ECLI:CZ:NSS:2017:2.AZS.179.2017:25
sp. zn. 2 Azs 179/2017 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: K. K., zastoupen
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, proti
rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2017, č. j. CPR-22137-3/ČJ-2016-930310-C235, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského sodu v Praze ze dne 7. 4. 2017,
č. j. 2 A 9/2017 - 27,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení nadepsaného
rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 23. 1. 2017, č. j. CPR-22137-3/ČJ-2016-930310-C235,
kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy
ze dne 16. 8. 2016, č. j. KRPA-248778-31/ČJ-2016-000022, ve věci jeho správního vyhoštění
dle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatel navrhuje, aby jí Nejvyšší správní soud
přiznal odkladný účinek, což odůvodňuje tím, že v případě nepřiznání odkladného účinku
by stěžovateli hrozila závažná újma spočívající zejména v nemožnosti pobývat na území České
republiky. Uvádí, že na území České republiky stěžovatel žije nepřetržitě již více než 12 let,
je integrován do české společnosti, má zde soukromé zázemí, kamarády a známé a dobře ovládá
český jazyk. Zároveň poukazuje na dopis Církve Oáza, ze kterého vyplývá, že stěžovateli hrozí
v zemi původu nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy v souvislosti s jeho odstoupením
od muslimského náboženství a přijetím křesťanské víry. Tvrdí také, že nepřiznáním odkladného
účinku by bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, neboť by mu bylo znemožněno
aktivně se účastnit řízení o soudním přezkumu rozhodnutí správního orgánu, přičemž poukázal
též na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se obdobných případů.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku podané
kasační stížnosti, neboť stěžovatel je zastoupen advokátem a jeho osobní přítomnost na území
České republiky není po dobu probíhajícího řízení nezbytná. Pokud by jeho osobní účast
na jednání před soudem byla nutná, lze využít institutu povolení vstupu podle §122 zákona
č. 326/1999 Sb.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem, ale především s přihlédnutím
ke skutečnostem vyplývajícím ze správního spisu, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku reflektuje
jednak hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný
účinek přiznán) s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný
účinek přiznán). K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté,
osvědčí-li, že újma stěžovatele, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku, by byla nepoměrně
větší případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno.
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou přitom
vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne,
že stěžovatel nese také břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení konkrétních
a relevantních tvrzení a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje
a jakou intenzitu případná újma má (srov. např. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
6. 2. 2013, č. j. 45 A 4/2013 – 29, publikované pod č. 2852/2013 Sb. NSS). Nelze však
odhlédnout od současné rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu co do přiznávání
odkladného účinku kasačním stížnostem žalobců, kteří se v řízení před krajskými soudy
neúspěšně domáhali zrušení rozhodnutí, kterými byla zamítnuta odvolání proti rozhodnutím
o správním vyhoštění.
V usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25
(publikovaném pod č. 3169/2015 Sb. NSS), zaujal soud názor, že „[j]e-li přezkoumáváno rozhodnutí
příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné
povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva
na respektování soukromého života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.) netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu
ani nenavrhuje důkazy k jejich prokázání.“ Tento názor pak převzaly i další senáty Nejvyššího
správního soudu (srov. např. usnesení ze dne 17. 5. 2016, č. j. 2 Azs 79/2016 – 34, usnesení
ze dne 24. 2. 2016, č. j. 3 Azs 10/2016 – 26, usnesení ze dne 14. 1. 2016, č. j. 4 Azs 288/2015 - 25
či usnesení ze dne 21. 1. 2016, č. j. 5 Azs 264/2015 – 24).
Nejvyšší správní soud proto vychází ze shora nastíněného práva stěžovatele, jakožto
účastníka, hájit svá práva v řízení o kasační stížnosti nejen prostřednictvím zvoleného právního
zástupce, kterému bude udělovat konkrétní pokyny, ale i osobně. Právě z těchto důvodů by měla
být vyhošťovanému cizinci obvykle zachována možnost setrvat na území ČR i po dobu
následného kasačního řízení. Pro případ, že by byl stěžovatel se svou kasační stížností úspěšný,
skutečně nelze vyloučit příčinnou souvislost mezi důsledky realizace žalobou napadeného
vyhošťovacího rozhodnutí a možným vznikem bezprávné újmy stěžovatele (zde zejména
za situace tvrzeného možného pronásledování v zemi původu). Takovou újmu lze (z povahy
předmětného správního rozhodnutí) zásadně považovat za velmi výrazně zasahující právní
sféru stěžovatele, často i s nevratnými důsledky. Z tohoto důvodu ostatně přiznává
§172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný
účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů vyhoštění cizince
z důvodu ohrožení bezpečnosti státu). Nejvyšší správní soud se v tomto ohlednu nyní nehodlá
odchýlit od své dosavadní rozhodovací praxe, která je zřejmá již z výše odkazovaných
rozhodnutí, proto neakceptuje ani argumentaci žalované ustanovením §122 zákona o pobytu
cizinců.
Dále, jakkoli nelze zcela vyloučit, že by v souvislosti se sistací účinků správního
rozhodnutí mohla v tomto případě hrozit újma jiné osobě, Nejvyšší správní soud takovou
možnost považuje za nepravděpodobnou, neboť žádné indicie tomu v posuzované věci
nenasvědčují. Lze tedy považovat za splněnou i druhou podmínku pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, a sice že dalším setrváním stěžovatele na území ČR nemůže
jiným osobám hrozit nepoměrně větší újma než ta, které by byl vystaven stěžovatel,
nebudou-li účinky předcházejících (soudních i správních) rozhodnutí sistovány.
Nejvyšší správní soud konečně posoudil návrh na přiznání odkladného účinku
i z hlediska zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné
skutečnosti, pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Stěžovatel především nebyl vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Zdejší soud
v konkrétních skutkových okolnostech souzeného případu neshledal žádnou okolnost,
pro kterou by ve stěžovatelově dočasném setrvání na území České republiky do doby rozhodnutí
o jeho kasační stížnosti mohl být spatřován rozpor s důležitým veřejným zájmem. Bez významu
přitom není ani fakt, že předmětná věc musí být soudy řešena přednostně (§56 odst. 3 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.), a doba, po kterou budou odloženy účinky rozsudku krajského soudu (potažmo
rozhodnutí žalovaného), tak bude spíše krátká.
Z uvedených důvodů proto zdejší soud podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.,
kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele
proti pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek,
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se fakticky dočasně obnovuje zákonný odkladný
účinek žaloby proti rozhodnutí žalované ve věci správního vyhoštění stěžovatele. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti nicméně Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu