ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.70.2016:26
sp. zn. 3 As 70/2016 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce V. M.,
zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti
žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v
Olomouci ze dne 22. 3. 2016, č. j. 59 A 4/2015 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Magistrát města Olomouce svým rozhodnutím ze dne 20. 10. 2014,
č. j. SMOL/218346/2014/OARMV/DPD/Hon, uložil žalobci pro spáchání přestupku
ve smyslu §125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pokutu ve výši
6.500 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců
od nabytí právní moci rozhodnutí a povinnost uhradit náklady spojené s projednáním přestupku
ve výši 1.000 Kč. Žalobcovo odvolání žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 16. 2. 2015,
č. j. KUOK 17412/2015. Žalobce podal ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci
(dále jen „krajský soud“) žalobu, kterou tento soud usnesením ze dne 22. 3. 2016,
č. j. 59 A 4/2015 – 24 (dále jen „napadené usnesení“), odmítl.
Krajský soud rozhodl za následujících skutkových okolností. Žalobce podal dne
25. 3. 2015 prostřednictvím svého advokáta Mgr. Jaroslava Topola žalobu ke krajskému soudu.
K ní přiložil plnou moc, kterou zmocnil jmenovaného zástupce ke svému zastupování. Vzhledem
k tomu, že tato plná moc nebyla žalobcem podepsána, vyzval krajský soud v souladu s §37
odst. 5 soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), žalobce
usnesením ze dne 8. 3. 2016, č. j. 59 A 4/2015 – 22, k odstranění nedostatku podmínek řízení
ve lhůtě 7 dnů od doručení předmětného usnesení. Současně jej poučil, že v případě, že nebude
nedostatek odstraněn, krajský soud žalobu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítne. Ke dni
vydání napadeného usnesení žalobce předmětný nedostatek neodstranil, krajský soud proto
rozhodl shora uvedeným způsobem.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému usnesení kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V ní úvodem uznal své pochybení týkající
se doručení plné moci. Vyjádřil však přesvědčení, že nedostatek podmínek řízení byl zhojen před
právní mocí usnesení, kterým bylo řízení skončeno. Napadené usnesení tak mělo být podle
stěžovatele zrušeno a v řízení mělo být pokračováno. Situaci stěžovatel přirovnal k postupu
v případě včasného nezaplacení soudního poplatku, kdy jde rovněž o podmínku řízení.
I u soudního poplatku postačí, je-li uhrazen před právní mocí usnesení, kterým se řízení končí,
a to dokonce ex officio podle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Plná moc byla krajskému soud doručena dne
23. 3. 2016 e-mailovým podáním bez zaručeného elektronického podpisu, které bylo dne
24. 3. 2016 potvrzeno podáním z datové schránky; na takové podání se, ve smyslu §37
odst. 2 s. ř. s., hledí jako na učiněné ke dni 23. 3. 2016. Současně stěžovatel poukázal na to,
že krajskému soudu bylo z úřední činnosti známo, že zástupce stěžovatele je oprávněn jménem
stěžovatele jednat, neboť mu byla doručena „generální plná moc“ v rámci řízení sp. zn. 20 A
28/2014, kterou stěžovatel zmocnil ke všem úkonům advokáta Mgr. Jaroslava Topola. Nebylo
tak pravdou, že by krajský soud nemohl postavit najisto oprávnění uvedeného zástupce jednat
jménem stěžovatele, neboť plnou mocí disponoval. Stěžovatel proto navrhl, aby bylo napadené
usnesení zrušeno a jemu byla přiznána náhrada nákladů řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil otázku splnění podmínek řízení. Zjistil, že kasační
stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem a jsou splněny
i obsahové náležitosti dle §106 s. ř. s.
Následně přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu ověřil, že stěžovatel byl vyzván usnesením
ze dne 8. 3. 2016, č. j. 59 A 4/2015 – 22, k předložení řádné plné moci k zastupování
Mgr. Jaroslavem Topolem, a to ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení. Předmětné usnesení bylo
tomuto zástupci doručeno dne 9. 3. 2016 do datové schránky. Samotnému stěžovateli bylo
doručeno dne 10. 3. 2016 vhozením do poštovní schránky. Lhůta stanovená krajským soudem
tedy uplynula dnem 17. 3. 2016. Uvedené usnesení obsahovalo poučení o důsledcích nesplnění
výzvy k odstranění nedostatku řádné plné moci. Napadené usnesení, jímž byla žaloba odmítnuta,
pak bylo doručeno stěžovateli dne 24. 3. 2016 vhozením do poštovní schránky, jeho zástupci dne
23. 3. 2016 do datové schránky. Žalovanému bylo doručeno do datové schránky dne 8. 4. 2016.
V mezidobí zástupce stěžovatele reagoval na výzvu krajského soudu tak, že dne 23. 3. 2016
doručil, prostřednictvím e-mailové adresy X, krajskému soudu plnou moc opatřenou ověřovací
doložkou konverze. Toto podání zástupce stěžovatele následně potvrdil zasláním podání stejného
obsahu prostřednictvím své datové schránky; doručeno krajskému soudu bylo dne 24. 3. 2016.
Zdejší soud považuje nejprve za nutné vyjasnit otázku podmínek řízení. Byť to soudní
řád správní explicitně neuvádí, také soudy rozhodující ve správním soudnictví mají (shodně
s obecnými soudy) povinnost přihlížet ke splnění podmínek řízení ex offo kdykoliv během řízení,
tedy od podání návrhu do rozhodnutí ve věci samé. Vyplývá to z ustanovení §103 a násl. zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), ve spojení s §64 s. ř. s. V nyní
posuzované věci podal žalobu subjekt, který se označuje za stěžovatelova zástupce, tuto
skutečnost však doložil pouze nepodepsanou plnou mocí. Pro tento nedostatek jde zjevně
o právně neúčinné doložení postavení zástupce v řízení. Mezi podmínky řízení na straně
účastníků řízení přitom nepochybně patří právě prokázání plné moci zástupce, který za účastníka
činí úkon, tak jako tomu je i v nynější věci.
V uvedené situaci je třeba zodpovědět dvě zásadní otázky. První je (ne)odstranitelnost
zmíněného nedostatku podmínky řízení. Zde lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 137/96 (dostupný v právním informačním systému ASPI), z něhož
plyne, že předložení právně neúčinné plné moci není neodstranitelným nedostatkem podmínky
řízení. Soud je tedy v takovém případě povinen vyzvat účastníka řízení k jeho odstranění,
což krajský soud učinil usnesením č. j. 59 A 4/2015 – 22. Usnesení bylo doručeno jak stěžovateli
samotnému, tak jeho tvrzenému zástupci. Jestliže účastník navzdory výzvě soudu nedostatek
neodstranil, založil tento jeho postup důvod k odmítnutí žaloby podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Současně je třeba definovat okamžik, k němuž je nutné naplnění podmínek řízení
posuzovat (druhá otázka). Podle §55 odst. 2 s. ř. s. je soud vázán svým usnesením, jakmile
je vyhlásil (při jednání), a pokud je nevyhlásil, jeho doručením. V daném kontextu lze odkázat
také na obdobnou úpravu podle občanského soudního řádu. Podle §170 odst. 1 o. s. ř., je soud
„[v]ázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat,
jakmile bylo vyhotoveno.“ V nynějším případě napadené usnesení nebylo vyhlášeno při jednání.
Rozhodující procesní okamžik je proto třeba vymezit jinou skutečností, která založila uvedenou
závaznost rozhodnutí pro soud, který je vydal. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že v projednávané věci představuje takovou skutečnost první doručení napadeného usnesení,
a to zástupci stěžovatele, které nastalo dne 23. 3. 2016; tedy od tohoto okamžiku byl krajský soud
svým usnesením vázán. Tento závěr je plně v souladu s právními závěry obsaženými v nálezu
Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 707/04, že „[u]stanovení §167 odst. 2 o. s. ř.
odkazuje v případě usnesení na přiměřené použití ustanovení o rozsudku, není-li stanoveno jinak. Podle
ustanovení §156 odst. 3 o. s. ř. je soud vázán rozsudkem, jakmile jej vyhlásí. Vzhledem k tomu, že se v tomto
případě jedná o usnesení, které nebylo vyhlášeno, připadala do úvahy aplikace ustanovení §170, věty
za středníkem, o. s. ř. Podle znění tohoto ustanovení je soud vázán svým usnesením, pokud nebylo vyhlášeno,
okamžikem doručení.“ Uvedené konečně potvrdil ve své judikatuře rovněž Nejvyšší soud, viz
například usnesení ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001 (dostupné na www.nsoud.cz),
kde zcela v souladu s dikcí citovaného ustanovení uvedl, že „[p]odle §170 o. s. ř. je soud vázán
usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile
bylo vyhotoveno (odstavec 1).“
Právě k časovému okamžiku doručení usnesení uváděnému zástupci stěžovatele je proto
třeba najisto postavit otázku odstranění nedostatku podmínky řízení. Z výše uvedeného je zřejmé,
že doplněná plná moc byla krajskému soudu doručena 23. 3. 2016, tedy téhož dne, kdy došlo
k doručení rozhodnutí. Zdejší soud však nemůže přehlédnout, že se jednalo o doručení
prostřednictvím e-mailové adresy X bez ověřeného elektronického podpisu. Tedy o formu
doručení, vyžadující v souladu s §37 odst. 2 s. ř. s. potvrzení písemným podáním shodného
obsahu nebo předložením originálu učiněného podání. K takovému potvrzení došlo v nyní
posuzovaném případě následujícího dne prostřednictvím datové schránky uvedeného zástupce.
Teprve k tomuto datu, tedy 24. 3. 2016, by tak mohl krajský soud s jistotou konstatovat
odstranění nedostatku podmínky zastoupení. Pro krajský soud však byl rozhodujícím dnem
doručení usnesení zástupci, tedy den 23. 3. 2016, kdy v důsledku zvoleného prostředku doručení
nemohl krajský soud odstranění nedostatku s jistotou konstatovat. Jinými slovy, nedostatek
podmínek řízení byl odstraněn teprve dne 24. 3. 2016, respektive nebyl odstraněn dne
23. 3. 2016, tedy v den, od kterého byl krajský soud svým rozhodnutím vázán. Následné doručení
plné moci dne 24. 3. 2016 prostřednictvím datové schránky zástupce tak již na zákonnosti
napadeného usnesení nic změnit nemůže. Tento výsledek samozřejmě nelze vyložit jinak,
než jako důsledek zástupcem žalobce zvolené formy komunikace se soudem.
Ke stěžovatelově úvaze o možnosti uplatnění postupu analogického situaci, kdy soudní
poplatek je zaplacen po soudem stanovené lhůtě, avšak před právní mocí usnesení, jímž se řízení
zastavuje, je třeba konstatovat následující. Postup soudu v případě po lhůtě zaplaceného
soudního poplatku má výslovnou oporu v §9 odst. 7 větě první zákona o soudních poplatcích,
dle kterého „[u]snesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li
poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci “. Jinými slovy,
zákonodárce možné opomenutí zaplatit včas soudní poplatek (navzdory výzvě soudu) anticipuje
a výslovně poplatníku zákonem poskytuje dodatečnou možnost své pochybení napravit.
V případě podmínky zastoupení však obdobné zákonné ustanovení absentuje. Uplatnění postupu
navrhovaného stěžovatelem tedy postrádá zákonnou oporu a již z tohoto důvodu se zdejší soud
nemůže s analogií naznačenou stěžovatelem ztotožnit. Pro posouzení věci proto byl,
jak rozebráno shora, rozhodný okamžik doručení napadeného usnesení zástupci stěžovatele,
k němuž rozhodně plná moc doložena nebyla. Tato kasační námitka proto není důvodná.
Stěžovatel dále uplatnil jako námitku tvrzení o existenci „generální plné moci “, která obecně
zmocňovala Mgr. Jaroslava Topola k jeho zastupování, a která byla krajskému soudu předložena
v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 20 A 28/2014. Krajský soud tak měl o oprávnění zástupce
stěžovatele vědět z úřední činnosti. Nejvyšší správní soud se nemůže ztotožnit ani s touto kasační
námitkou. Zástupce stěžovatele sám uvedl, že jím zmiňovaná „generální plná moc“ byla krajskému
soudu doručena „v řízení sp. zn. 20A 28/2014“. Není tedy u krajského soudu vedena ve správním
deníku jako plná moc k zastupování ve všech řízeních stěžovatele, nýbrž představuje pouze
zmocnění ke všem úkonům v rámci toho řízení, pro které byla udělena. Krajský soud tedy
postupoval zcela v souladu se zákonem, pokud stěžovatele (a jím označeného zástupce) v jiném
řízení vyzval k předložení řádné plné moci. V případě jejího včasného doložení by došlo
ke zhojení řečeného nedostatku. Ke stejnému závěru dospěl zdejší soud v rozsudku ze dne
29. 10. 2009, č. j. 2 Afs 86/2009 – 83. Rovněž tato kasační námitka proto není důvodná.
Nejvyšší správní soudu tedy konstatuje, že kasační námitky stěžovatele nejsou důvodné,
a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení
§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. Toto právo by náleželo procesně úspěšnému žalovanému, kterému
však v řízení o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec jeho úřední činnosti, proto soud
nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastnbíků.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu