu nelze dle stěžovatelky dovozovat, že zaměření bylo
provedeno až dne 27. 8. 1990, ale maximálně to, že tohoto dne byl vyhotoven náčrt o místním
šetření č. 113. Náčrt zobrazuje výsledky zaměření, které z logiky věci musí vyhotovení náčrtu
předcházet. V opačném případě by stěžovatelce a osobě zúčastněné dne 23. 8. 1990 nemohly
být známy výsledky měření, a tudíž by je nemohly v protokolu stvrzovat.
[25] NSS se závěry stěžovatelky nesouhlasí. Datum zaměření není zpochybňováno,
z protokolu č. 18 vyplývá, že zaměření bylo provedeno dne 23. 8. 1990. Pochybnosti však
přetrvávají ohledně obsahu zaměření. NSS je přesvědčen, že náčrt o místním šetření č. 113
neprokazuje, jaký byl skutečný obsah zaměření ze dne 23. 8. 1990. Žalovaný na s. 4 a 7
v záhlaví označeného rozhodnutí podrobně popsal postup při pracích na obnově operátu.
Z uvedených informací vyplývá, že teprve až po ukončení místního šetření v celé lokalitě,
jehož výstupem bylo vyhotovení náčrtu o místním šetření, byl takto vyšetřený stav v terénu
zaměřen a zobrazen v nové katastrální mapě. K zaměření se tedy přistoupilo až po vyhotovení
náčrtu o místním šetření.
[26] Z údajů na náčrtu č. 113 vyplývá, že tento náčrt je výsledkem jiného, pozdějšího místního
šetření než toho, o kterém se hovoří v protokolu č. 18. V pravém dolním rohu náčrtu č. 113
se uvádí: „Šetření provedl dne 27. 8. 1990 za MNV (pozn. Místní národní výbor)“ a nečitelný podpis.
Vyhotovení je na náčrtu stvrzeno odlišným podpisem bez uvedení data. Náčrt č. 113 je tedy
výsledkem místního šetření, které proběhlo až několik dnů po zaměření, na které odkazuje
protokol č. 18. S ohledem na výše popsaný postup při obnově operátu (bod [25])
později vyhotovený náčrt o místním šetření nemohl být z logiky věci zohledněn v zaměření,
na které odkazuje protokol č. 18. Existují tedy důvodné pochybnosti, že zaměření,
na které odkazuje protokol č. 18, je výsledkem jiného, předchozího místního šetření,
v rámci kterého mohl být vyhotoven náčrt se zcela odlišným vytyčením hranic.
[27] Stěžovatelka na podporu svých tvrzení argumentuje také tím, že skutečný stav v terénu
byl osobě zúčastněné z podstaty věci znám a že v náčrtu č. 113 nedošlo k žádným změnám
proti skutečnému stavu. NSS k této námitce uvádí, že skutečný průběh hranice v terénu
nevypovídá nic o hranici vlastnické. I kdyby snad osoba zúčastněná souhlasila s průběhem
skutečné hranice v terénu tak, jak je vytyčena v náčrtu č. 113, nelze tuto skutečnost zaměňovat
se souhlasem ke změně vlastnické hranice. Změnu hranice, resp. vlastnictví k pozemku
parc. č. Y/2 je totiž možno provést jen v případě existence a doložení příslušných právních titulů
katastrálnímu úřadu. V nynější kauze přitom neexistuje podkladová listina, ze které by přímo
vyplývalo, jaké vytyčení stvrdila osoba zúčastněná jako vlastnickou hranici (srov. bod [25]).
Samotný náčrt č. 113 či soupis nemovitostí č. 113 nic nevypovídají o schválení tam vyobrazených
hranic jako hranice vlastnické.
[28] Stěžovatelka dále upozorňuje na obsah protokolu č. 20, který se týká sousedního
pozemku, parc. č. XY v katastrálním území Ř., ve vlastnictví tehdejšího Místního národního
výboru Ř.. Z protokolu č. 20 dle jejího názoru vyplývá, že dne 23. 8. 1990 bylo provedeno místní
šetření a zaměření. Osoba zúčastněná se podle tvrzení stěžovatelky na základě tohoto protokolu
stala vlastníkem parcely č. XY v katastrálním území Ř.. NSS předně podotýká, že obsah tohoto
protokolu je totožný s obsahem protokolu č. 18. Stěžovatelce lze dát za pravdu, že jak
z protokolu č. 20, tak z protokolu č. 18 vyplývá, že bylo uskutečněno místní šetření, není zde
ovšem uvedeno, kdy přesně k místnímu šetření došlo. Stejně tak lze souhlasit s tím, že dne 23. 8.
1990 se podle protokolů uskutečnilo zaměření. Tyto skutečnosti ovšem nejsou předmětem sporu
v nynější věci. Sporné je, jaké bylo vytyčení pozemků v těchto zaměřeních. To však nemůže
prokázat ani protokol č. 20, jelikož u tohoto protokolu rovněž není v katastru nemovitostí
uložena žádná listina, která by obsahovala zaměření ze dne 23. 8. 1990. Informace o tom, že na
základě protokolu č. 20 se stěžovatelka skutečně stala vlastníkem pozemku parc. č. XY není pro
věc podstatná. Žalovaný navíc vyvrátil toto tvrzení již ve svém rozhodnutí, kde uvedl, že
vlastnictví k tomuto pozemku, nově s parc. č. XY, nabyla osoba zúčastněná na základě kupní
smlouvy až dne 23. 2. 2000.
[29] V kasační stížnosti stěžovatelka zmiňuje také skutečnost, že osoba zúčastněná nevznesla
námitky proti náčrtu č. 113, a to až do doby zahájení řízení o opravě. NSS stěžovatelku
upozorňuje na skutečnost, že v obnoveném operátu byly hranice převzaty z původní pozemkové
mapy, náčrt č. 113 tedy nebyl v nové katastrální mapě zohledněn. Byli to právě manželé Č., kteří
před vyhlášením platnosti obnoveného operátu v roce 1999 měli podat proti obsahu obnoveného
operátu námitky, nebyli-li spokojeni s výsledky obnovení operátu. Manželé Č. tak ovšem neučinili
a namísto toho se opravy v katastru domáhají až 15 let poté.
[30] S ohledem na výše uvedené zdejší soud uzavírá, že pouze na základě listin,
které měl katastr nemovitostí k dispozici, nelze prokázat, s jakým vytyčením vlastnických hranic
mezi pozemky parc. č. Y a st. X stěžovatelka v protokolu č. 18 ze dne 23. 8. 1990 souhlasila.
Obsah zaměření ze dne 23. 8. 1990 nelze z výše uvedených důvodů nahradit jinými listinami,
na které stěžovatelka poukazuje. Tyto listiny mohou mít vypovídající hodnotu ve spojení
s dalšími skutkovými okolnostmi případu a o omylu svědčit pouze nepřímo. Zjištění skutečného
vytyčení hranice mezi pozemky se neobejde bez podrobného zkoumání právní a skutkové stránky
případu (srov. bod [19]). Nejedná se tedy o zřejmý omyl, který by bylo možné odstranit
prostřednictvím institutu opravy chyby v katastru.
[31] Žalovaný i krajský soud správně poukázali na rozhodnutí NSS, který v této souvislosti
konstatoval, že „k opravě chyby v katastru nemovitostí podle §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona
spočívající v nesprávně zakreslené vlastnické hranici může katastrální úřad přistoupit jen tehdy, byla-li hranice
zakreslena v důsledku zřejmého omylu pracovníka katastru v rozporu s podkladovou listinou a současně vlastníci
hraničících pozemků průběh hranice nezpochybňují a v minulosti jej neměnili. Uvedené podmínky přitom musí být
splněny kumulativně. Pokud by byl průběh hranice mezi vlastníky sporný, je o něm s konečnou platností oprávněn
rozhodnout jen soud v nalézacím řízení k návrhu některého z vlastníků; katastrální úřad však v takovém případě
opravu chyby provést nemůže“ (rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 As 46/2008-134).
Z toho vyplývá, že smyslem institutu opravy chyb v katastru je uvedení údajů katastru do souladu
s podkladovými listinami, které má katastrální úřad k dispozici. Stav v katastru je odrazem práv
a závazků vážících se ke konkrétní nemovitosti a vyplývajících z listin, které splňují zákonem
předepsané náležitosti pro provedení zápisu (srov. usnesení ÚS ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS
45/03). Nejde o právní prostředek k rozhodování o správnosti zápisu věcného práva
k nemovitostem, a opravou chyb v katastru se tak nemění právní vztahy k nemovitostem.
[32] V rámci řízení o opravě chyby v katastru tedy katastrální úřady nemohou odstraňovat
spory týkající se vlastnického práva. Takové posouzení přesahuje jejich pravomoc v daném
správním řízení. Právě o takový spor však v nyní projednávané věci jde. Z podkladových listin,
které má katastrální úřad k dispozici, není zřejmé, kdo je vlastníkem pozemků vzniklých
po obnově katastrálního operátu.
[33] K projednání a rozhodnutí této věci jsou příslušné civilní soudy, které prošetří okolnosti
vlastnictví a zcizování sporných pozemků a určí, kudy vedla sporná hranice.
Pokud se tedy stěžovatelka skutečně domnívá, že jsou se svým manželem vlastníky pozemku
parc. č. Y/2, a že osoba zúčastněná je naopak vlastníkem pozemku parc. č. st. X/2, je na ní,
aby se domáhala ochrany příslušnou žalobou v občanském soudním řízení. Pokud by pak soud
v občanském soudním řízení rozhodl v její prospěch, bylo by takové pravomocné soudní
rozhodnutí dostatečným podkladem pro změnu údajů v katastru nemovitostí.
[34] Ke stejným závěrům dospěl v rozhodnutí uvedeném v záhlaví též krajský soud,
s jeho posouzením věci se proto NSS ztotožnil.
IV. Závěr a náklady řízení
[35] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1
věta poslední s. ř. s.).
[36] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Osoba zúčastněná
na řízení právo na náhradu nákladů řízení nemá (§60 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu