ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.274.2017:10
sp. zn. 2 As 274/2017 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze
dne 7. 3. 2017, č. j. 2 As 52/2017 – 25, ze dne 2. 3. 2017, č. j. 5 As 45/2017 – 8, ze dne 9. 3. 2017,
č. j. 5 As 64/2017 – 9, ze dne 9. 3. 2017, č. j. 9 As 58/2017 – 11, ze dne 23. 3. 2017,
č. j. 7 As 44/2017 – 28, ze dne 20. 3. 2017, č. j. 3 As 56/2017 – 27, ze dne 23. 3. 2017,
č. j. 3 As 34/2017 – 24, ze dne 15. 3. 2017, č. j. 9 As 62/2017 – 11, ze dne 9. 3. 2017,
č. j. 5 As 63/2017 – 9, a ze dne 20. 3. 2017, č. j. 3 As 31/2017 – 26, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2017, č. j. 31 A 137/2017 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se několika žalobami domáhal, aby Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“)
zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí žalovaného Nejvyššího správního soudu, jimiž byly
odmítnuty jeho kasační stížnosti, nebo byla řízení o nich zastavena. Krajský soud v záhlaví
uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) řízení o žalobách spojil do jednoho
vedeného pod sp. zn. 31 A 137/2017 a současně všechny žaloby odmítl, neboť směřovaly
proti rozhodnutím soudu, nikoli proti správním rozhodnutím.
[2] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 24. 7. 2017 kasační
stížnost z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení před krajským soudem, ve věci jednali
nezákonní úředníci, stěžovatel neměl příležitost vyjádřit se k podjatosti členů příslušného senátu
krajského soudu a krajský soud nebyl k vydání napadeného usnesení příslušný. Stěžovatel
dále uvedl, že účastník řízení byl v napadeném usnesení označen jinak, než jak jej vymezil
stěžovatel v žalobě, a že byl nesprávně poučen o možnosti podat opravný prostředek,
neboť proti napadenému usnesení nelze podat kasační stížnost, nýbrž toliko odvolání. Namítal
také, že nebyly splněny podmínky pro spojení věcí ke společnému řízení, neboť v nich vystupují
různí účastníci a týkají se různých předmětů.
[3] Kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a)
ve spojení s §120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), a to z dále uvedených důvodů.
[4] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že nyní projednávaná kasační stížnost je další
z řady věcí, v nichž stěžovatel podává opakované žaloby a další podání, která směřují proti aktům
rozhodovací činnosti soudů. Jak je Nejvyššímu správnímu soudu známo z jeho úřední činnosti,
stěžovatel obdobný postup volil i v mnoha jiných věcech (viz k tomu např. řízení vedená
u zdejšího soudu pod sp. zn. 2 As 172/2017, 2 As 261/2016, 1 As 5/2015, 6 As 261/2014,
6 As 251/2014, 3 As 179/2014, 2 As 163/2014, 2 As 162/2014, 7 As 134/2014 a desítky
dalších). Stěžovatel v těchto věcech podává „správní žaloby“ proti rozhodnutím soudů vydaným
(zejména) ve správním soudnictví. Poté, co krajský soud takové žaloby usnesením odmítne,
stěžovatel buď daná usnesení napadne další žalobou, nebo proti nim podá kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatele v těchto věcech buď odmítne, anebo řízení
o nich zastaví pro nezaplacení soudního poplatku (poté, co žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků zamítne s odůvodněním, že se v daných věcech jedná o „zjevně neúspěšné
návrhy“ ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.). Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pak stěžovatel
napadá dalšími „správními žalobami“, čímž v konečném důsledku vytváří jakýsi „bludný kruh“,
v němž se již dávno ztratila podstata věci, ve které se původně soudil. Jak Nejvyšší správní soud
uvedl například v usnesení ze dne 29. 10. 2014, č. j. 2 As 162/2014 – 42, „z procesního postupu
stěžovatele, a to nejen v nyní posuzované věci, je zřejmé, že mu jde zejména o generování dalších a dalších soudních
rozhodnutí, o (…) bezobsažné souzení se pro souzení.“ Příhodně charakterizoval tento stav Nejvyšší
správní soud také v usnesení ze dne 18. 2. 2015, č. j. 1 As 5/2015 – 36: „z podání stěžovatele
nelze dovozovat, že by jeho snahou byla ochrana jeho veřejných subjektivních práv, ale pouze zpochybňování
jednotlivých rozhodnutí soudů v nekonečně se řetězícím procesu, jevícím znaky obstrukční hry bez smysluplného
významu“.
[5] V nynější věci stěžovatel brojí kasační stížností opět proti usnesení, kterým krajský soud
odmítl jeho „žaloby“ proti soudním rozhodnutím. Stěžovatel neuvedl žádné relevantní námitky,
které by byly způsobilé zpochybnit rozhodný závěr krajského soudu, že žaloby podané v daných
věcech jsou nepřípustné pro nedostatek pravomoci krajského soudu o nich rozhodovat. Kasační
námitky uplatněné stěžovatelem prima facie nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela
zjevně bezúspěšná.
[6] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva,
které zdejší soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48,
publ. pod č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná své subjektivní
právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku
nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“. Dále lze odkázat na vymezení konceptu zneužití práva
obsažené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 - 74, publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS (viz také v daném usnesení citovanou
judikaturu).
[7] Stěžovatel obecně zneužívá práva na soudní ochranu, jak bylo zmíněno výše, je veden
snahou vést spor pro spor, nikoliv zájmem o řešení reálně existujících problémů. Podstatná
je pak skutečnost, že takové zneužití lze dovodit i v nyní posuzované věci – a toto rozhodnutí
tedy nevede k budoucímu paušálnímu odmítnutí jakéhokoliv podání, jímž by se stěžovatel
obracel na soud. Shora předestřený postup představuje pouze materiální korektiv formálního
pojímání práva na soudní ochranu v souladu s principem ekvity (spravedlnosti) a bude vyhrazen
zcela výjimečným případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako úplně neefektivní,
a současně bude zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná. V tomto ohledu
tedy bude třeba dbát zvýšené opatrnosti a pečlivě se seznámit se skutkovými i právními
okolnostmi případu stejně jako v ostatních věcech.
[8] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu