ECLI:CZ:NSS:2017:2.AFS.280.2016:38
sp. zn. 2 Afs 280/2016 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: C-Energy
Bohemia s. r. o., se sídlem Průmyslová 748, Planá nad Lužnicí, zast. Mgr. Lenkou
Krupičkovou, LL.M., advokátkou, se sídlem Na hroudě 1034/61, Praha 10, proti žalovanému:
Finanční úřad pro Jihočeský kraj, se sídlem Mánesova 1803/3a, České Budějovice, o žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 9. 2016, č. j. 10A 44/2016 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo n a náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 9. 2016,
č. j. 10A 44/2016 - 23 (ve znění opravného usnesení ze dne 20. 10. 2016, č. j. 10A 44/2016 - 43)
odmítl žalobu, jíž se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem provedeným
Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, územním pracovištěm v Táboře.
[2] Nezákonný zásah měl spočívat v nepřiznání úroků z neoprávněného jednání správce daně
a žalobce se domáhal, aby krajský soud žalovanému uložil povinnost zaevidovat na žalobcův
osobní účet úroky z neoprávněného jednání správce daně z částky 6 310 240 Kč za období
ode dne 29. prosince 2012 do dne 5. února 2016 a z částky 10 939 968 Kč za období ode dne
29. prosince 2012 do dne 12. ledna 2016.
[3] Krajský soud v napadeném usnesení poukázal na skutečnost, že žalobce podal dne
13. 1. 2016 žádost o úhradu úroku z neoprávněného jednání správce daně. Na ni správce daně
reagoval přípisem ze dne 20. 1. 2016, jímž požadovaný úrok odmítl jako neoprávněný. Žalobce
následně podal námitku proti postupu správce daně; ten o ní rozhodl dne 18. 2. 2016. O odvolání
proti tomu podanému rozhodlo Odvolací finanční ředitelství v Brně dne 3. 8. 2016 a jeho
rozhodnutí č. j. 340665/16/5100-41453-711335 bylo žalobcem napadeno správní žalobou, která
je evidována u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 50 Af 18/2016. Žalobce
tedy využil jiné cesty nápravy, jejíž existence brání postupu podle §82 s. ř. s. K tomu odkázal
na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Azs 144/2015,
zdůrazňující subsidiaritu zásahových žalob. Vzhledem k tomu, že žalobci náležely k ochraně jiné
právní prostředky, není jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem přípustná, a proto
ji krajský soud podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.
[4] Toto usnesení napadl žalobce jako stěžovatel včasnou kasační stížností opřenou o kasační
důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V kasační stížnosti podobně jako v žalobě rekapituluje
daňová řízení a rozhodnutí, v jejichž důsledku mu vznikly a byly vráceny přeplatky na dani
darovací ve výši 10 939 968 Kč a 6 310 240 Kč. Žalovaný však nevyhověl stěžovatelově žádosti
o úhradu úroků z neoprávněného jednání správce daně a krajský soud odmítl jeho žalobu
na ochranu před nezákonným zásahem. Stěžovatel poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 5. 2. 2015, č. j. 7 As 254/2014 - 48, podle něhož se proti pasivitě správce daně
při postupu podle §254 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, nelze bránit nečinnostní žalobou,
ale byla by možná žaloba proti rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o námitkách. V dalším
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 7 Afs 131/2015 - 32, ovšem
tento soud vyslovil, že námitky proti úkonu správce daně nelze považovat za opravný prostředek,
přičemž již dříve v rozsudku ze dne 16. 11. 2004, č. j. 1 As 28/2004 - 106, uvedl, že podmínkou
poskytnutí ochrany správním soudem je vyčerpání řádných opravných prostředků, které zákon
ve správním řízení připouští. Z toho stěžovatel dovozuje, že písemný výstup správce daně ze dne
20. 1. 2016 není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s., přičemž neexistuje žádný řádný
opravný prostředek proti pasivitě správce daně při postupu podle §254 daňového řádu.
Na základě rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012,
č. j. 2 As 86/2010 - 76, zbývá jediný možný způsob ochrany cestou zásahové žaloby. Zásahem
totiž může být i nečinnost spočívající v neučinění jiného úkonu než vydání rozhodnutí. To plyne
i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2008, č. j. 3 Aps 3/2006 - 54. Stěžovatel
nepovažuje za vyloučený dvojí přezkumný režim v případě, že v řízení byly uplatněny námitky
podle §159 daňového řádu, a je pak na stěžovateli jakou cestu pro efektivní ochranu svých práv
zvolí. Skutečnost, že stěžovatel z opatrnosti postupoval oběma způsoby, nemůže být vyložena
v jeho neprospěch. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti považuje za podstatné,
že stěžovatel se žalobou domáhal zaevidování úroků na svůj daňový účet, tedy uložení
plnění. V tom případě se musí uplatnit §85 s. ř. s., podle něhož je zásahová žaloba přípustná
jen pokud se nelze ochrany domáhat jinými právními prostředky. Ty zde dány jsou a stěžovatel
jich také aktivně využil. Žalovaný na jeho žádost reagoval sdělením ze dne 20. 1. 2016,
č. j. 52046/16/2212-70462-303979, že ji nepovažuje za oprávněnou, a úroky také
fakticky nepřiznal. Proti tomuto sdělení podal stěžovatel dne 18. 2. 2016 námitku podle §159
daňového řádu, jíž nebylo vyhověno rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 4. 2016,
č. j. 860020/19/2212-70462-303979. Odvolání proti tomuto rozhodnutí pak nevyhovělo
Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 3. 8. 2016, č. j. 34065/16/5100-41453-711335.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která je vedena u Krajského soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 50 Af 18/2016. Žalovaný zdůrazňuje, že stěžovatel tento svůj postup
v kasační stížnosti vůbec nezmínil a naopak tvrdil, že možnost podat žalobu podle §65 s. ř. s.
ani nemá, což korigoval v závěru tím, že obojí cesta by byla přípustná. Žalovaný se plně
ztotožňuje se závěrem krajského soudu o nepřípustnosti žaloby a navrhuje zamítnutí kasační
stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž
dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas, osobou k tomu
oprávněnou, zastoupenou advokátem, a je přípustná.
[7] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů.
[8] Podle §82 s. ř. s. se každý může žalobou u soudu domáhat ochrany, pokud byl přímo
zkrácen na svých právech nezákonným pokynem nebo donucením (zásahem) správního orgánu,
který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu, nebo bylo proti němu zasaženo v jeho
důsledku; může se domáhat i jen určení, že zásah byl nezákonný.
[9] Stěžovateli lze přisvědčit v poukazu na rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 18. 9. 2012,
č. j. 2 As 86/2010 - 76 (publ. pod č. 2725/2013 Sb. NSS), podle něhož není-li jiné cesty ochrany,
pak je na místě žaloba na ochranu před nezákonným zásahem; konkrétně zde soud vyslovil,
že zásahem může být i nezákonná nečinnost spočívající v neučinění nějakého jiného úkonu
než rozhodnutí ve smyslu §65 s. ř. s.
[10] Otázkou tak je, zda v daném případě je či není jiná cesta ochrany, neboť v případě,
že se lze ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, je žaloba na ochranu
před nezákonným zásahem, nejde-li o žalobu určovací, nepřípustná (§85 s. ř. s).
[11] Stěžovatel poukazuje na několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, z nichž
dovozuje, že jiná cesta ochrany v jeho případě není. Jeho poukaz však není případný. Rozsudky
Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 7 Afs 131/2015 a sp. zn. 7 As 254/2014 si totiž
neodporují, neboť každý z nich řeší jinou procesní situaci. Rozsudek ze dne 26. 11. 2015,
č. j. 7 Afs 131/2015 – 32 (publ. pod č. 3381/2016 Sb. NSS) skutečně vyloučil námitky podle
§159 daňového řádu z okruhu opravných prostředků, které je třeba vyčerpat před podáním
žaloby proti rozhodnutí, konkrétně proti daňovému exekučnímu příkazu. Vyústěním
tohoto rozsudku pak bylo, že proti tomuto exekučnímu příkazu je přípustná žaloba, i když proti
němu nebyla uplatněna námitka. Tedy stručně řečeno - exekuční daňový příkaz lze
napadnout správní žalobou podle §65 s. ř. s. přímo. Oproti tomu rozsudek ze dne 5. 2. 2015,
č. j. 7 As 254/2014 – 48, se zabýval obdobnou procesní situací jako je v tomto řízení. Vyslovil,
že o nároku na úrok z neoprávněného jednání správce daně se nevydává rozhodnutí, a že cesta
podání námitek je cestou „zprocesnění“ postupu správce daně ústící v žalovatelné rozhodnutí.
Daňový řád také v §254 odst. 5 daňového řádu výslovně stanoví, že proti postupu správce daně
podle odst. 1 - 4 téhož ustanovení lze uplatnit námitku, přičemž na rozdíl od §159 odst. 4
daňového řádu vylučujícího uplatnění opravných prostředků proti rozhodnutí o námitce,
zde daňový řád výslovně stanoví, že proti rozhodnutí o námitce podané podle §254 odst. 5
se lze odvolat. Výsledkem pak je rozhodnutí, které lze napadnout správní žalobou.
Závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012,
č. j. 2 As 86/2010 – 90 zde proto vůbec nemají prostor k uplatnění.
[12] Je zde tedy dána cesta ochrany práv osoby, která není spokojena s postupem správce daně
při posuzování nároku na úroky z neoprávněného jednání správce daně, a která se chce
domoci jejich přiznání. Krajský soud správně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 8 Azs 144/2015, z něhož plyne subsidiarita zásahové žaloby.
[13] V posuzovaném případě také stěžovatel té primární cesty – podání žaloby proti
rozhodnutí využil. Z evidence Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že Krajský soud v Českých
Budějovicích o této žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 30. 11. 2016, č. j. 50 Af 18/2016 – 26.
Tento rozsudek byl napaden kasační stížností, která je vedena u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 3 Afs 12/2017 a dosud o ní nebylo rozhodnuto.
[14] Stěžovateli nelze přisvědčit ani v názoru, že může využít různých žalobních typů
souběžně. Vydání rozhodnutí napadnutelného správní žalobou ostatní žalobní typy vylučuje. Bylo
by zbytečným zatížením soudů, pokud by o téže právní věci měly rozhodovat v rámci různých
správních žalob, nehledě k nelogičnosti předpokladu, že by tak bylo možno u téhož soudu
dosáhnout odlišného právního posouzení.
[15] Krajský soud v souladu se zákonem odmítl stěžovatelovu žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. není dán. Proto Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl. O věci přitom rozhodoval bez jednání za podmínek §109
odst. 2 s. ř. s.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v tomto řízení nevznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto
mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu