ECLI:CZ:NSS:2017:3.AFS.222.2016:37
sp. zn. 3 Afs 222/2016 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: DELTA SHIPPING
AND TRADING, spol. s r. o., se sídlem V olšinách 2300/75, Praha 10, zastoupené
JUDr. Jitkou Třeštíkovou, advokátkou se sídlem Velké náměstí 45, Strakonice, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o přezkoumání rozhodnutí Celního
ředitelství Praha ze dne 16. 8. 2012, č. j. 7251-8/2012-170100-21, o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016, č. j. 6 Af 44/2012 - 31,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016, č. j. 6 Af 44/2012 – 31 se z r u š u j e
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalovaný dodatečným platebním výměrem ze dne 10. 6. 2010,
č. j. 4960-6/2010-176400-021 (dále také jen „platební výměr“) vyměřil žalobkyni clo podle článku
222 odst. 1 písm. a) celního kodexu [nařízení Rady (EHS) č. 2913/92] ve výši 92.805 Kč.
Podstata tohoto postupu žalovaného spočívala v tom, že žalobkyně původně deklarovala zboží
„zlomková rýže“ v podpoložce 1006400090 Kombinované nomenklatury celního sazebníku
a žalovaný na základě odebrání vzorku ze zásilky toto zboží zařadil do jiné podpoložky
1006309490. V návaznosti na to poté doměřil celní dluh v rozsahu mezi již vyměřenou výši
cla (75.404 Kč) a výší, která měla být dle žalovaného vyměřena (168.209 Kč). Odvolání žalobkyně
proti dodatečnému platebnímu výměru žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl.
[2] Městský soud v Praze (dále též jen „městský soud“) následně žalované rozhodnutí zrušil
rozsudkem ze dne 7. 9. 2016, č. j. 6 Af 44/2012 – 31. Podle městského soudu je klíčovou
otázkou v projednávané věci postup žalovaného při odběru vzorku rýže ze zásilky žalobkyně.
Zákon nikde neupravuje postup, jak má být takový odběr proveden, nicméně příslušný metodický
pokyn žalovaného upravuje proces jeho získání a jako takový je pro orgány celní správy závazný.
Připustil, že pokud by byl odběr vzorku proveden v rozporu s tímto metodickým pokynem,
nemusí to znamenat, že by rozhodnou skutečnost o vlastnostech odebíraného materiálu nebylo
možné prokázat jinak. Podle názoru městského soudu však musí z protokolu vyplývat,
jakým konkrétním způsobem byl odběr vzorku prováděn. V této věci tomu tak není – zástupce
žalobce sice v protokolu o odběru vzorku potvrdil, že si je vědom, že svým podpisem „souhlasí,
že odebraný vzorek je reprezentativním vzorkem kontrolovaného zboží“, takové blanketní prohlášení bez
uvedení konkrétních okolností odběru vzorku však podle názoru soudu nemůže zhojit nesprávně
provedený odběr příslušného vzorku. Městský soud uzavřel, že pokud především v protokolu
nebyl popsán podrobně postup při odběru vzorků a následné dokazování (svědecké výpovědi)
tento postup rovněž nijak neobjasnily, svědčí to o tom, že k dodržení metodického pokynu
nedošlo a tím je odběr vzorků pro další řízení nepoužitelný.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[3] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností.
V ní uplatnil důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále též „s. ř. s.“).
[4] Namítl, že městský soud rozhodl o žalobě, aniž ve věci nařídil ústní jednání,
které stěžovatel řádně a včas požadoval. Zdůraznil, že tento požadavek vyplýval z podání ze dne
20. 11. 2012, č. j. 19008-2/2012-170100-21. Městský soud přesto v rozsudku uvedl, že účastníci
proti rozhodnutí bez jednání neměli námitek. Právo na veřejné projednání věci svědčí
i stěžovateli, přestože je orgánem veřejné správy. Dále namítl, že mu městský soud nedoručil
repliku žalobkyně k jeho vyjádření k žalobě. Podle stěžovatele zatížily tyto vady řízení jinou
vadou před soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[5] K meritu věci namítl, že městský soud nesprávně posoudil klíčovou otázku plnění
požadavků §31 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků příp. ustanovení §92 zákona
č. 280/2009 Sb. daňový řád a to v rozporu s výsledky důkazního řízení před celními orgány
i v rozporu se souvisejícími skutečnostmi vyplývajícími ze správního spisu.
[6] Městský soud se podle názoru stěžovatele nezaměřil na věcnou a konkrétní podstatu
důkazu o obsahu dotčené zásilky rýže, který byl v předmětném daňovém řízení potřebný.
Stěžovatel má za to, že v daném konkrétním případě celní orgány potřebné skutečnosti prokázaly
a své důkazní břemeno unesly. Podle jeho názoru nedostatky spatřované městským soudem
v postupu odběru vzorků, neměly na zákonnost napadeného rozhodnutí vliv. Stěžovatel
nerozporuje, že odběr vzorku nebyl precizněji zdokumentován. Přesto se však domnívá,
že počáteční deficit v obsahu protokolu o odběru vzorku nebyl s ohledem na podstatu
prokazované skutečnosti stěžejní, navíc byl ještě dostatečně zhojen pozdějším vyslechnutím
vzorkařky a u odběru přítomného celního deklaranta. Tyto osoby se spolupodílely na sepsání
dostačujícího protokolu přímo při odběru vzorku, bylo tedy zcela na místě, aby se později
spolupodílely na doplnění popisu detailů předmětné události, jíž byly přímými aktéry
a která vzešla čistě z jejich jednání. Není tedy dán žádný důvod k tomu, aby byly paušálně
odmítány skutečnosti, které lze mít za prokázané z protokolu o odběru vzorku ve spojení
s následným doplněním na základě provedených výslechů. Podle stěžovatele přes ne zcela kvalitní
dokumentaci pořízenou přímo při odběru vzorku, po doplnění řízení uvedenými výslechy,
s přihlédnutím k fotodokumentaci kontroly zboží již není pochyb, že vzorek představující plné
tři dumy dotčené rýže byl získán tak, že z každého z obou kontejnerů bylo provedeno několik
náběrů horizontálně i vertikálně z různých míst. Byl odebrán takový vzorek, který spolehlivě
reprezentoval přinejmenším 1 objemu celé zásilky rýže, a to konkrétn ě přinejmenším obě horní
čtvrtiny obou hromad rýže.
[7] Stěžovatel dále poukázal na to, že analýza vzorku prokázala, že šlo o celomletou
rýži. Toto zjištění lze podle jeho názoru spolehlivě vztáhnout na celou zásilku,
neboť ze zpracovatelského i obchodního hlediska je nereálné, aby zásilku tvořila např. směs
této celomleté rýže a rýže surové, neloupané, jen loupané nebo jen polomleté. Že o takto
nesourodou směs nemohlo jít, pak podle stěžovatele přímo svědčí skutečnost, že se vlivem otřesů
a manipulace s kontejnery po cestě, do horní čtvrtiny hromad nedostal sebemenší podíl
jakékoliv necelomleté rýže. Je tedy bezpečně zjištěno, že jde o směs v uvedeném směru sourodou,
a že proto je také 1 objemu dané zásilky zároveň i 1 její hmotnosti.
[8] Dále stěžovatel v kasační stížnosti setrval na přesvědčení, že odebraný vzorek byl
dostatečně reprezentativní. Poukázal na kategorizací rýže dle celního sazebníku [nařízení Komise
(ES) č. 1031/2008] účinného v listopadu 2009 a přiblížil své úvahy o složení zásilky. Upozornil,
že celomletá předpařená rýže má v celním sazebníku čtyři podpoložky (1006 30 61, 1006 30 63,
1006 30 65 a 1006 30 67), všechny shodně s celní sazbou 416 EUR za tunu. Celomletá
nepředpařená rýže pak má v uvedeném celním sazebníku také čtyři podpoložky (1006 30 92,
1006 30 94, 1006 30 96 a 100630 98), všechny se shodnou celní sazbou 416 EUR za tunu.
Do nich se rýže dále rozděluje podle druhu a velikosti zrn. Celomletá rýže zlomková
(kterou deklarovala žalobkyně) poté patří do podpoložky 1006 40 00 s nižší sazbou 128 EUR
za tunu.
[9] Zlomková rýže je však pouze taková, která obsahuje 90% hmotnostních nebo více
zlomků zrn, tj. celých zrn v ní může být maximálně 10% hmotnostních. Analýza celně technické
laboratoře prokázala, že v odebraném vzorku je poměr cca 60% zlomků a cca 40% celých zrn
(hlavní vzorek: 1 zkouška 62% zlomků a 38% celých zrn, 2 zkouška 57% zlomků a 43% celých
zrn, rezervní vzorek: 1 zkouška 59% zlomků a 41% celých zrn, 2 zkouška 57% zlomků a 43%
celých zrn). Odebraný vzorek tedy prokázal, že přinejmenším 1 h motnosti celé zásilky rýže
(tj. přinejmenším 1 horního objemu celé zásilky rýže) obsahuje 40% celých zrn. To z celkové
hmotnosti zásilky (44 t) činí nejméně 11 t. Těchto přinejmenším 11 tun obsahovalo 40%
hmotnostních celých zrn, tj. 4,4 tuny celých zrn. Ve vztahu k celé hmotnosti zásilky je těchto
4,4 tun celých zrn 10% hmotnostních. Aby tedy celá zásilka byla zlomkovou rýží zmíněné
podpoložky 1006 40 00, musely by se její zbývající 3 hmotnosti sestávat pouze ze samých
zlomků zrn. Všechna celá zrna, která by dotčená zásilka rýže obsahovala, by tedy musela
být jenom v horních čtvrtinách obou hromad, z nichž byl prokazatelně odebrán vzorek. V nižších
vrstvách těchto hromad, od podlahy kontejnerů až do zhruba 3 výšky hromad, by už musely být
jen zlomky zrn a vůbec žádná celá zrna. Taková skutečnost je však zjevně naprosto nereálná.
[10] Městský soud vyšel z toho, že dopravou může dojít k promísení volně loženého sypkého
materiálu a tím k vytvoření nehomogenního celku. Stěžovatel k tomu namítl, že při mísení
nákladu zlomků rýže a celé rýže při dopravě lehčí zlomky rýže budou ležet spíše na těžší celé rýži
(budou přítomné spíše v horní části volně loženého nákladu). Celní orgány tedy fakticky odebraly
vzorek reprezentující tu část nákladu rýže (přinejmenším horní 1 zásilky), která je pro největší
přítomnost zlomků rýže nejvíce příznivá pro žalobkyni, a přesto žalobkyni v jejím původním
závěru o zlomkové rýži (nejméně 90% zlomků) uvedeném v jeho celním prohlášení pro skutečně
zjištěný velký podíl celých zrn (40%) takový výsledek analýzy odebraného vzorku jednoznačně
nesvědčí.
[11] Stěžovatel je tedy toho názoru, že i přes městským soudem spatřovaný deficit preciznosti
dokumentace odběru má odebraný vzorek dostatečnou důkazní hodnotu pro poskytnutí
potřebného důkazu v dotčeném specifickém dovozním případu žalobkyně. Dotčená rýže,
jakožto celomletá, bude za každých okolností zatížena sazbou 416 EUR za tunu,
neboť kterákoliv z podpoložek celního sazebníku pro celomletou rýži má právě tuto shodnou
sazbu. Stěžovatel se proto domnívá, že v daném doměřovacím řízení zakončeném napadeným
rozhodnutím byl skutkový stav zjištěn dostatečně, tak aby bylo možné odůvodněně osvědčit,
že žalobkyni bylo doměřeno příslušné clo, které dluží ze zákona.
[12] Stěžovatel zdůraznil, že na výše uvedenou výpovědní hodnotu analýzou zjištěného
poměru celých zrn a zlomků zrn ve vzorku poukazoval již ve vyjádření k žalobě. Městský soud
se však k této části vyjádření v rozsudku nijak konkrétně nevyjádřil. Pokud městský soud přehlédl
požadavek stěžovatele na ústní jednání, stěžovatel neměl možnost podstatu důkazu v dotčeném
konkrétním případu při jednání soudu dovysvětlit.
[13] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že je otázkou, zda s ohledem
na podstatu dané věci mohlo mít případné pochybení městského soudu (nenařízení ústního
jednání a nezaslání repliky žalobce k vyjádření stěžovatele k žalobě) vliv na správnost vlastního
rozhodnutí.
[14] Dále je toho názoru, že od samého počátku bylo naprosto jasné, že v daném případě
nedošlo k odběru, resp. k získání tzv. reprezentativního vzorku. Stěžovatel veškeré argumenty
žalobkyně, ačkoliv byly naprosto logické, odmítal více méně z pozice vrchnostenského
postavení. Ačkoliv mohlo dojít k drobnému pochybení ve vztahu k nenařízenému ústnímu
jednání ve věci, je žalobkyně toho názoru, že odůvodnění napadeného rozsudku je naprosto
precizní, a to co do konstatace skutkového stavu, tak co do právních úvah. Pochybení celního
orgánu při odběru vzorků bylo totiž flagrantní a zcela logicky nelze uvažovat o jakémkoliv
zhojení naprosto nedbalého postupu. Úvahy soudu by pak nemohlo zvrátit ani konané ústní
jednání. Žalobkyně se domnívá, že nemá význam polemizovat s některými matematickými
úvahami stěžovatele, kterými se snaží dovodit správnost celního zařazení. Je toho názoru,
že je nezbytně nutné trvat na tom, aby se orgán státní správy řídil svými vlastními metodickými
pokyny. Takovýmto metodickým pokynem nepochybně je metodický pokyn MP 09-02,
a to právě s ohledem na charakter kontrolovaného zboží. Pokud celní orgán při své činnosti není
schopen dostát svým vlastním pravidlům, a to se v tomto případě stalo, pak již nelze uvažovat
o jakémkoliv možném zhojení takovéhoto pochybení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil námitky, které stěžovatel uplatnil ke kasačnímu
důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[18] Stěžovatel dovozuje vadu v řízení před krajským soudem z toho, že mu nebyla zaslána
replika žalobkyně na vyjádření stěžovatele k žalobě. Nespecifikuje přitom, v čem tato vada měla
mít za následek nezákonnost rozsudku krajského soudu. Krajský soud (zde městský soud)
je v řízení o žalobě podle ustanovení §74 odst. 2 s. ř. s. povinen předložit žalobci
vyjádření stěžovatele, avšak dále už je na jeho zvážení, zda mu také uloží povinnost podat repliku
(tak se v této věci ani nestalo). Z citovaného ustanovení nevyplývá další povinnost soudu zaslat
žalovanému správnímu orgánu případné vyjádření žalobce k předchozímu vyjádření žalovaného.
Nejvyšší správní soud k tomu ex officio ze spisu krajského soudu ověřil, že žalobce v krátké replice
setrval na podané žalobě, stručně okomentoval, že stěžovatel sám uznává, že jeho interní
metodické pokyny by se měly dodržovat, že se stěžovatel snaží navodit dojem, že tomu
při odběru vzorku rýže skutečně bylo, za tím účelem navrhuje provedení svědeckého výslechu
vzorkařky Šumilové. V závěru své repliky žalobce setrval na tom, že spisový materiál obsahuje
dostatek podkladů odůvodňujících závěr, že reprezentativní vzorek odebrán nebyl. Replika
žalobkyně k vyjádření žalovaného k žalobě se podle obsahu netýkala ničeho pro věc stěžejního,
v podstatě v ní žalobkyně setrvala jen na svém dosavadním postoji a nepřinesla zde zásadní
právní argumentaci oproti té, kterou vznesla již v žalobě. Tato replika neznamenala a ani nemohla
znamenat vzhledem k již nastalým účinkům koncentrace srov. ustanovení (§71 odst. 2 s. ř. s.)
rozšíření žaloby o další žalobní body. Za těchto okolností proto Nejvyšší správní soud shledal,
že pokud krajský soud toto vyjádření žalobkyně stěžovateli nezaslal, vadu řízení to neznamenalo
a neovlivnilo to ani zákonnost rozsudku.
[19] Dále Nejvyšší správní soud posoudil námitku napadající nenařízení jednání u městského
soudu. Podle ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s. platí, že soud může rozhodnout o věci samé
bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas
je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj
nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen. Ostatně „účastníci řízení
jsou ti, kterým je garantován spravedlivý proces, jehož důležitou součástí je právo na konání soudního jednání
a přístup k němu. Jestliže oni sami se naplnění tohoto práva nedožadují, není zpravidla úkolem soudu jim toto
právo vnucovat (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016,
č. j. 7 As 93/2014-48). Nelze také akceptovat, aby účastník ponechal na okolnostech nezávislých
na jeho vůli, zda jednání bude nařízeno (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 12. 2016, č. j. 3 As 250/2015 – 68).
[20] Z ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že městský soud byl o věci oprávněn
rozhodnout bez jednání jen v tom případě, že by k tomu získal od účastníků shodný a výslovný
souhlas, popř. že alespoň jeden z účastníků s tím sice přímo nevyslovil souhlas, ale zároveň
výslovně nevyjádřil nesouhlas s rozhodnutím bez jednání. Stěžovatel se k výzvě soudu ze dne
13. 11. 2012, č. j. 6 Af 44/2012 - 14, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízeného
jednání, a zda požaduje, aby ve věci bylo nařízeno jednání, vyjádřil dne 20. 11. 2012,
pod č. j. 19008-2/2012-170100-21. Zde výslovně uvedl, že v této věci požaduje jednání. Dále
v podání ze dne 1. 12. 2013 uvedl, že „žalovaný ponechává na úvaze soudu, zda se rozhodne
skutková zjištění zpřesnit a k této otázce vzorkařku Gabrielu Šumilovou vyslechne na jednání soudu v souladu
s ust. §52 a ust. §77 s. ř. s. “. Žalobkyně v podání ze dne 18. 2. 2013 naopak výslovně souhlasil
s tím, aby soud o věci samé rozhodl bez jednání.
[21] Na základě vyjádření účastníků tak městský soud disponoval výslovným souhlasem
žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání a s výslovným nesouhlasem stěžovatele. Je zřejmé,
že podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s. zde splněny
nebyly. Stěžovatel, který - byť neurčitě - navrhl výslech svědkyně, tak v řízení nemohl dostatečně
uplatnit svá procesní práva a rozhodnutí městského soudu bez jednání pro něj bylo překvapivé.
Městský soud tak řízení zatížil vadou, která měla vliv na jeho zákonnost. Tato námitka
je proto důvodná.
[22] Již jen pro tuto vadu řízení nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu, než napadený rozsudek
městského soudu zrušit. Z hlediska procesní ekonomie však Nejvyšší správní soud v řízení
o kasační stížnosti posoudil taktéž námitky, které stěžovatel uplatnil ke kasačnímu důvodu
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového stavu, který tu byl
v době rozhodnutí městského soudu.
[23] Jádro sporu v projednávané věci spočívá v tom, zda stěžovatel ze zásilky žalobkyně
odebral reprezentativní vzorek dovážené rýže, který byl následně podroben analýze. Při absenci
obecně závazného předpisu, jímž by byl tento postup při odběru předepsán, sám stěžovatel
k postupu při odebírání vzorku vydal metodický pokyn. Z něj vyplývá, že pokud byl vzorek
odebrán v souladu s pravidly tohoto pokynu, považuje jej žalovaný pro potřeby celního řízení
za dostatečně reprezentativní. To však podle Nejvyššího správního soudu neznamená,
že by žalobkyně i v této situaci nutně musela postup při odběru vzorku akceptovat. Nejvyšší
správní soud je toho názoru, že i při dodržení metodického pokynu žalobkyně obecně nebrání
nic v tom, aby konkrétními námitkami napadla nesprávnost či neúplnost provedeného
vzorkování zásilky a aby případně žádala doplnění skutkových zjištění o vlastnostech zásilky.
[24] Konkrétní postup žalovaného při odběru vzorků volně ložené rýže podle
názoru Nejvyššího správního soudu vyplývá z metodického postupu ze dne 25. 1. 2007,
č. MP 09-02 o odběru vzorků rýže, krup, jáhel, pohanky a luštěniny a hlavně z metodického
pokynu ze dne 25. 1. 2007, č. MP 02-02 o odběru sypkých a zrnitých materiálů. Z nich
vyplývá, že pro odběr rýže je třeba použít speciálního vzorkovacího nástroje. Podle postupu
MP 02-02 jsou těmito nástroji vzorkovací lopatka, trubkové vzorkovače v závislosti na tom,
jestli jde o odběr horizontální nebo vertikální, těmito nástroji jsou i dvouplášťový vzorkovač
a vzorkovací kopí. V bodě 4.2.2.1 tohoto metodického postupu se v případě volně ložených
materiálů připouští za účelem snížení systematické chyby na minimum odběr většího počtu
dílčích vzorků rovnoměrně v celém objemu materiálu. Je nutno také přihlížet k možným změnám
složení v povrchové vrstvě v důsledku vnějších vlivů. Podle tohoto pokynu se dílčí vzorky
odebírají pomocí vertikálně zasunutého vzorkovače buď z celého průřezu výšky výrobku,
nebo ze tří vrstev (vrchní, střední spodní). Počet a místa odběrů se volí podle hmotnosti dávky
(např. do 15t – 5 míst, v rozmezí 30-50 t – 11 míst rovnoměrně rozmístěné atp.). Podle bodu
4.3.1. pokynu se získaný vzorek smíchá a získá se tak průměrný vzorek, který je následně
podroben analýze.
[25] Konkrétní okolnosti odběru vzorku posoudil Nejvyšší správní soud podle obsahu
správního spisu. Z protokolu o kontrole ze dne 18. 11. 2009 ve spojení s protokolem ze dne
23. 3. 2010, č. j. 4851/2010-176400-023.1 vyplývá pouze tolik, že byla provedena kontrola zboží
a odebrání vzorků za účelem ověření deklarovaného sazebního zařazení. Nelze z něj dovodit,
že by žalobkyně souhlasila s tím, že odebraný vzorek představoval reprezentativní vzorek zásilky.
Z protokolu o výslechu svědka D. H. (v postavení zástupce žalobkyně při odběru vzorku) ze dne
7. 6. 2011 vyplývá, že kontejnery byly zaskládány pytli do výše 3 výše kontejneru tak, aby se
volně ložená rýže nevysypala. Podle svědka H. pracovnice žalovaného vystoupala nahoru
k nákladu, opřela se o pytle a odebrala tři vzorky do nádob. K odběru byl použit asi metr dlouhý
nástroj s nádobou na odebrání vzorku (svědkovi připomínal naběračku). Z výpovědi
zaměstnankyně žalovaného G. Š. ze dne 14. 12. 2011, která při kontrole v roce 2009 prováděla
odběr vzorků, vyplynulo, že vzorky byly odebrány ze dvou kontejnerů, svědkyně vylezla na igelit
položený na rýži. Vzorky odebírala vzorkovacím kopím z více míst kontejneru – zprostředka,
zezadu, z různých vrstev, byla až ve 3 kontejneru . V prostoru kontejneru se pohybovala po
kolenou, neboť tam zbýval jenom jeden metr prostoru. Odebranou rýži dala na tác, promíchala ji,
nasypala do dumy. Svědek H. přitom u odběru přítomen nebyl, neboť by přitom musel stát
na schůdcích vedle svědkyně. Z fotografií založených ve správním spise vyplývá, že kontejner byl
skutečně zaplněný do 3 výšky zčásti pytli a poté dosypán volně loženou rýží.
[26] Mezi stranami je nesporné pouze to, že odebraný vzorek pocházel ze zásilky žalobkyně.
Jinak se rozcházejí výpovědi svědkyně Š. a svědka H. co se týče počtu odběrů i typů nádob
použitých k odběrům vzorků. Zcela se liší výpovědi o způsobu odběru vzorků - svědek H. viděl
trojí odběr vzorkařky, která stála u pytlů, naopak svědkyně tvrdí, že se přitom pohybovala uvnitř
kontejneru po kolenou a odsud vzorky odebírala opakovaně. Ani vzorkařka však ve své výpovědi
nic netvrdí o místech, odkud odběr prováděla, ani o počtech a konkrétní hloubce odběrů.
[27] Jak sám stěžovatel potvrdil v kasační stížnosti, z hlediska správné kategorizace musí mít
odebraný vzorek dostatečnou vypovídací hodnotu o procentuálním složení zlomků a celých zrn
rýže. Pokud má být totiž dovezená rýže zařazena do správné podpoložky na základě procentního
zastoupení jednotlivých složek, je nezbytné, aby právě proto byl odebrán vzorek, který spolehlivě
reprezentuje složení celé zásilky. Pokud by např. byl odebrán vzorek jen z míst, kde se vlivem
přepravy či způsobu nakládání se zásilkou nahromadila určitá skupina zrn, zajisté to o vlastnosti
celé zásilky vypovídá méně, než když budou vzorky odebrány z více míst zásilky a výsledek
se promíchá a získá se průměrný vzorek zásilky.
[28] Podle názoru Nejvyššího správního soudu však ani svědecké výpovědi ve spojení
s protokolem o kontrole zásilky v souhrnu nijak neprokazují, že žalovaný dostál vlastnímu
metodickému pokynu pro odběr vzorku. Z provedeného dokazování naopak vyplývá,
že žalovaný svůj metodický pokyn nedodržel. Nejvyšší správní soud přitom nemohl přisvědčit
úvahám, které stěžovatel nabízí v kasační stížnosti a z nichž dovozuje údaje o správnosti zařazení
zásilky do podpoložky 1006309490. Tyto úvahy totiž vycházejí z odebraného objemu rýže
a z předpokladu, že tento vzorek byl reprezentativní. To se však stěžovateli v řízení
před krajským soudem a ani v řízení o kasační stížnosti prokázat nepodařilo. Proto pokud
stěžovatel k námitkám žalobce neprokázal, že vzorek byl odebrán v souladu s jeho vlastním
metodickým pokynem a skutečnosti naopak svědčí závěru, že vzorek byl odebrán způsobem,
jenž nemohl zaručit jeho vypovídající hodnotu o celé zásilce, nelze dospět k jinému závěru,
než že nešlo o reprezentativní vzorek, z něhož by bylo možno dovozovat nějaké závěry.
Stěžovatel proto celní řízení zatížil vadou nedostatečných skutkových zjištění.
[29] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů neshledal tuto námitku stěžovatele
důvodnou a v tomto smyslu a za rozsahu skutkových zjištění, které tu byly v době rozhodnutí,
se naopak zcela ztotožnil s rozsudkem Městského soudu v Praze.
[30] Jak již bylo výše uvedeno, vzhledem k tomu, že městský soud řízení o žalobě zatížil
vadou, která měla za následek jeho nezákonnost, byl zde naplněn kasační důvod podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., je kasační stížnost důvodná a Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo
než napadený rozsudek zrušit podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. Městský soud v dalším řízení
o žalobě rozhodne při nařízeném jednání. Nic přitom nebrání tomu, aby na návrh účastníků
za použití ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s., případně doplnil dokazování ke sporné otázce a o věci
poté v souladu s tím znovu rozhodl.
[31] V novém rozhodnutí rozhodne městský soud též o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné
(srov. §53 odst 3 s. ř. s.).
V Brně dne 14. prosince 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu