Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14.12.2017, sp. zn. 3 As 353/2017 - 52 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.353.2017:52

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.353.2017:52
sp. zn. 3 As 353/2017 - 52 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2017, č. j. 4As 72/2017-10, ze dne 25. 4. 2017, č. j. 8 As 86/2017-9, ze dne 27. 4. 2017, č. j. 2 As 131/2017-13, ze dne 27. 4. 2017, č. j. 8 As 85/2017-9, ze dne 19. 4. 2017, č. j. 6 As 114/2017-10, ze dne 13. 4. 2017, č. j. 10 As 96/2017-10, ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 125/2017-11, ze dne 9. 5. 2017, č. j. 2 As 170/2017-9, ze dne 10. 5. 2017, č. j. 2 As 172/2017-9, a ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 126/2017-11, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, č. j. 31 A 199/2017 – 20, takto: I. Kasační stížnost se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 5. 12. 2017 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo výrokem I. spojeno ke společnému projednání celkem 10 žalob proti 10 (výše označeným) usnesením Nejvyššího správního soudu a poté výrokem II. krajský soud tyto žaloby odmítl; výrokem III. rozhodl krajský soud o nákladech řízení. [2] Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jens. ř. s.“), „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“).“ [3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.“ [4] Nejvyšší správní soud všemi žalobami napadenými usneseními odmítl kasační stížnosti stěžovatele proti usnesením krajských soudů o odmítnutí žalob proti jiným rozhodnutím soudů ve správním soudnictví. Z citovaných ustanovení vyplývá, že soudní řád správní nepřipouští, aby bylo správní žalobou vůbec napadeno rozhodnutí správního soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv byla všechna podání stěžovatele učiněná u krajského soudu označena jako „správní žaloby“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo „způsobilé“ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího založil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí těchto „žalob“ usnesením, poskytl mu tím určitý procesní nadstandard, který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit. [5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „správní žaloby“ vůbec nejednalo) a nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl. [6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný (§53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 14. prosince 2017 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:14.12.2017
Číslo jednací:3 As 353/2017 - 52
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
odmítnuto
Účastníci řízení:Nejvyšší správní soud
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.353.2017:52
Staženo pro jurilogie.cz:04.05.2024