ECLI:CZ:NSS:2017:2.AZS.18.2017:19
sp. zn. 2 Azs 18/2017 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: H. T. C.,
zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie,
se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2016,
č. j. CPR-15912-2/ČJ-2016-930310-C235, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2016, č. j. 17 A 96/2016 - 50,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, odboru cizinecké policie,
oddělení pobytových agend (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 17. 5. 2016,
č. j. KRPK-42732-67/ČJ-2015-190026-SO, bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle
§119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
na dobu jednoho roku, neboť v České republice pobýval v době od 10. 5. 2015 do 13. 5. 2015
bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn, a bez platného povolení k pobytu. Odvolání žalobce
proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím
(dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla. Krajský soud v Plzni následně v záhlaví uvedeným
rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) žalobu zamítl.
[2] Proti napadenému rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížností a navrhuje, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek, což odůvodňuje
tím, že v případě nepřiznání odkladného účinku by stěžovateli hrozila závažná újma spočívající
zejména v nemožnosti pobývat na území České republiky. Tvrdí také, že nepřiznáním
odkladného účinku by bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces a do jeho rodinného
a soukromého života. Stěžovatel má na území České republiky manželku a nezletilého syna.
[3] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
[4] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou zásadně individuální, závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu.
Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu,
případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud nicméně konstantně judikuje, že je-li přezkoumáváno rozhodnutí
příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, je újma hrozící stěžovateli z jeho výkonu
zřejmá již ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění
práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého a rodinného života.
K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu ani nenavrhuje
důkazy k jejich prokázání (srov. zejména usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25,
publ. pod č. 3169/2015 Sb. NSS, dostupné stejně jako další zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu z www.nssoud.cz).
[7] Vyhošťovanému cizinci je tedy obvykle zachována možnost setrvat na území
České republiky i po dobu probíhajícího řízení o jeho kasační stížnosti [žaloba ve věci
rozhodnutí o vyhoštění cizince má přitom odkladný účinek ex lege, ledaže byl cizinec
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu (srov. §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců)],
neboť pro případ, že by byl se svou kasační stížností úspěšný, nelze vyloučit příčinnou
souvislost mezi důsledky realizace rozhodnutí o vyhoštění a možným vznikem bezprávné újmy.
Takovou újmu lze zásadně považovat za velmi výrazně zasahující právní sféru cizince
(stěžovatele), často i s nevratnými důsledky (již zmiňované usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25).
[8] S ohledem na shora uvedené má Nejvyšší správní soud za to, že ve vztahu ke kasační
stížnosti stěžovatele je namístě odkladný účinek přiznat, neboť jinak by stěžovatel mohl utrpět
újmu nikoliv zanedbatelnou. Současně pokládá Nejvyšší správní soud za nepravděpodobné,
že by v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozila újma třetím osobám,
jelikož tomu žádné indicie nenasvědčují. Nejvyšší správní soud rovněž neshledal existenci
skutečností, pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem, a ani žalovaná jejich existenci netvrdila. Bez významu přitom není ani to, že souzená
věc musí být soudy řešena přednostně (§56 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.), a doba,
po kterou budou sistovány účinky napadeného rozsudku (potažmo napadeného rozhodnutí),
tak bude jen krátká.
[9] Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
stěžovatele odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele proti napadenému
rozhodnutí měla odkladný účinek ze zákona, obnovuje se fakticky dočasně zákonný odkladný
účinek žaloby proti napadenému rozhodnutí ve věci správního vyhoštění stěžovatele.
Tímto rozhodnutím nicméně Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá
své rozhodnutí o věci samé.
[10] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu