ECLI:CZ:NSS:2017:10.AZS.326.2016:37
sp. zn. 10 Azs 326/2016 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Radana Malíka v právní věci žalobce: M. V., zast. JUDr.
Ing. Andrejem Štaňkem, Ph.D., advokátem se sídlem Vinohradská 89/90, Praha 3, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2016, čj. OAM-383/ZA-ZA14-ZA14-2015, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2016, čj. 49 Az
7/2016-36,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Andreji Štaňkovi, Ph.D., advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6800 Kč, která bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobce odešel ze země původu (Arménie) v roce 2000 do Uzbekistánu; v letech 2005
až 2009 pobýval v Rusku. Do České republiky přicestoval v roce 2009. Měl zde povolení
k dlouhodobému pobytu, které mu žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 12. 2014 zrušil a současně
mu stanovil lhůtu k vycestování z území České republiky. Dne 6. 3. 2015 bylo zahájeno řízení
o správním vyhoštění žalobce. Dne 13. 4. 2015 pak žalobce požádal o udělení mezinárodní
ochrany. Během navazujícího pohovoru žalobce zejména tvrdil, že se v Arménii obává msty
osob, které jako porybný jezera S. postihoval za nelegální rybolov. Tyto osoby se údajně před
jeho odchodem ze země v roce 2000 stali policisty nebo pracovníky krajských úřadů a zřejmě tam
dosud působí. Žalobce několikrát fyzicky napadli, též mu vybili zuby. Jelikož byl jeden
z bratrů, kteří jej mlátili, vedoucím policejního oddělní, nikoho nepožádal o pomoc
a ochranu. Během návštěvy v S. v prosinci 2011 až lednu 2012 jej sice nikdo nenapadl,
žalobce má nicméně za to, že Arméni dokážou zlost v sobě držet i několik desetiletí.
Obává se, že po návratu do země původu bude čelit stejným problémům i po více než patnácti
letech od posledních útoků. Jeho rodina sice žije v S., avšak potíže s žalobcovými nepřáteli nemá.
Žalobce v České republice pobýval spolu s dcerou, jejím mužem a vnukem, který má v České
republice povolen trvalý pobyt. V roce 2013 jeho dcera zemřela. Žalobce s vnukem nyní nebydlí,
ale tvrdil, že hradí náklady na jeho školní potřeby, výlety a kupuje mu oblečení a boty. Svůj vztah
s vnukem označil za překážku vycestování. Vedle již uvedeného žalobce tvrdí, že by
o mezinárodní ochranu vůbec nemusel žádat, pokud by mu nebylo zrušeno povolení k pobytu.
[2] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví žalobci mezinárodní ochranu dle §12,
§13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neudělil. Mj. uvedl, že žalobcem
uplatněné důvody nespadají pod důvody pro udělení mezinárodní ochrany vymezené
zákonem o azylu. Dále měl za to, že žalobce mohl vyhledat pomoc u arménských státních
orgánů, nebo se vnitřně přesídlit. S ohledem na značný časový odstup od žalobcem tvrzených
problémů a vzhledem k pokročilému věku aktérů sporu označil obavy žalobce z pronásledování
za liché. Případný odjezd žalobce z České republiky by dle žalovaného podstatně nezasáhl
do rodinného a soukromého života jeho vnuka, byť jej má vnuk rád.
[3] Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a rozsudkem napadeným kasační stížností
žalobu zamítl.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností, v níž polemizuje s hodnocením své situace se zřetelem k azylovým důvodům,
s hodnocení důkazů žalovaným a s přezkoumatelností rozhodnutí žalovaného.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] NSS zdůrazňuje, že v posuzované věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud
nebyla judikaturou řešena. Ve vztahu k námitce týkající se nedostatečně zjištěného
skutkového stavu, resp. nedostatečného dokazování, NSS odkazuje na konstantní judikaturu,
např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003-59, č. 181/2004 Sb. NSS;
ze dne 25. 5. 2005, čj. 3 Azs 272/2004-67, č. 1288/2007 Sb. NSS; ze dne 19. 8. 2005,
čj. 4 Azs 467/2004-89, č. 1095/2007 Sb. NSS. Tam uvedené právní závěry žalovaný respektoval,
obstaral si o Arménii dostatek aktuálních podkladů, aby o skutkovém stavu neměl důvodné
pochybnosti (§3 správního řádu). Krajský soud nepochybil, pokud v této věci neprovedl další
dokazování a stěžovatele nevyslechl. Stěžovatel totiž v žalobě žádné konkrétní důkazy
nenavrhoval. Krajský soud navíc v souladu se zákonem stěžovatele vyzval, ať ve lhůtě dvou
týdnů od doručení přípisu vyjádří případný nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání.
Stěžovatel však na tuto výzvu nijak nereagoval, a to ani ve stanovené lhůtě, ani během více
než následujícího půl roku.
[8] Rozhodnutí žalovaného není ani nepřezkoumatelné. Na základě podkladů obsažených
ve spisu totiž žalovaný srozumitelně vysvětlil, proč žádost o udělení mezinárodní ochrany
považuje za nedůvodnou. Stěžovatel se přitom mylně domnívá, že jak žalovaný, tak krajský soud
jeho žádost o mezinárodní ochranu posoudili jako účelovou. V této souvislosti však nelze
při pohledu na případ stěžovatele opomenout četnou judikaturu k irelevanci snahy o legalizaci
dalšího pobytu cizince prostřednictvím institutů azylového práva (viz např. rozsudky NSS ze dne
27. 8. 2003, čj. 4 Azs 7/2003-60; ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Azs 138/2004-44, č. 397/2004 Sb. NSS
ad.).
[9] NSS nijak nezpochybňuje obavy stěžovatele stran pytláků, které před rokem 2000 jako
porybný postihoval. Avšak zejména s ohledem na značnou časovou prodlevu od posledních
tvrzených útoků si stěží lze představit, že by tyto osoby na stěžovatele nadále intenzivně útočily.
Ostatně, pokud stěžovatel o mezinárodní ochranu nepožádal hned po vycestování ze země
původu v roce 2000, resp. po příchodu do České republiky v roce 2009, jím tvrzené
pronásledování zřejmě ani tehdy nepociťoval nijak palčivě a tíživě (k tomu rozsudek ze dne
13. 1. 2005, čj. 3 Azs 119/2004-50, také usnesení ze dne 22. 10. 2015, čj. 7 Azs 247/2015-21).
Institut mezinárodní ochrany není univerzálním nástrojem pro poskytnutí ochrany před
bezprávím a rozhodně jej nelze zaměňovat s jinými formami pobytu cizinců v České republice.
Proto nemohla být stěžovatelova žádost důvodná (srov. např. rozsudek ze dne 26. 7. 2006,
čj. 7 Azs 81/2006-69).
[10] K výtce, že neudělení mezinárodní ochrany zasáhne stěžovatelův rodinný a soukromý
život, NSS uvádí následující. Žalovaný se mj. vzhledem k podkladům založeným ve správním
spise svědomitě zabýval vztahem stěžovatele k vnukovi, avšak s ohledem na zjištěné skutečnosti
nepovažoval jejich rodinné pouto za natolik pevné, jak tvrdil stěžovatel. Přitom sledoval kritéria
požadovaná zákonem (srov. např. rozsudky ze dne 3. 3. 2004, čj. 2 Azs 12/2004-40, č. 260/2004
Sb. NSS; ze dne 25. 1. 2013, čj. 5 Azs 7/2012-28, č. 2836/2013 Sb. NSS).
[11] Ve vztahu k neudělení humanitárního azylu NSS poukazuje zejména na rozsudky ze dne
11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55; a ze dne 19. 5. 2004, čj. 5 Azs 60/2004-52, jejímž požadavkům
žalovaný v tomto případě plně vyhověl.
[12] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s.
[14] Usnesením ze dne 29. 2. 2016 krajský soud stěžovateli ustanovil zástupcem pro řízení
o kasační stížnosti JUDr. Ing. Andreje Štaňka, Ph.D., který ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
stěžovatele zastupoval i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu
advokátovi ve výši 6800 Kč [dva úkony právní služby po 3100 Kč dle §7 a §9 odst. 4 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., s přihlédnutím k §11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky (podání kasační
stížnosti a zaslání repliky k vyjádření žalovaného), a dva režijní paušály ve výši 300 Kč za dva
úkony právní služby dle §13 odst. 3 téže vyhlášky]. Celková částka 6800 Kč bude k rukám
zástupce vyplacena z účtu NSS do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu