ECLI:CZ:NSS:2017:4.ADS.109.2017:29
sp. zn. 4 Ads 109/2017 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: L. P., zast. JUDr.
Vladimírem Kyselákem, advokátem, se sídlem Pražská 140, Příbram, proti žalovanému: Úřad
práce České republiky, Krajská pobočka v Příbrami, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 145,
Příbram, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17.
5. 2017, č. j. 48 A 47/2017 - 72,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Rekapitulace předcházejícího řízení
[1] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 5. 2017, č. j. 48 A 47/2017 - 72, odmítl žalobu
na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného ze dne 20. 5. 2015, ve které žalobkyně
po předání věci z civilního ke správnímu úseku a po odstranění nedostatků navrhla, aby určil, že:
„I. Výplata přiznaných dávek státní sociální podpory na základě žádosti žalobkyně ze dne 3. 12. 2008
o rodičovský příspěvek a žádosti ze dne 3. 12. 2008 o porodné, o kterých bylo rozhodnuto oznámením o přiznání
dávky státní sociální podpory ze dne 3. 12. 2008, č. j. 7435/8/PBA/1, a oznámením o přiznání dávky státní
sociální podpory ze dne 30. 10. 2009, č. j. 4445/9/PBA/1, a dále oznámením o přiznání dávky státní
sociální podpory ze dne 3. 12. 2008, č. j. 7434/8/PBA/1, ohledně porodného, učiněná ve prospěch M. S., nar.
X, byla nezákonná.
II. Nárok na výplatu státní sociální podpory v celkové výši 103.308 Kč s přísl. ve prospěch žalobkyně zůstává
zachován.“
[2] V odůvodnění usnesení krajský soud shrnul, že se žalobkyně žalobou ze dne 20. 5. 2015,
označenou jako „žaloba o zaplacení částky […] dle zák. č. 150/2002 Sb.“ (dříve vedenou
pod sp. zn. 37 C 20/2015, resp. 48 Ad 232/2016), původně domáhala, aby soud uložil
žalovanému povinnost zaplatit jí částku 103.308 Kč s příslušenstvím. Požadovaná částka se skládá
z dávek státní sociální podpory, tj. porodného ve výši 13.000 Kč a rodičovského příspěvku
vypláceného od prosince roku 2008 do října roku 2009 v celkové výši 90.308 Kč. Z trestního
příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 T 179/2010 - 230, vyplývá, že A.
V. bez vědomí žalobkyně, avšak jejím jménem, vyplnila žádosti o přiznání porodného a
rodičovského příspěvku. M. S., opět bez vědomí žalobkyně, podala žádosti k žalovanému,
nechala si vyplatit dávky na účet svého syna a neoprávněně si je ponechala. Okresní soud
v Příbrami pravomocným trestním příkazem uložil M. S. povinnost zaplatit České republice -
Úřadu práce v Příbrami náhradu škody ve výši 103.308 Kč. V návaznosti na uvedený trestní
příkaz žalobkyně podala dne 21. 2. 2011 žalovanému žádost o obnovu řízení, kterou však
žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 2. 2011, č. j. 7434/8/PBA, ve spojení s rozhodnutím Krajského
úřadu Středočeského kraje o odvolání ze dne 29. 3. 2011, č. j. 062746/2011/KUSK, pravomocně
zamítl. Žalobkyně rovněž neúspěšně vyzvala žalovaného k zaplacení požadované částky dopisem
ze dne 14. 1. 2013. Podání ze dne 15. 2. 2013, které žalobkyně označila jako žalobu, Okresní soud
v Příbrami postoupil žalovanému, který žalobkyni sdělil, že jej považuje za žádost o dávku státní
sociální podpory. Dodal však, že žádost je třeba podat na předepsaném tiskopise a upozornil, že
nárok považuje za zaniklý. K výzvě žalobkyni sdělil, že setrvává na svém právním názoru.
Žádným z uvedených způsobů se tak žalobkyně dosud nedomohla tvrzeného nároku.
[3] Krajský soud poukázal na §84 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“), jakož i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 6. 2011, č. j. 5 Aps 5/2010 - 293, a konstatoval, že se žalobkyně v první části žalobního
návrhu domáhá určení nezákonnosti zásahu, který již skončil. Žalobkyně nejpozději v lednu roku
2011, kdy podala návrh na obnovu řízení o žádostech o porodné a rodičovský příspěvek, věděla
o skutkových okolnostech tvrzeného nezákonného zásahu, tedy, že žalovaná vyplatila sporné
dávky M. S. Žalobu však podala po uplynutí subjektivní i objektivní lhůty dne 20. 5. 2015, tedy
opožděně. Druhou část žalobního návrhu shledal krajský soud nepřípustnou, přičemž vysvětlil, že
podle §87 odst. 2 s. ř. s. není oprávněn určit, zda právní vztah zůstává zachován. S ohledem na
uvedené závěry krajský soud žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. a nad rámec
tohoto rozsudku žalobkyni odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2005, č.
j. 3 Ads 15/2004 - 54.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou
kasační stížnost. V ní namítla, že záležitost má značně komplikovaný průběh, a proto nevěděla,
jak se k ní postavit. Okresní soud v Příbrami pravomocným trestním příkazem ze dne
23. 11. 2010, č. j. 3 T 179/2010 - 230, uložil odsouzené M. S., aby poškozené České republice -
Úřadu práce v Příbrami, zaplatila náhradu škody ve výši 103.308 Kč, čímž stěžovatelce
znemožnil, aby se domáhala náhrady škody. Stěžovatelka uvedla, že jí žalovaný přiznal právo na
výplatu částky 103.308 Kč a vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí nikdo nezrušil, nárok trvá.
Stěžovatelka odmítla, že žalobu nepodala včas, přičemž upozornila, že z postupu žalovaného
nebylo zřejmé, proč k proplacení požadované částky nedošlo. Za dané procesní situace není
možné považovat žalobu za opožděnou. Stěžovatelka uzavřela, že není možné, aby se
požadované částky nedomohla toliko z důvodu komplikovaného administrativního postupu bez
jejího zavinění. Proto konstatovala, že trvá na tom, aby jí byla požadovaná částka na základě
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyplacena.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žádosti žalobkyně o porodné
a rodičovský příspěvek podala osobně M. S., přičemž předložila občanský průkaz žalobkyně a
rodný list dítěte. Požadované dávky žalovaný vyplatil na bankovní účet uvedený v žádosti,
přičemž nenese odpovědnost za podvodné jednání M. S. Odmítl, že by nevěděl, jak se k věci
právně postavit. Od počátku odmítal opětovné vyplacení částky. Naopak stěžovatelka tvrzený
nárok uplatňovala různými způsoby, a to žádostí o obnovu řízení, civilní žalobou a správní
žalobou. Žalovaný odmítl, že by byl jeho postup nezákonný. Žalobkyně předmětné žádosti ve
skutečnosti sama nikdy nepodala, a proto ani nebyla účastnicí řízení o těchto žádostech. Ve
zbytku se žalovaný ztotožnil se závěry krajského soudu.
III. Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel ve své
kasační stížnosti neuvedl, jaké důvody podle §103 s. ř. s. uplatňuje. Z obsahu kasační stížnosti
však Nejvyšší správní soud dovodil, že stěžovatel uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s.
[7] Podle tohoto ustanovení „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatelka v dopise ze dne
5. 1. 2017, který nadepsala „odstranění vad žaloby“ jasně formulovala, čeho se žalobou domáhá,
a to ve dvou bodech. V prvním bodě navrhla, aby krajský soud určil, že výplata přiznaných dávek
státní sociální podpory ve prospěch M. S. byla nezákonná. Stěžovatelka tedy jako nezákonný
označila zásah, který již v minulosti skončil, a to podle pravomocného trestního příkazu
Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 T 179/2010 - 230, v říjnu roku 2009.
Stěžovatelka přitom v žalobě, kterou podala dne 20. 5. 2015, uvedla, že žádost o obnovu řízení,
kterou podala 21. 2. 2011, odůvodnila právě tím, že žalovaný vyplatil dávky státní sociální
podpory neoprávněné osobě. Nejpozději naposledy uvedeného data tedy stěžovatelka věděla
o tvrzeném nezákonném zásahu. Přitom podle §84 odst. 1 s. ř. s. „[ž]aloba musí být podána do dvou
měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let
od okamžiku, kdy k němu došlo.“ Stěžovatelka tedy byla oprávněna podat předmětnou žalobu
nejpozději do dne 21. 4. 2011, učinila tak ovšem až 20. 5. 2015. Podle §84 odst. 2 s. ř. s.
„[z]meškání lhůty nelze prominout.“ Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že stěžovatelka podala
žalobu v části návrhu pod prvním bodem opožděně. Na tom přitom nemůže nic změnit, že je věc
komplikovaná, popřípadě, že stěžovatelka nevěděla, proč jí žalovaný odmítá dávky vyplatit
a jak se k věci postavit.
[10] Uvedená argumentace taktéž nemůže nic změnit na závěru, že krajský soud není oprávněn
rozhodnout o jejím žalobním návrhu uvedeném pod druhým bodem. Z §87 odst. 2 s. ř. s.
je zřejmé, že krajský soud je oprávněn v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem
určit, že se správní orgán dopustil nezákonného zásahu a podle povahy věci mu uložit,
aby v něm nepokračoval, neopakoval jej, popřípadě, aby obnovil stav před zásahem. Krajský soud
však není a ani v posuzovaném žalobním řízení nebyl oprávněn vyslovit, že nárok stěžovatelky
na výplatu státní sociální podpory zůstává zachován.
IV. Závěr
[11] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud nikterak nepochybil, když žalobu odmítl
podle §46 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo než kasační
stížnost stěžovatelky zamítnout podle věty druhé §110 odst. 1 s. ř. s.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 věty
první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona. Stěžovatelka nebyla v tomto řízení procesně
úspěšná a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Proto Nejvyšší
správní soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. července 2017
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu