ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.12.2017:57
sp. zn. 2 As 12/2017 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: J. B., zastoupený
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Magistrát města Plzně, se sídlem náměstí Republiky 1, Plzeň, týkající se žaloby na
ochranu proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 9. 11. 2016, č. j. 30 A 113/2016 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 19. 2. 2015 v době nejméně od 12:35 do 23:45 v Plzni na ulici Bezručova stálo
motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, jehož provozovatelem byl uvedeného dne žalobce,
v úseku označeném dopravní značkou B 29 (zákaz stání) s dodatkovou tabulkou E 13 „Mimo
zásobování max. 15 min.“. Rozhodnutím ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. SZ MMP/107345/15,
č. j. MMP/108328/15 (dále jen „příkaz“) žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši 1800 Kč
za spáchání správního deliktu provozovatele motorového vozidla podle 125f odst. 1 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a povinnost uhradit náklady řízení ve výši
1000 Kč. Proti příkazu podal žalobce odpor, který byl dle žalovaného opožděný a podaný osobou
k tomu neoprávněnou.
[2] Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti u Krajského soudu v Plzni
(dále jen „krajský soud“) domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat rozhodnutí
v řízení vedeném pod sp. zn. SZ MMP/107345/15. V záhlaví uvedeným rozsudkem (dále
jen „napadený rozsudek“) krajský soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že odpor byl sice
podán včas, nebylo však prokázáno, že byl podán osobou k tomu oprávněnou. Nebyla tedy
splněna jedna ze dvou kumulativních podmínek, aby došlo ke zrušení příkazu a pokračování
v řízení. Ohledně podmínky spočívající v podání odporu osobou k tomu oprávněnou krajský
soud uvedl, že i k podání odporu si účastník řízení může zvolit zástupce, zastoupení je však třeba
náležitě prokázat. Krajský soud se ztotožnil s názorem správních orgánů, že uvedl-li žalobce
v plné moci spisovou značku, pod níž bylo vedeno pouze prověřování přestupku, vztahovala
se tato plná moc pouze na fázi prověřování přestupku, nikoliv na následné řízení o správním
deliktu provozovatele vozidla. Pro úplnost krajský soud konstatoval, že potížím by se bylo možné
vyhnout tím, že by věc, ke které se plná moc vztahuje, nebyla označena spisovou značkou, nýbrž
jednoznačným slovním vyjádřením.
[3] Konkrétnost výzvy k předložení řádné plné moci bylo dle krajského soudu třeba
posuzovat v kontextu celého řízení. Příkaz byl opatřen spisovou značkou SZ MMP/107345/15
a ve sdělení žalovaného ze dne 12. 6. 2015, jemuž podatel odporu porozuměl jako výzvě
k odstranění vady podání, se jednoznačně uvádí, že věc vedená pod sp. zn. SZ MMP/035971/15
byla dne 27. 5. 2016 odložena. Na toto sdělení reagoval stěžovatel tak, že v odporu podaném dne
5. 6. 2015 bohužel omylem uvedl nesprávnou spisovou značku, a sice SZ MMP/035971/15,
a že uvedený odpor směřoval proti příkazu sp. zn. SZ MMP/107345/15. Ve výzvě žalovaného
ze dne 26. 6. 2015, která je opatřena spisovou značkou SZ MMP/107345/15, byl žalobce vyzván
k doplnění podání ze dne 19. 6. 2015 „o řádnou plnou moc prokazující oprávnění v dané věci za účastníka
řízení jednat a činit úkony“. Na základě těchto skutečností krajský soud vyhodnotil výzvu k doplnění
řádné plné moci ze dne 26. 6. 2015 jako dostatečně srozumitelnou a určitou. Na okraj krajský
soud konstatoval, že pokud výzva nebyla žalobci či jeho zástupci jasná, mohl žalovaného požádat
o upřesnění. Závěrem krajský soud uvedl, že povinnost poskytnout dotčené osobě přiměřené
poučení dle §4 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,
je třeba vykládat tak, že rozsah poučení se odvíjí od objektivních potřeb dotčené osoby, zejména
od toho, zda a v jakém rozsahu je ta která osoba se svými právy a povinnostmi sama
obeznámena. Poučení adresované osobě, která se právním poradenstvím v předmětných věcech
soustavně zabývá, jak tomu bezesporu je v případě společnosti FLEET Control, s. r. o., tak může
být rámcovější než poučení adresované právnímu laikovi.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost podle
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), kterou brojí proti závěru krajského soudu, že žalovanému nebyla předložena
řádná plná moc prokazující oprávnění zástupce v dané věci za stěžovatele jednat, a odpor tedy
nebyl podán osobou k tomu oprávněnou. Zástupce stěžovatele žalovanému předložil plnou moc
označenou spisovou značkou vztahující se k prvnímu přípisu (výzva k podání vysvětlení), který
stěžovatel od žalovaného ve věci předmětného skutku obdržel. Z plné moci vyplývá jednoznačná
vůle stěžovatele být zastoupen po celé řízení, což vyplývá z textu plné moci: „k zastupování
ve správním řízení ve věci podezření ze spáchání deliktu“ a z odkazu na §33 odst. 2 písm. b) správního
řádu. Nelze proto přijmout argumentaci krajského soudu, že plná moc se vztahuje pouze na fázi
prověřování přestupku. Výzva k podání vysvětlení je postupem před zahájením řízení.
Dle stěžovatele není důvod k tomu, aby úkony činěné před zahájením správního řízení byly
vedeny ve spise odlišném od samotného správního řízení. Nadto plná moc musí obsahovat
označení věci, které se týká, nikoli přímo spisovou značku, přičemž v posuzované věci nemohlo
být sporu o tom, které věci se zastoupení týkalo.
[5] Stěžovatel dále uvádí, že nebyl řádně vyzván k odstranění vady plné moci, neboť žalovaný
nespecifikoval, v čem konkrétně není předložená plná moc řádná. Stěžovatel sice sdílí názor
krajského soudu, že poučovací povinnost správního orgánu musí být vždy přiměřená osobě
poučované, avšak zdůrazňuje, že v posuzovaném případě se nejedná o rozsah poučovací
povinnosti, nýbrž o to, že obsah výzvy nebyl dostatečně určitý. Stěžovatel rovněž nesouhlasí
s názorem krajského soudu, že se žalovaného mohl v případě nesrozumitelnosti na obsah výzvy
dotázat. V posuzovaném případě se totiž nejednalo o nesrozumitelnost, nýbrž o to, že výzva
umožňovala dvojí výklad. Stěžovatel výzvu pochopil tak, že žalovaný spatřuje vadu zmocnění
v tom, že předložená plná moc není řádná pro absenci vlastnoručního podpisu (v rozhodné době
totiž žalovaný požadoval předkládání plných mocí v originále či ověřené kopii). Stěžovatel tudíž
žalovanému odeslal originál plné moci, byť stále s chybnou spisovou značkou. Stěžovatel tedy
vadu plné moci odstranil, pouze to však nebyla vada, kterou žalovaný požadoval odstranit.
To však nelze klást k tíži stěžovatele.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že řízení o kasační stížnosti je stiženo neodstranitelnou
vadou řízení spočívající v tom, že žalován je zcela jiný orgán veřejné moci, než který
byl účastníkem řízení, které je napadáno kasační stížností. Žalovaný proto navrhuje kasační
stížnost odmítnout dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění
formálních náležitostí. Konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání,
neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost
byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen
advokátem. Kasační stížnost je tedy přípustná.
[8] Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti a zkoumal přitom,
zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou vadu neshledal.
[9] Nejvyšší správní soud předně k námitce žalovaného uvádí, že žalovaný je v tomto řízení
pasivně legitimován. Podle §150 odst. 3 správního řádu „[p]roti příkazu může ten, jemuž se povinnost
ukládá, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení
pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není
přípustné. Odpor se podává u správního orgánu, který příkaz vydal. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor,
se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím“ (důraz přidán). Z citovaného ustanovení vyplývá,
že je-li povinnost v řízení uložena formou příkazu, lze se proti němu bránit podáním odporu
u správního orgánu, který příkaz vydal. Ten pak příkaz zruší a pokračuje ve správním řízení,
jehož účelem je vydání rozhodnutí dle §67 správního řádu. Po splnění podmínky bezvýsledného
vyčerpání prostředku ochrany (v posuzovaném případě žádosti nadřízenému správnímu orgánu
o uplatnění opatření proti nečinnosti dle §80 odst. 3 správního řádu) je možné se proti tomu,
že správní orgán příkaz nezrušil a rozhodnutí ve věci samé nevydal, bránit žalobou na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu. Dle §79 odst. 2 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který
podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení. K obdobné procesní
situaci, kdy žalovaným je správní orgán prvního stupně příslušný ve věcech správních deliktů
dle zákona o silničním provozu, viz z poslední doby např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 10. 2016, č. j. 2 As 257/2016 – 23, či ze dne 11. 1. 2017, č. j. 2 As 267/2016 – 40
(dostupné tak jako ostatní zde uvedená rozhodnutí na www.nssoud.cz).
[10] Dle §33 odst. 1 správního řádu „[ú]častník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení
se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník
současně pouze jednoho zmocněnce“. Zastoupení na základě plné moci představuje fakultativní formu
zastoupení a záleží jen na účastníku řízení, zda a jakého zástupce si zvolí a v jakém
rozsahu mu udělí plnou moc (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2011,
č. j. 1 As 27/2011 – 81, publ. pod č. 2452/2012 Sb. NSS). Zvolit si zástupce je svobodným
projevem vůle zmocnitele, avšak aby tento projev vůle měl ve vztahu ke konkrétnímu správnímu
řízení právní účinky, musí být učiněn v souladu se zákonem (srov. rozsudek ze dne 16. 7. 2015,
č. j. 7 As 86/2015 – 22).
[11] Dle §33 odst. 2 správního řádu může být uděleno zmocnění v různém rozsahu
- k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení. Dále může být zmocnění
uděleno i pro celé řízení, nebo, za předpokladu úředního ověření podpisu na plné moci,
pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určité době nebo
bez omezení v budoucnu.
[12] Podle §125f odst. 1 zákona o silničním provozu „právnická nebo fyzická osoba se dopustí
správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s §10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní
komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto
zákonem“. Podle odstavce 4 téhož ustanovení se řízení o správním deliktu provozovatele vozidla
zahájí pouze tehdy, jestliže správní orgán nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože
nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo jestliže řízení
o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.
[13] Správní delikt provozovatele vozidla vymezený v §125f zákona o silničním provozu
je tak deliktem subsidiárním. Až v případě, že není možné s určitostí zjistit řidiče vozidla, který
spáchal předmětný přestupek, činí zákon odpovědným provozovatele vozidla za to, že svěřil
řízení vozidla jinému a nezajistil, aby byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu
na pozemních komunikacích. Primárně tedy za spáchaný delikt odpovídá řidič vozidla. Až tehdy,
nelze-li skutečného řidiče na základě žádných důkazů či indicií zjistit a vést proti němu
přestupkové řízení, nese odpovědnost za delikt provozovatel vozidla. Ten se uvedené
odpovědnosti může zbavit jen na základě zákonem předvídaných liberačních důvodů (rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 As 131/2014 – 45, ze dne 28. 11. 2016,
č. j. 8 As 156/2016 – 35, či ze dne 21. 12. 2016, č. j. 1 As 247/2016 – 30).
[14] Předmětem řízení o správním deliktu dle §125f zákona o silničním provozu tak již není
přestupek, ale objektivní odpovědnost za skutek, který pouze vykazuje znaky přestupku
[srov. §125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu]. V řízení o správním deliktu není
již žádného podezření ze spáchání přestupku, jedná se tak o dvě zcela odlišná řízení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 9/2015 – 27). Jednotlivá
řízení dle zákona o silničním provozu nelze libovolně zaměňovat (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 8. 2016, č. j. 4 As 92/2016 – 39). Podle ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu se plná moc udělená pro řízení o přestupku, které je tak výslovně v plné moci
označeno spisovou značkou, vztahuje pouze na řízení o přestupku, a nikoli na jiná správní řízení
(již zmiňované rozsudky č. j. 1 As 9/2015 – 27 a č. j. 4 As 92/2016 – 39).
[15] V posuzovaném případě se v plné moci ze dne 3. 3. 2015 udělené společnosti FLEET
Control, s. r. o., uvádí, že stěžovatel zmocňuje dle §33 odst. 2 písm. b) ve smyslu §34 správního
řádu společnost FLEET Control, s. r. o., „k zastupování ve správním řízení ve věci podezření ze spáchání
deliktu vedeného pod spisovou značkou SZ MMP/035971/15“. Z textu plné moci (jehož délka,
popisnost, přesnost či naopak stručnost je na účastnících právního vztahu zastoupení) tedy jasně
vyplývá, že se týká zastoupení pouze v jednom správním řízení, a to v řízení o přestupku
vedeném pod sp. zn. SZ MMP/035971/15. Argumentace stěžovatele, že označení „ve věci
podezření ze spáchání deliktu“ dostatečně určuje, že se má jednat o řízení ve věci spáchání
předmětného správního deliktu, není důvodná. Pojem „delikt“ definuje právní doktrína jako
zaviněné porušení právní povinnosti (GERLOCH, A. Teorie práva. 6. aktualizované vydání. Plzeň:
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013). Jedná se o pojem obecný, pod nějž lze zařadit
jak správní delikty, tak i trestné činy či soukromoprávní delikty. V žádném případě z jeho užití
nelze dovozovat, že se plná moc vztahuje na předmětné řízení o správním deliktu dle §125f
odst. 1 zákona o silničním provozu. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v posuzovaném řízení
nebylo zmocnění osoby, která za stěžovatele podala odpor a jinak v řízení jednala, řádně
prokázáno.
[16] Pro úplnost Nejvyšší správní soud konstatuje, že k opačnému závěru nevede
ani presumpce ohledně rozsahu zastoupení dle §34 odst. 3 správního řádu. Tato norma stanoví,
že v pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn vystupovat jménem
zastoupeného v celém řízení. Toto ustanovení však není na danou věc aplikovatelné. Jeho užití
totiž přichází v úvahu pouze v případech, kdy jsou pochybnosti o rozsahu zastoupení v rámci
jednoho správního řízení. Aplikuje se tedy tam, kde je zřejmé, že se zastoupení na dané řízení
vztahuje, jsou však pochybnosti o tom, v jakém rozsahu (např. zda se vztahuje na konkrétní
úkon, část řízení, nebo celé řízení). Spornou v nyní posuzovaném případě je však otázka,
zda vůbec se zastoupení na řízení o deliktu provozovatele vozidla vztahuje. Na tuto otázku dané
ustanovení nedopadá. Nelze jím totiž rozšiřovat zastoupení na další, formálně oddělené, správní
řízení (srov. již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 9/2015 – 27).
[17] Podle §37 odst. 1 správního řádu „[p]odání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání
se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno“. Podle odstavce 2 téhož
ustanovení „[z] podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede
v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle
§19 odst. 3. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení,
popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo
jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné
zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede
v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě
jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti,
které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.“
[18] Podle §37 odst. 3 správního řádu „[n]emá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými
vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne
mu k tomu přiměřenou lhůtu“.
[19] Není-li prokázáno zastoupení v případě, kdy podání učinila osoba označená
v něm za zástupce účastníka řízení, je povinností správního orgánu tuto vadu odstranit výzvou
dle §37 odst. 3 správního řádu (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2014,
č. j. 4 As 52/2014 – 31, ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014 – 32, či ze dne 30. 9. 2015,
č. j. 2 As 181/2015 – 34).
[20] Výzva dle §37 odst. 3 správního řádu musí být určitá a srozumitelná (již zmiňovaný
rozsudek 10 As 266/2014 – 32). Správní orgán je povinen především uvést, „jaký nedostatek
má podání a jakým způsobem (doplněním nebo opravou) ho lze odstranit“ (Potěšil, L. a kol., Správní řád.
Komentář. Praha: C. H. Beck, 2015, k §37, právní informační systém beck-online). Při posuzování
obsahu výzvy je třeba vycházet z kontextu celého správního řízení (srov. rozsudek
ze dne 7. 10. 2015, č. j. 9 As 27/2015 – 59). Má-li zástupce účastníka řízení pochybnosti ohledně
doručené písemnosti, měl by se v souladu se zásadou vigilantibus iura obrátit na orgán
veřejné moci, který ji vydal, tím spíše jde-li o osobu znalou práva (rozsudek ze dne 29. 9. 2011,
č. j. 4 As 27/2011 – 37).
[21] Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 5. 6. 2015 podal Jiří Kocourek, jednatel
společnosti FLEET Control, s. r. o., odpor označený sp. zn. SZ MMP/035971/15, ve kterém
pouze stručně uvedl: „v nadepsané věci podáváme odpor“. K podání byla přiložena nepodepsaná plná
moc. Žalovaný dne 12. 6. 2015 společnosti FLEET Control, s. r. o., sdělil, že odpor ze dne
5. 6. 2015 byl podán do věci vedené pod sp. zn. SZ MMP/035971/15, která však byla odložena,
a informoval ji, že vzhledem k tomu, že v této věci nebyl vydán příkaz, podání bez dalšího založil
do spisu. Společnost FLEET Control, s. r. o., prostřednictvím svého jednatele Jiřího Kocourka
podáním ze dne 19. 6. 2015 žalovanému oznámila, že v odporu podaném dne 5. 6. 2015 omylem
uvedla nesprávnou spisovou značku, a sice SZ MMP/035971/15, a že uvedený odpor směřoval
proti příkazu sp. zn. SZ MMP/107345/15. V reakci na toto podání žalovaný přípisem ze dne
26. 6. 2015, označeném spisovou značkou SZ MMP/107345/15, stěžovatele a společnost
FLEET Control, s. r. o., vyzval k doplnění podání „o řádnou plnou moc prokazující oprávnění v dané věci
za účastníka řízení jednat a činit úkony“ (důraz přidán). Usnesením ze dne 26. 6. 2015,
sp. zn. SZ MMP/107345/15, č. j. MMP/141989/15, žalovaný k doplnění řádné plné moci
stanovil lhůtu pěti dnů od oznámení tohoto usnesení. V odůvodnění žalovaný zopakoval,
že stěžovatel má možnost doplnit své podání ze dne 19. 6. 2015 o řádnou plnou moc dokládající
zastoupení své osoby v daném řízení o správním deliktu společností FLEET Control, s. r. o.
Stěžovatel na výzvu reagoval tak, že žalovanému předložil totožnou, tentokrát však podepsanou,
plnou moc.
[22] Výzva žalovaného ze dne 26. 6. 2015 zcela konkrétně identifikovala nedostatek podání,
tj. absenci plné moci prokazující zastoupení v posuzovaném řízení, i způsob, jakým
ho lze odstranit. Krajskému soudu je třeba přisvědčit, že vada spočívající v uvedení chybné
spisové značky k označení správního řízení, ke kterému se zmocnění vztahuje, byla zřejmá
z kontextu celého správního řízení. Neporozuměla-li přesto společnost FLEET Control, s. r. o.,
co má v řízení učinit, bylo její povinností vyplývající ze zásady vigilantibus iura (a profesní
odpovědnosti vůči osobám, které zastupuje), aby si smysl výzvy u žalovaného ověřila.
[23] Z výše uvedeného průběhu správního řízení je patrné, že žalovaný se o odstranění
nedostatku zmocnění společnosti FLEET Control, s. r. o., za stěžovatele v řízení jednat
několikrát pokusil. Nepostupoval nijak mechanicky, stěžovateli i společnosti FLEET
Control, s. r. o., několikrát sdělil spisovou značku, pod kterou bylo řízení o správním deliktu
vedeno, a uvedl, že její podání směřovala do přestupkové věci, která však byla odložena. Postup
žalovaného tak byl zcela v souladu se zásadou součinnosti. Společnost FLEET Control, s. r. o.,
naopak v řízení postupovala nedbale (viz například nepodepsaná plná moc či opakované chyby
v označení věci při současné absenci slovního popisu předmětu řízení) a výzvě žalovaného
zjevně nevěnovala náležitou pozornost. Nejvyšší správní soud rovněž nemohl přehlédnout,
že společnost FLEET Control, s. r. o., která se profesionálně zabývá zastupováním
ve věcech přestupků a jiných správních deliktů dle zákona o silničním provozu, ve věci
sp. zn. 1 As 9/2015 zvolila právě opačný postup. Ve správním řízení správnímu orgánu
předložila plnou moc prokazující zmocnění pouze v řízení o přestupku označeném předmětnou
spisovou značkou. Poté, co bylo řízení o přestupku odloženo a byl vydán příkaz o uložení pokuty
za správní delikt provozovatele vozidla dle §125f odst. 1 zákona o silničním provozu, podala
odpor a provozovatele vozidla zastupovala v následném správním řízení. V řízení před správními
soudy poté žalobce tvrdil, že řízení před správními orgány bylo vedeno s neoprávněnou osobou,
neboť předmětná plná moc se vztahovala pouze k řízení o přestupku. S ohledem na široký
rejstřík procesních strategií společnosti FLEET Control, s. r. o., ve správních řízeních, nelze
od správních orgánů požadovat, aby rozsah zmocnění v konkrétním případě předvídaly
či domýšlely. Že se spolehly na ujištění, že zmocnění bylo uděleno pouze pro věc vedenou
pod sp. zn. SZ MMP/035971/15, jim tedy nelze vyčítat.
[24] Krajskému soudu je tedy třeba přisvědčit, že postup žalovaného v posuzovaném řízení
byl v souladu s procesními předpisy. Neodstranil-li stěžovatel či společnost FLEET
Control, s. r. o., k výzvě žalovaného vadu podání spočívající v neprokázání zastoupení
v předmětném řízení, nebylo možné považovat odpor za podaný osobou k tomu oprávněnou.
[25] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovateli je třeba přisvědčit
v tom, že neurčitost či nesrozumitelnost textu výzvy a nedostatek poučení o následcích
neodstraněné vady podání jsou dvě odlišné vady postupu správního orgánu (srov. již zmiňovaný
rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 27/2015 – 59). Výzva žalovaného ze dne
26. 6. 2015 však poučení obsahovala, nebylo tedy vůbec nutné se otázkou poučení blíže zabývat.
Vyjádřil-li se krajský soud nad rámec nezbytného odůvodnění i k poučovací povinnosti správního
orgánu vůči zástupci stěžovatele jakožto osoby, která často a v typově obdobných případech
účastníky řízení zastupuje, nemá to žádný vliv na zákonnost napadeného rozsudku.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[26] Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nebyly naplněny
tvrzené důvody kasační stížnosti, a proto ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[27] Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Úspěšný žalovaný netvrdil, že by mu nad rámec jeho běžné činnosti jakékoli náklady
vznikly, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu