ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.217.2016:43
sp. zn. 3 As 217/2016 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce NV Organon,
se sídlem Nizozemské království, Oss, Kloosterstaat 6, zastoupeného JUDr. Janou Marečkovou,
advokátkou se sídlem Praha 6, Křenova 438/7, proti žalovanému Ministerstvu zdravotnictví,
se sídlem Praha 2, Palackého nám. 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2016, č. j. 11 A 145/2013 – 165,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 5.000 Kč za podanou kasační stížnost,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám žalobce do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“)
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2013, čj: MZDR42424/2012,
sp. zn. FAR: L253/2012, kterým žalovaný ve výroku č. I. částečně zrušil rozhodnutí Státního
ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 27. 9. 2012, vydané pod č. j: SUKLS88213/2010, jímž Ústav
rozhodl o změně výše a podmínek úhrady léčivých přípravků v zásadě terapeuticky zaměnitelných
s léčivými přípravky zařazenými do referenční skupiny č. 44/2- gonadotropiny ostatní, parent.
aplikace, a to v části výroků č. 2 a č. 22 až 24 tohoto rozhodnutí, a ve výroku č. 2 zamítl odvolání
žalobce proti výrokům č. 1 a výrokům č. 10 až 17 prvostupňového rozhodnutí a toto rozhodnutí
v daném rozsahu potvrdil.
Žalobce po jednání před městským soudem navrhl přistoupení dalšího účastníka
(na straně žalobce) do řízení ve smyslu §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“),
konkrétně společnosti Merck Sharp & Dohme Limited, se sídlem ve Spojeném království Velké
Británie a Severního Irska, Hoddesdone, Hertford Road, Hertfordshire, EN11 9BU. Důvodem
přistoupení dalšího účastníka měl být převod registrace předmětných léčivých přípravku
na uvedenou společnost. K převodu registrace podle tvrzení žalobce došlo po vydání žalobou
napadeného rozhodnutí. Žalobce uvedl, že v době vydání napadeného rozhodnutí byl držitelem
registrace předmětných léčivých přípravků a z toho důvodu byl podle §39g odst. 1 zákona
č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění účastníkem správního řízení a adresátem
napadeného rozhodnutí. Z uvedených skutkových okolností dovozoval, že ke dni podání návrhu
na přistoupení účastníka do řízení již postrádá aktivní legitimaci podle §65 odst. 1 soudního řádu
správního (dále „s. ř. s.“), a jeho procesní legitimace se nadále zakládá pouze na §65
odst. 2 s. ř. s.; věcná legitimace podle §65 odst. 1 s. ř. s. nadále náleží pouze novému nabyvateli
registrace předmětných léčivých přípravků.
Městský soud návrh žalobce zamítl. Konstatoval, že návrh na přistoupení dalšího žalobce
do řízení byl původním žalobcem učiněn na základě poučení soudu o možnosti podat návrh
podle §107a o. s. ř., ve spojení s §64 s. ř. s., kterým je možno řešit situaci, kdy v důsledku
singulární sukcese během soudního řízení žalobci nadále nesvědčí hmotné právo, s nímž je spjata
jeho aktivní legitimace. Přistoupení dalšího účastníka řeší situace, kdy již v době zahájení řízení
existoval nedostatek věcné legitimace, jenž by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se však jeví
účelným rozhodnout věc v rámci již zahájeného řízení i ve vztahu k dalšímu účastníku řízení.
Soud rovněž odmítl žalobcovu právní konstrukci, podle níž, nesvědčí-li žalobci
již hmotné právo, od něhož je odvozena aktivní legitimace podle §65 odst. 1 s. ř. s., svědčí
mu alespoň aktivní legitimace podle §65 odst. 2 s. ř. s.
Převodem registrace léčivého přípravku žalobce pozbyl hmotné právo, s nímž je spjata
jeho žalobní legitimace. Došlo-li k tomu po zahájení řízení, je tato situace řešitelná postupem
podle §107a o. s. ř. Žalobní legitimace podle §65 odst. 1 či odst. 2 s. ř. s. je posuzována
k okamžiku zahájení soudního řízení. Změna aktivní legitimace v intencích jednotlivých odstavců
§65 s. ř. s. není v průběhu řízení možná.
Rozhodnutí městského soudu žalobce (dále „stěžovatel“) napadl kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve které navrhl napadené usnesení zrušit. Je totiž
přesvědčen, že je ve věci aktivně legitimován též podle §65 odst. 2 s. ř. s., a tato žalobní
legitimace mu zůstala zachována i tehdy, pozbyl-li žalobní legitimaci podle §65 odst. 1 s. ř. s.
K převodu práv k předmětným léčivům došlo až po nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného.
Ve správním řízení proto byl žalobce nositelem veškerých procesních práv. Správní žaloba
byla založena, mimo jiné, též na tvrzených procesních vadách správního řízení, jedná se proto
výhradně o porušení procesních práv žalobce, jejichž nositelem byl ve správním řízení.
Tato práva na právního nástupce žalobce v důsledku převodu registrace nepřešla. Žalobce
je navíc i nadále zainteresován na výsledku soudního řízení, neboť nesprávné rozhodnutí
žalovaného ovlivnilo i obchodní podmínky převodu registrace léčiv z žalobce na právního
nástupce. Rozhodnutím správního orgánu tak bylo zasaženo i do jeho majetkové sféry.
Proto má legitimní zájem na výsledku soudního řízení, který hodlá v řízení uplatňovat.
Na tom nic nemění ani rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014,
č. j. 4 Ads 35/2013 – 63, podle něhož je držitel registrace léčiva oprávněn k podání žaloby
proti rozhodnutí o výši úhrad léčivých přípravků podle §65 odst. 1 s. ř. s. Tento závěr
totiž nevylučuje existenci jeho žalobní legitimace podle §65 odst. 2 s. ř. s. v situaci, kdy žalobní
legitimaci podle §65 odst. 1 s. ř. s. pozbyl.
Dále stěžovatel namítá, že městský soud nesprávně posoudil okamžik, k němuž došlo
k přechodu aktivní legitimace na současného držitele registrace. Podle názoru stěžovatele městský
soud nesprávně dovodil, že k přechodu aktivní legitimace na právního nástupce došlo
až po zahájení soudního řízení. Z této úvahy dovozuje závěry, které však pro posouzení věci
nemají význam.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozhodnutím
městského soudu. Připomenul, že podle závěrů usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 12. 2014,
č.j. 4 Ads 35/2013 – 63, svědčila stěžovateli žalobní legitimace podle §65 odst. 1 s. ř. s. Aktivní
legitimace podle §65 odst. 2 s. ř. s. vychází rovněž z účastenství ve správním řízení, jedná se však
o účastenství zcela jiné kvality. Je pro něj charakteristické toliko uplatňování určitého zájmu
v řízení, nikoliv postavení účastníka, jemuž má správní rozhodnutí založit či změnit právo
či povinnost. Došlo-li k převodu práv, přešla aktivní legitimace stěžovatele nepochybně na jeho
právního nástupce. Stěžovateli tak přestala svědčit aktivní legitimace, takže nebyl oprávněn podat
správní žalobu. V důsledku rozdílného postavení účastníků správního řízení nelze souhlasit
s tím, že převodem práv by stěžovatel pozbyl aktivní legitimaci podle §65 odst. 1 s. ř. s., ale dále
mu svědčila aktivní legitimace podle §65 odst. 2 s. ř. s. To by bylo i v rozporu s dikcí §65 odst. 2
s. ř. s. Takový výklad by vedl k absurdním závěrům, že každý žalobce oprávněný k podání žaloby
podle §65 odst. 1 s. ř. s. je oprávněn k podání žaloby zároveň podle §65 odst. 2 s. ř. s.,
což popírá dikci §65 odst. 2 v části „…který není k žalobě oprávněn podle odst. 1“. Na tento závěr
nemůže mít vliv neurčité tvrzení stěžovatele o negativním vlivu napadeného rozhodnutí
na podmínky převodu registrace.
Žalovaný se vyjádřil též k úvahám stěžovatele o datu převodu registrace. Zdůraznil
rovněž, že podle jeho názoru nelze použít postup podle §92 odst. 1 o. s. ř., pokud je zřejmé,
že původní žalobce nebyl v době podání žaloby věcně legitimován. Navrhl proto zamítnutí
kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil otázku splnění podmínek řízení o kasační
stížnost. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti (§102 s. ř. s.).
V kasační stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a v řízení o kasační stížnosti je zastoupen advokátkou (§105
odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatele
není přípustná z důvodu dle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.
V posuzované věci městský soud rozhodoval o návrhu stěžovatele na přistoupení dalšího
účastníka řízení. Je třeba zdůraznit, že aktivní žalobní legitimace podle §65 s. ř. s. se odvíjí
od postavení žalobce jako účastníka předcházejícího správního řízení. K otázce žalobní legitimace
se v tomto smyslu vyjadřuje rovněž ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu; poukázat
lze zejména na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005,
č. j. 6 A 25/2002 – 42 (veškerá citovaná judikatura tohoto soudu je dostupná z www.nssoud.cz).
Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že podle §65 odst. 1 s. ř. s. je k žalobě oprávněn
ten, kdo tvrdí, že byl rozhodnutím správního orgánu zkrácen na svých právech. Toto zkrácení,
tj. porušení nebo ohrožení subjektivních žalobcových práv, se mohlo udát buď přímo samotným
rozhodnutím, nebo tím, že správní orgán v řízení, které předcházelo vydání napadeného
rozhodnutí, porušil žalobcova procesní práva. V každém případě žalobce musí tvrdit zkrácení
na svých vlastních subjektivních právech, tj. musí jít o subjektivní práva náležející žalobci,
a nikoliv osobě třetí. Ustanovení §65 odst. 2 s. ř. s. rozšiřuje žalobní legitimaci i na účastníky
řízení před správním orgánem, kteří nejsou k žalobě legitimováni podle §65 odst. 1 s. ř. s. (neboť
předmět správního řízení se nedotýká jejich právní sféry, ale právní sféry někoho jiného), tvrdí-li,
že postupem správního orgánu byli zkráceni na svých (procesních) právech takovým způsobem,
že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Podle prvého odstavce tedy může žalovat
ten, jehož právní sféry se napadené rozhodnutí dotýká, zatímco podle odstavce druhého
je oprávněn podat žalobu ten, kdo ve své právní sféře není rozhodnutím dotčen a kdo v tomto
řízení uplatňoval určitý zákonem chráněný zájem (např. na ochraně přírody a krajiny).
Procesní postavení stěžovatele je tedy založeno na jeho postavení ve správním řízení,
proto se nemůže ochrany jeho práv v soudním řízení žádným způsobem dotknout, zda správní
soud připustí či nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení, v němž je přezkoumáváno
rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 a násl. s. ř. s. Z toho také vyplývá, že usnesení
městského soudu o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení není důvod charakterizovat
jinak, než jako usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Nejvyšší správní soud ke shodnému
závěru dospěl již dříve, v rozhodnutí ve vztahu ke vzájemnému postavení osob zúčastněných
nařízení (srovnej rozsudek ze dne 6. 10. 2010, č. j. 3 As 10/2010 – 944). V nyní posuzované věci
je tedy namístě analogicky dovodit, že pokud kasační stížností napadeným unesením městského
soudu v posuzované věci nemůže dojít ke změně postavení žalobce (tedy stěžovatele), jde rovněž
pouze o rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení, a v takovém případě kasační stížnost
proti němu není přípustná podle ustanovení §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.
Z uvedeného důvodu proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s. (ve spojení s §120 s. ř. s.),
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba (v tomto
případě kasační stížnost) odmítnuta.
Podle §10 odst. 3 poslední věta zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích soud vrátí
z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační
stížnost ve výši 5.000 Kč žalobci. Zaplacený soudní poplatek bude vrácen na účet stěžovatele
do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu