ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.24.2017:22
sp. zn. 2 As 24/2017 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: J. K., proti
žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48,
Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2014, č. j. 24/KH16/2014,
JID: 35565/2014/KUUK, v řízení o kasační stížnosti Magistrátu města Děčín, se sídlem
Mírové náměstí 1175/5, Děčín, zastoupeného Mgr. Alešem Podrábským, advokátem se sídlem
U Starého mostu 111/4, Děčín, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 14. 12. 2016, č. j. 15 A 17/2014 – 65,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Nejvyššího správního soudu dne 24. 1. 2017 se Magistrát
města Děčín domáhá přezkoumání a zrušení výroku II. nadepsaného rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem, jímž krajský soud zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne
5. 3. 2014, č. j. 24/KH16/2014 a rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 21. 1. 2014,
zn. TAJ/6731/2014/VD, a zároveň uložil Magistrátu města Děčín poskytnout žalobci informace
požadované v jeho žádosti ze dne 2. 11. 2013 do patnácti dnů od právní moci napadeného
rozsudku.
Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je podána osobou k tomu
neoprávněnou.
Podle §102 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „[k]asační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení soudního rozhodnutí.“
Podle §33 odst. 1 s. ř. s. „[ú]častníky jsou navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný) nebo
ti, o nichž to stanoví tento zákon; odpůrcem (žalovaným) je ten, o němž to stanoví zákon.“
Podle §69 s. ř. s. „[ž]alovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní
orgán, na který jeho působnost přešla.“
Soudní řád správní nepočítá s účastí správního orgánu prvního stupně v řízení o žalobě
proti správnímu rozhodnutí podle §65 a násl. s. ř. s. jde-li o řízení dvouinstanční. Vychází totiž
z předpokladu, že řízení před správními orgány tvoří jeden celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 7. 2009, č. j. 7 Afs 43/2009 - 75) a postačí, pokud žalobou napadené
správní rozhodnutí v soudním řízení obhajuje toliko odvolací správní orgán, který je k tomu
zpravidla lépe personálně i materiálně vybaven. Tak je tomu vždy, tedy i za situace, kdy právní
názory správních orgánů I. a II. stupně nejsou souladné. Správní orgán, který rozhodl v prvním
stupni, tedy není žalovaným, ačkoliv soud podle §78 odst. 3 s. ř. s. může zrušit také jeho
rozhodnutí a ve smyslu ustanovení §78 odst. 5 s. ř. s. je i správní orgán prvního stupně vázán
právním názorem soudu. Postavení účastníka řízení nesvědčí správnímu orgánu prvního stupně
ani z jiného titulu, nemůže být ani osobou zúčastněnou na řízení. Tou je totiž podle §34 odst. 1
s. ř. s. osoba přímo dotčená na svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí
správního orgánu, a nikoliv správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni.
Magistrát města Děčín, který je v dané věci správním orgánem prvního stupně, tedy nebyl
účastníkem řízení před krajským soudem, z něhož vzešel kasační stížností napadený rozsudek.
Vzhledem k tomu, že oprávněním k podání kasační stížnosti disponují toliko účastníci řízení
u krajského soudu a osoby na tomto řízení zúčastněné, není Magistrát města Děčín, jenž
do okruhu těchto subjektů nespadá, oprávněn k podání kasační stížnosti (srov. §102 s. ř. s.).
Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že napadeným rozsudkem byla
Magistrátu města Děčín uložena povinnost poskytnout informace. Oprávnění krajského
soudu uložit povinnost správnímu orgánu prvního stupně, upravené v §16 odst. 4 zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, představuje
pouze zjednodušení a urychlení postupu stanoveného v §78 odst. 3 a 5 s. ř. s. Zmíněné speciální
ustanovení de facto znamená, že soud neuloží povinnost poskytnout informace ve svém závazném
právním názoru, ale vysloví ji přímo ve výroku rozhodnutí a uloží ji tomu, kdo tuto povinnost
dle zákona má. Tím se však nijak nemodifikuje okruh účastníků řízení; zájmy správního orgánu
prvního stupně tedy i v tomto případě může hájit jedině žalovaný, který je účastníkem řízení
a měl-li za to, že krajský soud pochybil, mohl proti jeho rozsudku podat kasační stížnost. To však
žalovaný v projednávané věci neučinil.
Podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.“
Nejvyšší správní soud uzavírá, že Magistrát města Děčín nebyl účastníkem řízení,
ze kterého vzešel napadený rozsudek, ani osobou zúčastněnou na daném řízení. Magistrát města
Děčín tedy zjevně není oprávněn k podání kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 15 A 17/2014 - 65, a proto Nejvyšší správní soud tuto
kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona
tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. února 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu