ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.167.2017:35
sp. zn. 2 As 167/2017 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: J. S., zastoupen
Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti žalovanému: Krajský
úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
28. 4. 2016, č. j. DSH/5047/16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2017, č. j. 30 A 89/2016 – 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 4. 2016, č. j. DSH/5047/16, zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 16. 2. 2016, č. j. MMP/38201/16. Tímto
rozhodnutím žalovaný v souladu s §123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), zamítl námitky žalobce
proti záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče – žalobce - a provedený záznam dvanácti bodů
potvrdil.
[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou. Uvedl, že nesouhlasí zejména
se záznamem tří bodů, které mu byly zaznamenány za přestupek dle §125c odst. 1 písm. k)
zákona o silničním provozu, jehož se měl dopustit dne 21. 5. 2013 (viz číslo šest výpisu
z bodového ohodnocení řidiče - žalobce). Žalobce namítal, že pokutový blok série FC/2013,
č. bloku C 0853193, který byl podkladem pro zápis těchto bodů, neobsahuje jeho podpis,
ale pouze podpis oprávněné úřední osoby (D. K.). Tento pokutový blok proto nemůže být
způsobilým podkladem pro zápis bodů do evidenční karty řidiče.
[3] Podle žalobce je patrné, že jeho údajný podpis na tomto bloku se zjevně odlišuje
od ostatních jeho vlastnoručních podpisů. Ty jsou obsaženy na zbylých pokutových blocích
založených ve správním spise. Dále žalobce namítal, že žalovaný postupoval nesprávně, pokud
i přes spornost pravosti podpisu žalobce si tuto otázku posoudil sám, navíc pouze na základě
ověřené kopie pokutového bloku. Podle žalobce však měl žalovaný pravost podpisu správně
posoudit i z originálu pokutového bloku. Kromě toho si měl opatřit další srovnávací podpisy
policisty D. K., případně policistu přímo vyslechnout.
[4] Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Ve svém vyjádření uvedl, že sporný pokutový blok
obsahuje veškeré náležitosti k tomu, aby na jeho podkladě mohly být žalobci zaznamenány body
do evidenční karty řidiče. Nesouhlasil s tvrzením žalobce, že na pokutovém bloku se nenachází
jeho podpis. Při porovnání podpisu žalobce na ostatních pokutových blocích totiž žalovaný
zjistil, že podpis žalobce není na žádném pokutovém bloku zcela shodný, naopak všechny jeho
podpisy se od sebe odlišují.
[5] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Konstatoval, že žalovaný se v napadeném
rozhodnutí v dostatečném rozsahu zabýval tím, zda pokutový blok obsahuje veškeré údaje
potřebné k záznamu bodů do evidenční karty řidiče. Dospěl k závěru, že tyto údaje jsou dobře
čitelné a blok je žalobcem podepsaný, čímž vyjádřil souhlas s projednávanou věcí.
[6] Dále soud uvedl, že není pravdou, že by se podpis žalobce na pokutovém bloku série
FC/2013, č. bloku C 0853193, zjevně odlišoval od ostatních jeho podpisů na zbylých pokutových
blocích, které jsou součástí správního spisu. Jimi jsou pokutové bloky ze dne 5. 2. 2008
(série JE/2006, č. E 1463323), ze dne 21. 5. 2007 (série C3/2003, č. S 0220825), ze dne 9. 5. 2013
(série FC/2013, č. C 1431255) a nakonec ze dne 16. 3. 2015 (série FC/2013, č. C 1430532).
Na pokutovém bloku ze dne 21. 5. 2015 je sice patrná mírná odlišnost od zbylých podpisů, avšak
všechny se shodují v základním rysu, jímž je vlnovkovité vedení podpisové čáry. Z těchto důvodů
krajský soud dospěl k závěru, že k posouzení pravosti podpisu žalobce nebylo třeba provést další
důkazy (originálem pokutového bloku, výslechem policisty D. K., srovnávacím podpisem D. K.).
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností
z důvodu, který podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), tedy pro nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem.
[8] Stěžovatel krajskému soudu vytýkal, že nesprávně posoudil otázku důvodnosti
stěžovatelových žalobních námitek. Krajský soud podle stěžovatele nesprávně vyhodnotil,
zda mohl být pokutový blok série FC/2013, č. C 0853193, zákonným podkladem pro záznam
bodů v evidenční kartě řidiče (stěžovatele). Podle stěžovatele krajský soud pochybil, pokud
konstatoval, že žalovaný dostatečně odůvodnil, proč považuje podpis na tomto pokutovém bloku
za pravý podpis stěžovatele. Nezohlednil, že žalovaný pravost podpisu žalobce na pokutovém
bloku posoudil sám na základě jediného důkazu (ověřené kopie pokutového bloku), aniž
by provedl výslech policisty D. K., opatřil si jeho podpis pro srovnání nebo měl k dispozici
znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Tímto nedostál povinnosti vyplývající mu z §56
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť posuzoval pravost podpisu, ač je k tomu třeba
odborných znalostí, kterými nedisponoval.
[9] Stěžovatel dále namítal, že žalovaný dospěl k závěru ohledně pravosti podpisu pouze
z kopie veřejné listiny (pokutového bloku), přestože mu nečinilo problém opatřit si listinu
v originále, navíc stěžovatel tento důkaz navrhoval. Dodal, že jeho povinností v řízení před
správními orgány nebylo prokazovat nezákonnost zápisu bodového hodnocení. Naopak
povinností správních orgánů bylo prokázat, že všechny zápisy byly provedeny v souladu
se zákonem, přičemž tento přezkum se neomezuje pouze na námitky vznesené stěžovatelem.
[10] Nakonec stěžovatel uvedl, že nesouhlasí s tím, že krajský soud posoudil jeho obhajobu
jako účelovou, pokud nejprve tvrdil, že dne 21. 5. 2013 se skutečně dopustil přestupku, avšak
současně dodal, že se nejednalo o přestupek, který by rovněž měl být sankcionován zápisem
bodů do evidence přestupků. Stěžovatel připomněl, že v době spáchání uvedeného přestupku mu
bylo více než 75 let, a tudíž není zvláštní, že si skutečně teprve následně vzpomněl, že pokutový
blok vůbec nepodepsal.
[11] Žalovaný se ke kasační stížnosti žalobce do okamžiku vydání tohoto rozsudku nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Poté soud přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[13] Následně soud přistoupil k samotnému posouzení kasačních námitek a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[14] Stěžovatel předložil prakticky jedinou kasační námitku týkající se nesprávného posouzení
věci krajským soudem. Má za to, že krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že pokutový blok
série FC/2013, č. C 0853193, dostál zákonným náležitostem, aby mohl být podkladem
pro záznam bodů v evidenční kartě řidiče (stěžovatele). Krajský soud však podle stěžovatele
nezohlednil, že žalovaný dospěl k závěru ohledně pravosti podpisu stěžovatele na uvedeném
pokutovém bloku na základě jediného důkazu - ověřené kopie pokutového bloku - aniž
by provedl další důkazy (např. znalecký posudek z oboru písmoznalectví, originál pokutového
bloku nebo výslech policisty D. K.).
[15] Úvodem považuje Nejvyšší správní soud za vhodné připomenout, že předmětem tohoto
soudního řízení je přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci námitky proti provedenému
záznamu bodů v registru řidičů (§123f odst. 1 zákona o silničním provozu). Rozsah řízení
o námitkách proti záznamu bodů vymezil Nejvyšší správní soud v řadě svých rozhodnutí.
V rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44, konstatoval, že správní orgán rozhodující
v tomto řízení je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam
(tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b odst. 1
a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto
způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu
obsaženému bodovému hodnocení jednání.
[16] Dle ustálené judikatury správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává
správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť
na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný
orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada
presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). V námitkách proti provedenému záznamu
bodů v registru řidičů lze z povahy věci uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný
přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body,
příp. že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný
(vyšší) počet bodů. Stěžovatel však uplatnil námitky týkající se formálních náležitostí pokutového
bloku (konkrétně absence jeho vlastnoručního podpisu), nikoli tohoto, že přestupek nespáchal,
nebo za něj byl postižen nesprávným počtem bodů.
[17] Nejvyšší správní soud si ze správního spisu ověřil, že u pokutového bloku, který nyní činí
stěžovatel sporným, je jednoznačně specifikováno místo a doba spáchání přestupku, odkaz
na porušené zákonné ustanovení včetně specifikace protiprávního jednání, osobní údaje
stěžovatele, datum převzetí pokutového bloku, podpis oprávněné úřední osoby a podpis
stěžovatele, jehož pravost stěžovatel v tomto řízení zpochybňuje.
[18] Právě podpis na pokutovém bloku pak má zásadní význam, neboť jím obviněný stvrzuje
souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení (k tomu
viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81).
Současně je podpis podmínkou pro nabytí právní moci pokutového bloku i toho, aby jako
rozhodnutí vydané ve specifickém zkráceném řízení podléhalo omezenému přezkumu, aniž
by mohla být věc projednána ve správním řízení či aniž by mohl být uplatněn řádný opravný
prostředek (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2011, č. j. 9 As 2/2011 - 93).
[19] V souladu s rozhodnutím uvedeným v předchozím odstavci byl krajský soud
při přezkumu rozhodnutí žalovaného ve věci námitky proti provedenému záznamu bodů
v registru řidičů povinen posoudit, zda tvrzení stěžovatele ohledně absence jeho podpisu jsou
způsobilá zpochybnit formální náležitosti správního aktu, na který se vztahuje presumpce
správnosti.
[20] Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že této povinnosti krajský soud dostál
a námitkou neexistence podpisu stěžovatele na pokutovém bloku se dostatečně zabýval
(str. 6 - 7 napadeného rozsudku). Logickými argumenty zdůvodnil, z jakého důvodu
je přesvědčen, že na pokutovém bloku je obsažen podpis stěžovatele. Krajský soud porovnal
s podpisem na pokutovém bloku FC/2013, č. C 0853193, několik podpisů stěžovatele
obsažených na zbylých pokutových blocích a konstatoval, že podpisy stěžovatele jsou sice mírně
odchylné od podpisu na sporném pokutovém bloku, avšak všechny se shodují v základním rysu,
jímž je vlnovkovité vedení podpisové čáry. Nejvyšší správní soud se seznámil s těmito listinami
a souhlasí s krajským soudem, že o pravosti podpisu stěžovatele nevznikají důvodné pochybnosti.
Je sice evidentní, že se stěžovatel na každém pokutovém bloku podepsal poněkud odlišně,
ale společné rysy těchto podpisů jsou dostatečně patrné i laickému oku. Z těchto důvodů krajský
soud správně dospěl k závěru, že k posouzení pravosti podpisu žalobce nebylo třeba provést další
důkazy - originálem pokutového bloku, vyslýchat policistu D. K. nebo si opatřovat jeho podpis
pro srovnání (v podrobnostech odstavec 5 tohoto rozsudku).
[21] Naproti tomu stěžovatel se v kasační stížnosti omezil pouze na tvrzení, že jeho podpis
na pokutovém bloku není pravý, aniž by uvedl bližší vysvětlení. V této souvislosti považuje
Nejvyšší správní soud za vhodné poukázat na to, že stěžovatel nikdy ve správním ani soudním
řízení výslovně netvrdil, že by se uvedeného přestupku nedopustil. V námitkách proti záznamu
bodů ze dne 2. 12. 2015 stěžovatel k nyní projednávané věci naopak uvedl, že se dne 21. 5. 2013
skutečně dopustil přestupku, nejednalo se ovšem podle něj o přestupek, který by měl
být sankcionován zápisem bodů do evidence přestupků. Teprve v rámci odvolacího řízení
a soudního řízení stěžovatel uplatnil výhrady ohledně formálních náležitostí pokutového bloku,
konkrétně absence svého podpisu na sporném pokutovém bloku. Stěžovatel však nenabídl žádné
vysvětlení, proč nejprve písemně připustil, že se předmětného přestupku dopustil, a teprve
později toto popřel a zpochybnil svůj podpis na pokutovém bloku. Stěžovatel ani nepředložil
svoji alternativní skutkovou verzi, která by osvětlovala, co se ve vztahu k předmětnému skutku
podle jeho mínění odehrálo a jak mohl sporný pokutový blok vůbec vzniknout. Lze proto dát
za pravdu krajskému soudu, že stěžovatelova námitka ohledně nepravosti jeho podpisu,
je účelová a nevěrohodná.
[22] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů konstatuje, že krajský soud i žalovaný
respektovali pravidla při přezkumu námitkového řízení, jak vyplývají ze shora uvedené judikatury,
a dostatečně vypořádali všechny stěžovatelem uplatněné námitky.
[23] Závěrem je vhodné pro úplnost dodat, že toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
nezamezuje tomu, aby stěžovatel brojil proti výsledku blokového řízení. Pokud stěžovatel
zpochybňuje, že předmětný pokutový blok obsahuje jeho pravý podpis, může se domáhat
nového rozhodnutí v této věci cestou obnovy správního řízení, která může být zahájena i na jeho
žádost. Pokud tak hodlá učinit, měl by ovšem předložit hodnověrná tvrzení a vlastní skutkovou
verzi, již v tomto řízení nepředložil. Obecně k možnosti obnovy řízení se vyjádřil rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 1 As 21/2010, ve kterém
konstatoval, že: „Obnova řízení na žádost účastníka podle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu přichází
v úvahu u přestupku, který byl vyřízen v blokovém řízení postupem podle §84 a násl. zákona o přestupcích,
jen v případě, že žadatel neudělil souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení“.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[24] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[25] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi právo
na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec
jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu