ECLI:CZ:NSS:2017:3.AZS.2.2017:30
sp. zn. 3 Azs 2/2017 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce V. C T., ,
zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem Olomouc, Ostružnická 6, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2016, č. j. 61 Az 24/2016-25,
o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 20. 12. 2016, č. j. 16 A 24/2016 - 25,
zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2016, č. j. OAM-151/
ZA-ZA11-HA11-2016, kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní
ochrany tak, že je podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon azylu“),
nepřípustná, a že se řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavuje podle §25 písm. i) zákona
o azylu.
Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížností, v jejímž závěru požádal ve smyslu §107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
ve spojení s §73 téhož zákona, o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.
V rámci dodatečného odůvodnění své žádosti stěžovatel uvádí, že pokud by zdejší soud nepřiznal
kasační stížnosti odkladný účinek, utrpěl by stěžovatel újmu, která by byla výrazně vyšší než újma,
která by přiznáním odkladného účinku hrozila jiným osobám. Tuto újmu spatřuje v nemožnosti
návratu do České republiky, pokud by jeho kasační stížnosti nakonec bylo vyhověno. Stěžovatel
dále uvádí, že se nachází v tíživé ekonomické situaci, kdy nedisponuje finančními prostředky
na úhradu cestovních nákladů spojených s návratem do vlasti, a proto nelze předpokládat,
že bude v budoucnu disponovat finančními prostředky k opětovnému odjezdu z vlasti zpět
do České republiky. Kromě toho se obává ohrožení svého života ze strany věřitelů, kterým
nesplácí poskytnuté půjčky. Co se týče možné újmy jiných osob, její vznik stěžovatel vylučuje.
Na území České republiky žije řádně od roku 1988 a celou dobu spolupracoval se správními
orgány. Závěrem stěžovatel odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 11. 2014, sp. zn. 1 Azs 160/2011 (všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
z http://www.nssoud.cz), které připouští ve věcech týkajících se správního vyhoštění (tedy
ve věcech sice odlišných, přesto s týmiž dopady pro účastníka) přiznání odkladného účinku
i tehdy, nejsou-li ze strany navrhovatele uváděna dostatečná skutková tvrzení. Konečně trvá
stěžovatel na tom, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem, přičemž žalovaný tuto skutečnost ani netvrdil, ani neprokázal, byť břemeno důkazní
dopadá podle ustálené judikatury na něj (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
23. 10. 2003, sp. zn. 52 Ca 9/2003).
Žalovaný navrhl zamítnutí uvedeného návrhu. Setrvává na názoru, že účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu pro stěžovatele nepředstavují nenahraditelnou újmu.
Poukazuje dále na výjimečné použití tohoto institutu a zdůrazňuje, že právo na soudní ochranu
před případným vycestováním stěžovateli upřeno nebude, neboť jeho osobní účast před soudem
umožňuje ustanovení §122 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, a nadto je stěžovatel v řízení před
Nejvyšším správním soudem povinně zastoupen advokátem, který bude jeho zájmy náležitě hájit
a se kterým může být v kontaktu, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení a poskytovat
mu potřebnou součinnost.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v daném případě naplněny nejsou.
Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku reflektuje
jednak hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný
účinek přiznán) s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný
účinek přiznán). K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté,
osvědčí-li, že újma stěžovatele, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku, by byla nepoměrně
větší případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno.
Stejnou měrou pozornosti je ovšem třeba reflektovat fakt, že institut odkladného účinku
má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího
očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá dočasně Nejvyšší správní soud
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu, na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno. Tento postup proto musí být vyhrazen pouze pro výjimečné
případy.
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou přitom
vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne,
že stěžovatel nese také břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení konkrétních
a relevantních tvrzení a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje
a jakou intenzitu případná újma má (srov. například usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
6. 2. 2013, č. j. 45 A 4/2013 – 29, publikované pod č. 2852/2013 Sb. NSS).
Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda by případné přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti (tedy sistace účinků napadeného rozsudku krajského soudu) vůbec
mohlo vyvolat důsledek, o který stěžovatel tímto návrhem usiluje, tedy existenci legálního
oprávnění setrvat na území České republiky do doby skončení řízení před zdejším soudem.
Obecně platí, že žadatel o mezinárodní ochranu neztrácí toto své postavení ani po dobu
soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany [§2 odst. 1 písm. b)
zákona o azylu], neboť podání žaloby je obvykle ex lege spojeno se sistací účinků azylového
správního rozhodnutí (§32 odst. 2 věta první zákona o azylu). Za této situace má takový žadatel
podle §3d odst. 1 věty první před středníkem citovaného zákona i nadále právo setrvat na území
a jeho pobytový režim se tak neposouvá do režimu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů. Pravomocným rozhodnutím soudu
o žalobě sice cizinec postavení žadatele o mezinárodní ochranu ztrácí, podá-li ovšem proti
rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, je s tímto podáním opět ex lege spojen odkladný
účinek, přiznával-li zákon odkladný účinek již předcházející žalobě (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Za této situace je pak cizinec oprávněn požádat o strpění na území, ve smyslu ustanovení §78b
odst. 4 zákona o azylu.
Z hlediska procesního je nicméně třeba zdůraznit, že v nyní posuzované věci s podáním
žaloby proti rozhodnutí žalovaného nebyl spojen odkladný účinek přímo ze zákona (viz §32
odst. 2 zákona o azylu) a krajský soud správnímu rozhodnutí k žádosti stěžovatele odkladný
účinek nepřiznal. Odkladný účinek kasační stížnosti přitom může vést toliko k sistaci účinků
napadeného rozsudku krajského soudu o zamítnutí žaloby, a nemůže tedy bez dalšího ovlivnit
stále trvající právní účinky správního rozhodnutí. Za této situace proto pro stěžovatele přiznání
odkladného účinku jeho kasační stížnosti relevantní smysl nemá. Z tohoto důvodu se proto
Nejvyšší správní soud již nezabýval další argumentací stěžovatele.
Co se týče okrajové poznámky, dle které by stěžovatel měl mít možnost setrvat na území
České republiky do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jeho kasační stížnosti, Nejvyšší
správní soud pro úplnost odkazuje na své usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 - 32,
podle kterého „návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §107 odst. 1 s. ř. s. ve věci
zrušení povolení k trvalému pobytu nelze vyhovět, opírá-li se pouze o obecnou argumentaci právem na spravedlivý
proces (právo osobně se účastnit řízení a být v úzkém kontaktu se svým zástupcem), aniž by zde byly další,
individualizované a závažné okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků pravomocného správního rozhodnutí
odůvodňují“. Ačkoli se toto rozhodnutí týkalo jiného typu řízení v oblasti cizineckého práva, zdejší
soud nepochybuje, že v něm vyslovené závěry lze přiměřeně vztáhnout i na řízení azylové.
Při vědomí, že obě podmínky uvedené v §73 odst. 2 s. ř. s. musí být splněny kumulativně,
a za situace, kdy jedna podmínka pro přiznání odkladného účinku očividně naplněna není, neboť
účinky kasační stížností napadeného rozsudku nemohou pro stěžovatele znamenat újmu
ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., je již bezpředmětné zabývat se druhým kritériem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, tedy zkoumat, zda by přiznání odkladného účinku
nekolidovalo s důležitým veřejným zájmem.
Z uvedených důvodů proto zdejší soud podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.,
kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Současně upozorňuje, že nepřiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2017
Mgr. Radovan Havelec v. r.
předseda senátu