ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.310.2017:32
sp. zn. 2 As 310/2017 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: L. L., zastoupený JUDr. Radkem
Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
28. 2. 2017, č. j. MSK 29916/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2017, č. j. 20 A 9/2017 – 19, o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 31. 8. 2017 brojí žalobce, jakožto stěžovatel, proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě. V kasační stížnosti zároveň navrhuje přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, aby oddálil účinky zákazu řízení motorových vozidel
do doby, než o ní nejvyšší správní soud rozhodne.
[2] Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že pro výkon jeho
zaměstnání je nezbytná mobilita v podobě dopravy osobním automobilem. Stěžovatel
je zaměstnancem společnosti s ručením omezeným, a to na pozici hlavní konstruktér. Součástí
jeho pracovní náplně je účast na schůzkách se zákazníky i dodavateli. K zajištění své přítomnosti
na schůzkách přitom používá služební vozidlo. V důsledku pozbytí řidičského oprávnění
by stěžovatel o své zaměstnání přišel, neboť využití hromadné dopravy by nezajistilo dostatečnou
úroveň mobility k řádnému plnění jeho pracovních povinností. Tímto by utrpěl nepoměrně větší
újmu, než jaká by mohla vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku by naopak
nemělo vliv na práva jiných osob, neboť stěžovatel je jinak bezúhonnou osobou. Konečně
stěžovatel odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 – 76, s akcentací předběžné povahy rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku, tedy že tato rozhodnutí nepředjímají způsob rozhodnutí o věci samé. Dále
stěžovatel poukazuje na usnesení téhož soudu ze dne 10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013 – 80, které
považuje ve skutkovém základu za obdobné nynější věci. K podpoře svých tvrzení stěžovatel
doložil kopii listiny „Dodatek č. 4 k pracovní smlouvě“, výpisu z živnostenského rejstříku ze dne
28. 1. 2015 a listiny „Smlouva o přidělení služebního vozidla“.
[3] Žalovaný se k stěžovatelovu návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřil.
[4] Nejvyšší správní soud nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[5] Dle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užije přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí
být pro přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud tak přizná žalobě
(či kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[6] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost,
jako mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako
na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
[7] Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013 – 80, uvedl,
že „[p]ři posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§73 odst. 2 s. ř. s.) týkající
se sankce za přestupek spočívající v zákazu řízení motorových vozidel je nutné poměřovat újmu stěžovatele
s újmou, která by mohla vzniknout ostatním účastníkům silničního provozu. Nejvyšší správní soud k přiznání
odkladného účinku v obdobných případech přistupuje pouze výjimečně, zpravidla je-li na řízení motorového vozidla
existenčně závislý stěžovatel nebo jemu blízká osoba.“
[8] Nejvyšší správní soud považuje stěžovatelovu obavu ze ztráty zaměstnání
za nepodloženou. Z jím předložených listin předně nevyplývá, že by dočasné pozbytí řidičského
oprávnění mělo vést k ukončení jeho pracovního poměru. Naopak z označení jeho pracovního
zařazení je patrné, že náplň stěžovatelovy práce nespočívá v řízení motorového vozidla, nýbrž
v odborné činnosti hlavního konstruktéra. V tomto ohledu je stěžovatelovo řidičské oprávnění
zjevně podružné a Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatel může svou přítomnost
na tvrzených pracovních schůzkách zajistit (třebas i v součinnosti zaměstnavatele) alternativním
způsobem (který se jistě nemusí omezovat na hromadnou dopravu). Stěžovatelovu situaci nelze
zdaleka přirovnat např. k pozici řidiče z povolání.
[9] Pokud jde, na druhé straně, o újmu, která by mohla v důsledku přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti vzniknout jiným osobám, lze zde odkázat na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 9. 2008, č. j. 2 As 60/2008 – 103, dle něhož je v případě, kdy je jako
sankce uložen zákaz řízení motorových vozidel, třeba zohlednit fakt, že tato sankce kromě funkce
represivní v sobě zahrnuje též funkci obrannou, a to zejména ve vztahu k ostatním účastníkům
silničního provozu. Dále zde Nejvyšší správní soud uvedl, že „tato úvaha není v rozporu se zásadou
presumpce neviny, neboť jakkoli stěžovatel proti rozhodnutí, jímž mu byl uložen zákaz činnosti, od počátku brojí,
toto rozhodnutí je v právní moci a bylo již dokonce přezkoumáno a shledáno zákonným i první soudní instancí.“
V nyní posuzované věci byla stěžovateli uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel
v souvislosti s přestupkem ve smyslu §125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění, když řídil
motorové vozidlo v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy byl ještě pod jeho vlivem
a byla mu dechovým analyzátorem zjištěna hladina alkoholu ve výši 0,29g/kg, po započtení
maximální odchylky 0,24g/kg.
[10] Na rozdíl od újmy, která stěžovateli v souvislosti s výkonem uložené sankce hrozí,
shledává Nejvyšší správní soud újmu, která v případě přiznání odkladného účinku hrozí jiným
osobám, závažnou. Stěžovatel byl shledán vinným z dopravního přestupku spočívajícího v řízení
motorového vozidla pod vlivem alkoholu. Je obecně známo, že i relativně nízká hladina alkoholu
negativně ovlivňuje reakční schopnosti řidiče v reálném čase, stejně jako přesnost odhadu
vzdáleností, vyhodnocování rizik i vlastních řidičských schopností. Zvyšuje tudíž významně
pravděpodobnost dopravní nehody, jíž mohou být dotčeny i další osoby (zejm. chodci, cyklisté).
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že v daném případě nehrozí stěžovateli újma,
jež by byla nepoměrně větší nežli újma hrozící jiným osobám, zejména pak jiným účastníkům
silničního provozu. Podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §107 odst. 1
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. tudíž nejsou dány.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu