ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.22.2017:30
sp. zn. 2 As 22/2017 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. L.,
zastoupený JUDr. Jiřím Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava –
Slezská Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem
28. října 117, Ostrava, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Ředitelství silnic a dálnic ČR,
se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, zastoupený JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem
se sídlem Masarykovo náměstí 91/28, Karviná - Fryštát, 2) Česká telekomunikační
infrastruktura a. s., se sídlem Olšanská 2681/16, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
25. 5. 2016, č. j. MSK 70878/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2016, č. j. 22 A 67/2016 – 47, o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 18. 1. 2017 brojí žalobce, jakožto stěžovatel, proti shora
označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) v rozsahu jeho výroků II. až IV.
Výrokem I. napadeného rozsudku byla stěžovatelova žaloba v části týkající se určení
náhrady za předmět vyvlastnění a v části týkající se souvisejících nákladů správního řízení
vyloučena k samostatnému projednání. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části zamítnuta.
Výroky III. a IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení o žalobě.
Stěžovatel v podání obsahujícím kasační stížnost též navrhl přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, aniž uvedl bližší odůvodnění uvedeného návrhu. V reakci na výzvu k doplnění
důvodů návrhu na přiznání odkladného účinku, učiněnou usnesením Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 1. 2017, č. j. 2 As 22/2017 – 11, doplnil stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného
účinku dvěma podáními ze dne 31. 1. 2017.
Stěžovatel spatřuje nenahraditelnou újmu spojenou s právní mocí napadeného rozsudku
v tom, že pravomocným správním rozhodnutím napadeným žalobou mu bylo odňato vlastnické
právo k vyvlastňovaným nemovitostem a podle tohoto rozhodnutí bude ve veřejném seznamu
vymazáno právo, jehož zachování se fakticky podanou žalobou domáhá, a to dříve, než bude
rozhodnuto o kasační stížnosti. Bezprostředně hrozí, že vyvlastnitel zahájí stavební činnost
na vyvlastňovaných nemovitostech, v jejímž důsledku dojde k trvalému znehodnocení pozemků
jako zemědělské půdy.
Stěžovatel podotýká, že jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného měla s ohledem
na ustanovení §24 odst. 3 (správně zřejmě §28 odst. 4 – pozn. NSS) zákona č. 184/2006 Sb.,
o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“), odkladný účinek. Řízení o odnětí
vlastnického práva je natolik výjimečným správním řízením, že zákonodárce vždy spojoval
s přezkumem pravomocného rozhodnutí v soudním řízení odkladné účinky. I poté, co došlo
k novelizaci zákona o vyvlastnění zákonem č. 485/2012 Sb., zužujícím množinu rozhodnutí
ve vyvlastňovacím řízení, proti kterým má podání žaloby odkladný účinek, zůstal zachován
zákonný odkladný účinek proti samotnému rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění, z čehož
stěžovatel dovozuje, že zákonodárce touto novelizací zdůraznil význam nutnosti zachovat
status quo do skončení přezkumu správního rozhodnutí. Dle stěžovatele je zřejmé, že zákonodárce
hodlal poskytnout ochranu proti odnětí vlastnictví po celou dobu probíhajícího řízení o soudním
přezkumu správního rozhodnutí včetně řízení před kasačním soudem. Nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti v tomto případě by bylo v rozporu s uvedeným úmyslem zákonodárce
poskytnout vyvlastňovanému co nejširší ochranu během přezkumného řízení.
Stěžovatel dále uvádí, že případné kasační rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
nemusí být s to zajistit restituci původního právního stavu, pokud by například vyvlastnitel
v mezidobí s předmětnou nemovitostí právně disponoval, zejména zcizil-li by tuto nemovitost
ve prospěch třetí osoby, která by tak vlastnické právo k ní nabyla v dobré víře ve smyslu §980
odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění. Vyvlastnitel podal dne
2. 6. 2016 návrh na vklad vlastnického práva k vyvlastňovaným nemovitostem. Rozhodnutím
Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Frýdek – Místek, ze dne
28. 7. 2016, č. j. V – 5605/2016-802 bylo řízení o tomto návrhu vyvlastnitele přerušeno vzhledem
k odkladnému účinku stěžovatelovy žaloby. Jelikož napadený rozsudek je pravomocný, pominuly
i důvody k přerušení uvedeného řízení o návrhu na vklad vlastnického práva k předmětnému
pozemku. Po případném vkladu vlastnického práva ve prospěch vyvlastnitele bude možné zahájit
stavební činnost na uvedeném pozemku a v takovém případě může dojít k nenahraditelnému
poškození zemědělské funkce pozemku, které nemůže dostatečně sanovat ani případné
odstranění zhotovované stavby.
Dle stěžovatele se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem. Obtíže, které
vyvlastniteli nebo jiným osobám může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti způsobit,
nemohou být poměřovány s újmou, která nastává stěžovateli již samotným odnětím vlastnického
práva ani s bezprostředně hrozícími následky souvisejícími s tím, že stěžovatel přestane
být vlastníkem a ztratí tak kontrolu nad svými nemovitostmi.
V souladu s ustanovením §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §120 téhož zákona, zaslal Nejvyšší
správní soud doplněný návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovanému
a osobám zúčastněným na řízení se stanovenou lhůtou k vyjádření.
Žalovaný ke stěžovatelovu návrhu uvedl, že ze správních spisů je zřejmé, že na vydání
rozhodnutí o vyvlastnění pozemků stěžovatele existuje veřejný zájem, a to zájem na vyřešení
dopravní infrastruktury v daném území. Lze rovněž dovodit, že přiznání odkladného účinku
by bylo s uvedeným veřejným zájmem v rozporu.
Osoba zúčastněná na řízení 1) k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že dle §4
odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury,
ve znění pozdějších předpisů, nemělo podání žaloby stěžovatelem odkladný účinek ze zákona,
neboť dle citovaného ustanovení může soud přiznat žalobě odkladný účinek pouze
na návrh, čímž je zohledněn zájem na zrychleném soudním přezkumu rozhodnutí o vyvlastnění,
týkají-li se tato účelů budoucí realizace staveb uvedených v §1 odst. 1 a 2 uvedeného zákona.
Je zde přítomen veřejný zájem na vybudování veřejně prospěšné dopravní stavby, kterému
by bylo případné přiznání odkladného účinku na překážku. Při budování této stavby nedojde
k odstranění jiné stavby, na jejíž existenci by mohl mít stěžovatel důležitý zájem. Realizací
rozhodnutí žalovaného (potažmo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) pak nedojde
k neodčinitelné škodě na majetku stěžovatele.
Nejvyšší správní soud nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Dle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užije přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí
být pro přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud tak přizná žalobě
(či kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost,
jako mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako
na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
Zároveň je třeba vzít v potaz rovněž to, že kasační stížnost je mimořádným opravným
prostředkem, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Nejvyšší správní
soud vychází ve své konstantní judikatuře z toho, že přiznání odkladného účinku vůči
pravomocnému rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku
převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná
rozhodnutí orgánů veřejné moci. Přiznáním odkladného účinku se prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno; tímto zákonným postupem ovšem
není přiznání odkladného účinku, ale až meritorní výrok o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě nedospěl k závěru,
že by výkon nebo jiné právní následky rozsudku krajského soudu znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
resp. veřejnému zájmu.
Co se týká újmy hrozící stěžovateli, jak on sám ji popisuje, je zřejmé, že započetím
stavebních prací na dotčeném pozemku může dojít ke změnám, které jsou z pohledu stěžovatele
negativní a do značné míry i nevratné. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že stěžovatel sice
v návrhu na přiznání odkladného účinku tvrdil, ale žádným způsobem nedoložil, ač ho stíhalo
vedle břemene tvrzení také břemeno důkazní, že mu tato újma hrozí zcela bezprostředně
a nabývá tudíž dostatečné intenzity. Samotné nabytí právní moci rozhodnutí o vyvlastnění totiž
ještě neznamená, že mohou být ihned zahájeny práce na stavbě dané silnice. Toto rozhodnutí
je pouze jedním z předpokladů pro další postup podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v relevantním znění. Z odůvodnění napadeného
rozsudku sice vyplývá, že bylo již vydáno rovněž rozhodnutí o umístění dané stavby, nicméně
k její realizaci je zapotřebí rovněž pravomocné stavební povolení. Stěžovatel přitom nejen
nedoložil, ale ani netvrdil, že by takové rozhodnutí pro danou stavbu již bylo vydáno
a že by již nabylo právní moci. Přitom je třeba vycházet z toho, že stěžovatel je oprávněn účastnit
se daného stavebního řízení [z odůvodnění napadeného rozsudku i tvrzení stěžovatele je zřejmé,
že stavba se bude přímo dotýkat i pozemků, jež zůstaly ve vlastnictví stěžovatele - viz §109
písm. e) stavebního zákona], a tedy i podat proti případnému rozhodnutí o povolení stavby
odvolání, resp. následně proti odvolacímu rozhodnutí žalobu ke správnímu soudu, s níž může
stěžovatel spojit rovněž návrh na přiznání odkladného účinku takové žaloby ve věci samotného
povolení stavby.
Vedle již uvedeného musí Nejvyšší správní soud dále konstatovat, aniž by předjímal
samotné posouzení důvodnosti kasační stížnosti, že je nicméně nutno v této fázi řízení vycházet
z toho, že pozemek stěžovatele byl vyvlastněn v zájmu realizace veřejně prospěšné stavby,
a je tedy dán veřejný zájem na tom, aby v tomto procesu nedocházelo k průtahům. Nejvyšší
správní soud nyní nepovažuje za relevantní posouzení otázky, zda měla či neměla stěžovatelova
žaloba odkladný účinek; přiznání odkladného účinku žalobě, stejně jako odkladný účinek žaloby
ze zákona, se nijak netýká odkladného účinku kasační stížnosti. Lze toliko podotknout,
jak již ostatně bylo uvedeno výše, že kasační stížnost nemá ze zákona odkladný účinek.
To stanoví obecně pro všechna řízení o kasační stížnosti ustanovení §107 odst. 1 s. ř. s. Výjimku
z tohoto pravidla pak může stanovit buď tentýž zákon (srov. ustanovení §107 odst. 2 s. ř. s.,
jež zakládá odkladný účinek kasační stížnosti ve věcech porušení pravidel financování volební
kampaně), nebo zvláštní zákon na základě principu lex specialis derogat legi generali
(srov. např. ustanovení §32 odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů). Pokud by Nejvyšší správní soud dovozoval odkladný účinek kasačním stížnostem
určitého meritorního zaměření paušálně bez výslovného zákonného podkladu (tak, jak v nynějším
případě výkladem dovozuje stěžovatel), jednal by tak v rozporu s ustanovením §107 odst. 1
věty první s. ř. s.
Pokud se stěžovatel obává situace, kdy po (hypotetickém) vkladu vlastnického práva
k předmětné nemovitosti ve prospěch vyvlastnitele může toto právo být dále vyvlastnitelem
převedeno na třetí osobu, jež bude v dobré víře řádného nabytí vlastnického práva
s ohledem na aktuální údaje katastru nemovitostí, jeví se takový scénář jako
nepravděpodobný. Přítomnost dobré víry případného dalšího nabyvatele vlastnického práva lze
(obdobně hypoteticky) vyloučit zapsáním poznámky spornosti katastrálním úřadem
dle §24 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších
předpisů.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě
návrhu stěžovatele nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti
dle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. dány.
Nejvyšší správní soud proto návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci
samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu