ECLI:CZ:NSS:2017:3.AZS.49.2017:13
sp. zn. 3 Azs 49/2017 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobkyně N. T. N. M.,
zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému
Velvyslanectví České republiky v Hanoji, prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí,
se sídlem Praha 5, Loretánské náměstí 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2017, č. j. 8 A 196/2016 – 10,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) ze dne 31. 1. 2017,
č. j. 8 A 196/2016 – 10, bylo zastaveno řízení o žalobě žalobkyně na ochranu před nezákonným
zásahem Velvyslanectví České republiky v Hanoji, spočívajícím v tom, že tento správní orgán
vrátil žalobkyni žádost o udělení dlouhodobého víza jakožto nepřípustnou. Řízení bylo zastaveno
z důvodu podle §47 písm. c) soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), konkrétně pro nezaplacení
soudního poplatku ve lhůtě stanovené usnesením městského soudu ze dne 21. 12. 2016.
Toto usnesení městského soudu napadla žalobkyně kasační stížností, kterou vzala
podáním ze dne 21. 2. 2017 v plném rozsahu zpět. Uvedla, že tak učinila „pro chování“ městského
soudu, který usnesením ze dne 14. 2. 2017, č. j. 8 A 196/2016 – 20, zrušil kasační stížností
napadené usnesení. Spolu se zpětvzetím kasační stížnosti předložila žalobkyně Nejvyššímu
správnímu soudu usnesení ze dne 14. 2. 2017 a detail zprávy o doručení tohoto usnesení zástupci
žalobkyně do datové schránky.
Podle §37 odst. 4 soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud
nerozhodl. Podle §47 písm. a), věty před středníkem s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li
navrhovatel svůj návrh zpět.
Projev vůle žalobkyně prostřednictvím jejího právního zástupce, jímž došlo ke zpětvzetí
kasační stížnosti, nevzbuzuje pochybnosti o tom, že se stěžovatelka v dané věci domáhá zastavení
řízení. Zástupce žalobkyně je k zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti oprávněn
na základě plné moci ze dne 6. 9. 2016, kterou předložil Nejvyššímu správnímu soudu s doložkou
autorizované konverze. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou kasační stížnost zpět ještě
před tím, než o ní bylo zdejším soudem rozhodnuto, postupoval Nejvyšší správní soud dle shora
citovaných ustanovení, ve spojení s §120 s. ř. s., a řízení o kasační stížnosti zastavil.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Dle prvně zmiňovaného ustanovení nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li
však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno
pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že žalobkyně uvedla ve svém zpětvzetí kasační stížnosti,
že ji bere zpět pro chování městského soudu. V kontextu citovaných ustanovení však nelze
přehlédnout, že městský soud není v posuzované věci odpůrcem (tedy žalovaným) a nedošlo
ani k uspokojení navrhovatelky (žalobkyně) žalovaným. Proto ke zpětvzetí kasační stížnosti
nedošlo z důvodů uvedených ve větě druhé citovaného ustanovení a Nejvyšší správní soud tak
postupoval podle obecného pravidla vyjádřeného ve větě první. Rozhodl tedy, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů kasačního řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu