ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.130.2017:6
sp. zn. 3 As 130/2017 - 6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce T. R., proti
žalovanému předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 8, sídlem Praha 10, 28. Pluku 1533/29b,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2017,
č. j. 48 A 33/2017 – 3,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) se žalobce
domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v rozvrhu práce
Obvodního soudu pro Prahu 8 na rok 2014. Krajský soud z podané žaloby dovodil,
že žalobc za žalovaného správně označil předsedu Obvodního soudu pro Prahu 8. V souladu
s §7 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), je proto místně příslušným
soudem k projednání žaloby Městský soud v Praze. Z tohoto důvodu krajský soud ve smyslu
§7 odst. 5 s. ř. s. rozhodl usnesením ze dne 13. 3. 2017, č. j. 48 A 33/2017 – 3
(dále jen „napadené usnesení“), o postoupení věci Městskému soudu v Praze. Napadené usnesení
bylo žalobci doručeno dne 17. 3. 2017.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému usnesení dne 31. 3. 2017 kasační
stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, a to prostřednictvím prostého e-mailu bez uznávaného
elektronického podpisu (srov. §6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících
důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů). Toto podání, vedené
pod sp. zn. 8 As 68/2017, u zdejšího soudu nepotvrdil do tří dnů písemným podáním shodného
obsahu, případně předložením originálu, jak to požaduje ustanovení §37 odst. 2 věta druhá s. ř. s.
Dne 3. 4. 2017 však podal obsahově shodnou kasační stížnost s vlastnoručním podpisem
u krajského soudu.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, proti němuž směřuje, přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout. Věta
za středníkem čtvrtého odstavce tohoto ustanovení stanoví, že lhůta je zachována, byla-li kasační
stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.
Napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 17. 3. 2017. Lhůta pro podání kasační
stížnosti tak uplynula dne 31. 3. 2017. Nejvyšší správní soud na tomto místě připomíná
své usnesení ze dne 21. 12. 2016, č. j. 7 As 274/2016 – 16, v němž uvedl, že „vyplývá z povahy věci,
že pokud je podatel povinen potvrdit podle §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s. dříve zaslané neověřené podání, musí
tak učinit u soudu, kterému ono potvrzované podání předtím zaslal. Jinými slovy, pokud podatel nejprve zašle
e-mailem podání jednomu soudu a později zašle totéž podání jinému soudu datovou zprávou [zde osobně
na podatelně soudu], nelze pozdější podání vnímat jako potvrzení předchozího podání, ale jako samostatné
podání, jehož včasnost bude posuzována nezávisle na včasnosti dřívějšího nepotvrzeného podání k jinému soudu.“
Uvedený závěr lze přiměřeně uplatnit i v nyní projednávané věci. Stěžovatel své podání
učiněné e-mailem bez uznávaného elektronického podpisu dne 31. 3. 2017, tedy v zákonné lhůtě
pro podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), v rozporu s §37 odst. 2 s. ř. s. nepotvrdil
ve lhůtě tří dnů u soudu, kde bylo podáno. Nejvyšší správní soud proto k učiněnému podání
v souladu s dikcí §37 odst. 2 s. ř. s. nepřihlédl. Obsahově totožnou kasační stížnost, podanou
stěžovatelem osobně dne 3. 4. 2017 u krajského soudu, je dle citovaného rozhodnutí
třeba posuzovat jako samostatné podání, což se týká též otázky jeho včasnosti. Zákonná lhůta
pro podání kasační stížnosti uplynula dne 31. 3. 2017. Stěžovatel podal kasační stížnost osobně
u krajského soudu dne 3. 4. 2017, tedy po marném uplynutí uvedené zákonné lhůty podle
§106 odst. 2 s. ř. s., jejíž zmeškání nelze prominout. Kasační stížnost stěžovatele je proto třeba
považovat za opožděnou. Nejvyšší správní soud ji proto v souladu s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu