ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.349.2017:15
sp. zn. 2 As 349/2017 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: M. K., zast.
JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Jugoslávská 12, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2017, č. j. MMR-13184/2017-83/775, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2017,
č. j. 48 A 109/2017 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobkyně, jakožto stěžovatelka, proti shora
označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský
soud“), jímž bylo zastaveno řízení o žalobě proti shora označenému rozhodnutí žalovaného.
[2] Krajský soud zastavil řízení o žalobě s ohledem na ustanovení §47 písm. c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §9
odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v rozhodném znění (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“). V odůvodnění napadeného rozsudku k výroku o zastavení řízení uvedl,
že stěžovatelka nezaplatila současně s podáním žaloby soudní poplatek s tímto úkonem spojený.
Usnesením krajského soudu ze dne 7. 9. 2017, č. j. 48 A 109/2017 – 17, proto byla stěžovatelka
vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve lhůtě
jednoho týdne od doručení tohoto usnesení. K doručení došlo dne 11. 9. 2017 a lhůta
pro zaplacení soudního poplatku proto uplynula již dne 18. 9. 2017. Navzdory tomu k zaplacení
soudního poplatku (ani k jakékoli jiné reakci ze strany stěžovatelky) nedošlo ani do dne vydání
napadeného usnesení.
[3] Stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Konkrétně vůči napadenému usnesení namítla, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání.
Stěžovatelka totiž nebyla krajským soudem řádně vyzvána k zaplacení soudního poplatku
za žalobu. Usnesení obsahující výzvu k zaplacení bylo doručeno toliko zástupci stěžovatelky,
kdežto podle ustálené judikatury Ústavního soudu (zejm. nález ze dne 8. 10. 2002,
sp. zn. II. ÚS 251/02), pokud došlo k zastavení řízení o správní žalobě pro nezaplacení soudního
poplatku, aniž by předtím byla výzva k jeho zaplacení doručena i navrhovateli samotnému,
představuje takový postup zásah do ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Má-li účastník
řízení osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen jeho zástupci, ale i jemu
samotnému, což se vztahuje i na výzvu k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka dodává,
že soudní poplatek za žalobu posléze uhradila dne 12. 10. 2017.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Kasační stížnost je přípustná.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit stěžovatelčině námitce nutnosti doručení
usnesení obsahujícího výzvu k zaplacení soudního poplatku za řízení o žalobě právě osobě
účastníka řízení. Judikatura Ústavního soudu, na níž stěžovatelka poukazuje, byla již překonána,
resp. stala se obsoletní v důsledku přijetí s. ř. s., který, na rozdíl od dřívější úpravy správního
soudnictví v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění, poskytuje
pro případ zastavení soudního řízení správního kvůli nezaplacení soudního poplatku
možnost přezkumu tohoto rozhodnutí soudem vyššího stupně (Nejvyšším správním soudem).
Lze odkázat zejména na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2004, č. j. II. ÚS 671/02,
publ. pod č. 2/2004 Sb. n. ÚS, a následnou judikaturu Nejvyššího správního soudu
(srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 2 Afs 187/2004 – 69,
publ. pod č. 726/2005 Sb. NSS). Podle ustálené judikatury tudíž není samotné zaplacení
soudního poplatku nezastupitelným úkonem, který by snad příslušel jedině osobě účastníka
řízení, pročež je doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku toliko zástupci takového
účastníka řízení zcela v souladu se zákonem, a je způsobilé založit běh stanovené lhůty
k zaplacení soudního poplatku, po jejímž marném uplynutí je třeba řízení zastavit.
[8] Skutečnost, že stěžovatelka následně soudní poplatek za žalobu zaplatila (což plyne
i z obsahu spisu krajského soudu), nemá relevanci, neboť k zaplacení poplatku došlo až dne
12. 10. 2017, lhůta k zaplacení soudního poplatku přitom uplynula dne 18. 9. 2017 a napadené
usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci již dne 3. 10. 2017, tj. předtím, než došlo
k zaplacení soudního poplatku. Krajský soud proto již nemohl pravomocné rozhodnutí
o zastavení řízení s ohledem na pozdní zaplacení soudního poplatku zrušit (§9 odst. 7 věta první
zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném do 29. 9. 2017).
[9] Nejvyšší správní soud neshledal kasační argumentaci stěžovatelky důvodnou, přičemž
konstatuje, že napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by měl přihlédnout nad rámec kasační
stížnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Nezbylo proto, než kasační stížnost v souladu s §110 odst. 1
in fine s. ř. s. zamítnout.
[10] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení procesně úspěšná a nemá tak právo na náhradu
vynaložených nákladů. Procesně úspěšný žalovaný v řízení patrně nevynaložil náklady, které
by přesahovaly běžný rámec jeho úřední činnosti, a jejichž náhradu by mu tedy patřilo přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu