ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.200.2017:15
sp. zn. 2 As 200/2017 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: J. A., zast.
Mgr. Davidem Zdeňkem, advokátem se sídlem Dlouhá 103, Hradec Králové, proti žalovanému:
Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 2. 2015, č. j. KUOK 21697/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 3. 2017,
č. j. 60 A 6/2015 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku
krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí
žalovaného, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu
Mohelnice ze dne 16. 12. 2014, č. j. MUMO-OD/33289/14 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Uvedeným rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle
§125c odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů, kterého se měl dopustit tím, že dne 19. 5. 2014 v 19:55 hod.
v obci Mohelnice, ul. Třebovská z prostoru parkoviště na čerpací stanici Lukoil směrem na obec
Pardubice, řídil vozidlo tov. zn. BMW X6 Xdrive, reg. zn. X, bez řidičského oprávnění, které
pozbyl ze zákona dosažením 12 bodů v bodovém hodnocení. Za uvedený přestupek uložil
správní orgán prvního stupně stěžovateli pokutu ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající
v zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání 12 měsíců.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek
byl stěžovateli prostřednictvím jeho zástupce doručen fikcí dne 12. 5. 2017.
Dle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že „[k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.
Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva
osoby zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační
stížnosti ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.“
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná
běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách
stanovených podle hodin.
Dle §40 odst. 2 s. ř. s. platí, že „[l]hůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta
uplynutím posledního dne tohoto měsíce.“
Podle §40 odst. 4 s. ř. s. lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Dle §42 odst. 2 s. ř. s., „[m]á-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje
se pouze zástupci. Má-li však účastník nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim.“
Uvedená ustanovení se užijí přiměřeně i v řízení o kasační stížnosti (srov. §120 s. ř. s.).
Zákonná lhůta dvou týdnů pro podání kasační stížnosti počala běžet dne následujícího
po dni doručení napadeného rozsudku zástupci stěžovatele, tedy v sobotu dne 13. 5. 2017,
přičemž její konec připadl na pátek 26. 5. 2017. Uplynutím tohoto dne proto stěžovateli skončila
lhůta pro podání kasační stížnosti proti napadenému rozsudku. Nejvyššímu správnímu soudu
byla kasační stížnost stěžovatele doručena elektronicky, e-mailem podepsaným elektronickým
podpisem, až v pondělí dne 29. 5. 2017. Lze proto uzavřít, že kasační stížnost nebyla podána
ve lhůtě dle §106 odst. 2 věty první s. ř. s., nýbrž až po jejím marném uplynutí.
Dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně“. Toto ustanovení se užije přiměřeně i v řízení
o kasační stížnosti (§120 s. ř. s.). Jelikož Nejvyšší správní soud zjistil, že kasační stížnost
byla podána opožděně; zmeškání lhůty nelze prominout. Nezbylo, než ji v souladu s výše
citovanými zákonnými ustanoveními odmítnout.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud
za přiměřeného užití ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (ve spojení s §120 téhož zákona). Kasační
stížnost byla odmítnuta, pročež žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. června 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu