ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.242.2017:9
sp. zn. 2 As 242/2017 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, proti usnesení žalovaného ze dne
29. 9. 2016, č. j. 2 As 242/2016 - 26, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 31. 5. 2017, č. j. 62 A 227/2016 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 29. 6. 2017 se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
nadepsaného usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský
soud“). Napadeným usnesením byla odmítnuta stěžovatelova žaloba z důvodu, že směřovala
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví. Krajský soud zejména konstatoval,
že stěžovatelova žaloba směřovala proti rozhodnutí, které není rozhodnutím správního orgánu
ve smyslu §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Rozhodnutí žalovaného je rozhodnutím soudu vydaným v rámci výkonu
soudní moci, a proti takovému není žaloba dle §65 odst. 1 s. ř. s. přípustná. Takovou žalobu
(návrh na zahájení řízení), nelze dle krajského soudu projednat v žádném řízení dle soudního řádu
správního, ani v jakémkoli jiném typu soudního řízení. Krajskému soudu tudíž nezbylo,
než stěžovatelovu žalobu odmítnout dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť jde o nepřípustný
návrh.
[2] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že nebyly splněny podmínky řízení před krajským
soudem, ve věci jednal nezákonný úředník, stěžovatel neměl příležitost vyjádřit se k podjatosti
členů příslušného senátu krajského soudu, stejně jako že krajský soud nebyl k vydání napadeného
usnesení příslušný. K tomu stěžovatel dále uvedl, že napadeným usnesením byl nesprávně poučen
o možnosti podat opravný prostředek, neboť proti napadenému usnesení nelze podat kasační
stížnost, nýbrž toliko odvolání. Konečně pak stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud o nařízení
jednání, protože nesouhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání.
[3] Kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a)
ve spojení s §120 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
a to z dále uvedených důvodů.
[4] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že nyní projednávaná kasační stížnost je další
z řady věcí, v nichž stěžovatel podává opakované žaloby a další podání, která směřují proti aktům
rozhodovací činnosti soudů. Jak je Nejvyššímu správnímu soudu známo z jeho úřední činnosti,
stěžovatel obdobný postup volil i v mnoha jiných věcech (viz k tomu např. řízení vedené
u zdejšího soudu pod sp. zn. 1 As 5/2015, 6 As 261/2014, 6 As 251/2014, 3 As 179/2014,
2 As 163/2014, 2 As 162/2014, 7 As 134/2014, 2 As 351/2016, 2 As 170/2017 a desítky
či již stovky dalších řízení). Stěžovatel v těchto věcech podává „správní žaloby“ proti
rozhodnutím soudů vydaným (zejména) ve správním soudnictví. Poté, co krajský soud takové
žaloby usnesením odmítne, stěžovatel buď daná usnesení napadne další žalobou, nebo proti
nim podá kasační stížnost. Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatele v těchto věcech
buď odmítne, anebo řízení o nich zastaví pro nezaplacení soudního poplatku (poté, co žádosti
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítne s odůvodněním, že se v daných věcech
jedná o „zjevně neúspěšné návrhy“ ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.). Rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pak stěžovatel napadá dalšími „správními žalobami“, čímž v konečném
důsledku vytváří jakýsi „bludný kruh“, v němž se již dávno ztratila podstata věci, ve které
se původně soudil. Jak Nejvyšší správní soud uvedl například v usnesení ze dne 29. 10. 2014,
č. j. 2 As 162/2014 – 42, „z procesního postupu stěžovatele, a to nejen v nyní posuzované věci, je zřejmé,
že mu jde zejména o generování dalších a dalších soudních rozhodnutí, o (…) bezobsažné souzení se pro souzení.“
Příhodně charakterizoval tento stav Nejvyšší správní soud také v usnesení ze dne 18. 2. 2015,
č. j. 1 As 5/2015 – 36: „z podání stěžovatele nelze dovozovat, že by jeho snahou byla ochrana jeho veřejných
subjektivních práv, ale pouze zpochybňování jednotlivých rozhodnutí soudů v nekonečně se řetězícím procesu,
jevícím znaky obstrukční hry bez smysluplného významu“.
[5] V nynější věci stěžovatel brojí kasační stížností opět proti usnesení, kterým krajský soud
odmítl jeho „správní žalobu“ proti soudnímu rozhodnutí, konkrétně proti usnesení Nejvyššího
správního soudu. Stěžovatel přitom neuvedl žádné relevantní námitky, které by byly způsobilé
zpochybnit rozhodný závěr krajského soudu, že žaloba je nepřípustná. Kasační námitky
uplatněné stěžovatelem prima facie nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela zjevně
bezúspěšná.
[6] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva,
které zdejší soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48,
č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná své subjektivní
právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku
nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“. Dále lze odkázat na vymezení konceptu zneužití práva
obsažené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 - 74, č. 2099/2010 Sb. NSS (viz také v daném usnesení citovanou judikaturu).
[7] Stěžovatel obecně zneužívá práva na soudní ochranu, jak bylo zmíněno výše, je veden
snahou vést spor pro spor, nikoliv zájmem o řešení reálně existujících problémů. Podstatná
je pak skutečnost, že takové zneužití lze dovodit i v nyní posuzované věci – a toto rozhodnutí
tedy nevede k budoucímu paušálnímu odmítnutí jakéhokoliv podání, jímž by se stěžovatel
obracel na soud. Shora předestřený postup představuje pouze materiální korektiv formálního
pojímání práva na soudní ochranu v souladu s principem ekvity (spravedlnosti) a bude vyhrazen
zcela výjimečným případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako úplně neefektivní,
a současně bude zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná.
[8] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu