ECLI:CZ:NSS:2017:3.AZS.153.2017:29
sp. zn. 3 Azs 153/2017 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: V. K.,
zastoupeného Mgr. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Sevastopolská 378/16, Praha 10 –
Vršovice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2017,
č. j. OAM-25/LE-LE05-LE05-PS-2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 11. 4. 2017, č. j. 17 A 24/2017 – 48,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu Mgr. Jakubu Backovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 8 228 Kč. Tato částka
bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce
od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen stěžovatel) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 15. 2. 2017. Tímto rozhodnutím byl žalobce zajištěn podle §46a odst. 1 písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu v Zařízení pro zajištění cizinců X. Doba trvání zajištění byla podle §46a
odst. 5 zákona o azylu stanovena do 4. 6. 2017.
[2] Kasační stížnost podal stěžovatel formálně z důvodu uvedeného v §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Konkrétně pak namítal, že žalovaný nesprávně vyhodnotil možnost užití
zvláštních opatření podle §47 zákona o azylu a touto podmínkou zajištění se zabýval
nedostatečně a s nesprávným výsledkem. K tomu v textu podání připojil rozsáhlou právní
argumentaci s odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Závěrem navrhl, aby tento soud
napadený rozsudek zrušil a zrušil zároveň i žalované správní rozhodnutí.
[3] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel byl propuštěn ze Zařízení
pro zajištění cizinců X dne 4. 6. 2017. Ode dne 5. 6. 2017 se zdržuje na adrese X.
[4] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro věcné projednání kasační stížnosti nejsou splněny.
[5] Podle §46a odst. 9 zákona o azylu, ve znění zákona č. 222/2017 Sb., v případě,
že je zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ukončeno před vydáním
rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění nebo o žalobě proti rozhodnutí
o prodloužení doby trvání zajištění, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění žadatele
o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ministerstvo neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.
[6] V projednávané věci skončilo zajištění stěžovatele dne 4. 6. 2017, tedy po podání kasační
stížnosti, ale před nabytím účinnosti zákona č. 222/2017 Sb. dne 17. 8. 2017 a před rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu o ní. Nejvyšší správní soud tak musel nejprve posoudit,
zda lze citované ustanovení §46a odst. 9 zákona o azylu v novelizovaném znění použít,
jestliže zákon č. 222/2017 Sb. nabyl účinnosti až v průběhu řízení o kasační stížnosti.
[7] K tomu uvádí, že předmětné ustanovení odstavce 9 bylo do §46a zákona o azylu
inkorporováno částí pátou zákona č. 222/2017 Sb., článkem VI. a nebyla k němu připojena žádná
přechodná ustanovení. Vzhledem k tomu, že se jedná o ustanovení čistě procesní povahy, uplatní
se dle názoru Nejvyššího správního soudu pravidla v něm uvedená na všechna řízení, která běží
ke dni účinnosti tohoto zákona. Uvedené ustanovení je tedy použitelné i v řízení o této kasační
stížnosti.
[8] Druhou spornou otázkou, jíž se musel Nejvyšší správní soud zabývat, pak byla otázka
ústavní konformity uvedeného ustanovení a jeho soulad s články 36 odst. 2 a 3 Listiny základních
práv a svobod.
[9] Podle čl. 36 odst. 2, věta druhá Listiny nesmí být z pravomoci soudu
vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Podle
čl. 8 odst. 2, věta první Listiny nesmí být nikdo stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů
a způsobem, který stanoví zákon.
[10] Podle čl. 36 odst. 3 Listiny má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným
rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním
postupem.
[11] Podle §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem
veřejné moci, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále
stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost
zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující
o náhradě škody vázán.
[12] Jak je vidět z výše uvedeného, je ustanovení §46a odst. 9 zákona o azylu z hlediska
práv chráněných citovanými články Listiny minimálně v rozsahu věty první velmi
kontroverzní. Není pochyb o tom, že rozhodnutí o zajištění cizince je svojí povahou
rozhodnutím spadajícím pod ochranu čl. 8 odst. 2 Listiny, tedy řízením o dočasném omezení
svobody. V řízení o žalobě sice není novelizovaným zněním citovaného ustanovení meritorní
přezkum rozhodnutí ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny zcela vyloučen, je však vázán na trvání
zajištění a tím je zásadním způsobem omezen. Ještě více pochybností vzbuzuje toto ustanovení
z hlediska čl. 36 odst. 3 Listiny. Je-li podmínkou pro přiznání náhrady škody způsobené
případným nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem zrušení nebo změna
vadného rozhodnutí, pak za současné právní úpravy by se po propuštění ze zajištění nemohl
postižený v řízení o žalobě domoci svého práva vůbec. Z obou těchto důvodů by tedy při aplikaci
ustanovení §46a odst. 9, věty první, zákona o azylu byly na místě úvahy o předložení návrhu
Ústavnímu soudu ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy na zrušení tohoto ustanovení.
[13] V projednávané věci jsou však okolnosti případu poněkud jiné. Krajský soud ve věci
rozhodl rozsudkem, námitky uplatněné v žalobě posoudil meritorně a žalobu zamítl.
Propuštění cizince ze zajištění nebylo při jeho rozhodnutí relevantní skutečností, k němu ostatně
došlo až po vynesení rozsudku ve věci. Stěžovateli tak přístup k soudu nebyl odepřen, nedošlo
tudíž ani k porušení čl. 36 odst. 2, věta druhá Listiny, ani k porušení čl. 36 odst. 3 Listiny. Nárok
na soudní řízení v další instanci (navíc bezvýjimečný), pak není Ústavou či Listinou
nikde zakotven a právem na spravedlivý proces ve věcech správního soudnictví ve smyslu
čl. 36 odst. 2 Listiny, věty první není pokryt. Nejde ani o případ podle čl. 2 dodatkového
protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod uveřejněné
pod č. 209/1992 Sb.
[14] Nejvyšší správní soud tak má za to, že i když lze i v případě ustanovení §46a odst. 9 věty
třetí zákona o azylu, které v případě propuštění cizince ze zajištění předepisuje prostřednictvím
věty první zastavení řízení o kasační stížnosti, hovořit o určitém omezení práva na přístup
k soudu, nezasahuje toto ustanovení do práv stěžovatele natolik intenzivním způsobem,
aby bylo možno dojít k závěru o jeho protiústavnosti. Aplikaci tohoto ustanovení
proto dle názoru soudu za výše popsaných okolností nic nebrání.
[15] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti
podle §47 písmeno c) s. ř. s. v návaznosti na ustanovení §46a odst. 9, věta třetí, zákona o azylu
zastavil.
[16] Řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno, Nejvyšší správní soud proto rozhodl
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[17] Ustanovený zástupce stěžovatele advokát Mgr. Jakub Backa učinil ve věci dva hlavní
úkony právní služby podle §11 odst. 1 písmeno c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jimiž byly sepis
kasační stížnosti a další porada s klientem. Podle §7 a §9 odst. 4 písmeno d) citované vyhlášky
mu za tyto úkony byla přiznána odměna ve výši 6 200 Kč, k níž náleží podle §13 odst. 3 citované
vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč. Úhrnná částka 6 800 Kč pak byla podle
ustanovení §57 odst. 2 s. ř. s. navýšena o 21%, neboť ustanovený advokát je plátcem DPH.
Celkově tak bylo přiznáno k úhradě 8 228 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Náklady
zastoupení stěžovatele nese stát ( §60 odst. 4 s . ř . s . ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.)
V Brně dne 31. října 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu