ECLI:CZ:NSS:2017:15.KSE.3.2016:56
sp. zn. 15 Kse 3/2016 - 56
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v ústním jednání konaném dne 15. 8. 2017
v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a členů JUDr. Zbyňka Poledny,
Mgr. Davida Chaloupky, Mgr. Jaroslava Kocince, JUDr. Lenky Vidovičové a Mgr. Barbory
Kubíkové v právní věci kárného žalobce: předseda Kontrolní komise Exekutorské komory
České republiky se sídlem Radnická 14/16, Brno, proti kárně obviněnému: JUDr. Ing. P K,
soudní exekutor, Exekutorský úřad Kladno, se sídlem náměstí Starosty Pavla 5, Kladno,
zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1, o návrhu
na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudního exekutora ze dne 25. 10. 2016,
takto:
JUDr. Ing. P K, soudní exekutor,
Exekutorský úřad Kladno
se sídlem náměstí Starosty Pavla 5, Kladno
I.
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů
j e v i n e n ,
že
1. jakožto soudní exekutor vystupoval jako dražitel v elektronické dražbě nemovité věci
konané dne 11. 8. 2015 v čase od 14:00 na adrese http://drazby.sajnerova.cz ve věci
vedené soudní exekutorkou JUDr. H Š, Exekutorský úřad Rakovník,
pod sp. zn. 087 Ex 3568/14,
2. jakožto soudní exekutor podal soudní exekutorce JUDr. H Š, Exekutorský úřad Rakovník
dne 27. 8. 2015 po zveřejnění usnesení o příklepu č.j. 087 Ex 3568/14 – 52 návrh předražku,
tímto skutkem tedy jednak závažně porušil povinnosti stanovené právním
předpisem - ustanovením §336h odst. 4 resp. §336ja odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád ve spojení s ustanovením §66 odst. 3 exekučního řádu
a jednak závažně ohrozil důstojnost exekutorského povolání a ohrozil důvěru v nezávislý,
nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti podle §2 odst. 2 zákona
č. 120/2001 Sb., exekuční řád,
tím spáchal
závažné kárně provinění podle ustanovení §116 odst. 3 písm. a) a b) zákona
č. 120/2001 Sb. exekuční řád.
II.
Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů
j e v i n e n,
že
3. provozuje kromě činnosti exekutora jinou výdělečnou činnost, a to na základě
živnostenského oprávnění ze dne 22. 4. 1996, IČ: 654 023 67 s předmětem podnikání:
“Výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ a obory
činnosti „Zprostředkování obchodu a služeb“ a „poradenská a konzultační činnost,
zpracování odborných studií a posudků“ (obě činnosti zahájené dne 1. 8. 2010),
tímto skutkem ohrozil důvěru v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční
činnosti podle ustanovení §2 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. exekuční řád,
tím spáchal
kárné provinění podle §116 odst. 2 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb. exekuční řád.
Z a t o se m u u k l á d á
kárné opatření podle ustanovení §116 odst. 6 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb. exekuční řád
p o k u t a v e v ý š i 10.000 Kč.
Tato pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 15032016.
Odůvodnění:
[1] Kárný žalobce ve svém návrhu ze dne 25. 10. 2016 uvedl, že Mgr. P. T., exekutorský
kandidát soudní exekutorky JUDr. H. Š. vydal dne 21. 5. 2015 dražební vyhlášku
č. j. 087 Ex 3568/14 - 47, kterou nařídil podle ustanovení §336o zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád první dražební jednání ve věci. Předmětem dražby byla nemovitá věc – podíl
ve výši 1 na pozemku parcelní číslo X o výměře 5070 m
2
(orná půda), zapsaném na listu
vlastnictví číslo X pro katastrální území X. Samotná dražba měla být provedena prostřednictvím
elektronického systému na adrese http://drazby.sajnerova.cz. Do této dražby se dne 27. 5. 2015
přihlásil kárně obviněný a požádal o ověření registrace. Kárně obviněný byl ověřen dne 4. 6. 2015
a po zaplacení dražební jistoty byl připuštěn do dražby jako dražitel. Kromě něj se dražby účastnil
ještě jeden dražitel, kárně obviněný učinil v průběhu dražby 19 podání. Druhý dražitel učinil
nejvyšší podání ve výši 555.555 Kč a byl mu udělen příklep exekutorského kandidáta ze dne 11. 8.
2015, č. j. 087 Ex 3568/14 – 52. Kárně obviněný následně podal dne 27. 8. 2015 návrh předražku
ve smyslu §336ja občanského soudního řádu ve výši 1.500.000 Kč. Tento návrh vzal zpět s tím,
že totožný návrh předražku podal téhož dne syn kárně obviněného M. K. Exekutorský kandidát
usnesením ze dne 12. 10. 2015, č. j. 087 Ex 3568/14 - 60 na základě tohoto předražku příklep
zrušil a předražitelem se stal M. K.
[2] Dále kárný žalobce uvedl, že na základě šetření podnětu k výkonu dohledu nad činností
kárně obviněného bylo zjištěno, že provozuje dále i jinou výdělečnou činnost. Dne 22. 4. 1996
mu vzniklo živnostenské oprávnění na dobu neurčitou k předmětu podnikání „Výroba obchod
a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ a ke dni 1. 8. 2010 oprávnění k podnikání
v oborech činnosti „Zprostředkování obchodu a služeb“ a „poradenská a konzultační činnost, zpracování
odborných studií a posudků“. Tyto obory činnosti jsou podle údajů z Živnostenského rejstříku stále
aktivní. Kárný žalobce připomněl, že podle kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 12. 2011, č. j. 13 Kse 23/2009 - 95 není rozhodné, zda je podnikatelská činnost či působení
člena představenstva akciové společnosti vykonávána úplatně. Rozhodující je to,
zda je vykonávána činnost, která je již svou povahou určena k získávání příjmů a nejedná
se o správu vlastního majetku.
[3] Kárně obviněný ve vyjádření ke kárnému návrhu namítl, že popsaný skutek nenaplňuje
znaky kárného provinění, a to zejména z hlediska materiální stránky. Podle jeho názoru
ustanovení §336h odst. 4 občanského soudního řádu (týkající se omezení účasti vybraných osob
v dražbě) nereflektuje účinnou právní úpravu dražeb, zejména dražeb elektronických
a nereflektuje současné řešení elektronických dražeb, které jsou do značné míry anonymizované
a automatizované tak, že vylučují možnosti ovlivnění dražby samotné a v podstatě znemožňují
jakékoli protizákonné jednání v rámci dražebního roku, který probíhá v případě elektronické
dražby jak bez osobního setkání dražitelů navzájem, tak bez setkání s osobou provádějící dražbu.
Elektronická dražba se přitom zcela zásadně liší od dražby fyzické. Nedochází k osobnímu
kontaktu soudce, resp. soudního exekutora, provádějícího dražbu s dražiteli. Osoba provádějící
dražbu mnohdy ani neví, kdo je osobou dražitele. Tak tomu bylo v projednávaném případě,
jak vyplývá z vyjádření Exekutorského úřadu Rakovník, JUDr. H. Š. a Mgr. P. T., kteří uvádějí, že
neztotožnili kárně obviněného s osobou soudního exekutora.
[4] Podle kárně obviněného při elektronické dražbě ani soudce ani soudní exekutor nemohou
ovlivnit průběh dražby a mohou jen přihlížet příhozům jednotlivých dražitelů, které jsou
prováděny elektronicky vzdáleným přístupem přes příslušný dražební portál. Soudce ani soudní
exekutor nemohou vyloučit či připustit podání jakéhokoli příhozu a ani nemohou nijak ovlivnit
délku dražebního roku. Tímto je zcela nezávislým způsobem zajištěna zákonnost elektronické
dražby a vylučuje se jakékoli možné nadržování či ovlivňování ve prospěch jakékoli osoby.
Z toho lze dovodit, že pro účely elektronické dražby nemá již žádný smysl vylučovat poměrně
široký okruh osob pracujících v justici. Podpůrným argumentem je i to, že ustanovení §336o
občanského soudního řádu, které se uplatní speciálně pro elektronickou dražbu, žádný výslovný
zákaz omezující účast na dražbě neobsahuje. Pouze v čtvrtém odstavci se odkazuje na obdobné
užití ustanovení §336b až 336n občanského soudního řádu. Tento odkaz je však nanejvýš
paušální a navíc obsahuje jen odkaz na obdobné užití příslušných ustanovení. Ustanovení §336b
až 336n občanského soudního řádu nejsou pro elektronickou dražbu aplikovatelná přímo,
ale pouze obdobně při zohlednění specifik elektronické dražby, tak aby zůstal zachován smysl
a účel právních norem, na jejichž obdobné použití je odkazováno. Pakliže je u elektronické
dražby vyloučeno ovlivnění průběhu dražby ve prospěch konkrétní osoby a tedy není a nemůže
být pochybnosti ohledně zákonnosti průběhu dražby, nemůže být pro elektronické dražby
použitelné doslovné znění ustanovení §336h odst. 4 občanského soudního řádu, které omezuje
účast některých osob na dražbě. V souvislosti s výkladem uvedených ustanovení je nutno dbát
smyslu a účelu zákona, což konstatoval Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 21. května 1996,
sp. zn. Pl. ÚS st. 1/96. O smyslu omezení účasti osob na dražbě a o ústavnosti takové právní
úpravy je možno pochybovat. Kárně obviněný proto dal podnět Nejvyššímu správnímu soudu
k úvaze o návrhu k Ústavnímu soudu na zrušení zákonného ustanovení
§336h odst. 4 občanského soudního řádu.
[5] K věci samé pak uvedl, že dražený pozemek přímo sousedí s pozemkem,
jejž má ve společném jmění manželů a kde má i dům. Kárně obviněný a jeho manželka tak měli
a mají významný zájem na získání předmětného draženého podílu do svého vlastnictví s ohledem
na ochranu svých dosavadních vlastnických vztahů. Poukázal na to, že ustanovení §3 zákona
č. 120/2001 Sb. exekuční řád umožňuje exekutorům vykonávat správu vlastního majetku,
a že případné získání sousedícího pozemku nepochybně lze podřadit pod správu vlastního
majetku. Připomněl, že mu článek 11 Listiny základních práv a svobod jako každému občanovi
zaručuje ochranu vlastnického práva a s tím spojené právo nabývat majetek.
[6] Kárně obviněný dále namítl, že projednávaný skutek se netýká jeho exekuční činnosti
a soudní exekutor, při jehož exekuční činnosti ke skutku došlo, kárně stíhán není. Právě takto byl
kárně stíhán jiný soudní exekutor v rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 3. 3.2014, č. j. 15 Kse 4/2013 – 48. Z kárné žaloby přitom neplyne, že by se měl chovat
nepoctivě, nečestně či neslušně anebo že by snad exekutorský stav doznal vytýkaným skutkem
újmu na důstojnosti či vážnosti.
[7] Podle kárně obviněného ani podání návrhu na předražek nemůže být kárným proviněním.
Návrh na předražek se podává po skončení dražebního roku, kdy je znám výsledek dražby a výše
nejvyššího podání učiněného v dražbě. Podáním návrhu na předražek nemůže být nijak dotčena
dražba ani její zákonnost. Podáním předražku se dociluje významného navýšení nejvyššího
podání učiněného v dražbě, což je v zájmu všech účastníků exekučního řízení (zejména
povinného i oprávněného), takže není žádný objektivní důvod pro to, aby byli z možnosti podat
návrh na předražek vylučováni plošně soudci, soudní exekutoři a dokonce veškeří zaměstnanci
soudů a soudních exekutorů. Druhým důvodem je fakt, že svůj návrh na předražek vzal kárně
obviněný obratem zpět, což uvádí i kárný žalobce, takže podání návrhu na předražek kárně
obviněným nemělo a nemohlo mít žádné účinky, následky či nepříznivé důsledky. Při správném
postupu by soudní exekutorka JUDr. H. Š. provádějící předmětnou elektronickou dražbu musela
navíc návrh kárně obviněného na předražek odmítnout s odkazem na ustanovení §336ja odst. 1
občanského soudního řádu ve spojení s ustanovení §66 odst. 3 exekučního řádu.
[8] Kárně obviněný se dále ztotožnil s kárným žalobcem v tom, že je držitelem
živnostenského oprávnění, které získal dříve, než zahájil výkon funkce soudního exekutora.
Zdůraznil však, že jinou činnost fakticky nevykonává. Podle jeho názoru může porušení
ustanovení §3 odst. 2 exekučního řádu představovat pouze skutečný výkon jiné podnikatelské
činnosti. Namítl, že je stíhán za jev, který je u členů Exekutorské komory České republiky
obvyklý. Ve vyjádření poté uvedl celkem 13 dalších soudních exekutorů, kteří jsou držiteli
příslušných živnostenských oprávnění.
[9] Kárně obviněný má za to, že v žalovaných skutcích nelze shledat závažné kárné
provinění. Dále je názoru, že jeho jednání neznamená porušení povinností soudního exekutora
v rozporu s právními předpisy. I kdyby tomu tak v určitém rozsahu bylo, vytýkaná jednání sama
o sobě nedosahují takové intenzity, aby byla naplněna některá ze skutkových podstat kárného
provinění. Řešení prostřednictvím kárné žaloby je výrazně nepřiměřené i s ohledem na to,
že nebyl způsoben žádný následek ani žádná újma. Z pohledu veřejnosti nemohl kárně obviněný
svým jednáním ohrozit výkon činnosti soudního exekutora. Exekuční řízení není veřejné, stejně
tak exekuční či soudní spis není veřejně přístupný a nahlížet do něj mohou pouze účastníci
exekučního řízení anebo osoby s právním zájmem na věci. Takovou osobou rozhodně není pan
M. P., jehož podnětu se kárný žalobce dovolává.
[10] Ústní jednání ve věci se konalo dne 15. 8. 2017 za osobní přítomnosti kárného žalobce,
kárně obviněného a jeho obhájce.
[11] Kárně obviněný již ve svém vyjádření nečinil sporným skutkový stav a neučinil
tak ani při ústním jednání. Není tedy pochyb o tom, že se kárně obviněný účastnil v elektronické
dražbě předmětného pozemku, kterou vedla soudní exekutorka JUDr. H. Š., Exekutorský úřad
Rakovník, že podal návrh předražku a ač jej stáhl, návrh na předražek podal vzápětí jeho syn M.
K. Sporným není ani to, že kárně obviněný je držitelem živnostenského oprávnění.
Kárný žalobce přitom netvrdí, že by kárně obviněný skutečně jinak podnikal, je tedy nesporné,
že porušení povinností soudního exekutora dovozuje toliko ze samotné skutečnosti, že kárně
obviněný je oprávněn podnikat. Spornou není ani skutečnost, že se kárný žalobce o jednání kárně
obviněného dozvěděl na základě podnětu M. P. ze dne 26. 2. 2016.
[12] Podle ustanovení §336h odst. 4 občanského soudního řádu platí, že jako dražitelé nesmí
vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný, manžel povinného, vydražitel uvedený v §336m
odst. 2 a ti, jimž v nabytí věci brání zvláštní předpis. Zákaz účasti soudního exekutora a jeho
zaměstnanců v dražbě se dovozuje z ustanovení §66 odst. 3 exekučního řádu (cit: ustanovení
§328b odst. 4 věty druhé a §336h odst. 4 občanského soudního řádu platí obdobně
pro exekutory a zaměstnance exekutorských úřadů).
[13] Ustanovení §336h odst. 4 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením §66 odst.
3 exekučního řádu absolutně zapovídá soudním exekutorům a zaměstnancům exekutorského
řádu vystupovat v dražbách jako dražitelé. Uvedenými ustanoveními občanského soudního řádu
a exekučního řádu rozhodně není omezována samotná podstata či obsah vlastnického práva
uvedených osob, jde toliko o dílčí omezení ve způsobu nabývání vlastnického práva. Nabývání
vlastnictví rozhodnutím orgánu veřejné moci, k němuž lze nepochybně dražbu podřadit
(srov. ustanovení §1114 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) je přitom jen jedním
z několika možných způsobů nabytí vlastnického práva (srov. část třetí Absolutní majetková
práva, díl třetí Vlastnictví, oddíl 2 Nabytí vlastnictví – ustanovení §§1045 - 1114 občanského
zákoníku).
[14] Důvodem tohoto omezení je nepochybně potřeba zabezpečit pořádek a transparentnost
dražeb tak, aby nedošlo k narušení účelu dražby, nebo aby nedošlo k újmě věřitelů, oprávněných
či povinných. Omezení účasti v dražbě je konstruováno osobně, vázáno je tedy výlučně na osoby
v ustanovení vyjmenované. Není zde tudíž dán vůbec žádný prostor k hodnocení, s jakým
úmyslem hodlá taková osoba draženou věc nabýt. Uvedená restrikce je přitom podle názoru
kárného soudu konstruována příhodně právě vůči těm osobám, u nichž se dá s vysokou mírou
pravděpodobnosti (vycházející z profesní zkušenosti těchto osob) předpokládat zájem
na výsledku řízení (v projednávané věci např. nepochybný zájem kárně obviněného získat
do svého vlastnictví sousedící pozemek) či obeznámenost s průběhem a principy dražby.
V těchto souvislostech by poté bylo s ohledem na účel restrikce výrazně disproporční,
pokud by byla umožněna účast soudního exekutora v rozsahu, v němž by šlo o nabývání dražené
věci do společného jmění manželů, ale už nikoliv do jeho výlučného vlastnictví, anebo pokud
by byl soudní exekutor oprávněn účastnit se dražby, účastnil-li by se jí v postavení mimo svou
funkci.
[15] Zájem státu na ochraně pořádku řízení ve věcech dražeb podle kárného soudu
z uvedených důvodů proporčně převažuje nad zájmem uvedených osob nabývat věci
do vlastnictví formou dražby. V citovaném ustanovení proto kárný soud neshledal rozpor
s ústavním pořádkem a nemá tedy ani důvod předložit k Ústavnímu soudu návrh na zrušení
uvedených ustanovení občanského soudního řádu či exekučního řádu.
[16] Porušení zákazu účasti na dražbě shledal kárný soud rovněž v té části návrhu,
v níž je kárně obviněnému kladeno za vinu, že podal návrh na předražek.
[17] Pokud byl po usnesení o příklepu podán návrh předražku, dělo se tak v procesní fázi,
během níž dražba nebyla ještě skončena (usnesením o předražku se předchozí usnesení
o příklepu ruší – srov. §336ja odst. 3 občanského soudního řádu) a její výsledek je možno ještě
zvrátit. Nepochybně i v této fázi procesu dražby nemovitosti tedy platí zákaz účasti soudního
exekutora. Vzhledem k tomu, že podání návrhu na předražek učinil kárně obviněný v rámci své
účasti na dražbě přes zákaz uložený výše uvedenými ustanoveními procesních předpisů,
šlo o jednání, které kvalifikoval kárný soud jako dílčí útok pokračujícího jednání účasti na dražbě
nemovité věci vedené u Exekutorského úřadu Rakovník.
[18] Bez vlivu na kárnou odpovědnost kárně obviněného shledal kárný soud obhajobu
poukazující na to, že jej připustila k dražbě soudní exekutorka, ač tak správně učinit neměla.
Kárný soud podotýká, že sám kárně obviněný ani ve vyjádření ke kárnému návrhu ani při jednání
nijak netvrdil, že by soudní exekutorce měla být předem známa jeho identita, a že jej k účasti
i přes tuto vědomost připustila. Jak již však bylo vyloženo výše, účast v dražbě je osobně
zapovězena soudnímu exekutorovi, v tomto ohledu je tedy v první řadě na něm, aby tuto
povinnost dodržoval bez ohledu na to, jak se k jeho účasti následně postaví další osoby
odpovědné za řádný průběh dražby.
[19] Ze všech těchto důvodů proto kárný soud shledal, že kárně obviněný porušil povinnost,
kterou mu ukládá právní předpis a to ustanovení §336h odst. 4 občanského soudního řádu
ve spojení s ustanovením §66 odst. 3 exekučního řádu.
[20] Je-li kárně obviněný ve věcech, kdy sám provádí dražby, povinen ověřit totožnost toho,
kdo se účastní dražeb (srov. §336h občanského soudního řádu), musí mu být i znám tento zákaz
účasti v dražbě. Porušil – li sám soudní exekutor takovou povinnost, která je jedna ze základních
povinností při dražbě, projevil tím podle názoru kárného soudu lhostejnost k dodržování
pravidel. Z těchto důvodů rovněž ohrozil důstojnost exekutorského povolání a důvěru
v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti. Závažnost jednání kárně
obviněného je dána tím, že jde o významnou povinnost, kterou je soudní exekutor povinen ctít
a respektovat bez výjimky. Pokud se kárně obviněný přes znalost těchto povinností sám záměrně
účastnil jiné dražby soudního exekutora, je jeho jednání závažné.
[21] Pokud jde o míru zavinění, tak v řízení je nesporné, že kárně obviněný se uvedené dražby
již předem chtěl zúčastnit a nemovitost s ohledem na své majetkové zájmy měl v úmyslu vydražit.
Při účasti v dražbě si nepochybně také byl vědom toho, že svým jednáním poruší povinnost
soudního exekutora. V tomto jednání tedy kárný soud shledal přímý úmysl. Kárný soud má taktéž
za to, že kárně obviněný svým jednáním sice přímo nechtěl ohrozit důstojnost exekutorského
povolání a důvěru v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti,
avšak vzhledem k tomu, že si byl vědom toho, že porušuje povinnosti exekutora, musel být
srozuměn i s tím, že se tak stane následkem jeho jednání. V tomto jednání tedy kárný soud
spatřuje nepřímý úmysl.
[22] Z uvedených důvodů kárný soud shledal v jednání kárně obviněného naplnění skutkové
podstaty závažného porušení povinností porušení povinností exekutora stanovených právním
nebo stavovským předpisem a jednání, jímž exekutor ohrozil důstojnost exekutorského povolání
a důvěru v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti podle ustanovení
§116 odst. 1 písm. a) a b) exekučního řádu.
[23] O jednání, v němž je kladeno kárně obviněnému za vinu, že držbou živnostenského
oprávnění spáchal kárný delikt, uvážil kárný soud takto.
[24] Podle ustanovení §3 odst. 2 exekučního řádu platí, že činnost exekutora je neslučitelná
s jinou výdělečnou činností s výjimkou správy vlastního majetku. Jedinou výslovně uvedenou
výjimkou z tohoto zákazu tedy je to, že exekutor může vykonávat i za úplatu činnost vědeckou,
publikační, pedagogickou, tlumočnickou, znaleckou, uměleckou a činnost v poradních orgánech
vlády, ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy a v orgánech samosprávy.
[25] Nespornou skutečností je, že kárně obviněný je již několik let držitelem živnostenského
oprávnění k provozování živnosti. Na základě toho se má podle ustanovení §421 zákona
č. 89/2012 Sb., občanský zákoník za to, že je podnikatelem, neboť je osobou,
která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona. Podnikatelem
ve smyslu definice podle ustanovení §420 odst. 1 občanského zákoníku je osoba samostatně
vykonávající na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným
způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, což materiálně odpovídá
definici živnosti podle §2 zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání. Pokud tedy
soudní exekutor drží několik živnostenských oprávnění, je v souladu s platným právem
považován za podnikatele, jenž provozuje živnost.
[26] K samotnému výkonu své činnosti exekutor žádné takové oprávnění nepotřebuje,
protože se v rámci výkonu své činnosti nachází jednak v pozici vykonavatele veřejné moci, která
na něj byla státem přenesena, jednak v pozici podnikatele, který nepochybně vykonává svoji
činnost za účelem dosahování zisku (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 3. 2014, č. j. 15 Kse 5/2013 - 45). I z ustanovení §3 odst. 2 písm. c) zákona o živnostenském
podnikání výslovně vyplývá, že činnost fyzických osob advokátů, notářů a patentových zástupců
a soudních exekutorů není předmětem živnostenského zákona.
[27] Obecně známou skutečností je dále to, že informace o držitelích živnostenského
oprávnění jsou snadno dostupné ve veřejných rejstřících. To, zda soudní exekutor skutečně
vykonává další výdělečnou činnost, přitom nemusí být veřejnosti známo. Kárný soud tedy
hodnotil, jak může být vnímáno, že kárně obviněný má nad rámec nezbytných podmínek
pro výkon své činností vytvořeny podmínky pro výkon jiné - podnikatelské činnosti. Podle
názoru kárného soudu tato skutečnost ve spojitosti s tím, že kárně obviněný svoji živnost
nepřerušil podle ustanovení §31 odst. 11 živnostenského zákona, vzbuzuje pochyby o tom,
zda kárně obviněný respektuje jednu ze svých základních povinností exekutora – neslučitelnost
s další výdělečnou činností podle ustanovení §3 odst. 2 exekučního řádu. Jakkoliv kárně
obviněný fakticky nemusí výdělečnou činnost vykonávat, právě držba živnostenského oprávnění,
jakožto jádro podmínek pro výkon takové činnosti, ohrožuje důvěru v nezávislost, nestrannost,
řádný a odborný výkon funkce soudního exekutora. V dané věci došlo k porušení této důvěry
přímo, neboť na kárně obviněného si formou podnětu stěžoval občan.
[28] Právě v okolnosti, že kárně obviněný je podnikatelem pouze na základě zákonné fikce
a nebylo dovozováno, že by podnikatelskou činnost skutečně vykonával, neshledal kárný soud
porušení právní povinnosti soudního exekutora podle ustanovení §3 odst. 2 exekučního řádu.
Jednání kárně obviněného tedy není kárným deliktem podle ustanovení §116 odst. 2
písm. a) exekučního řádu spočívajícím v porušení povinností exekutora, kandidáta nebo
koncipienta stanovených právním nebo stavovským předpisem anebo usnesením Komory.
[29] Jestliže však toto jednání kárně obviněného vzbuzuje pochybnosti o tom, zda dodržuje
povinnosti soudního exekutora, narušuje toto jednání důstojnost exekutorského povolání
a ohrožuje důvěru v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti. Jedná
se o ohrožující delikt dokonaný právě již samotným ohrožením chráněného zájmu. Držení
aktivního živnostenského oprávnění má za následek ohrožení důvěry, mezi jednáním exekutora
spočívajícím v držení aktivního živnostenského oprávnění a následkem spočívajícím v ohrožení
důvěry ve výkon exekuční činnosti je tak dán kauzální nexus. Skutečnosti, že je držitelem několika
živnostenských oprávnění, si byl kárně obviněný vědom, ale bez důležitého důvodu spoléhal
na to, že pokud nevykonává výdělečnou činnost, neporušuje žádné své povinnosti a neohrožuje
důvěru ve výkon exekutorské činnosti. Kárně obviněný tedy jednal zaviněně ve formě vědomé
nedbalosti.
[30] Kromě výše popsaného zhodnocení závažnosti deliktů zohlednil soud při stanovení výše
trestů také skutečnost, že kárně obviněný nebyl dosud kárně trestán.
[31] Za sbíhající se kárné delikty uložil kárný soud úhrnné kárné opatření podle sazby za kárný
delikt nejpřísněji trestný. Tím je závažný kárný delikt specifikovaný ve výroku I. tohoto
rozhodnutí. Po zvážení všech rozhodujících kritérií spoluurčujících povahu a závažnost obou
kárných deliktů, tj. významu chráněného zájmu, jímž je zájem na řádném výkonu svěřené
pravomoci soudních exekutorů, osoby kárně obviněného, a míry jeho zavinění, kárný soud
uzavřel, že přiměřeným kárným opatřením v posuzované věci je pokuta podle §116 odst. 6 písm.
c) exekučního řádu ve výši 10 000 Kč. Kárný soud má za to, že uložené kárné opatření vystihuje
všechny okolnosti případu a zároveň přispěje k vyšší motivaci kárně obviněného k řádnému
výkonu funkce soudního exekutora. Pokuta byla uložena při dolní hranici zákonné sazby a zjevně
není pro kárně obviněného likvidační, soud proto nemusel zjišťovat jeho konkrétní majetkové
poměry.
[32] Pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 15032016.
Poučení: Proti tomu rozhodnutí není odvolání přípustné (§21 zákona č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů).
V Brně dne 15. srpna 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda kárného senátu
ve věcech soudních exekutorů