ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.174.2017:31
sp. zn. 3 As 174/2017 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobkyně Univerzita
Pardubice, se sídlem Pardubice, Studentská 95, zastoupené JUDr. Vladimírem Tögelem,
advokátem se sídlem Praha 5, Ostrovského 253/3, proti žalovanému Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2017, č. j. 30 Af 67/2015 – 99,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2017,
č. j. 30 Af 67/2015 – 99 (dále jen „napadený rozsudek“), zamítl žalobu, kterou se žalobce
domáhal zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 8. 7. 2015, č. j. ÚOHS-R79/2015/VZ-
16937/2015/321/IPs, jímž byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 2. 2015, č. j. ÚOHS-S1038,1065/2014/VZ-4608/2015/513/Abr.
Posledně jmenovaným bylo rozhodnuto o správním deliktu žalobce, kterého se měl dopustit
jakožto zadavatel podle §120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách,
ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla ve smyslu §120 odst. 2 písm. a) téhož zákona
uložena pokuta ve výši 35 000 Kč.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností ze dne
12. 6. 2017, doručenou zdejšímu soudu dne 13. 6. 2017. Stěžovatel doplnil kasační stížnost
podáním ze dne 23. 6. 2017, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne.
[3] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti, kasační stížnost však nepodal včas, ačkoliv byl v napadeném rozsudku náležitě poučen
o délce lhůty k podání kasační stížnosti i o počátku jejího běhu.
[4] Podle §106 odst. 2 soudního řádu správního (dále „s. ř. s“), musí být kasační stížnost
podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle věty třetí citovaného
ustanovení zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
[5] Z obsahu spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel byl v době
vydání napadeného rozsudku krajského soudu zastoupen JUDr. Vladimírem Tögelem,
advokátem se sídlem Praha 5, Ostrovského 253/3, proto byl napadený rozsudek doručen
stěžovateli prostřednictvím tohoto zástupce (§42 odst. 2 věta první s. ř. s.), a to elektronicky
do datové schránky (§42 odst. 1 s. ř. s.). Z doručenky na č. l. 98 spisu krajského soudu vyplývá,
že rozsudek byl do datové schránky právního zástupce stěžovatele dodán v pondělí 29. 5. 2017.
Téhož dne se právní zástupce stěžovatele do datové schránky přihlásil, čímž došlo k doručení
napadeného rozsudku (§17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech
a autorizované konverzi dokumentů, dále jen „zákon o elektronických úkonech“). Podle
§17 odst. 6 citovaného zákona má doručení dokumentu podle odstavce 3 téhož ustanovení
stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou. Z razítka podatelny zdejšího soudu,
vyznačeném na kasační stížnosti (č. l. 1 spisu Nejvyššího správního soudu), stejně jako
ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Nejvyššího
správního soudu, vyplývá, že kasační stížnost byla stěžovatelem zdejšímu soudu doručena
dne 13. 6. 2017. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010,
č. j. 9 Afs 28/2010 – 79 (dostupné na www.nssoud.cz), přitom platí, že „podání prostřednictvím
datové schránky vůči orgánu veřejné moci (§18 zákona o elektronických úkonech) je učiněno okamžikem dodání
datové zprávy do schránky orgánu veřejné moci “. Podání (kasační stížnost) stěžovatele tak bylo učiněno
dne 13. 6. 2017. Pro úvahu o zachování lhůty ve smyslu §106 odst. 4 s. ř. s. je třeba dodat,
že stejného dne byla kasační stížnost doručena také krajskému soudu do jeho datové schránky
(č. l. 111 spisu krajského soudu).
[6] Ze shora popsaného skutkového stavu věci je zřejmé, že dnem, kdy nastala skutečnost
určující počátek lhůty pro podání kasační stížnosti (§40 odst. 1 s. ř. s.), bylo pondělí 29. 5. 2017.
Dnem následujícím počala běžet dvoutýdenní lhůta (§106 odst. 2 s. ř. s.) pro podání kasační
stížnosti. Konec této dvoutýdenní lhůty pak podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. připadl na den,
který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tedy na pondělí
12. 6. 2017. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději
tohoto dne by tedy musela být kasační stížnost podána u soudu, předána k poštovní přepravě
(§40 odst. 4 s. ř. s.), popřípadě dodána do datové schránky zdejšího soudu (resp. krajského
soudu). Kasační stížnost však byla stěžovatelem dodána na elektronickou podatelnu Nejvyššího
správního soudu (stejně tak krajského soudu) až dne 13. 6. 2017. Nejvyšší správní soud
zdůrazňuje, že pozdní podání kasační stížnosti jde výlučně k tíži stěžovatele, přičemž tuto vadu
nelze nikterak zhojit, neboť zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti není možné prominout.
Lhůta pro podání kasační stížnosti je zákonnou procesní lhůtou s propadnými účinky, jejíž
nedodržení má za následek ztrátu možnosti účinně provést tento procesní úkon.
[7] Nejvyšší správní soud tedy z uvedených důvodů kasační stížnost proti napadenému
rozsudku krajského soudu odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., za použití §120 s. ř. s., jako
opožděně podanou.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. července 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu