ECLI:CZ:NSS:2017:2.AFS.134.2017:38
sp. zn. 2 Afs 134/2017 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: J. Š., zastoupený Mgr. Jiřím
Kokešem, advokátem, se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti žalovanému: Generální
ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 6. 8. 2015, č. j. 25544-6/2015-900000-304.3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 Af 40/2015 – 38,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2017,
č. j. 10 Af 40/2015 – 38, byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne
6. 8. 2015, č. j. 25544-6/2015-900000-304.3, jímž byl změněn výrok rozhodnutí Celního
úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 6. 3. 2013, č. j. 6459-3/2013-520000,
kterým bylo podle §42d odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), rozhodnuto o propadnutí
minerálního oleje (topného oleje) v množství 990 litrů, zajištěného rozhodnutím Celního
ředitelství České Budějovice ze dne 9. 11. 2012, č. j. 4895-2/2012-030100-23, a to tak, že znění
„…ukládá propadnutí minerálních olejů (topný olej) v množství 990 litrů“ se nahrazuje zněním „…propadá
minerální olej (topný olej) v množství 990 litrů, který je ve vlastnictví J. Š. (narozen X), U h. 375, X M.,…“.
V ostatním žalovaný ponechal prvostupňové rozhodnutí celního úřadu beze změny.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 25. 4. 2017 kasační
stížnost, v níž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tento návrh stěžovatel
odůvodnil tak, že mu hrozí nepoměrně větší újma vzhledem k neomezenému právu žalovaného,
resp. státu disponovat s jeho propadnutým minerálním (topným) olejem. Předmětný olej
by tak mohl stát prodat nebo zničit a v případě úspěchu jeho kasační stížnosti by mu jej nemohl
vrátit. Stěžovateli proto hrozí nepoměrně větší újma, než jaká by mohla přiznáním odkladného
účinku vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku není ani v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Stěžovatel se proto domnívá, že jsou v daném případě splněny
veškeré předpoklady pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V opačném případě
totiž podle stěžovatele hrozí, že se zajištěným olejem bude naloženo takovým způsobem,
že i v případě jeho úspěchu ve věci nebude mít již možnost s tímto řádně disponovat.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
uvedl, že s jeho přiznáním nesouhlasí. Poukázal přitom na skutečnost, že v podstatě shodný
návrh učinil stěžovatel již ve své předchozí kasační stížnosti ve věci, kdy Nejvyšší správní soud
ve svém usnesení ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 – 56, podrobně vyložil, proč stěžovateli
nepřiznáním odkladného účinku nehrozí nenahraditelná újma. V souvislosti s tvrzením
stěžovatele týkajícím se případného zničení nebo prodeje propadlého oleje žalovaný upozornil
na možnost náhrady škody v penězích nebo naturální náhradu zastupitelné věci.
[4] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Ust. §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. soud
na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud uvádí, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný
účinek má proto charakter institutu výjimečného a měl by statisticky vzato být přiznáván
v menšině případů, nikoli zpravidla. Je pravda, že čistě jazykový výklad §73 odst. 2 s. ř. s.
by mohl svádět k závěru, že při posuzování, zda odkladný účinek přiznat, anebo nikoli,
se poměřuje pouze a jen vzájemný poměr újmy žadatele o jeho přiznání a újmy jiných osob.
V tomto smyslu by tedy i vcelku nepatrná újma žadatele mohla být důvodem přiznání
odkladného účinku, byl-li by újmy ostatních osob ještě mnohem „nepatrnější“. Takový
mechanický výklad by však opomíjel základní znak institutu odkladného účinku, a sice,
jak již bylo shora zmíněno, že jde o institut výjimečný, který nemá být v řízeních před správními
soudy pravidlem. Měl-li by pravidlem být, nestanovil by zákonodárce jako základní pravidlo,
že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemají. Pojímání odkladného účinku
jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí
být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje,
aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek
nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno. Významnou bude újma spíše tehdy, nebude-li možno
v případě, že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným
a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady.
Významnou bude též spíše tehdy, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné
či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy
v jeho životě, fungování, činnosti apod.
[6] V projednávaném případě je však nejprve nutné upozornit na skutečnost, že stěžovatel
v podstatě totožný návrh učinil již ve své předchozí kasační stížnosti, tj. ve věci vedené
pod sp. zn. 6 Afs 73/2014. Nejvyšší správní soud tak jeho tvrzení týkající se přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti hodnotil v usnesení ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 – 56,
přičemž neshledal důvodu se od závěrů vyslovených ve shora uvedeném usnesení jakkoliv
odchylovat.
[7] Nejvyšší správní soud tak vyhodnotil, že újma, která hrozí stěžovateli, vzhledem
k jeho poměrům není rozhodně významná. Stěžovateli hrozí, že v případě naplnění žalobou
napadeného rozhodnutí přestane být vlastníkem zastupitelné věci [minerálního (topného) oleje]
běžné povahy, pravděpodobně standardní kvality, přesně určeného množství, a tedy i ceny.
Případná újma je tak snadno napravitelná poskytnutím finanční částky o stejné výši,
jaká odpovídá ceně, za kterou stěžovatel tento minerální (topný) olej pořídil. Stěžovatel
přitom netvrdí, že by právě tato majetková hodnota (přesněji řečeno její odejmutí) znamenala
významnější omezení jeho majetkové kapacity, ohrozila jeho podnikání, dotkla se jeho rodinného
života apod. Znamená to, že netvrdí, že by ztráta vlastnictví pohonných hmot uvedené hodnoty
pro něho byla významnou majetkovou újmou. Vstupní podmínka pro přiznání odkladného
účinku tedy není splněna; není proto ani důvodu se zabývat tím, v jakém poměru je újma
stěžovatele spočívající v naplnění jím naříkaného správního rozhodnutí vůči eventuální újmě
státu, kdyby toto rozhodnutí zatím naplněno nebylo.
[8] Nejvyšší správní soud proto návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku podané
kasační stížnosti nevyhověl.
[9] Nejvyšší správní soud dodává, že z rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nelze v žádném případě dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude o kasační
stížnosti rozhodnuto ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 – 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu