ECLI:CZ:NSS:2017:2.AZS.33.2017:22
sp. zn. 2 Azs 33/2017 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: G. C. C., zastoupený
Mgr. Janem Urbanem, advokátem, se sídlem Haškova 1714/3, Hradec Králové, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 12. 2015, č. j. OAM-842/ZA-ZA04-K03-2015, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2017, č. j. 29 Az 1/2016 - 83,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Jana Urbana se u r č u je částkou 4114 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce je původem z Nigerijské federativní republiky, do České republiky přicestoval
v roce 2010. Nyní posuzovaná žádost je jeho již šestou žádostí o mezinárodní ochranu. Meritorně
se žalovaný zabýval žalobcovou první žádostí, o které rozhodl tak, že mu mezinárodní ochranu
neudělil, neboť tvrzení týkající se pronásledování z důvodu příslušnosti k hnutí MASSOB (neboli
Movement for the Actualization of the Sovereign State of Biafra) vyhodnotil jako nevěrohodné.
V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný vyslovil
nepřípustnost žádosti žalobce o mezinárodní ochranu dle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, v rozhodném znění, a řízení dle §25 písm. i) téhož zákona zastavil.
[2] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu, kterou Krajský soud v Hradci
Králové v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) zamítl,
neboť dospěl k závěru, že žalobce ve své opakované žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl
žádné nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný nadto řádně posoudil, zda žalobce
nebude pro případ návratu do země původu ohrožen azylově relevantní vážnou újmou. K tomu
si shromáždil aktuální podklady o vývoji situace v zemi v souvislosti s útoky islamistické skupiny
Boko Haram. Krajský soud dále přisvědčil žalovanému, že současná poslední žádost o udělení
mezinárodní ochrany je (stejně jako předchozí žádosti) podána účelově z důvodu legalizace
pobytu žalobce na území České republiky.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů dle §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud se dle stěžovatele řádně
nevypořádal s námitkou, že ze strany žalovaného došlo k opakovanému porušení povinností
vyplývajících z §2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,
neboť nebyl řádně zjištěn skutkový stav a vypořádány všechny významné skutečnosti.
Odůvodnění:
napadeného rozsudku je nedostatečné. Krajský soud pouze zopakoval argumentaci
žalovaného, aniž by se žalobními námitkami věcně zabýval a odůvodnil, jakým způsobem tvrzené
skutečnosti hodnotil.
[4] Stěžovatel dále uvádí, že žalovaný pro závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí
neshromáždil dostatečné množství relevantních podkladů. Z toho důvodu nemohl žalovaný
ani krajský soud objektivně posoudit hrozbu ohrožení života nebo jiné závažné újmy
bezprostředně hrozící stěžovateli ze strany skupiny Boko Haram při návratu do země původu
a pronásledování státními orgány v důsledku příslušnosti stěžovatele k hnutí MASSOB.
Stěžovatel ve správním řízení poukazoval na šikanózní tendence obyvatelstva vůči osobám,
které se vracejí zpět do země původu po delším pobytu v zahraničí. Nebezpečí, umocněné
získaným přízvukem stěžovatele a cizími návyky, se týká celé země původu a je tolerováno
státními orgány. Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku, která může mít nepochybně dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. Stěžovatel dále uvádí, že kasační stížnost svým významem podstatně převyšuje
jeho vlastní zájmy.
[5] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje se závěry napadeného
rozsudku a napadeného rozhodnutí a připomíná, že se jedná o stěžovatelovu šestou
žádost o mezinárodní ochranu. Ze shromážděných podkladů je dle žalovaného známo,
že v zemi původu nedošlo k žádné zásadní změně politické ani bezpečnostní situace.
Ačkoli je bezpečnostní situace v některých okrajových oblastech stále nestabilní, situace
se zlepšuje. Nově zvolený prezident Buhari si za jeden ze svých cílů vytkl zlikvidování teroristické
skupiny Boko Haram. K nově tvrzené obavě z pronásledování muslimskými fulanskými pastevci
žalovaný uvádí, že stěžovatel se v předchozích řízeních o této skutečnosti nikdy nezmínil,
aniž by pro to měl jakýkoli důvod, neboť se nejedná o nově vzniklou či nově známou skutečnost.
Žalovaný tedy shrnuje, že v posuzovaném řízení stěžovatel neuvedl, a ani žalovaný nezjistil,
žádnou novou věrohodnou relevantní skutečnost, která by odůvodňovala opětovné hodnocení
žádosti a vydání nového meritorního rozhodnutí. V řízení žalovaný neporušil žádná zákonná
ustanovení, shromáždil dostatek podkladů, napadené rozhodnutí dostatečně odůvodnil a ani jinak
stěžovatele nezkrátil na jeho právech. Závěrem žalovaný zdůrazňuje, že mezinárodní ochrana
je specifickým institutem, který slouží k ochraně osob před porušováním jejich nejzákladnějších
práv, nikoli k legalizaci pobytu.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění
formálních náležitostí. Konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání,
neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost
byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen
advokátem. Kasační stížnost je tedy přípustná.
[7] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval
otázkou její přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je nepřijatelná. Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti
pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo možné kasační stížnost
odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné
odůvodnění svého usnesení připojuje.
[8] Podle §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech
mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, jestliže ta svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“
byl v usnesení Nejvyššího správního soudu dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (dostupné tak jako ostatní zde zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu z www.nssoud.cz), vyložen tak, že kasační stížnost bude posouzena
jako přijatelná v případě, že (1) vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) obsahuje právní
otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon;
(4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] Vzhledem k tomu, že ohledně důvodů přijatelnosti stěžovatel pouze cituje výše uvedenou
judikaturu, aniž by svá tvrzení opřel o konkrétní argumenty, Nejvyšší správní soud se mohl touto
otázkou zabývat pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kritérií.
[10] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že krajský soud při poukazu na věcně správné závěry
napadeného rozhodnutí připojil svou vlastní jasnou, srozumitelnou a věcnou, i když stručnou,
právní argumentaci. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že správní soudnictví je ovládáno
dispoziční zásadou. Obsah, rozsah a kvalita žaloby či kasační stížnosti předurčují obsah, rozsah
a kvalitu následného soudního rozhodnutí (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud rovněž neshledal, že by krajský soud opomenul vypořádat
některou z námitek uplatněných v žalobě (viz např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS)
či že by napadený rozsudek trpěl jinými nedostatky zakládajícími nepřezkoumatelnost rozhodnutí
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44,
publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS).
[11] Problematikou opakovaných žádostí se Nejvyšší správní soud zabýval v řadě svých
předchozích rozhodnutí. Opakovanou žádost o mezinárodní ochranu lze věcně posoudit pouze
tehdy, uvedl-li žadatel „nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo důvodů
pro udělení doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení
mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. […] Přitom
i opakovaná žádost, která formálně neuvádí nové skutečnosti či zjištění pro udělení azylu ani doplňkové ochrany,
nemůže být podle názoru rozšířeného senátu považována za žádost shodnou, a tudíž nepřípustnou,
jestliže se od předcházejícího pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany zásadním způsobem změnila
situace v zemi původu a tato změna by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní
ochrany.“ V odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost dle §25 písm. i) zákona
o azylu je správní orgán povinen uvést zdůvodněný závěr o tom, že „1) žadatel v opakované
žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska
azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové,
které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu,
která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (rozsudek
rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96, publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS).
Institut opakované žádosti neslouží k doplňování předchozí žádosti ani ke zhojení nevyužití
opravných prostředků proti meritornímu přezkoumání. Věcné projednání opakované žádosti
je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů
rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně
rozhodnuté“ (rozsudek ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 – 65).
[12] Jak správně uvedl již krajský soud, žalovaný postupoval zcela v souladu s výše uvedenou
judikaturou, když konstatoval, že s tvrzeními ohledně obavy z pronásledování státními orgány
z důvodu příslušnosti k hnutí MASSOB se již meritorně vypořádal v řízení týkajícím se prvé
žádosti o mezinárodní ochranu. Skutečnost, že je v zemi původu pronásledován muslimskými
fulanskými pastevci, stěžovatel neuvedl v rámci předcházejícího řízení, ač tak bezpochyby učinit
mohl, neboť nejde o nově vzniklé či nově jemu známé skutečnosti, které by v tomto předchozím
řízení nemohl objektivně uvést. Žalovaný se rovněž řádně zabýval tím, zda v zemi původu
v souvislosti s působením teroristické skupiny Boko Haram nedošlo k takové zásadní změně
situace, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany,
přičemž nic takového neshledal. Z výše uvedených důvodů je tedy lichá námitka, že napadené
rozhodnutí není podloženo dostatečným množstvím relevantních podkladů, neboť stěžovatel
neuplatnil žádnou novou skutečnost relevantní z hlediska udělení mezinárodní ochrany,
a žalovaný proto neprováděl (a ani neměl) věcné posouzení.
[13] Námitka týkající se šikanózního zacházení s občany, kteří se po delším pobytu v zahraničí
vrací do země původu, nebyla stěžovatelem uplatněna v řízení před krajským soudem, Nejvyšší
správní soud se jí proto nemohl blíže zabývat (§104 odst. 4 s. ř. s.).
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
podmínky přijatelnosti nesplňuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly
řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; nebyl shledán
důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu; ani nebylo shledáno zásadní pochybení
krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě
hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyššímu správnímu soudu
tudíž nezbylo než podanou kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítnout pro nepřijatelnost.
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[16] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 8. 1. 2016, č. j. 29 Az 1/2016 - 10,
ustanoven k ochraně jeho zájmů ve věci zástupce Mgr. Jan Urban, advokát, se sídlem
Haškova 1714/3, Hradec Králové. Hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného
advokáta platí dle §35 odst. 8 část věty prvé za středníkem s. ř. s. stát. Podle vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovenému zástupci stěžovatele odměna
za jeden úkon právní služby v řízení o kasační stížnosti spočívající v písemném podání ve věci
samé – kasační stížnost [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za jeden úkon přísluší částka
3100 Kč (§7 ve spojení s §9 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů činí
podle §13 odst. 3 advokátního tarifu 300 Kč za jeden úkon. Protože zástupce stěžovatele
je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho odměna o částku 714 Kč odpovídající
dani, kterou je povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Výše celkové odměny ustanoveného zástupce
proto činí 4114 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu