ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.114.2017:32
sp. zn. 3 As 114/2017 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce F. J.,
zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2,
proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2017, č. j. 57 A
105/2015 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který mu bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností brojí proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni (dále též jen „krajský soud“) ze dne 29. 3. 2017, č. j. 57 A 105/2015 – 39, jímž krajský
soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2015, č. j. DSH/6327/15.
Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu
města Plzeň, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků ze dne 9. 4. 2015,
č. j. MMP/068004/15.
Ve včas podané kasační stížnosti se stěžovatel, respektive jeho právní zástupce, omezil
na stručné konstatování, že proti shora uvedenému rozsudku podává kasační stížnost
s tím, že ji doplní ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem.
Podle ustanovení §106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) musí kasační
stížnost, kromě obecných náležitostí podání, obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, sdělení, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně. Nemá-li kasační
stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další
měsíc (§106 odst. 3 s. ř. s.). Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek; o tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Protože předmětná kasační stížnost neobsahovala náležitosti stanovené
v §106 odst. 1 s. ř. s., vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele, prostřednictvím jeho právního
zástupce, usnesením ze dne 2. 5. 2017, č. j. 3 As 114/2017 – 16, aby ve lhůtě jednoho měsíce
ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o dostatečně konkrétní důvody,
pro které rozsudek krajského soudu napadá; stěžovatele rovněž poučil o procesních následcích,
pokud k doplnění kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nedojde. Toto usnesení bylo stěžovateli,
prostřednictvím jeho právního zástupce, doručeno datovou zprávou dne 15. 5. 2017,
a tedy v souladu s §40 odst. 2 s. ř. s. připadl poslední den lhůty k doplnění kasační stížnosti
na čtvrtek 15. 6. 2017. Jelikož stěžovatel v průběhu stanovené lhůty kasační stížnost nedoplnil
a o prodloužení lhůty k tomu určené nepožádal, lhůta marně uplynula dne 15. 6. 2017.
Z již výše citovaného ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. je zřejmé, že řízení o kasační
stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční a uplatňuje se v něm i obecný princip vigilantibus iura
(viz například rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 – 47; všechny
rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné z http://www.nssoud.cz). Stěžovatel
tak má, mimo jiné, povinnost označit rozsah napadení rozhodnutí krajského soudu a skutkové
a právní důvody jeho tvrzené nezákonnosti; takovým rozsahem a důvody kasační stížnosti
(s výjimkami uvedenými v §109 odst. 3 větou za středníkem s. ř. s., a §109 odst. 4 větou
za středníkem s. ř. s.) je pak Nejvyšší správní soud vázán. V rozsudku rozšířeného senátu
zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb.
NSS, se k tomu podává, že „[l]íčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže
být toliko typovou charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu
může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových
dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných
kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled
na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými
odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje
na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný,
typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené,
a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Tyto závěry
lze přiměřeně vztáhnout i pro náležitosti kasační stížnosti.
Stěžovatelem podaná kasační stížnost zůstala, i přes výzvu a poučení zdejšího soudu,
nedoplněna a v této podobě nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Z kasační stížnosti lze sice (již z povahy věci) dovodit nesouhlas stěžovatele s rozsudkem
krajského soudu, nicméně není z ní seznatelné, v čem má konkrétně spočívat vytýkaná
nezákonnost soudního rozhodnutí, a proto na tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud nahlíží
jako na podání nesplňující základní zákonem stanovené náležitosti, v důsledku čehož ji není
možné meritorně projednat.
Protože nedostatky kasační stížnosti nebyly ani přes výzvu a poučení zdejšího soudu
odstraněny a jelikož z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat, Nejvyšší správní soud
ji, v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., odmítl.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
O vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovateli bylo rozhodnuto v souladu
s ustanovením §10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném
znění, dle kterého byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu
zaplacený poplatek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu